keny
komentáře u knih
Štěstí je zadarmo
Michaela Klevisová
Takové nenáročné pohodové čtení. Vždy jsem si dala jednu povídku ke kafi. Teď , po měsíci, už si v podstatě ani žádnou konkrétně nevybavím, moc toho ve čtenáři nezůstane, ale protože jsem majitelka a milovnice kočiček, ráda si knihy o nich přečtu
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Tak je dočteno...konečně zase jednou kniha, na kterou jsem se celý den těšila v práci - až přijdu domů, uvařím hrnek čaje, zapálím svíčku, kocour vedle mě a ocitneme se v Japonsku. Příběh se četl velmi svižně. Prolínání časových rovin bylo zajímavé, chvílemi jsem přemýšlela, jak se to vlastně všechno propojuje a pak jsem to přestala řešit a jen se nechala unášet.
Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
To je přesně styl knih, které mám ráda. Je tam ta lidskost, je tam realita, ale přitom i trochu příběhu s fantazií. Nevadí mi prolínání minulosti a současnosti, naopak, a příběh Helene byl opravdu dojemný. Propletenec v rodine Justine byl silná emočni káva, ale on to život tak někdy prinese a člověk ani neví jak. A miluju racky, tak i proto ...
Jeden den
David Nicholls
Kniha o přátelství, lásce, skvělé vtipné glosy, i když u Em někdy už moc shazujici...Ale ten konec jsem takto nechtěla...Proč, když už konečně, tak takto....?
Vděk
Delphine de Vigan
Deprese, neodvratnost, odcházení a přitom i laskavost, smíření, pohlazení...vše na nemnoha stránkách této útlé knihy. Milovala jsem Mišku, zbožňovala Jeroma, vcítila jsem se do Marie. Víte, jak to musí dopadnout, ale nechcete, aby ten zmar a to odcházení toho já v nás bylo tak rychlé. Kéž by takových Jeromů bylo v našich ústavech víc. Krásně vložená nitka o židovském děvčátku a Jeromo objevu na závěr.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Dala jsem asi 30 stránek a říkala jsem si, že toto asi ne, to nebude můj šálek čaje a nemá smysl ztrácet čas knihou, která mě neoslovila. To bylo v pátek večer. V sobotu u ranní kávy jsem jí dala ještě jednu šanci a pak už jsem se neodtrhla. Ta Eleanora, která mi byla zpočátku nesympatická a nevěděla jsem, co si o ní mám myslet, si mě získala a já chtěla vědět, jak to s ní je, jak to s ní bude a hlavně, jak to s ní bylo...Přála jsem jí, ať se naučí žít v tom nehostinném světě, radovala jsem se z každého jejího nového kontaktu, setkání s lidmi, kteří přinesli něco dobrého do jejího osamělého života. A pak konečně živý tvor, který obohatil její osamělou domácnost, naděje, že je tak statečná a silná, že to tady zvládne, že jí ten život přinese konečně trochu radosti a něhy...Užila jsem si to...
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Během období 4 měsíců jsem přečetla postupně Hanu, Hotýlek a Slepou mapu. Líbily se mi všechny tři knihy, nedokážu říct, která více. Těšila jsem se vždy, kdy už budu moci zasednou s kávičkou a číst. Ta bezmoc v knihách je hrozná. Bytostně jsem cítila s Anežkou ze Slepé mapy. Bála jsem s ní, když čekala, jak dopadne návštěva na STB. V knihách je silně cítit to napětí, obavy, strachy a krutost doby.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Příjemná detektivka, sympatičtí hlavní představitelé, letní čtení. .. povedla se.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Připadalo mi, jako bych četla paralelu ke knize Do tmy od A. Bolavé, stejná tragika hlavní hrdinky, sběr, dřina, uzavřenost, strach ze všeho a všech, strádání, slabost, neutěšenost. Hrozně byste chtěli hlavní hrdince pomoct, přejete si, ať už se to její prokletí zlomí, ať se to obrátí k lepšímu. A ono ne...Ze začátku se mi zdál styl psaní trochu nevypracovaný, po rozpačitějším rozjezdu pak ale děj dobře plynul a kniha se četla výborně. A navíc příběh zasazený do mých milovaných jižních Čech, Šumava, Otava,...
Než se stihnu rozloučit
Tošikazu Kawaguči
Je to moje třetí přečtená kniha z této série, tak jsem už věděla, do čeho jdu. Je mi v té kavárničce příjemně, nevadí mi opakování pravidel, vždy si to představuji jako že sedím na divadle a přijde další divadelní postava. Mám ráda tyto občasné výlety do Japonska a v kavarničce už si přijdu jako doma
Nezvratné alibi
Peter May
Bohužel jsem nevěděla, že kniha je poslední ze série...ale nevadilo, Akorát na dovolenou, nic drsneho, nic preslazeneho. Jen mi přišlo , že jsem se tentokrát nedozvedela nic jako přidanou hodnotu, tak jak bývá u Mayovo knih zvykem...včely, Čína, život ptáků na ostrově Lewis.. Ale je to zase záruka, že když mám omezenou kapacitu knih, které si s sebou můžu vzít, tak vím, že s Mayem špatně neudělám.
Chirurg
Petra Dvořáková
V období, které prožívám, jsem potřebovala knížku, u které nebudu muset přemýšlet, kdy jen tak budu v klidu číst, zamestnam hlavu něčím nenáročným...a to se splnilo, efekt se dostavil...prostě kniha ze života, o nic nás asi neobohati, ale zaujme, na chvíli jsem aspoň utekla od reality.
