Khamul1 komentáře u knih
No, moc mě to nechytlo. Zdálo se mi to spíš jako nepovedená parodie na Tolkiena.
Skvělě popsaný vývoj člověka od nadšeného svazáka po disidenta.
Na pozadí skvělého románu jde de facto o esej nad chováním jednotlivce v krizové situaci, smyslem lidské existence, hrdinstvím, zlem a podobně. Nemám co vytknout.
Mé nejoblíbenější dílo vůbec. Jde o smršť naprostých ujetostí s filosofickým podtextem, která vás zcela pohltí. Mistr a Markétka dokáže být vtipná, děsivá a moudrá kniha zároveň. Za mě 120%! Jedině román v románu o Pilátovi mi přišel lehce slabší. Woland a jeho poskoci jsou neskuteční sympaťáci. Dílo je zároveň jakousi variací na Fausta, jak dokládají hlavní postavy Woland, Mistr a Markétka, což se mi taky líbilo.
Soudce a jeho kat mě tolik nezaujal, ale špatné to nebylo. Malér naopak považuju za velmi vydařenou povídku.
Karel Čapek byl geniální spisovatel. Tahle kniha je naprosto úžasná. Je vtipná a čtivá, ale má i dokonalej jazykovej styl a filosofickou hloubku.
Tři sestry mě docela zklamaly, přijdou mi moc fádní. I přesto však kniha má něco do sebe, za což dávám dvě hvězdičky. Vypovídá totiž o životě ruských aristokratů i důstojníků.
Povedená hra, moc se mi líbila. Neschází jí vtip, čtivost, zajímavost ani hloubka
V podobných knihách si sice moc nelibuju, avšak tahle mě bavila, protože Salinger má velmi čtivý způsob vyprávění a hlavní postava byla prostě sympaťák.
Jedná se o velmi kvalitní monografii. Autor čtenáře však bohužel přehlcuje nepříliš poutavými výstupy jednotlivých členů rodu Švábeniců v dobových pramenech, a to bez výjimky, čímž se kniha pro laické čtenáře stává skoro nečitelnou.
Lakomec je senzační, moc vtipnej a čtivej. Misantrop mi sice připadal trochu slabší, ale zase se mi u něj, stejně jako u Tartuffa, líbilo, že je rýmovaný. Myslím, že by se téma pokrytectví aristokracie z Misantropa dalo zpracovat i lépe. Tartuffe mě taky bavil.
Velmi rozporuplné dílo, jež čtenáře donutí zamyslet se nad tím, kam spěje naše civilizace. Ačkoli je kniha prezentována jako populárně vědecká, leckde pro laika ztrácí na srozumitelnosti.
U kapitoly Přelidnění jsem očekával uvedení problému životního prostoru a zdrojů obživy, k mému překvapení zde Lorenz však probírá spíše problematiku odlidštění velkých měst, což ale určitě není na škodu. Zaujaly mě především kapitoly Běh o závod se sebou samým, Vyhasnutí citů a Genetický úpadek, v nichž autor často využívá vynikající přirovnání a má výborné postřehy. Jinde byl bohužel značně ovlivněn soudobým hnutím Hippies, které mu zjevně hodně lezlo na nervy, takže tyto pasáže dnes nejsou příliš aktuální. Zdálo se mi, že Lorenz některé otázky zjednodušuje nebo přehání. Řešení řady jím uvedených hříchů civilizace je dnes naneštěstí mnohem naléhavější než v době, kdy knihu psal. Domnívám se, že těch hrozeb pro dnešní civilizaci navíc dost přibylo.
Ač se s mnoha Lorenzovými stanovisky neztotožňuji, kniha je to bezesporu úžasná. Jistě se k ní ještě vrátím a znovu nad ní popřemýšlím. Dávám 85 %