Kenan komentáře u knih
Bohužel, tato kniha mi nesedla. Nejde tak ani o námět knihy. kterým je manželský trojúhelník. Ani neříkám, že je kniha špatně napsaná. Nebavila mně ale číst a ani mi nic nedala. Všechny tři postavy byly na facku, ale to nevadilo, mohl to být záměr autorky. Pořád jsem ale čekala nějaké závěrečné rozuzlení, vysvětlení, nějaké proč, ale nic nepřišlo. Chyběl náhled Hynka, který by asi hodně vysvětlil. Ze začátku jsem se ztrácela v tom, kdo vlastně mluví, až později jsem pochopila, že to asi označuje znak na začátku kapitoly. A zbytečné skákání v čase tomu taky nepřidalo. Nechci být tak kritická, ale tahle kniha mně bohužel zklamala.
".. truchlení se postupně z našich životů vytratilo a pro dnešního člověka to má neblahé účinky. Dříve bylo možné vidět, jak lidé truchlí celé týdny, dokonce měsíce. Ženy nosily na znamení smutku černou barvu a tvář si halily závojem. Dnes začíná každodenní rutina, jakmile je po pohřbu: práce, účty, které je potřeba dál platit. Společnost už na truchlení nemá čas."
A právě o tomhle kniha je. O truchlení. Amanda přijde ve svém životě o dva nejbližší lidi právě v době, kdy by mohla být nejšťastnější, kdy měla všechno před sebou. Uchyluje se na samotu a pomalu se dostává k drobným radostem života, i když v ní stále smutek přetrvává.
Hezké to bylo. I přes pomalý, strohý, smutný děj, ve mně kniha navodila pocity klidu.
Doktorka Kate vystřídá svého tragicky zesnulého kolegu na stanici v Antarktidě. Mrazivé prostředí Antarktidy, 13 lidí odloučených od světa, popisy prostředí i charakterů jednotlivých postav a jeden vrah. Začátek trochu zdlouhavý, ale jinak napínavé až do konce. Užila jsem si originální prostředí i celý příběh.
Piper, miláček sociálních sítí, ve svých 28 letech prakticky nic neumí, žije na úkor svého bohatého otčíma, je zvyklá na luxusní život, ale nedoceňuje svůj lehký život a dělá samé hlouposti. Po jednom večírku, který se jí vymkne z rukou, a po kterém skončí ve vězení, dojde už jejímu otčímovi trpělivost a pošle ji i se svou sestrou do rodiště svého biologického otce postarat se o hospodu, která tam po něm zůstala. A dál si to už jistě domyslíte sami. Je to letní oddechovka, nemá originální námět, má očekávaný konec, ale mně se zrovna trefila do nálady a náramně jsem se u ni odreagovala a odpočinula si.
Jasně, že je to romarťárna. Taky jsem k této knize takto přistupovala a líbila se mi.
Kromě toho je, ale zaměřena na Kodaň, hlavní město Dánska, kde žijí nejšťastnější lidé, a kde je velmi rozšířen směr hygge.
"Je psychologicky dokázáno, že když kolem sebe lidé vidí hezké věci, jsou šťastnější".
"Zjistíte, že třeba i student si koupí velmi drahou lampu za několik tisíc korun, protože je důležité mít doma hezké věci, ale ne spoustu hezkých věcí."
" Jak je důležité hygge ... co jsem se naučila v Kodani. Dbát na maličkosti. Považovat je za důležité. Upéct někomu koláč, udělat si čas na to být spolu, zapálit si svíčky, udělat si radost."
"Možná vidí dál než my. Vidí peklo, které máme pod nohama, zatímco my obdivujeme květy, co rostou na povrchu." Sérii vražd vyšetřuje drsná komisařka Teresa Battagliová, starší žena s ohnivě rudým mikádem, bojující se samotou a nemocí. I když je opravdu nesnesitelná, její tým ji z nějakého nepochopitelného důvodu snáší. Městečko chránící svou komunitu, nacházející se uprostřed mrazivých hor, se musí vypořádávat se sérií vražd. Na místech činu je vždy nalezeno spousta stop, otisků prstů, jakoby vrah nepřemýšlel nad tím, zda bude vypátrán. A i když už mi bylo trochu jasné, kam vše směřuje, stejně to bylo strašně napínavé až do konce. Super čtení. Jistě se pustím do dalšího dílu.
Přežívání knihovny ve válečné době a úporná i nebezpečná snaha zaměstnanců, aby se i v této době knihy dostaly ke svým čtenářům. Hezky napsáno. Už jen proto, že se celý děj točí kolem knížek :). Nějak ale nemohu dát 5 hvězdiček. Možná proto, že těch válečných příběhů už jsem četla dost.
Violette Dušičková, správkyně hřbitova a její vtipná partička, která jí na hřbitově pomáhá. Smutné, ale přesto uklidňující, pomalu plynoucí prolínání životů. Ráda jsem si knihu přečetla.
