Klesňa komentáře u knih
Saturnina asi netřeba představovat. Jestli hledáte něco nenáročného a zábavného, určitě vám udělá dobrou službu. Já na knížce zbožňuji hlavně ty postavy. Sluha, který je schopný pro svého pána udělat cokoliv (ale vždy s noblesou), otravná tetička, která vypouští jedno přísloví za druhým a její mamánek Milouš, který vlastně nic neumí, nebo děda, který je velký dobrodruh - právě ti jsou prostě zárukou smíchu. Na knize se mi líbí i to, že i když nám příběh vypráví mladý gentleman Jiří, je to vlastně jen takový tichý pozorovatel. Mnohem víc se totiž zaměříte na ty další groteskní postavy, kteří celou show vedou. Nejvíc se mi ale líbí ta doba a jazyk. Ukazuje totiž, jak se lidé snažili vše řešit s elegancí a i když by nejradši všechny poslali do pr.. , stále mysleli na vychování a slušnou mluvu. Právě takové situace mě rozesmáli nejvíc – takové ty věty i činy, jak někoho poslat do patřičných míst jako gentleman. Takže pokud máte chuť na trochu toho „suchého“ anglického humoru – pozvěte k vám domů Saturnina. Já si hned po přečtení jdu dát ještě film, který je dokonalý a kde herci všechny postavy ještě dokázali pozvednout. ... můj instagram: @klesnacte
Knížku jsem slupl za jeden večer. Téma, které se podle mě u nás moc nevyskytuje, je hodně zajímavé a jsem rád, že jsem na Hluchavky narazil. I když si nedokážeme představit, jaké to pro tyto lidi musí být, kniha vám trochu otevře oči. Nejvíc mě zaujal pohled dítěte (např. vždycky když otevře dveře maminka, stojí tam nějaká návštěva, ale když otevřu já, není tam nikdo). Díky příběhu si taky dost rozšíříte obzory a dostane se vám spousta informací o této problematice. Rozhodně doporučuji!
Konečně se mi do rukou dostala kniha od Aleše Novotného! Instagram a hlavně Vy skvělí knihomolové jste mě už dávno nalákali na jeho tvorbu a já jsem rád, že už si můžu první knihu přidat do své sbírky. A i když je tato kniha celkem krátká, obsahem a myšlenkami je to pořádná bichle! Autor má neskutečný dar popisovat vnitřní boj a utrpení člověka. Jeho popisy jsou tak dokonalé, že to zasáhne i Vás a při čtení budete trpět a soucítit společně s Michalem. Různé vztahy jsou taky vykresleny velmi reálně (nejvíc mě dostal ten s otcem). I když je celý příběh vlastně hrozně smutný, dokázal sem autor ještě vložit detektivní zápletku, která všechno hodně oživila. Po dočtení budete ještě dlouho urovnávat myšlenky a i když mě osobně sice kniha rozesmutnila, nechala ve mně zároveň nový pohled na svět. Pokud teda hledáte silný příběh, který ve vás něco zanechá, tak Šepot v bouři doporučuji všemi deseti!!! Už teď jsem namlsanej i na autorovi YA krimi a thrillery a snad se k nim brzo dostanu. IG: @klesnacte
