kkouzlo
komentáře u knih

WAU :)
Ilustrace, verše, zvrácenost......
četla jsem 2x za sebou a budu znova.


Přečteno rychle, ale tentokrát cítím mírné zklamání. Postavy se mi asi do třetiny knihy pletly, osudy byly sice celkem uvěřitelné, doba vykreslená dobře, ale přesto jsem asi příliš srovnávala s jinými knihami.


Kniha překvapila.... mám za sebou téměř všechny Romantické útěky a tenhle patří k těm lepším :)
Vánoční romantika plná jídla a pití. Za mě tentokrát spokojenost, postavy většinou uvěřitelné, neuvěřitelná byla jen naivita ohledně safírů - to bylo zřejmé od začátku.


Dojemné, neskutečné... úžasné.
K Manon jsem se chtěla dávno vrátit a teď lituju, že jsem to neudělala dřív.

Snad z nostalgie a vzpomínek na pubertu jsem sáhla v knihovně po Lanczové a konkrétní knížku vybrala náhodně. Proti dnešním YA je to slabý odvar, ale vlastně fajn oddechové člení. Doba, kdy sms byla drahá, telefon byl tlačítkový a rodiče nemožní :)


Komentář píši asi měsíc po dočtení knihy... Na knihu jsem zatím nedokázala zapomenout, stále se k Ujgurům vracím v myšlenkách a vyhledávám si další informace.
Vůbec nechápu, jak se něco takového může dít a vlastně i tolerovat. Vědomí, že se děj odehrává vlastně v současnosti je děsivé :(


Knížku si pamatuji z dětství, myslím, že jsem ji mohla číst tak v 10-12 letech. Dlouho jsem se k ní chtěla vrátit a teď jsem ji vytáhla z knihovny. Nemyslím si, že jsem ji jako dítě mohla dostatečně pochopit souvislosti, ale asi jsem si z ní něco vzala a proto se k ní chtěla vrátit. Dnes na mě příběh působí naprostě děsivě, chvílemi se mi chtělo brečet. Dojemné a šílené zároveň.

Mé první setkání s autorkou, knihu mi přinesla kamarádka. Děj se mi líbil, měl spád, byl pro mě uvěřitelný, ale asi nejvíc mě to bavilo kvůli místům, kde se děj odehrává. A také jsem knihu četla ve dnech, venku bylo lezavo a mlha.
Závěr mě velmi překvapil, ale jak jsem zmínila, je to vcelku uvěřitelné.


Na knihu jsem se velmi těšila, s nadšením jsem během chvíle dočetla do poloviny a pak se ne a ne začíst. Začala jsem se zajímat o další informace kolem události a došlo mi, že se mi nechce pokračovat, protože kdo ví, jaká byla přesně skutečnost. Nakonec jsem se po asi čtrnácti dnech hecla, knihu dočetla, ale žádné velké nadšení se nekonalo. Škoda.


Kniha se liší od všech předchozích, které autorka napsala, ale tím není horší. Přečetla jsem ji během jednoho dne, četla se dobře.
Už po pár stránkách jsem si říkala, že ji za pár let dám povinně přečíst svým dětem. My jsme kdysi v dějepisu skončili druhou světovou a dost pochybuji, že se to změnilo k lepšímu.


Všeobecné nadšení z knihy úplně nezdílím, nemohla jsem se začíst, knihu jsem asi 3x odložila, ale nakonec jsem se nevzdala. Bohužel jsem děj odhadla a nemýlila se. S ohledem na tolik pozitivních ohlasů jsem mírně zklamaná a po knize určitě znova nesáhnu.


Příběh krutý, je dobře, že nezůstane zapomentu.
Na knihu jsem se těšila, první mírné zklamání přišlo už při koupi, že se nejedná o bichli jako v případě Šikmého kostela. Celý příběh jsem si zvykala na prolínání dvou různých stylů, vlastně si asi ani nezvykla, a najednou byl konec. Chybělo mi dlouhé vyprávění.


Ano, zde se objevila touha projet se švýcarskou železnicí :) Kniha opět splnila očekávání, že si u četby odpočinu.


Zpětně hodnotím a zjišťuji, že od Islandu jsem asi čekala víc, obvyklá touha podívat se do popisované destinace se nekonala. Příběh opět předvídatelný, ale vlastně krásně odpočinkový :)


Za mě asi nejlepší útěk, hodně je to dáno prostředím, které mě okouzlilo dosud ze všech nejvíc. Děj opět předvídatelný, ale neurazí, nic náročného :)


Prostředí, ve kterém je děj umístěn se mi líbilo, jedná se o moji první zkušenost s autorkou. Jednoduchý předvídatelný děj, který se hodí na dny, kdy si chci odpočinout.


Zjistila jsem, že znalost tohoto základního díla mi uniká a neznám ani film, ale raději jsem zvolila novelu. Text se četl sice hůř, ale děj zajímavý, ne uchvacující, znova určitě číst nebudu, ale dalšímu Hrabalovi šanci dám.


Shakespeare je prostě nesmrtelný...a Othello srdcovka, kterou jsem si znova ráda přečetla. Postupně mám v plánu i další hry od WS.

Děj se mi velmi líbil, často téma alkoholismus nevyhledávám, ale ve spojení s Krušnými horami jsem si knihu ráda přečetla. Chaloupky jsem četla jako první knihu pana Javůrka, ale na základě toho jsem sáhla i po Nebi a pokud vyjde další kniha, přečtu si ji též, pokud by opět z lokality Krušných hor.


Knihu jsem zvolila kvůli lokalitě Krušných hor, které rádi poznáváme. Příběh byl smutný, místy i krutý, ale já mám takové děje ráda.
Velmi se mi líbí obálka knihy.
