kirkous komentáře u knih

Důležitý zdroj poznání klasické a helénistické antické filosofie, nebo spíše její recepce v pozdní antice. Laertiovy životy (anekdoty o filosofech) přeložil do češtiny klasický filolog Antonín Kolář.

2 25.05.2020

Tato Boethiova kniha poněkud zapadla. A doslova zapadá i v knihovně, je tak tenká, že se na hřbet nevlezla písmena a tak se úplně ztratí mezi ostatními knihami z nakladatelství Krystal OP. Ale přitom je to kniha důležitá, nejen pro teologii (jak by se zdálo z názvu), ale i (a možná hlavně) pro filosofii, respektive metafyziku. Ve třetím teologickém traktátu, který je tu přeložený, se nachází slavná Boethiova semantická diference mezi "bytím" a "tím, co je", řekněme "jsoucnem". Pasáž je to sice poněkud temná, ale klíčová pro budování scholastické metafyziky.

2 22.05.2020

Velmi objemná kniha, na čtení do postele to teda není. Ale je parádní, opravdu v ní člověk najde spoustu informací a ten, kdo si představuje alchymii jen na základě podvodníka Kellyho nebo mistra Scota z Werichova Pekařova císaře, tak určitě získá zcela jiný obraz o této nauce a době, z mnoha úhlů pohledu. I když není to zrovna čtení pro úplné začátečníky, na úvod je dobrá třeba Karpenkova Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností. V knize Alchymie a Rudolf II. najdeme spíše vysoce odborné články z hlediska historie, dějin vědy, filosofie, umění.

2 21.05.2020

Sousedíkova knížka je skvělá, opravdu mě "nakopla" už za mých studií a mnohokrát jsem se k ní vracel. Některé kapitoly mají svoje "mouchy" (a pro německé vydání je taky raději Sousedík vynechal), ale ty, které se opírají o Sousedíkovo dlouhodobé bádání, se těžko překonávají, především barokní čtveřice Arriaga, Magni, Caramuel, Marci. Recenzi jsem publikoval ve Studia comeniana et historica a nyní ji dávám do příslušného šuplíku v databazeknih.cz.

2 20.05.2020

Delší dobu jsme s Filipem Karfíkem váhali, kterou knihu o renesanční filosofii zvolíme do řady Dějin filosofie. Je to zvláštní, ale moc na výběr není. Cambridge History je moc rozsáhlé, Vasoliho kniha zase moc "italská", nevšímající si ostatních částí Evropy. Volba nakonec padla na Hankinsovo companion. Je to dobré, ale musí se to kombinovat. Třeba s Kristellerovými Osmi filosofy italské renesance, nebo, snad už brzy vyjde opus magnum o renesanční filosofii Pavla Flosse.

2 16.05.2020

Dva vskutku rané, nepočítame-li korespondenci, tak první texty sv. Bernarda z Clairvaux. Překlad Ondřeje Koupila Bernardova komentáře k řeholi sv. Benedikta je skvělý, text sám může opravdu sloužit jako úvod do cisterciácké spirituality. A Chvály panenské matky, což je původně překlad starší, prvorepublikový, dominikánský, to dobře doplňují, protože právě úcta k Panně Marii je pro cisterciáky klíčová. Vždy mě u toho napadá, jak moc se cisterciáci zasloužili prostřednictvím této úcty k zvýšení úcty k ženám vůbec, že to tedy nejsou "prázdné nádoby rozumu nemající". Jen mě u knížky trápilo, odkud je převzat úvod, jehož autorem byl korejský badatel I Deug Su (to je samo o o sobě dost zajímavé). Úvod přeložil Eliáš-Žáček, kterého si pamatuji ještě ze studií, zvláštní postava, asistent J. L. Fischera. Díky překladateli O.K. už teď vím, že to je z italského vydání Bernardova díla.

2 16.05.2020

S knihou mám tak trochu problém. Není ani historická - faktografii aby v ní člověk vskutku pohledal, na konci jen seznam literatury, takže na ověřování se musí jít do do Vita prima nebo Dinzelbachera - není ani beletristická, na to se tváří moc učeně. Tak co s tím? Pro mě sympatická zjevná fascinace cisterciáky a Bernardem z Clairvaux. Knížku jsem ale nečetl celou, měl jsem problém s odlišením faktů od autorových výkladů. Je těžké číst historii bez poznámkového aparátu, protože u 12. století se musí rozlišovat, co bylo a co je součást hagiografických nebo jiných strategií. A toto rozlišení tato knížka bohužel nenabízí.

2 15.05.2020

Byl jsem jedním z prvních čtenářů knížky, i když ne recenzentem. Je třeba říct, že Agrippa byl velmi svérázným a zajímavým myslitelem, svérázným a zajímavým je ostatně i Jiří Michalík, autor knihy. Jeho představení Agrippova díla je podle mě v naší kotlině ojedinělé a zaslouží si pozornost. Agrippa zde totiž nevystupuje výhradně jako okultista a mág (jak by se dalo vysoudit třeba ze staršího českého překladu jeho Okultní filosofie). Jiří Michalík se pokouší zachytit jeho různé vrstvy a polohy a pokouší se představit celek jeho díla, od humanistických a platónských zdrojů, přes odmítání čarodějnických procesů, až po jakýsi raný feminismus. A je nutno také podotknout, že četba to není pouze poučná, ale místy i zábavná.

2 15.05.2020

Knížkou jsem byl nadšený. Lozano v obrazech až téměř básnicky vypisuje významné události z Janova života. Má cit pro obraz doby a pro charakter Janovy poezie, jíž byl mimochodem editorem.
(tento krátký záznam jsem si udělal v září 2002)

2 13.05.2020

Nezapomenutelný zážitek. Jen vyžaduje trochu víc času, ale to už tak bývá u věcí, co za něco stojí.