Na tuhle klasiku jsem se chystal opravdu dlouho a jsem rád, že už si ji můžu zařadit do přečtených. Sice jsem čekal trochu jiné pojetí, ale i tak rozhodně stojí za to. Podle toho, co jsem o knize věděl, mě napadl napínavý příběh o různých tajných akcích a hnutích, které se budou snažit Velkého bratra svrhnout. A ano i tohle jsem v knize našel, jen to nebylo v takové míře. Taky jsem si (nevím proč) myslel, že se to na konci podaří. To jsem se hodně spletl, ale závěr mě nezklamal. Vlastně dává mnohem větší smysl. Autor tak celkem děsivým způsobem varuje, jak je taková ideologie nebezpečná a těžko porazitelná. Líbilo se mi celkové popsání života v této totalitě. Příklady jako zakázaný sex, pokusy co nejvíce osekat jazyk, nabádat mladé k udavačství (dokonce vlastních rodičů), přepisování minulosti a faktů, aby diktátor měl pořád pravdu...to všechno krásně popisovalo rostoucí strach obyvatel a moc Velkého bratra. Jeden problém jsem ale s knihou měl. Nemám rád dlouhé popisy myšlenek a úvah a tady vzhledem k zamyšlení nad celou společností se toho dostává celkem dost. Prostě preferuji akci a posun v ději. I přes tuto osobní výtku je tohle dílo prostě nadčasové a bohužel stále dost aktuální. Opravdu doporučuji! ... můj instagram: @klesnacte
Hadrový panák na mě čučel z knihovny už opravdu dlouho a jsem rád, že jsem si ho konečně přečetl. Vzhledem k tomu, že ještě nemám tolik načteno, byla to pro mě odlišná detektivka/thriller a to je největší plus. Vyniká třeba v tom, že nesledujeme jen jednoho detektiva a jeho asistentku, jak tomu většinou bývá, ale v podstatě celý policejní sbor a jejich pátrání. Taky mě zaujala zápletka se seznamem obětí a marná snaha policie všechny tyto „vyvolené“ ochránit. Ke konci se mi hodně líbilo, že jeden z podezřelých bude i z řad vyšetřujících. A jak jsem četl dál, říkal jsem si, jak by bylo super, kdyby se to nakonec potvrdilo – myslím, že reakce čtenářů by pak byly opravdu zajímavé a autor by nám tak dal závěr, který bychom opravdu nečekali. Naštěstí kniha i tak nekončí klasickým dopadením vraha a happy endem, ale nechává si otevřená vrátka na další díly, které si určitě přečtu.
Čtení jsem si opravdu moc užil a můžu jen doporučit. Příběh je napínavý a děj (i přes různé odbočky k minulosti Josie) plynulý. Líbilo se mi, jak se postupně odhalují další tajemství a někdy jsem skoro ani nemohl uvěřit tomu, co právě čtu. Právě tato šokující odhalení a krátké kapitoly Vás nutí číst pořád dál. Setkáte se tady třeba s tajemným jménem, které vše spojuje, ale nikdo neví, komu patří. Taky narazíte na to, že ne každý klaďas je opravdu klaďas. Konec už přečtete na jeden zátah, protože to napětí prostě nejde vydržet. Josie Quinnovou tak hned můžu zařadit mezi mé oblíbence a už se těším na další díl z této série. Pokud vím, v zahraničí už autorka vydala díl devátý, tak snad se k nám brzy dostanou další překlady.
Shari Lapena mě prostě baví. I když to není nějak složitý příběh a trochu místy připomíná nějakou nekonečnou telenovelu s vraždou, její knihy se mi čtou opravdu dobře a rychle. Autorka čtenáře ráda vodí za nos a Vaše podezření, kdo je vrahem, se bude měnit jak aprílové počasí. Zaujala mě i zápletka se synem, který se rád vloupával do domů a asi by mě bavila samotná kniha na toto téma. Trochu mě zklamala sama oběť. Z té se vyklubala ženská, která taky není zrovna svatoušek. Příběh je plný lží, nevěry a vzájemného obviňování (na jednu stranu super, na druhou fakt už moc telenovelka). Jestli se mi závěr líbil, asi nedokážu ani říct, ale kniha jako celek mě opět bavila. Určitě se chystám i na další knihu, což by mělo být v originále The end of her.
