KatieKuli komentáře u knih
Vanessa se snaží žít svůj život jak nejlépe umí, a to bez ohledu na životní tragédie nebo peripetie, které jí potkaly. Ve čtyři ráno se seznámí se svým sousedem Adrianem, když se jí nedaří utěšit malou Grace, o kterou se stará. A jejich souseda obě zaujmou a postupně se mu nastěhují do života. Vanessa se živí jako youtuberka a snaží se získat co nejvíce prostředků na podporu výzkumu ALS. Celkem oprávněně se bojí, že v její rodině je toto onemocnění dědičné. Adrian pracuje jako právník, někdy i 19 hodin denně a vůbec videa, která natáčí Vanessa, nezná. Jaké je pak jeho překvapení, že všichni kolem její videa i možný zdravotní stav znají.
Se Sloan jsme se seznámili už v minulém díle, kde o Brandona přišla. Další dva roky se nedokázala vzpamatovat z této ztráty a jen pasivně přežívala a utápěla se v depresích. Dokud ji jednoho dne střešním oknem auta nenastoupí pes :-). Tato zdánlivá maličkost jí pomáhá vrátit se zpět do života, pomůže jí starat se o psa, chodit s ním znovu ven, chodit za přáteli. Ze začátku se snaží zastihnout jeho páníčka, ale pak už se ho nechce jen tak vzdát. Když se Jason (majitel psa) ozve ze zahraniční, donutí ho dokázat, že má psa opravdu rád. Jejich bezstarostná konverzace mezi nimi vytváří pouto. A pak se teprve setkají osobně.
Jason ale není jen tak úplně obyčejný majitel psa, je taky známý zpěvák, který se chystá odjet na dlouhou koncertní šňůru. A protože se mezi nimi vše vyvíjí strašně rychle, Sloan se nakonec rozhodne jet s ním. Ale tím problémy jen začínají a zjištění, že koncertní šňůra není dovolená, neexistuje tu žádný volný čas a díky novinářům a fanouškům ani soukromí, tomu příliš nepomáhá. Dá se takový život vůbec vydržet? Bez rodiny, přátel, zaměstnání, pořád na cestách, pořád vyčerpaní.
Tenhle druhý díl jsem četla hned po prvním a musím říct, že se mi to trochu táhlo. Téma i prostředí knihy byly neotřelé a zajímavé, život ze zákulisí hudební hvězdy taky, ale klidně bych tomu pár stran ubrala.
Příběh Anny z roku 1940 a Morgan z roku 2018 se střídal po kapitolách a postupně doplňoval. Celou dobu jsem si říkala, jak je Morgan spojená s Annou, proč Jesse trval na tom, že zrovna ona je ta pravá osoba k zrestaurování obrazu. A teď už to vím :-)
Bylo to napínavé a kapitoly mi doslova mizely pod rukama. Přišlo mi šílené jak ještě v roce 1940 přistupovali na jihu USA k černošskému obyvatelstvu, jak na ně pohlíželi a jaká ne/měli práva.
Každý z bratrů Milesových dostal příležitost říct ještě pár kapitol ke svému původnímu příběhu. Jameson byl o dost hrubější a vystresovanější. Tristan se dočkal opravdu velké spokojené rodiny. Elliot musel s Kate překonávat překážky taky spojené s dětmi a Christopher se pokoušel stát pro Hayden alespoň trochu farmářem (jeho údiv nad pracovními psy :-))). Ale celá jejich "dynastie" držela při sobě. Pěkná tečka.
Jednu chvíli jsem si říkala, jestli nebudou další knihy o synech, když Jameson mluvil o další generaci. Hned mi naskočili hoši z BAM :-). Ale myslím, že to takhle úplně stačí...
Rozhodně jsem se nad příběh JP a Kelsey zasmála. Jejich nepřátelská nevraživost, která zastírala jejich vlastní nejistoty, byla chvílemi boj na život a na smrt :-).
Ubírám bod za závěrečnou "zápletku" (ušetřilo by se 100 stran a narušilo mi to celkový dojem) a přidávám za velmi kontroverzní vztah JP k holubům :-)).
Už se těším na třetího bratra.
To nebylo slow-burn, jenom slow. Začátek byl takový ufňukaný a prostě nastavovaný. Tisíckrát jsme se ujišťovali jak jsme k sobě upřímní... a pak si jenom neříkali pravdu. Takovou zápletku by vymyslelo dítě ve druhé třídě a Zapata z toho absolutně ničeho vytřískala 500 stran! Tím ji ale bohužel nechválím a nechci říct, že je kreativní. Zack snad ani neměl osobnost (Byl prostě usměvavý a milý. A? WTF?) a Bianca byla v omlouvání hyperkorektní, neudržela plyny a vysmívala se něčímu strachu (opět, WTF?). Strašně ploché charaktery, které mě vůbec nevtáhly do děje a držet někomu palce? Nee.
