kiwi88 komentáře u knih
A to jsem si myslela, že Hana byl mimořádně smutný příběh.
Naštěstí mne minul povyk, který kolem Lesu v domě byl po jeho vydání, ale tak trochu jsem tušila, jakým směrem se děj bude ubírat. Mnoho z příběhu jsem odhadla dopředu. S lítostí musím říct, že mě ale vlastně nic z toho nepřekvapilo. Bohužel v dnešní době kriminálních seriálů to není až tak neobvyklé, nebo snad šokující. Nicméně o to je to horší, děsivější. Takové hrůzy by nemělo zažít žádné dítě. Nikdo neví, co se děje u sousedů za zavřenými dveřmi.
Kniha se nečte snadno, přesto se nedá ani odložit, chcete prostě číst dál a doufáte, že třeba na konci bude líp. A ono ne...
Kniha mi byla doporučena, sama bych po ní asi nesáhla, protože příběhy s touto tématikou nevyhledávám.
Děj ale plynul pěkně a knihu jsem přečetla během dvou dní. Je to silný příběh, několikrát jsem si pobrečela, a stále nechci věřit, že se tohle zlo opravdu dělo.
Jakkoliv jsem si Hanu moc neoblíbila, chápu, že po to tom, co si zažila, těžko mohla být veselou a usměvavou osobou. Tohle by zlomilo každého...
Po přečtení prvních 3-4 stran jsem knihu odložila a šla jsem se uklidnit, protože přes záchvaty smíchu jsem nebyla schopna pokračovat. Kniha mi byla doporučena a můžu říct, že po dlouhé době jsem se opravdu hodně nasmála. Tento druh humoru je mi blízký a s Marií bych klidně kamarádila. :D Určitě si ráda přečtu i pokračování.
Protože jsem Island osobně navštívila (nedávno), mám v živé paměti, jak jsou některá místa pustá, odlehlá, jak málo lidí mimo Reykjavík potkáte...
Představa, že se něco takového přihodí, je skutečně děsivá. Nejde o to, že bych nevěřila, že by si neporadili a takovou situaci nezvládli, zvládli by ji. Oni ano, protože jsou na zhoršené podmínky a "izolaci" zvyklí.
Neumím si ale představit nás. Že třeba já, člověk zhýčkaný pohodlím 21. století, zvyklý používat elektroniku, vybírat si z ne zcela běžných jídel či potravin, cestovat, člověk, který v životě nezasel ani mrkev, natož aby něco skutečně vypěstoval... by mohl být v takové situaci užitečný. Uměli bychom sebrat síly, vzdát se svého komfortu a jít zachraňovat naši zemi?
Rozhodně téma k zamyšlení.
Kniha, která pohladí na duši a zároveň nutí k zamyšlení, zda nežijeme naše životy zbytečně složitě. Ke štěstí někdy stačí maličkosti.
Ano, když máme zbývající čas jasně vyměřený, je podstatně jednodušší oprostit se od každodenních povinností a utéct. Prožít poslední týdny, či měsíce tak, jak bychom bývali chtěli možná prožít celý život, ale společnost či okolnosti nám to nedovolí.
Životní příběh Joanne mě nepřekvapil, bylo jasné, že utíká od něčeho víc, než je jen "těžký rozchod".
I přes větší počet stran se kniha četla pěkně, příběh plynul a vše se odehrávalo v tempu, tak akorát.
Za zmínku stojí i popisovaná místa, určitě bych se do této oblasti někdy ráda podívala...
(SPOILER) Asi bych to formulovala jako "bizár". Jakkoliv mohl být prvotní nápad zajímavý, přišlo mi to jako překombinovaná story, která měla skončit spíš na nějakém fan-foru.
Po celou dobu čtení jsem váhala mezi tím, jestli je opravdu Verity tak zlá a šílená, nebo to bude další z příběhů, kde se tím "padouchem" stane nakonec manžel. Dokonce jsem na chvíli myslela, že se z toho pětiletého kluka stane zabiják a právě on bude to nejtemnější postavou celého příběhu. Psát tak syrovým stylem o smrti dětí, to bylo opravdu necitlivé, až to působilo nerealisticky.
Čím víc podobných knih čtu, tím víc si říkám, kde se v lidech berou takové myšlenky. Cožpak není na Světě dost zla i bez toho, abychom si další museli vymýšlet? To jsme opravdu tak zklamaní svým nudným a obyčejným životem, že potřebujeme drama?
Můžeme se vůbec divit tomu, co jsou schopni si lidé vzájemně udělat, když v knihám místa ponaučení a moudrosti najdou spíše návod na vraždu?
Knížku jsem si přečetla na doporučení, sama bych si jí nekoupila.
Jistým způsobem asi umím s několika postavami tak trochu soucítit, de facto všichni chtějí a hledají to samé, lásku. Jen špatným způsobem a u špatných lidí.
Na víkendovou oddechovku dobrý, krimi to není, vyšetřování mi přišlo odfláknuté a vyšetřovatelé tam byli "jen tak mimochodem". To je škoda.
Až na drobné výjimky mi ale většina postav přišla jako magoři a psychopati.
Na další knihy autorky se nechystám, nebude to můj šálek čaje...
Sci- fi mám ráda u seriálů, knihy moc nečtu, tohle byla asi výjimka.