Jsem moc rád, že jsem našel konečně trochu času a mohl si přečíst dalšího Cartera. Jeho detektivky se vyznačují hlavně brutalitou a nechutným zacházením s ostatky obětí. No a co si budem to je to, co nás na tom baví. Tady mě zaujal hlavně nápad, proč vrah ostatky skládá do podivných sousoší a jakou formou tak předává zprávu vyšetřovatelům. Trochu mě překvapilo, že jsem se dočkal i jednoho známého vzkazu na zdi. Tuhle větičku už jsem znal jako malý, když jsme si vykládali strašidelné příběhy, takže mě u tak originálního autora trochu zklamala. Je to ale tím, že ji opravdu znám z více historek. Pro ty co si ji přečtou poprvé to ale bude děsivá zkušenost. Druhá chybička je trochu zásadnější, ale rozhodně za ni nemůže autor. Díky překladu totiž budete mít dojem, že už znáte pohlaví vraha. Bohužel se na konci tenhle dojem vyvrátí. Ale i tuhle překladatelskou chybičku jsem odpustil, protože a jednoduše jde prostě o Chrise Cartera! I v tomto čtvrtém pokračování jsem dostal přesně to, co jsem chtěl – brutalitu a napětí. A i když to zní trochu zvráceně – už se těším na další jeho řezničinu. ... můj instagram: @klesnacte
Tak tuhle knihu jsem dostal ve výzvě #vybermiknihu, kterou jsem si ironicky vymyslel já. Tušil jsem, že budete zákeřní a dostanu něco, co bych v životě nečetl. Tohle ale byla velká podpásovka! Obecně mi tenhle žánr nevadí. Četl jsem třeba Muffin a čaj a když je kniha napsaná dobře, zvládnu i příběh o zamilovaném páru. Sám takové knihy nevyhledávám, ale nemám nic proti nikomu, kdo to rád má. ALE TOHLE??? Kdyby to nebyla výzva, tak určitě nedočtu. Tímto chci moc poděkovat holkám @dnes.ctu a @danca_rada_cte , které zorganizovaly společné čtení a všem, kteří se do něho zapojili. Díky tomu jsem u toho vydržel. Jediné co mě na knize totiž bavilo, byly komentáře holek, které nejednou chtěly skočit z okna, prostřelit si hlavu, nebo jinak ukončit trápení z této knihy. Za mě je to opravdu brak (a proklínejte mě jak chcete). Celý příběh jde popsat asi třemi větami. Toxický vztah, kde se holka nechová na svůj věk. Každá hádka končí sexuálními hrátkami. Hardin je hajzl a Tess opravdu slepě zamilovaná (já bych spíš jednoduše řekl, že je blbá). Nechápu, jak tento příběh může být tak dlouhý a že to někoho baví číst. Neustále se tam opakuje vzorec: hádka, usmíření a sex. A to je vlastně všechno! Vždycky, když se jejich rty spojily a Tess ucítila chvění po celém těle, rval jsem si vlasy, protože jsem věděl, že mám před sebou dalších pár stránek o sexu (zase!!!). Kromě jednoduchosti příběhu mě taky zarazilo, že je tahle slabší verze 50 odstínu určená pro mládež. I když podle mě ví asi o sexu víc, než sama VYSOKOŠKOLAČKA Tess. Přemýšlel jsem nad tím, proč je vlastně tahle kniha oblíbená. Napadlo mě jen srovnání s fanoušky fotbalu. Ti jsou taky vždycky nejchytřejší a ví, co kdo udělal blbě. Podobně asi baví holky číst o tom, jak je jedna holka slepá, aby se pak mohly pochválit a říct si, že ony by to v životě neudělaly. Už jen to, že kniha vznikla jako fanfikce na Harryho z One Direction by mělo být varováním! Je to jako číst si tajné touhy „paní spisovatelky“, která je podle mého někde na úrovni Tess. Za mě určitě NE!!! Je to horší jak Bravo poradna!!!! IG: @klesnacte
Na knihu od Tomáše Třeštíka jsem se těšil. Nečetl jsem si žádné recenze, protože jsem si chtěl jednoduše udělat obrázek sám. A jsem fakt mile překvapen! Hrozně se mi líbila a přečetl jsem ji na jeden zátah. Ano – je sice kratší, takže to na jeden zátah dá asi každý, ale spíš jde o to, že Vás chytne natolik, že nejde odložit. Co se mi na knize nejvíc líbilo, bylo to, že si tady Tomáš Třeštík nehraje na žádného spisovatele. Nepoužívá umělecký a spisovný jazyk a prostě píše tak, jak mluví. Díky tomu máte pocit, že jste někde na kafíčku se zajímavým člověkem, který se rozpovídal o svém životě. Skvělé bylo, že neprobírá jen svůj život, ale představí i zajímavé lidi, které ho nějak inspirovali a jejich setkání v něm něco zanechalo. Trochu to působilo jako krátké vložené články o osobnostech, o kterých se pak chcete dozvědět ještě víc. Trochu mě zarazilo, že v knize nejsou žádné fotografie. Přece jenom čteme o fotografovi a taky zde spoustu svým fotografií popisuje. Při čtení jsem tak měl nutkání si některé zmíněné fotky vyhledat, což jsem samozřejmě i udělal. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby si pan Třeštík udělal na instagramu výběr s těmito fotkami s odkazy na stranu. Bylo by to příjemné zpestření už tak příjemného čtení. Oceňuji autorovu odvahu pustit všechny čtenáře do své hlavy, podělit se o své myšlenky, o svou minulost, nebo třeba o tom, čeho se bojí. Myslím, že v hodně případech budete souhlasit a uvidíte se v tom i Vy samotní. Nejvíc ale oceňuji tu upřímnost. Za mě skvělé čtení, které zpříjemní den.