Je to lepší než Aaron (ta kniha byla pro mě obrovské zklamání, ale doufala jsem, že je to výjimka), ale horší než všechny ostatní 4 knihy, které u nás od ní vyšly a které jsem četla. Hvězdu navíc za to, že jsem knihu měla z knihovny, protože za tuhle koupi bych se bila do hlavy.
Znovu si teď na uklidnění přečtu Aidena a Vanessu, protože teď zpětně bych jim dala 7* v porovnání se Zackem a Biancou. Dočetla jsem a už teď si to skoro nepamatuju. Jen tu část, že se nutím číst a že se bojím už cokoli od Zapaty čekat :-((
Před pár lety jsem začala číst jinou autorčinu knihu (asi Ty nejsi můj Romeo?) a absolutně mi v tu chvíli nesedla a nedočetla jsem ani první kapitolu. Pak jsem se jí vyhýbala a teď jsem si řekla, že to znovu zkusím. A? Během 2 dnů jsem přečetla obě knížky ze série a skvěle se bavila! Vtipné dialogy, sympatické postavy.
Oba hrdinové (myslím Ronana z předchozího dílu i Tucka) nežijí/nežili jen spokojený život fotbalové hvězdy, ale řeší si traumata z minulosti, která se snaží překonat a najít "to něco", co je udělá šťastnými.
Po tomhle dám Ilse druhou šanci a mrknu i na její další knížky :-)
(SPOILER) Od autorky jsem prvně četla Černooké Zuzany a potom i Hraj mrtvého. Oproti předcházejícím knihám jsem se tady opravdu hodně nutila do čtení. Na straně 120 jsem už vše chtěla vzdát. Dočetla jsem, znova nikdy číst nebudu. Nevadí mi knihy s pomalým dějem, ale tady se opravdu NIC nedělo. Vůbec jsem necítila žádný důvod (kromě osobní posedlosti jen tak nezahodit rozečtenou knihu) ani touhu nebo napětí.
Většina knihy je jen výplodem fantazie velice zvláštní ženy (teď nemyslím autorku :)), která se v podstatě snaží návštěvou nejrůznějších míst a fotografiemi bezpočtu osob (ke kterým si nevytvoříte žádný vztah a vlastně vás nezajímají), přesvědčit senilního muže, že je sériovým vrahem, a to jen proto, že se vyskytoval a fotil na místech, kde ke zmizení osob došlo. Hlavní "hrdinka" mi většinu knihy přišla jako osoba, která potřebuje velice nutně psychologickou pomoc.
No, tak tohle bylo hodně zvláštní. Blbě zvláštní. Text, hlavně ze začátku, nedával chvílemi smysl, překlad tomu taky moc nepomohl a hlavní postava byla ukázkový kretén. Tolik k hlavním bodům mého hodnocení.
Beth je milá holka, která se v rámci své práce stará o staré lidi a jejíž otec byl pastor a náboženský fanatik. Razer je motorkář, který si rád bez omezení užívá s kýmkoli na koho narazí. A on se začne zajímat o Beth. Nic k ní necítí (aspoň se tak většinou chová), v podstatě jí vnutí svůj životní styl, protože když cokoli odmítá, akorát na ni víc přitlačí. Nelíbilo se mi, jak jí vychovával její otec, musela být absolutně poslušná, jinak jí čekal trest a takového (pořád trochu zlomeného) člověka lehkomyslný motorkář prostě dotlačí kam chce. Přišlo mi jako by Beth psychicky týral a vzhledem k jejímu nedostatku zkušeností s životem obecně, to bylo dost nefér. A místo, aby jí dali najevo (noví "přátelé" z klubu motorkářů) jak i ona je důležitá, pokaždé s ní zametli a automaticky čekali odpouštění.
Pár světlejších chvilek tam bylo, i ten nápad mohl být fajn, ale Razera bych s chutí nakopla do míst jeho nového tetování.
