Kmotr99 komentáře u knih
Samozřejmě se liší povídka od povídky, ale většina z nich je opravdu špičková a Čapek dokázal na tak omezeném prostoru několika stran obsáhnout vše, včetně trefného a vtipného vyprávění a neméně trefné a vtipné pointy. Dá se k tomu stále vracet.
Skvěle zpracovaná a zábavná kniha, která pobaví i poučí čtenáře každého věku. Vše je přehledně zpracované. Nechybí vládci ve vybraném období, události ve světě a hlavně - popis života obyčejných lidí, který je velmi zajímavý. A samozřejmě hojné vtípky. Kdo se chce dozvědět víc, může "leporelo" otočit. Tam je mnoho rozšiřujících informací. Vždy, když na ní narazím, rád si knihu znovu prolistuji a o naší historii se něco nového dovím.
Nádherná kniha a důstojné zakončení celé trilogie. Možná trochu škoda toho konce, který, co si budeme povídat, byl trochu zbytečně natahovaný. Jinak vykreslení světa Středozemě a jeho obyvatel je opět úchvatný a vůbec neztrácí svoje kouzlo.
Úžasně čtivý historický román. Vůbec nevadí, že autor pustil uzdu fantazii a leccos si vymyslel. Příběh je tím velmi zábavný a atmosféru doby Napoleonských válek v Indii krásně vykresluje a do tehdejšího krvavého období jsem se plně ponořil. Líbí se mi, že Sharpe je taky člověk a ne nějaký superhrdina, jak tomu u hrdinů mnohdy bývá.
Sociologické črty. Trochu nedotažené. Je to napsané tak přístupně, že jsem se občas přistihl, že moc nedávám pozor, co čtu.
Velkým přínosem je představení termínu privatismus (to by se mělo ujmout ve veřejné debatě) a poté objasnění kořenů pojmu "nepřizpůsobiví." U jiných témat bych se nebál jít víc do hloubky.
Pořád mě baví, jak Houellebecq píše. Trochu jako byste četli náhodně seřazená encyklopedická hesla a místopisná pojednání, která sepsal Wikipedista se smyslem pro humor a obsesí vynášet soudy nad "úpadkem evropské civilizace." V případě Mapy a území mi ale scházela silnější dějová linka, "lepidlo", které by tyhle útržky spojilo, silnější důvod, proč číst dál (čtivosti navzdory). Pasáže s H. samotným byly nakonec paradoxně ty nejslabší, jako by už autor nevěděl, jak jinak zaplnit prázdná místa něčím "šokujícím" (snobský svět umění je sice zajímavý i podnětný pro spoustu zamyšlení, celý román ale nautáhne).
Serotonin je mnohem ucelenější a motivy odcizení a lásky (její nemožnosti i nevyhnutelnosti zároveň) tu jsou pojaty víc do hloubky než u "povrchní" Mapy a území, Elementární částice zase obšírnější coby sociologická studie ve formě románu.
Začínám se bát, že by mi čtvrté setkání s M.H. už moc nepřineslo.
Přišlo mi to celé až příliš odcizené a stylizované, záměrně těžko stravitelné.
Zpětně po pár měsících po přečtení ale musím uznat, že jestli jedna kniha vyjádřila moje pocity z roku 2020 (a upřímně zdaleka nejenom z něj), jsou to Praskliny.
Snad i proto zůstanu u "průměrného" hodnocení, i když uplynulý rok i kniha jsou všechno, jen ne průměrné.
Zvolení Donalda Trumpa způsobilo poprask a nutkání nespočtu intelektuálů tuhle "ránu" dosavadnímu světovému uspořádání zareagovat.
Esej Bruna Latoura patří mezi ty zajímavější a nadčasovější reflexe událostí roku 2016, takže vlastně nevadí opožděný překlad tři roky po vydání originálu. Latour jde dál a je to trochu myšlení "out of the box". Koncept os a jejich vychýlení mi přišel zajímavý, neotřelý, včetně grafického zpracování. Pro politology určitě zajímavá úvaha. Zamýlšení nad filosofií vědy mě taky obohatila.
Bohužel si úplně nedovedu představit, co by to mělo v realitě znamenat. A závěrečná óda na Evropu mě úplně nepřesvědčila.
K přečtení určitě doporučuji, udělal jsem si hodně poznámek, je to dobře napsaná esej (tenhle žánr francouzi zdá se umí), ale pořád jenom esej. Není to v dnešní pohnuté době málo?
Kerouac mě nepřestává bavit ani napočtvrté. Rozdíly mezi první (původní Anděli zoufalství) a druhou částí (Projít vším) jsem si během čtení tolik nevšímal, po přečtení některých komentářů a doslovu (a když jsem se znovu letmo začetl do prvních kapitol) jim musím dát za pravdu. Oproti horském úvodu jako z jiného světa je to trošku někde jinde. Druhá část opravdu působí jako naředěný Kerouac, marné to ale nebylo a silné momenty nechyběly, jen ne v tak koncentrované podobě. Například cestu s matkou autobusy přes Spojené státy se zastávkou přes hranici v Mexiku byla za mě vrcholem celé knihy. Naopak popis života s přáteli byl úmorný v jakékoliv z částí (a tentokrát mě štval dokonce víc v té první). Když Kerouaca navštívili v melancholické mexické samotě, zoufal jsem si snad víc než autor sám.