Po přečtení knihy Dárek mi bylo jasné, že si budu chtít přečíst i další zajímavý psychothriller od tohoto autora. Moc děkuji nakladatelství Anag, že mi nabídlo další „Fitzekovku“. Dal jsem na doporučení @nevymachany_knihocerv a vybral právě Terapii. A byla to trefa do černého! Tahle kniha se četla sama. Dva dny a bylo po příběhu. Opět krátké kapitoly a napínavý děj mi nedovolili knížku odložit. Líbilo se mi, jak si dokáže autor se čtenářem pohrávat. Ze začátku vše působí zmateně, ale postupně Vám začínají jednotlivé kousky zapadat do sebe. Když už si myslíte, že jste na správné cestě, autor Vás opět vyvede z omylu. Nejčastější otázkou při čtení potom je, jestli se to opravdu děje, nebo je to jen výplod fantazie. Právě díky tomu jste celý děj v nejistotě a až konec Vám prozradí správné odpovědi. Ovšem to by nebyl Fitzek, kdyby i na konci nepřidal ještě další zvrat. Za mě velké plus a pokud Vás baví psychothrillery, je to skoro povinná četba.
K této knize jsem nečetl ani anotaci a díky tomu jsem měl hned první šok při zjištění zápletky. Dal jsem totiž na většinový názor, že Shari Lapena tyto psychothrillery prostě umí a pustil se do ní bez dalšího prozkoumávání (myslím do té knihy). Musím uznat, že tento názor je pravdivý. Kniha se skvěle četla a ten pocit bezmoci jste prožívali s rodiči. Děj je opravdu plný nečekaných zvratů a to možná trochu uškodilo. Ke konci je těch zvratů totiž tolik, že už mi to přišlo trochu moc, ale i tak jsem chtěl, ať vše dobře skončí. Pozor malý spoiler… manžel byl prostě č…k a trochu mě mrzelo, že mu to tak lehce prošlo (hlavně u manželky). Závěr byl ale opravdu nečekaný a to se mi líbilo. Ne všechno totiž musí končit dobře. Jsem rád, že jsem na většinový názor dal a bezmyšlenkovitě jsem si objednal hned tři knihy od této autorky. Teď se můžu těšit na Někdo cizí v domě.
Kniha na mě působila velmi klidně a magicky. Líbilo se mi, jaké kouzelné vlastnosti autor strážcům vymyslel – skvěle se hodily k někomu, kdo má chránit přírodu. Popis přírody je zde docela často, ale vzhledem k době, ve které se děj odehrává, to vůbec není přehnané. Určitý řád a pravidla dávaly taky smysl (např. kdo může probudit strážce, jeskyně se skrytou historií…) a zaujala mě i vysvětlení a spojitosti v minulosti (první tvorové na souši, výbuch sopky…). I díky tomuto popisu minulosti si děti mohou více uvědomovat, jaký velký dopad má na přírodu zásah člověka a jak, důležité je udržovat určitou rovnováhu – což je podle mého hlavním sdělením celé knihy. Ale ani toto sdělení není vůbec podáno nějak násilně (pro děti spíše nenápadně – jako ponaučení v pohádkách). Jediné malé mínus je děj. Osobně si nejsem jistý, jestli dítě (pro které je kniha určena) vydrží první část příběhu. Moc se v ní neděje a nedozvíme se žádné odpovědi na vzniklou situaci – což může mladého čtenáře dost odradit. Starší si ale i tuto část užijí a to hlavně jako oddechovou a díky přírodě i relaxační – a malý tip ode mě: ke čtení si najděte na youtube nějaké relaxační zvuky přírody.