Rozhodně budu ale dlouho přemýšlet. O tom, co by, kdy by... A co asi dělají jiná já. Možná někde existuje verze mě, která tomu všemu, po té vědecké stránce, úplně rozumí. :D
Já bych v kůži Jasona tedy být nechtěla. Konec trochu moc drastický, ale asi to jinak nešlo...
Nápad zajímavý, to ano. Lidsky Addie, jako žena, naprosto chápu. Každá nejsme nutně pro vdavky v mladém věku, každá netouží zasvětit svůj (krátký) život plození dětí a jejich výchově. Chápu touhu po poznávání Světa, cestování.
Postava Luca ve mě budila vzpomínky na postavu Rampelníka v seriálu Once upon a time. A příběh samotné Addie zase Helen Magnus ze seriálu Sanctuary.
Za mne rozhodně ale nevyužitý potenciál. Tolik toho zažila, byla u tolika zajímavým událostí, setkala se s významnými lidmi a přesto úlet v baru kdesi (už si nepamatuji, možná New Orleans), dostal v knize víc prostoru než Voltaire.
Ubrala bych tak 150 stran. Na cestu vlakem dobrý, podruhé to ale číst nebudu....
Člověk si obvykle přečte knihu a pak vidí film/ seriál, ze kterého je zklamaný. Zde je to, překvapivě, opačně. Ke knize jsem došla až po shlédnutí seriálu a kniha mne bohužel tolik nezaujala.
Nicméně je to téma, nad kterým člověk musí přemýšlet, častokrát jsem knihu odložila, protože mi z příběhu bylo úzko, smutno a ano, opravdu mě to děsilo (ale seriál je v tomhle směru tak 100x silnější).
Jakkoliv chápu, proč Gileéd vznikl, myšlenky na záchranu země, uzdravení a obnovení populace... Způsob, kterým toho chtějí dosáhnout, je vcelku šílený.
Začátek byl zajímavý, ale někde v půlce knihy jsem začala pochybovat, že se mi konec bude líbit, že mě v dobrém překvapí. A tak to i bohužel bylo. Na můj vkus příliš složité a překombinované, ale námět špatný nebyl.
Četla jsem anglický originál.
Je to typický Brown. Spoustu věcí jsem poměrně brzy odhadla, takže tolik "wow momentů" jsem neměla. Závěr pro mě překvapením nebyl. Rozhodně ale musím říct, že se Brown zase vyřádil. Nejsem vědec a nejsem ani věřící. O tom, jak moc jsou jeho teorie podložené, či nikoliv, debatovat nechci. Kdo četl všechny jeho knihy, nebude překvapen, drží se stále stejného schématu. Otázka tedy není, jestli je to dobrá kniha, ale co od ní čekáte.
Ani mě tolik nepřekvapilo to "Odkud pocházíme", jako část "Kam směřujeme". Myslím, že má pravdu. Už se to děje, otázka je, jak moc rychle se to stane...
Mám nad čím přemýšlet, a po Infernu to bude kniha, ke které se nejspíš ráda vrátím.
Nesedlo mi. Nečekala jsem nic závratného, ale i tak mě kniha zklamala.
Je to takové čtení k vodě, a když to nedočtete, o nic vlastně nepřijdete.
Slabší, ale pořád se našly části, kde jsem se dobře bavila.
Žádné velké překvapení, příběh nemá špatný námět, ale psáno je to trochu nudně, konec byl dost předvídatelný a postavy jsem si nedokázala oblíbit.
Tohle je takové to čtení na zahradu v létě, a jednou stačilo.
Přečetla jsem za jedno odpoledne. Od knihy se nedalo odtrhnout.
U Rollinse mě baví a vždy bavilo, jak dokáže spojit historii, současnost a vědu.
Nestačím se divit, co je ve skutečnosti pravda, nebo alespoň vychází ze skutečných historických událostí, či výzkumů apod.
Sérii se Sigmou mám ráda a rozhodně u ní zatím zůstanu, těším se na další díl.
Nevýhoda toho, že si přečtete nejprve anglický originál je bohužel v tom, že v překladu pak poznáte rozdíly, i případné drobné odchylky od původního textu.
Ale k příběhu...
Silva opět, bohužel, tak trochu předpověděl budoucnost. A ve světle posledních událostí (útok v Manchesteru) se kniha nečte úplně snadno. Člověk má pocit, že to co čte, by se mohlo klidně druhý den skutečně stát... Islámský stát je hrozba a jsem si vcelku jistá, že většina lidí má strach, kde se co stane příště. Nicméně, jako obvykle je kniha propracovaná do detailů, postavu Natalie jsem si oblíbila a příběh pro mě je uvěřitelný. Moc doufám, a Světu bych to přála, aby někde byl nějaký Gabriel...
Začatek perfektní, chtěla jsem vědět, co se stalo, proč se to stalo. Měla jsem několik teorií a konec mě pak příšerně zklamal...
Rozhodně zajímavý nápad, nicméně za mě trochu zklamání. Myslím, že kniha měla větší potenciál.
Ano, člověka to přiměje k přemýšlení o tom, jaký život vedeme, jestli nemrháme časem, jestli nás nebrzdí strach.
My nevíme, kdy zemřeme (nebo to neví většina z nás).
Ale že by přišel nějaký wow moment, nebo velké překvapení, to ani ne. Konec byl pro mě předvídatelný.
Místy jsem se zasmála, ale nic extra objevného jsem se nedočetla.
Spíš je to jen vtipně podaná realita, kterou víme a známe. A to ještě záleží na tom, jaký máte smysl pro humor, každému tohle podání totiž nesedne.