Napínavá, bez hluchých míst, dokonale propracovaná, navíc krátké kapitoly, takže se čte velmi dobře. A to jsem ji chtěla po pár stránkách odložit, protože nevyhledávám knihy, které se mihnou kolem politiky, vládních kruhů apod. Tahle mně ale mile překvapila. Své vysoké hodnocení si zaslouží.
Rose přijíždí do Japonska, aby se seznámila se závětí otce, kterého nikdy nepoznala.
Pomalu plynoucí příběh, plný popisů nádherných zahrad a chrámů, jejichž prostřednictvím hlavní hrdinka vnímá pravý odkaz svého otce. Krásné čtení. Jistě se ke knize znova vrátím.
Čtivý příběh. Byla jsem zvědavá jak to dopadne. Bohužel ale hlavní hrdinka, i když si prošla své, mně dost štvala.
3,5/5
Líbila se mi linka historická, ale i ta současná. Obě totiž zahrnují příběh krásné lásky spřízněných duší, ale i lásku sesterskou. Oběti, které hlavní hrdinové, ve jménu lásky, byli ochotni učinit. Kniha určená romantickým duším.
Hlavní hrdinky, Selenu a Grace, spojuje Chata Trnka. Selena, po špatném rozchodu s přítelem, potřebuje místo, kde by našla novou inspiraci k malování obrazů a v klidu načerpala nové síly a tak si na tři měsíce pronajme chatu s dávnou minulostí. Grace v ní žila v 17. století, kdy její těžký život byl završen nespravedlivým obviněním, nemožností řádného pohřbu, čímž její duše nemohla získat klid.
Děj této knihy není nijak objevný. Odhadla jsem k čemu vyvrcholení příběhu směřuje, ale celým příběhem se line spousta nádherných popisů přírody, spousta tradic, zvyklostí, historie, vůně bylinek, vykreslení jednotlivých postav a to se mi hodně líbilo. Příběh vyprávěný dvěma hrdinkami není rozdělen zvlášť do kapitol, ale navazuje, což zvyšuje jeho celistvost a to bylo super. Jakoby obě ženy v chatě žily najednou.
Osud Grace ve mně vyvolal pocity nespravedlnosti, bezmoci a vzteku.
Za mně krásné čtení.
Rozsáhlý román s detektivní zápletkou. V r. 1975 zmizí v malém městečku dívka Nola, kterou se nepodaří v té době najít. Až po 33 letech se objeví její mrtvola na zahradě spisovatele Harryho Queberta. Do městečka se vrací Harryho přítel Marcus, který chce očistit jeho jméno a dokázat, že Harry Nolu nezabil. Všichni v městečku mají nějaké tajemství a ví něco, co v r. 1975 zatajili. Jde o rozsáhlý román o zakázané lásce mezi třicetiletým mužem a patnáctiletou dívkou, spoustě záhad a zvratů, kdy každý mohl Nolu zabít, o nenaplněné lásce, ale i o psané knih. Poctivě napsaná kniha, kdy chcete vědět, co se skutečně v r. 1975 stalo.
Milý příběh o ženě, která hledá sama sebe. Olivie řeší svůj nezdravý vztah s matkou, která ji nenechá žít svůj život, proto se rozhodne odejít a splnit si svůj Seznam snů, který si sepsala již jako mladá dívka. První půlka knihy mně bavila hodně. V druhé části mi připadal příběh napsaný až moc naivně a taky mně začaly štvát ty do očí bijící náhody, při kterých se Olivia setkávala se Samem. Ale celkově pohodové odpočinkové čtení.
Tahle kniha pro mně nebyla až tak moc originální. S podobným námětem jsem se už setkala, takže jsem téměř od začátku odhadla zlo. Co se nedá tomuto rodinnému psychologickému thrilleru upřít je ale její čtivost. Stránky jsem obracela stále dál a dál, až byl konec :)
Furlong, který se vypracoval z nelehkého dětství k obchodníkovi se dřevem a uhlím, má 5 dcer a spokojenou rodinu. Mezi jeho klienty patří i klášter, kde se při jedné dodávce neočekávaně setkává s tajemstvím, který klášter skrývá. Tato událost rozpoutává ve Furlongovi rozpor mezi tím, co se od něj očekává a otázkou jeho svědomí. Příběh se odehrává v předvánočním čase 80tých let 20. století, ale za mně atmosféra té doby v knize odpovídá mnohem dřívější době, což byl jediný problém, který jsem s knihou měla. Jinak je to krásný příběh, napsaný nádherným stylem.
Celá série je super. Koho minula, tak hurá do ní :)
Díly se musí číst ale popořádku.
Kniha je to tenoučká, proto nelze napsat nic o jejím obsahu, abych neprozradila hlavní zápletku, která je v příběhu opravdu stěžejní. I když je odhalení šokující, donutilo mně se zamyslet nad spousty aspektů. Uznala jsem, že chování postav kolem hlavního hrdiny, je sice alarmující, ale naprosto pochopitelné, ale v lecčem uznáte i nelehké postavení Jaroslava. Těžké téma, Co se mi líbilo a co jsem si v této knize vychutnala, byla láskyplná péče Jaroslava o zpustošenou zahradu, jako protiklad k jeho černé stránce.