Dá se říct, že sázím na jistotu, pátá kniha od autorky a příběh mě pokaždé absolutně pohltí. Eason se svou ženou Jessicou pozve svého nejlepšího přítele Roba a jeho ženu Bree k nim domů. Během večera dojde k výbuchu a omráčený Eason se snaží v kouři najít a zachránit svou ženu. Venku však zjistí, že vynesl Bree. Dům je v plamenech, není šance se pro někoho vrátit. Oba jsou zranění a hlavně v šoku. Před nehodou se zrovna moc nemuseli. Eason ale přišel o vše a Bree jemu a jeho dceři nabídne domek pro hosty na svém pozemku. Postupně si pomáhají s dětmi (Bree má Ashera a Madison a Eason Lunu). Bree pracuje přes den, kdy děti hlídá Eason. Večery a víkendy hraje a skládá hudbu Eason a hlídá Bree. Jak se navzájem poznávají jejich původní averze se proměňuje v přátelství a s odstupem se přidávají i další city a emoce. A když už si myslíte, že se blíží konec, přijdou další zvraty, které znovu všem změní život.
Trochu váhám mezi 3 a 4*, ale tak rozšoupnu se :-), protože zatím mám dobrý pocit a dost často jsem se usmívala nad konzervací postav.
Mitch je hvězdou NHL, který má problém se zvládáním vzteku a tráví dost času vyloučený na střídačce. Po posledním zápase dostane stopku na 15 zápasů. Jeho agenta napadne, že agresivní bručoun, který nemá rád lidi, by si mohl vylepšit image jako trenér dětské ligy. Umíte si představit jeho nadšení. A do toho si na první trénink napochoduje na led bloncka Andie, aby mu vysvětlila, že řvát po těch milých a sladkých chlapcích (kteří se navzájem šikanují a snaží se zabít) nebude. Mitch má navíc nařízenou terapii a dozvíme se více o jeho traumatech.
Musím říct, že Andie mi hned od začátku lezla na nervy. Starší sestra Noaha, malého hokejisty, kterého má Mitch trénovat, poučovala Mitche o komunikaci s dětmi a přitom sama s bratrem mluvit neuměla a ani nevěděla nic o hokeji, a to byla přitom jedna z nejdůležitějších věcí v životě jejího bratra. Podle toho jak je popsaná v knize, nechápu Mitchův zájem. Přišla mi většinou jen protivná a kritická, a to píšu jako někdo, kdo miluje dobrý sarkasmus. Jsem ochotná přimhouřit oči, protože mohla být hladová :-), ale asi ne ve všech případech. A taky jsem musela přivřít oko nad epilogem.
Nicole před oltářem zjistí, že její snoubenec čeká dítě s její sestrou, dvojčetem. V šoku ze svatby uteče a vyrazí na letiště, aby byla, co nejdál. Tam zjistí, že má sestřinu kabelku a ta už má kvůli nové práci koupenou letenku do Jackson Harbor. Proč ne? Na místě zapadne do baru a seznámí se přitažlivým cizincem, se kterým touží strávit noc a zapomenout na nejhorší den. Další den, ale netuší, co bude dělat. Domů se vrátit nechce, sestra odjela na její líbánky a ona se rozhodne alespoň dorazit na schůzku, kterou má sestra v mobilu. Práci chůvy na 3 měsíce přijme a jede se představit novému zaměstnavateli, kterým není nikdo jiný než tajemný cizinec, otec šestileté holčičky, doktor Ethan Jackson.
Vzhledem k tomu, ze Ethan je že šesti sourozenců, řekla bych, že se máme na co těšit :-). Romance okořeněná i vážnějšími tématy jako je důvěra nebo deprese. Autorka je pro mě příjemným překvapením, už se těším na další díl s Jakem :-)
Při čtení prvního dílu jsem se bavila, tady jsem se nevýslovně nudila. Jako by každou knihu napsal jiný autor. Co bylo u jedničky temné a sarkastické, je ve dvojce klišé s hromadou keců. Nepomáhá ani ta stylizace do historické (hysterické) romance. Pro mě absolutně nesympatické postavy + nudný děj = nikdy více.
Tristan je sadistický psychopat, který rád mučí a upaluje lidí (teď si bohužel nedělám legraci). Na nikom mu nezáleží, do poslední kapitoly lže, v podstatě si užívá, že ho bratr šikanoval, protože to je pro něj "omluva" jeho chování. Jediná věc, kterou chce je trůn. A pak Sara. Dost mě mrzelo, že ho někdo nezabil už tak na padesáté straně a já musela tu blbost absolvovat celou. U Sáry aspoň dokážu pochopit touhu po pomstě a dost výrazný sklon k masochismu. Ale i ona dělá co je v jejích silách, aby se s ní nedalo ztotožnit a mohla s úsměvem na rtech sledovat smrt jiných lidí.