I když je to příběh pro děti, bavil jsem se. Největší plus této knihy je v dokonalých ilustracích, které skvěle doplňují atmosféru (něco jako Tim Burton). Obrázky vás opravdu zaujmou, ale neprohlížejte si je dopředu, jinak si vyzradíte děj! Bavit vás budou i různé hádanky a indicie a myslím, že si tak jako já v jednu chvíli poletíte pro zrcátko (bez něj mi to přečíst prostě nešlo). A pokud budete opravdu pozorní, nejdete i zašifrovanou větu, která vám napoví, o čem je druhý díl.
Po přečtení DNA (první díl této série) mi bylo jasné, že si chci tuhle sérii přečíst celou. A protože mi z GRADA poslali hned tři díly, nemohl jsem se dočkat, až se pustím do dvojky! A opět to byla trefa do černého! Černá díra byla totiž přesně to, na co jsem měl náladu. Čekal jsem podobnou ponurou atmosféru s upršeným islandským počasím, dětské oběti nebo svědky (protože Freya je přece jen dětská psycholožka) a nějaké spojitosti z minulosti. Všechno tady opět bylo a četlo se to skvěle! Paní autorka (jejíž jméno neumím ani vyslovit) tyhle islandské detektivky prostě umí. Jediné co mě trochu vadilo, byla samotná jména – trošku hůře se mi díky nim orientovalo – ale to je můj problém. Já jsem totiž špatnej i na české jména . Jinak skvělá detektivka v klidnějším tempu, ale i tak dost napínavá. Takže za mě určitě doporučuji a brzy otevřu trojku!!! IG: @klesnacte
Huldara a Freyu jsem si oblíbil a proto bylo jasné, že mi ani třetí díl neuteče. Zase jsem se dočkal všeho, co nám doposud autorka nabídla ve svých předchozích dílech. Islandské krimi s ponurou atmosférou mi prostě sednou a teď v tom podzimním nečase je to přesně to pravé. A protože zde máme Freyu (dětskou psycholožku), je jasné, že se do případu nějakým způsobem zapletou i děti (což je o to víc mrazivé). Autorka tentokrát použije téma šikany a její hrozné následky. A protože tyto kruté žerty opravdu hodně ovlivní nejen samotné napadené, ale i jejich blízké, je vrah velmi těžko odhalitelný. Ale jedno Vám můžu vyspoilerovat! Určitě to nebyla má poslední kniha od této autorky. IG:@klesnacte
Od autorky jsem zatím četl Pod dohledem a už to se mi líbilo. Tahle kniha byla dokonce ještě lepší. Příběh mě zaujal natolik, že jsem četl až do tří do rána a za dva dny jsem měl hotovo. Celý děj je popsán ze tří pohledů. Z pohledu samotné Libby, která jako dědička začne pátrat po záhadě domu. Druhý pohled je Henryho, který vzpomíná na kruté časy v tomto domě. No a pak tu máme ještě Lucy, která má dvě děti a žije v podstatě na ulici. Jak do příběhu Lucy zapadá, není na začátku vůbec jasné. A to je právě to co Vás na knize chytne. Postupně skládáte střípky a zmateně jen vyčkáváte, kam to všechno vede. Samozřejmě se dočkáte různých nečekaných zvratů a napínavého odhalování. Tady se mi dost vyplatila má nová technika vypisovat si seznam postav a jejich vzájemné vztahy, protože mě kolikrát autorka tak zmátla, že jsem si musel zkontrolovat kdo je kdo. Na celé knize se mi nejvíc líbilo vyprávění Henryho. Vypráví totiž o tom, jak se z jeho prominentních rodičů postupně stávají fanatici posedlí jednou osobou. Nahlédnutí do jakési sekty a jejich soužití prostě bylo na tomto thrilleru to nejpoutavější a originální. Lisa Jewellová prostě umí a já ji neoficiálně pasuji na thrillerovou lady.