2 08.08.2015

Nevěda, co je to za knihu i za autora, vzal jsem ji do ruky v podstatě náhodou a vyplatilo se to. Po přečtení si čtu recenze a přemýšlím o tom. Kdesi se píše, že román je formálně dokonalý, to nedokážu posoudit. Nesedí popis autora jako levicového intelektuála a darwinisty. Hlavní "hrdina" je osamocený, individualistický svéráz, který zápasí sám se sebou a možná i jako Jákob s Bohem. Je v něm něco dobrého?

2 24.01.2015

Příjemné překvapení se vyklubalo z letní dovolenkové četby. Pravda, k četbě mě namotivovalo (podobně jako i jiné čtenáře) umístění detektivky, zklamán jsem však nebyl, zvláště když to srovnám s pseudointelektuálními detektivkami hýřícími temnými silami nebo tajemnými spiknutími na podkladu rádoby znalosti historicko-filosoficko-náboženského podkladu, ke kterými by titul mohl navádět. Nic takového se však nekonalo. Osvěžující byly i zjevně autorovy názory na hudbu a především hudební texty.

2 03.09.2014

Stále musím přemýšlet, co je na povídce tak fascinující, že o ní musím přemýšlet. Po literární stránce povídka zas takovým skvostem není, ale skrývá v sobě třaskavý náboj v podivném (i tak se to dá říct) obsahu.

2 03.09.2014

Prostředí dostihů není zrovna můj šálek kávy. Přesto jsem nelitoval, a dokonce třeba někdy sáhnu i po další francisovce. (Přečteno v anglické verzi penguin readers).

2 12.04.2014

Nevím, jestli to bylo tím, že jsem knihu četl v anglické verzi penguin readers, ale připadalo mi, že čtu titul červené knihovny. Obzvlášť to dramatické rozuzlení. A typizované postavy... Možná však právě hlubší dokreslení ve verzi chybělo.

2 12.04.2014

Šifru mistra Leonarda jsem nezvládl, po delší době jsem teda zkusil toto, ale opět jsem se daleko nedostal. Nutí mne to ale přemýšlet, proč jsou takové knihy populární. Tu jednu hvězdičku dávám za to.

2 12.04.2014

Těžko se to hodnotí. Kniha se čte dobře, má spád, jen je prostě ujetá. Ale i to bych celkem snesl, zvlášť když autor upozorňuje, že se jedná o ryze maskulinní literaturu. Člověk může mít různé sexuální fantasie, klášter plný jeptišek, no, proč ne. Ale závěr překračuje má veškerá očekávání. A řekl bych dost. Možná přílišnou snahou o originalitu se to nějak zvrtlo. A přitom je to dost primitivní, až za hranicí vkusu, takže jsem odkládal knihu s tím, že to je fakt blbost. Bohužel momentálně jsem získal averzi a do dalších autorových knih se mi nechce, ale možná to přejde.

2 14.11.2013

Ze začátku jsem byl nadšen. Využití Kantovy transcendentální filosofie při opravování motorky? No to je paráda, ne? Ale postupně se z knihy stával propagační spis přesvědčený o tom, že jediná pravá cesta jak zreformovat současné myšlení je ta autorova. A vy tomu nerozumíte? No to není možné, vždyť je to tak jasné... No a když se ukázalo, že i dějová linie se dá od poloviny knihy krásně předvídat, tak jsem to odložil. Možná se ještě k tomu vrátím, ale kdo ví...

2 29.08.2013

Vybírám z recenze (odkaz na ni dám, jak vyjde):
V knize Sféra Johannese de Sacrobosco - středověká učebnice elementární astronomie Hadravovi představují samotnou Sacroboscovu knihu, její prameny a astronomické základy, stejně jako rukopisy, inkunábule a tisky. Jejich cílem však není připravit kritické vydání De sphaera. Odvolávají se na edici připravenou Lynnem Thorndikem, který použil jen několik rukopisů, ale správně poukazují na to, že pokusit se o kritickou edici textu by bylo jednak téměř nemožné vzhledem k rozsahu jeho rozšíření v rukopisech a tiscích, jednak vlastně zbytečné vzhledem k malému počtu různočtení, protože šlo o učebnici. Cílem je něco jiného, ani ne pouhé uvedení De sphaera a jeho překlad do češtiny. Jejich cílem je představit Sféru Johannese de Sacrobosca ve zvláštním českém kontextu. Tento aspekt však, a na to je třeba kriticky upozornit, není patrný ani z názvu knihy, ani z prvního vhledu do ní.

1 25.01.2023

Velmi zajímavá studie, včetně předmluvy od kardinála Lehmanna, která byla napsána deset let po Pieperově smrti. Lehmann tvrdí, že se jedná o studii klíčovou a po jejím přečtení musím souhlasit, neboť, ač by se to z názvu nemuselo zdát, témata, která ve „Volný čas a kult“ Pieper otevírá, rozpracovává později, ať už se jedná o volný čas samotný, nebo o pojetí kontemplace. Velmi mě oslovilo, jak se vymezuje vůči totalitě práce, která reflektuje jistě situaci v poválečném Německu, ale (a to Pieper explicitně neuvádí) můžeme ji chápat i jako kritiku marxistické filosofické antropologie. Dnes je jistě nutné Pieperovy úvahy posunout. Již nejde o to uvědomit si fundamentální roli volného času oproti práci, spíše je třeba se zamyslet nad tím, co se s volným časem děje, jak se vyplňuje, respektive zaplňuje nebo zabíjí. Lidé ho mají spousty, ale nevědí, co s ním. Ale i v této situaci, zdá se mi, je Pieperova úvaha velmi inspirativní.

1 09.01.2023