Chtěla jsem si půjčit jinou knihu od autorky, ale byla tam tahle. Anotace vypadala zajímavě, vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat, protože to byla moje první kniha od Marie Laval a teď už můžu říct, že si přečtu i další.
Amy je Angličanka, která si za své úspory pořídí si na francouzském venkově malý penzion. Těší se na nový život, ale hned od jejího příjezdu se začnou dít zvláštní věci a náhody. K tomu si přidejte zvláštně nepříjemné sousedy, kteří na počkání vykládají historky o starověkých krvavých kultech, ostražitého až hrubého majitele sousedního panství, málo hostů a obrovský stres a máte představu, jak se liší Amyina představa od reality.
Napínavé čtení. Má Amy jen bujnou fantazii nebo ji chce někdo opravdu hodně vyděsit?
Reena v 11 letech zachrání rodinnou pizzerii před shořením. Úplně ji pak uchvátí práce vyšetřovatelů požárů a vypadá to, že její profesní dráha je předem daná. Bere oheň jako znamení, jako linku, která se proplétá i jejím soukromým životem a ani ji nenapadne, že by se nemuselo jednat o osud či náhodu. Spoustu let jí někdo pečlivě sleduje, mstí se jí za domnělá příkoří a celá "hra s ohněm" začíná být velmi osobní.
Můj první dojem byl, že tu ženskou bych uškrtila (vážně, když má někdo dovolenou cítí potřebu nechat všude bordel a tak dlouho otevřenou ledničku až se zkazí cheesecake?). Ale naštěstí se to dál zlepšilo/ztratilo. Mám podezření, že především kvůli Marshmallowovi :-) a taky Hayesově rodině. Nasmála jsem se. Škoda, že autorka nevymyslela nějaký neotřelejší nebo vtipnější konec.
PS: tolik chyb v textu jsem už dlouho neviděla. To to nikdo nečte než to dají do tisku? Hlásím se dobrovolně na korektury :-)
Lottie dostane v práci místo povýšení vyhazov (navíc od své "nejlepší" kamarádky od střední školy, která si jako bonus zabrala i jejího přítele a všichni se o tom na srazu dozví). Na povýšení zoufale čekala, aby se mohla odstěhovat od rodičů a konečně začít splácet studentskou půjčku. Ale co teď, že? První nápad živit se jako striptérka naštěstí padl. Druhý nápad najít si bohatého manžela taky báječně nefunguje, když se při procházce luxusní čtvrtí ztratí ve svých čtyři roky starých legínách.
Oproti tomu Huxley je miliardář, který si jde vždy za svým a kterého příjemně motivují (prostě do něhou ryjou :-)) jeho bratři. A když se mu odváží předhodit, že by nějaký obchod neuzavřel... udělá vše proto, aby jim ukázal, že má situaci naprosto pod kontrolou, protože v záchvatu dravosti/blbosti se zalíbit potenciálnímu obchodnímu partnerovi zcela okopíruje jeho život. A najednou má snoubenku, těhotnou. Ale kde ji vzít?
Když narazí na zoufalou, nicméně velmi svobodnou a velmi nezaměstnanou Lottie, pochvaluje si, že stačí jen uzavřít dohodu o mlčenlivosti a trochu předstírat. Jo, slavná poslední slova. To by nesměli být absolutní protiklady, které k sobě (alespoň ze začátku) váže jen smlouva.
Dallasová a Peabodyová jsou zpět! Už po 54. a přece pokaždé jiný příběh. Tři unesené ženy, jejich čas se krátí a Dallasová s Peabodyovou musí poskládat všechny kousky skládačky dřív než bude pozdě a obětí bude více. Kdo je brouček, který hledá svou hodnou a pravou maminku?
Těšila jsem se podle anotace na zajímavé téma, ale Lauren úplně nenaplnila možnosti, jaké tohle úvodní setkání série mohlo mít. Je to škoda, nebylo to vyloženě špatné, jen by to mohlo být lepší. Prostě takové nemastné - neslané. Neurazí, ale znova číst nebudu.
Trochu jsem si představovala, že by to mohlo být jako knihy Julie James, ale ta je rozhodně o level výš. Aspoň zatím, uvidíme jak se vyvinou další 2 díly Vlků...
Vzhledem k tomu, že jsem přečetla už předchozích 40 knížek, mám k téhle sérii jenom jednu poznámku. Kdo vymýšlí ty přebaly na knížkách? Proboha kdo?! :))))