Odnáším si z toho spoustu obrazů a emocí, touhu žít jako Jack ale vážně ne. Představa Kerouaca nespoutaného dobrodruha je myslím až moc mytizovaná, myslím, že pro utvoření si neidealizovaného názoru "stačí" prokousat se touhle 500stránkovou bichlí. On ten "spontánní" život opravdu působí z větší části nesmírně ZOUFALE. Nakonec tedy nejvíc oceňuji snahu o upřímnost.
Historie je o něčem jiném než chronologický výčet událostí, jak ho většinou známe ze školy. To jsem tak nějak tušil, ale až tato útlá knížka mi dala odpověď, o čem všem skutečná historie je, může být nebo by být měla. Přesto, že se Bloch snaží o co největší srozumitelnost, předpokládá jistou znalost historie, a to především francouzské (ale zbytečně se toho nelekejte). Doporučuji si přečíst i předmluvu, kde jsou základní teze spisu přehledně shrnuté.
BABEL. To jméno na mě již delší dobu vykukovalo z tátovy knihovny... a jeho cizokrajnost mě lákala, asi ještě umocněná výrazným grafickým zpracováním Arga. Po přečtení je můj názor dost rozpolcený. Se samotnými Oděskými povídkami jsem docela zápolil - ztrácel jsem se v postavách a postavičkách, v orientaci mi nepomáhal ani Babelův specifický, i když zajímavý a barvitý styl psaní. Jako by někdo dal Chagallovy obrazy na papír.
Osobní Historie mého holubníku se mi naopak líbila moc. Srozumitelnější, plynulejší ale pořád nezaměnitelný rukopis.
Předválečné multikulturní prostředí na pomezí východu a západu, kde se mísí židovská kultura s ruskou, polskou a bůhvíjakou ještě, mě vždycky přitahovalo - a Oděsa má v sobě díky své přímořské poloze i něco kosmopolitního a skutečně cizokrajného.
K poezii mě to nikdy moc netáhlo, ale Trakl a expresionisté mi z nějakého důvodu z hodin literatury utkvěli a od začátku bylo jasné, že si od nich budu muset něco přečíst.
Náhodou jsem v knihovně narazil na malinkou žlutou knížečku Fünfzige Gedichte, výbor 50 básní v originále, a zároveň na tento Reynkův překlad. Všiml jsem si , že Reynek některé vyloženě expresivní výrazy trochu zmírňuje... a němčina je prostě němčina. Díky tomu, že Traklova básnická slovní zásoba není moc bohatá (dalo by se říct, že je každá báseň variace na totéž téma), není tak náročná pro relativního začátečníka s němčinou, protože se některá netypická slova pořád opakují (namátkou: Antlitz, verfallen, neigen, Amsel, Schweigen, Kastanien, Hirt,...).
Přesto, nebo možná proto ve mně Traklova poezie zanechala silný dojem. A naučil jsem se x německých výrazů pro různé druhy ptáků a rostlin.
Po zklamání se Soudnými sestrami jsem se rozhodl dát Pratchettovi druhou šanci a tentokrát jsem sáhl po první knize série. Čte se to dobře, ale je to takové... o všem a přitom o ničem... Děj je roztržitý, skáče se z místa na místo, od postavy k postavě, pokusů o vtip je na každé straně několik, ale jen málo z nich u mě uspělo a když ano, tak šlo pouze o usmání a ne záchvat smíchu, který bych od Pratchetta očekával. Možná je to na mě až moc absurdní a autor často naráží na díla, která neznám (jak píše paulhunter).
Jinak jde o nápad zajímavý a originální a doufám, že je Zeměplocha tak obrovská, že v jejím světě nakonec narazím na příběh, který mi sedne.
V podstatě nudná povinná četba. Vyprávění o Kopčemovi a spol. mi již na prvním stupni přišlo nerealistické a o to více nudné.
Nádherná originální kniha s úchvatnými snovými ilustracemi!
O něco slabší než první díl. Trochu se to opakuje a další "strhující" souboj v aréně mě už tolik nechytl, možná proto, že byl moc sofistikovaný. Ale opět se to dobře čte.
Kniha je každopádně napsaná tak, že ji nelze odložit a musíte číst pořád dál. Nevím jestli, je dobře napsaná nebo originální (a po mnoha směrech originální není). Ale je čtivá a zábavná a svět budoucnosti byl pěkně rozpracovaný. Jako 14. nejlepší knihu to ale nepovažuji. I kvůli nadhodnocení hodnotím tak, jak hodnotím. Ich forma funguje!
Kniha je ajko všechny knihy série velmi zábavná. Určitě probudí v mladším čtenáři zájem o dějepis, ale myslím si, že mnoho faktů je mírně přibarvených. Komiksy jsou jako vždy k zasmání a četní rozhodně nelituji.
Opravdu skvělá detektivka se skvělou zápletkou a ještě skvělejším rozuzlením. Po přečtení jsem měl opravdu zvláštní pocit.