Pragocalypsa mě opravdu okouzlila. Z obálky jsem tipoval nějakou historickou fantasy s démony a zombie zvířaty, ale dostal jsem něco mnohem lepšího. Děj je zasazen do dnešní doby a tajný řád dokonce vlastní vyspělou a tajnou techniku, která jim pomáhá v boji proti cizákům. Kdybych měl knihu popsat jednoduše – jde vlastně o české X-meny. Každý člen řádu má jinou schopnost. Setkáte se tak například s upírkou, nebo s chlapem, který dokáže změnit svou podobu. Další se umí přemístit, vrátit čas, nebo nahlédnout do blízké budoucnosti… Už tohle mě na postavách neskutečně bavilo. Za mě velké plus byla ještě jedna vlastnost jednoho z hlavních hrdinů – a tím byl sarkasmus. Jeho nevhodné hlášky provází celý děj a tak odlehčuje i nejvíc dramatické situace. Autor do příběhu dostal i různé odkazy na pop kulturu. Najdete tak narážky od Titanicu, Harryho Pottera až po Křemílka a Vochomůrku. Jan Urban prostě píše drama s trochou nadsázky a díky tomu je to neskutečně čtivé. Jediné, co se některým čtenářům nemusí líbit, je to, že v knize se neuzavře ani jedna část příběhu. První díl končí hodně otevřeně a nabádá tak k přečtení dvojky. To mě ale vůbec nevadí a na dvojku se už neskutečně těším!
Že bude tento příběh opravdu silný, mi bylo jasné hned od začátku. Kniha se četla skvěle, ale zároveň vlastně dost špatně… Styl vyprávění mi seděl a stránky mizely pod rukama. Horší už to bylo s popisy různých metod výslechu. Jednou jsem dokonce knihu musel i odložit a trochu to rozdýchat (a to čtu Chrise Cartera). Tahle kniha ve Vás zanechá spoustu otázek, na které nejde odpovědět. Jak je možné, že je někdo schopný takových krutostí? Jak je možné, že člověk, který nic neudělal, mohl takhle trpět jen proto, že žil v tomto režimu? A hlavně jak je možné, že se tohle vůbec kdy mohlo stát??? Tato kniha by měla být povinnou četbou, aby mladší generace nebrala tuto dobu jako samozřejmost a víc si ji vážila. Knihu celkově hodnotit nejde, protože se jedná o skutečný lidský osud a ne o zcela vymyšlený příběh. Pokud bych ale měl něco kritizovat, tak je to závěr knihy. Po tom pekle, kterým si prošel, jsem si chtěl přečíst, jak si Vladimír užívá svobodu a chvíle se svou rodinou. Alespoň chvíli číst něco pozitivního. Chápu ale, že autorka chtěla popsat, že i když tohle všechno člověk přežije, je to s ním stále...
Hledal jsem nějakou middle grade sérii, která by mě zaujala podobně jako Harry Potter a měla víc dílů, aby mi chvíli vydržela. Nechal jsem si poradit v knihkupectví a po přečtení jedničky musím říct, že se milé paní prodavačky přesně trefily! V téhle sérii ale nejde o kouzla a čáry a za to jsem taky rád. Dlouho jsem totiž nenarazil na něco, co by bylo tak orginální a nemělo podobnost s klasickým vzorem - hrdina umí magii, začne se trénovat a na konci se postaví velkému nepříteli. Tady jde o normálního chlapce, který se ze všeho dostane díky znalostem od mistra. Místo kouzel míchá lektvary a léky, vyrábí výbušniny a zbraně a co bylo nejzajímavější - řeší různé šifry a hádanky, které jsou zobrazeny i v knize. A i když vždycky hledám i něco negativního (protože Vám chci předat plusy i mínusy), tady nemám vůbec co vytknout. Prostředí a doba mě uchvátila - úplně jsem si vybavoval jejich obchůdek s léky i uličky starého Londýna. Postavy byly krásně vykresleny, takže jste jim fandili nebo naopak hodně nenáviděli. Šifry, hlavolamy a tajné kódy celý děj ještě víc oživily. No a samotný příběh a rozuzlení mi přišel pro cílovou věkovou skupinu ideální. Dospělejší by asi čekali složitější zápletky a delší popisy. Já si ale tuhle rychlou jízdu užil a už se těším na další díl!!! .... můj IG: @klesnacte