knedlik komentáře u knih

Jsem se zas jednou nechala zlákat pozitivními komentáři, kde se nešetřilo chválou, kde se lidé smáli nahlas, ... V tomhle směru je pro mě Autobus sebevrahů obrovské zklamání. Ne, není to oslnivě vtipná kniha prodchnutá bůhvíjakým černým suchým humorem. Vtipná je, což o to, ale jen ze začátku a časem onen vtip dost omrzí. Příběh je velice strohý, nijak nerozvinutý, vyprávěný jaksi ve shonu a je omezen na jednoduché zaznamenávání událostí. Úžasná možnost rozebrat jednotlivé postavy po psychologické stránce, jejich pohnutky k sebevraždě, potenciál knihy pramenící už z názvu je naprosto nevyužit. Po čase mě to čtení začalo otravovat, navíc bylo dávno zřejmé, jak to dopadne. Opravdu jsem čekala na moment, až konečně budu moct dočíst poslední stránku a Autobus sebevrahů zaklapnout.
Čímž ale nechci říct, že by se jednalo o knihu vyloženě špatnou. Jen to není úplně můj šálek kávy.

4 27.03.2013

Tržiště senzací bylo opravdu milým překvapením. Kisch píše poutavě, se sympatickým vtipem a u většiny příhod se musíte minimálně pousmát. Ikdyž někdy poněkud trpce.

24.03.2013

Postava Ivana Martina Jirouse sehrála jistě nezastupitelnou roli ve vývoji české literární a hudební scény a jako takovou ji hluboce obdivuji a vážím si jí. Je patrné, že Jirous měl široké spektrum znalostí a rozhled všeobecně. Nicméně jeho básně mě příliš nenadchly - obsah ztrácí na působnosti příliš jednoduchým rýmem, na můj vkus se často opakuje a celkově mi přišly ... nechci přímo použít slova nijaké, protože něco do sebe rozhodně mají, ale byla jsem lehce zklamána. Uvedené hodnocení se týká této básnické sbírky jako takové.

1 23.03.2013

Jak jen shrnout dojmy... nenapadá mě vhodnější slovo, než že je to takové "ruské". Na první pohled by se snad mohlo zdát, že je to dílo o pouhém tlachání, opak je pravdou. Racek je dílo hluboké. A to tak, že po prvním přečtení si snad ani nedovolím udělat nějaký závěr, vytvořit nějaký souvislejší a názorově ucelenější komentář. Až časem.

Dílo tohoto velikána snad netřeba příliš komentovat. Je opředeno hloubkou a silou dojmu, který vyvolává a který setrvává. Znepokojující obsah povídek dráždí a napíná. Úvahy, způsob myšlení aktérů nutí k zadumání. A mnohdy velice překvapivá pointa je pak už jen třešničkou na dortu.
Co se jednotlivých povídek týče, nejvíce mě zaujalo Mládí vůdce. Nevybavuji si, zda jsem kdy četla propracovanější dějovou charakteristiku něčího nitra, chování a jednání, aniž by to byla kniha vyloženě psychologického, potažmo psychiatrického ražení. Tedy postava Luciena byla vykreslena velice působivě. A samozřejmě nejen jeho.
Docela se stydím, že jsem se k Jeanu Paulovi propracovala až teď, očividně jsem o mnoho přišla. Inu směle se vrhněme do napravení tohoto nedostatku.

Na závěr snad jen jeden podnětný citát:

"Když se člověk patlá ve vlastní sliznaté intimitě, co může objevit jiného než smutek z těla, podlou lež o rovnosti a zmatek."

8 08.03.2013

Po Citu slečny Smilly pro sníh jsem sáhla kvůli názvu. Líbila se mi jeho poetičnost a to mě přimělo nahlédnout, o čem že to bude. A když jsem spatřila zápletku, tedy v základu detektivní příběh, nějak mi to spolu nekorespondovalo. Lákadlo jako hrom :-) A dobře jsem udělala, když jsem si ji koupila, neboť jsem nadšená přenadšená. Smilla se svými svéráznými názory, plně si uvědomovanými nedostatky a vyhraněným vztahem ke světu kolem je fascinující osobou. A vztahy, které navazuje s lidmi, jsou fascinující úplně stejným způsobem. Přesnost a pravidla odrážející se naprosto ve všem, krystalická mřížka života. Jasný záměr všeho, co dělá, ikdyby to byla činnost sebevíc nejasná a ta nekonečná spjatost s drsnou a uchvacující rodnou zemí...
Kromě skvělého stylu, jakým je kniha psána, jsem byla unešena i informacemi, které mi sdělovala a to z tak různorodých oborů, že autorovi nezbývá než vyjádřit respekt.

