Kerolka_P. komentáře u knih
Ach Anno, proč zrovna Vronský? Myšlenka, která mě neopustila při čtení knihy a vlastně dodnes. Vědci však údajně zjistili, že při zamilovanosti se člověku v mozku odehrávají stejné procesy jako při těžké psychické poruše. Tak pak je to snad pochopitelné.
Jinak pro tuto klasiku mám slabost a navzdory tučnému obsahu se dobře čte.
První dvě části knihy se mi líbily strašně, třetí část hodnotím jako slabší a konec mi nesedl.A jelikož nechci vyzradit spoiler, tak nepojmenuju to, co mi na něm vadilo. Ale celkově se kniha četla velmi hezky a nerada jsem od ní odcházela.
Pozitiva: Z knihy je evidentní, jak hluboce autor miluje svou ženu a své dítě. Taky Backmana obdivuju za otevřenost v jeho velmi osobních záležitostech. Pár fakt dobrých fórů a geniální popis nákupů v Ikea očima muže :) Poslední kapitola knihy byla velmi silná a zvedla mé hodnocení o jednu hvězdu navrch.
Negativa: Je mi to líto, ale značnou část knihy jsem se nudila. Místy mi vadila prvoplánovost jeho vtípků, které se jaksi nevyvedly.
Závěr: Jako čtení k vodě dobrý. Ale jen dobrý.
Plna očekávání jsem si zapůjčila jako první kus od této Nobelovou cenou oceněné literátky právě román Běguni. Očekávání (logicky) vysoká. Zklamání je slabé slovo. Doteď mi hlavou rezonuje nejvýstižnější věta - "co to jako mělo bejt???" Po celou dobu jsem kroutila hlavou. A kroutím doteď. Místy jsem si říkala, že to psal buď člověk pod vlivem, anebo pod velkým časovým tlakem bez možnosti si to po sobě přečíst a dát do nějakých smysluplných celků. Absolutně nenacházím význam či nějaké vyústění knihy. Možná jsem to jenom nepochopila.
Knihu jsem objevila v knihobudce. Nečekala jsem nic a tolik jsem se nasmála! Zejména při scéně ranního probuzení Dixona u svého nadřízeného :) Čtecí pohodička s dávkou legrace.
Brod je skvělý, že napsal tuto obhajobu často jen pesimisticky a depresivně vykreslovaného Kafky. Najednou vám připadá, že Franz je velký sympaťák, který zkrátka jen neměl na růžích ustláno. Nakouknete ke Kafkům do obýváku. Poznáte jeho nejistoty. A taky že s ním byla sranda. Dočista bych s ním ráda zašla na pivo :)
Doporučuji všem, kdo mají Kafku rádi. Anebo vlastně spíš těm, kteří ho rádi nemají :)
Nemůžu zase jinak než pět hvězd. Nicméně nejsem objektivní, spíše jsem pro svou slabost pro E. A. Poe-a velmi nekritická. Hltám každý jeho kus!
Od prvního listu mi s knihou nebylo dobře. Vydržela jsem třetinu, víc ani ránu. Nevadí mi silná témata, vadí mi však čistokrevná deprese. Život je sám o sobě dost těžký; nevidím důvod, proč si jej ještě zbytečně ztrpčovat touto knihou.
Další z mých nej a opakovaně čtených knih.
Po přečtení si řeknete, kolik tygrů ve svém okolí milujete! A dostanete ukrutnou chuť na kafe :) Pět hvězd!
Dlouho jsem necítila k hlavnímu hrdinovi takové antipatie jako k Bilodovi. Co jsem v knize postrádala nejvíc, tak morální stanovisko či nějaký smysl toho všeho. Vzápětí jsem přečetla Pošťákovu snoubenku a čekala nějaké vyústění zde, což se však (za mě) také nekonalo. Škoda.
Něco tak hlubokého, moudrého a nádherného jsem snad ještě nečetla. Za mě zatím naprosto nejlepší kniha Evy Hudečkové. A ten závěr.. tu slunečnou metaforu jsem obrečela, jak to bylo krásné! A říkám si, jak je moc dobře, že paní Eva "zběhla" z hereckého světa a dala se na psaní - je to skutečně PANÍ spisovatelka!
V polovině knihy čtení odkládám. Hanišové se nedá upřít velký literární talent; píše velmi poutavě. A tak mě moc mrzí, že už po jejích knihách nesáhnu; avšak síla volených témat je větší, než bych právě ted potřebovala. Respektive - že bych to chtěla číst před spaním, to tedy ne.
Moc mě to nechytlo. Děj mě nevtáhl a musela jsem se do čtení spíš nutit. Ani aha moment se nedostavil. Nicméně nebudu férový zhodnotitel, neb miluju Doyla, tudíž detektivní laťka je vysoko.
Jo, tak tohle se mi líbilo VELMI. Opravdu povedená knížka o životních těžkostech, lidských srdcích, řadě nepochopení a touze si život porovnat. Halrold je frajer! A Maureen mě taky dostala, byť se zpočátku jevila jako typická fúrie. Moc se mi líbí téma starších lidí, kteří se nebojí zásadních změn a rozhodnutí. Nikdy není pozdě! Naplňuje mě to nadějí. Velmi oceňuju nerůžový závěr a realistický popis utrpení ze zhoubné nemoci (žádná pštrosí politika, pro dnešní dobu instantního štěstí tolik typická). Pět hvězd!
Oj, to mi to nesedlo. Ani téma, ani postavy, bezpočet hluchých míst. Jinak mám pro Backmana slabost, Medvědín však nebyl můj šálek kávy. Druhý díl určitě číst nebudu. Těším se však na Babičku a vkládám v ni své veškeré naděje :)
První Backmanova kniha, ze které jsem si nesedla na zadek a nemám potřebu si ji koupit. Tím nechci říct, že by byla špatná. Zvolené hlavní téma se mi zdá skvělé, ale zpracování mi nesedlo; působí na mě příliš zřetelně "hrající na city". Nicméně co se mi líbí moc, tak autorovo rozhodnutí věnovat svůj honorář nadaci, která shání finance na výzkum nemocí postihujících mozek.
Kniha je napsaná velmi čtivě, poutavě. Přesto mi nějak nesedla. Nejvíce asi rozdělení knihy do tří částí, kde mi chyběla nějaká jejich větší provázanost. První část, jasně, z pohledu Miry. Druhá část, dobře, kontext rodinných dějin - ale jak se je Mira dozvěděla? Třetí část, zpověď Hany - komu? Proč? Možná to je tak schválně, že ty tři části vedle sebe jen tak leží. Jako čtenáři mi to ale vadilo. Zkusím ještě Tiché roky, třeba mi to sedne líp.
Zpočátku se mi jevila jako lépe napsaná než Pošťák a bezpochyby jsem k Tanie chovala podstatně větší sympatie než k Bilodovi - dokud se v podstatě v Biloda neproměnila. Ke konci knihy jsem dokonce měla pocit, jakobych četla velmi špatnou harlekýnku z devadesátých let. A závěr mě vyloženě naštval svou prvoplánovostí. Tak mě to mrzí, ale nelíbilo se mi to.
Vřele doporučuju každému k prohloubení vztahu s Pannou Marií a víry všeobecně. Krásný a srozumitelný vhled do života Panny Marie a Pána Ježíše. Uvítala jsem další možnost vyjma Bible, která tyto události zprostředkovává. Velmi čtivá, beletristická forma.