Stehlík
Donna Tartt
Mohla to být krásná kniha, ale něco tam nedopadlo. Jako kdyby to psali dva autoři nebo do jedné knihy, která má super děj, dobrý námět, spád, je vložená druhá, aby dílo mělo více stran. Ale ta už tak neodsýpala a myšlenky mi v těchto úsecích často utíkaly. Chvílemi jsem byla na vážkách, jestli číst dál a nakonec jsem to dala jen pro to, abych se dozvěděla, jak to vše dopadne. A navíc tam bylo hodně chyb a překlepů, beru, že je to silná kniha, ale i tak jich bylo přespříliš. Takže jen 3 hvězdy, čekala jsem víc, chvílemi jsem měla ze čtení pěkný pocit a pak hned zase nuda. takže tak...
Komturova smrt
Haruki Murakami
Moc jsem se těšila na další knihu mého oblíbence a když jsem viděla, kolik má stran, radost byla veliká. Nakonec to byl trochu boj. Pro mě asi nejméně čtivá kniha od tohoto autora, i když tam bylo mé milované malířství, hudba, kočky,...myslím, že můj prožitek z četby ovlivnilo to, že jsem těsně před Komturem dočtla Malý život a to se pak těžko navazuje,...tam je laťka nastavena moc moc vysoko. A najednou mi těch 700 stran, ze kterých jsem se na začátku tak radovala, přišlo moc. Šlo to ztěžka, jindy by se mi ta pomalost vyprávění líbila a užívala bych si jí, ale kniha prostě přišla v nesprávnou dobu. Četla jsem jen po pár stránkách, protože jsem dlouho nemohla udržet pozornost. Ale zase závěr vše vynahradil, v duchu jsem se omlouvala, že nejsem prostě z této knihy tak nadšená, jak jsem nekriticky dosud byla ze všech knih HM. Ale jo, zase to ve mně něco zanechalo, zase to bylo silné...spokojenost nakonec
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Kniha měla spád, četla jsem jí o dovolené a byla to příjemná oddechovka. Někdy se mi ani nechtělo odtrhnout. Každý se v některé postavě trochu najde, zažívá podobné situace, sní o lásce, o zážitcích....To, co od tohoto spisovatele očekáváte, to v knize najdete...
Na cestě do sousední dimenze
Clemens Kuby
K přečtení této knihy jsem se dostala zvláštním způsobem. Jeden den mi sestra poslala odkaz na you tube na rozhovor Jaroslava Duška. Mluvil tak o Clemensy Kubym. Večer jsem si pustila televizi, kde byl u Šípa zpovídaný Dušek a mluvil o Kubym. A druhý den jsem si z police chtěla vzít knihu, kterou začnu číst. Když jsem před 3 lety odcházela z práce v knihovně, nabrala jsem si knihy, které si chci přečíst. Už mi jich zbývalo jen pár, tak jsem si řekla, že začnu číst tu, kterou si bez rozmyslu vytáhnu....a - koukám jak blázen, byla to Cesta do sousední dimenze od Kubyho. A to jsem vůbec nevěděla, že jsem si jí kdy v knihovně brala. Do té doby jsem o Kubym nikdy neslyšela. Tak jsem si říkala, že si jí prostě musím přečíst. Začátek se četl bezvadně, setkání se šamany rovněž, jen konec už trochu pokulhával. Nicméně zajímavé setkání, z kterého si v danou chvíli vezmete, co potřebujete, ale pořád je tady spousta nezodpovězených otázek a stále nevíte.....
Samotářky
Barbora Šťastná
Je to dost smutné čtení o tom, jak může doba ovlivnit a v podstatě zničit člověku celý život a i životy další - jeho potomkům. Jsem introvertka, tak jsem ženám hodně rozumněla, obdivovala Tondu za jeho celoživotní přístup ke své ženě, dceři, vnučce...ať byl jeho postoj v životě v té době možná odsouzeníhodný, jeho vztah k jeho ženám byl pro mě moc sympatický
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Jsem k Murakamimu nekriticka, protože ho proste zboznuji, ale tady by bylo spravedlivé, vzhledem k hodnocení jiných knih, dát tak 3 a půl hvězdičky. Čtu raději jeho romány a čím obsáhlejší tím lepší. Když vidím počet stran pod 200 jsem smutná. Tak snad se ještě v blízké době dočkáme nějaké obsáhlé románové pecky
Čáslavská
Jan Novák
Skvělé, skvělé, skvělé....hold úžasné ženě. Teď si říkám, proč ji někdo nevzpomněl při volbě největšího Čecha. Charakterní žena, kterou obdivoval celý svět, která nás proslavila a ke které se československá republika zachovala tak krutě. Aspoň že na konci života byla snad šťastná
Jedno obyčejný léto
Mariko Tamaki
Úplně jsem cítila to tetelivé letní dusno, ten neklid, to nevyznani se sama v sobě, tu zvláštní nudu, kdy už Vás nebaví dětské hry, ale svět dospělých pro Vás ještě není. Tu melancholii, ktera Vás neustale obklopuje. Ten ostych, kdy už nejde s kluky jen nevině kamarádit, ta doba, kdy cítíte, že přichází ta změna. Nevíte, co sama se sebou, se svými pocity, stavy, myšlenkami...je to tolik let a přitom se mi to při čtení zase vše vybavilo...