10 02.03.2013

Vše podstatné již bylo řečeno. Já jen dodám, že Dům Páně je kniha převážně o zoufalství a beznaději a o marných pokusech nalezení cesty z nich. A onou cestou může být cokoliv - od vybíjení sexuálního pudu, uzavření se do sebe a apatie až po sebevraždu. A tak jako každá akce vyvolá reakci, tak se žádná z těchto cest neobejde bez následků a poznamenává okolí.
Zároveň je však Dům Páně knihou o uvědomění a potřebě blízkého člověka. O nutnosti a nemožnosti porozumění. Upozorňuje. Na to, co nás, (snad) budoucí lékaře může potkat (a pravděpodobně v nějaké formě i potká) a na to, k čemu to může vést.
A nelékařům a nezdravotníkům snad otevře obzory a poukáže, že se na věc nelze dívat černobíle.

3 09.02.2013

Do čtení jsem šla s tím, že je to brak. Jak smutné je, že se i přesto dostavilo zklamání. Ale pořád je to lepší než Viewegh :-D

2 06.02.2013

Původně jsem plánovala rozsáhlý komentář, no ale nemá to cenu.

8 05.02.2013

Stejně tak, jako jsem se bála průhlednosti point, jsem byla překvapena tím, jak jsem se spletla. Soubor těchto povídek je vypointován skvěle, překvapivě a mnohdy nechávají tyto černohumoristické příběhy člověka zaraženého, s posměšným pochechtnutím na rtech. Mají v sobě cosi zádumčivě "poeovského" a zároveň jsou prodchnuty jakousi nelstivou lehkostí. Černého humoru je tu přítomno sdostatek, avšak přece ne tolik, že by to mělo čtenáře slabší nátury odradit. Velmi povedená kniha.

1 03.02.2013

Děsivý příběh podaný poeticky děsivou formou. Kniha o událostech, o kterých se ještě ani dnes moc nemluví, a mluvit by se mělo. O událostech pro mnohé tak živé. Peníze od Hitlera však nejsou žalobou ani knihou o vině. Nýbrž knihou o "lidských" činech.

Gitu potkal hrozný osud, až by si jeden řekl, že to už snad ani není možné. Hrůzy, které zažila, si asi málokdo dokáže představit a málokdo by je dokázal ve zdraví přežít. Výraz "lepí se jí smůla na paty" zde nabývá úplně jiného rozměru. Není tedy divu, že je plná vzteku, zloby a že se s oním krutým zacházením a ponížením vyrovnává celý život a naneštěstí onoho kýženého a toužebného smíření ani nedojde. Autorčin styl psaní mi přijde naprosto adekvátní k danému tématu. Vhodný, vystihující, s notnou dávkou nevyřčeného, ale pouze naznačeného. Obecně si myslím, že je příběh zpracován velmi dobře. Měla jsem možnost číst i jiné knihy s obdobnou tematikou a tato patří mezi ty lepší.

"Záleží na tom, kdo co koná; říkat si může kdokoli cokoli."
"Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet."

8 02.01.2013

Jedna z "jednodechových" knih. Lístek na cestu z pekla je vyspělý, poutavý text, u kterého povětšinou nebudete mít pocit, že jste něco podobného už četli. Ani nevím, jak bych shrnula dojem, jakým na mně kniha zapůsobila. Rozporuplně, snad. A snad bylo i vyvolání dojmu "co to sakra bylo?" autorovým záměrem :-).

Výborná! Ohromně silný příběh psaný stylem, ze kterého vnější atmosféra i niterné pocity přímo čiší. Je pravdou, že v některých nevyřčených momentech kniha může působit matoucně, ale v tom si snad každý najde a domyslí své. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ano, ano.

1 30.10.2012

Dost dobře nevím, jak zformulovat dojem, který ve mně Siddhártha vyvolal. Jako příběh tuto knihu vnímám velmi dobře, pozitivně, s jasným cílem. Ale vezmu-li to po stránce filozofické, nenašla jsem v ní to, co jsem od ní očekávala. Respektive je v ní spousta zajímavých myšlenek, ale doufala jsem v trochu něco víc. Což samozřejmě nemění nic na tom, že je Siddhártha velmi dobrá, čtivá kniha, která dokáže zanechat po alespoň krátkou chvíli vnitřní pokoj.

2 27.10.2012

Mně Balabán nikdy nepřišel jako čtení dějové. Vždy hrál především na strunu pocitovou, prožitkovou a není tomu výjimkou zde. U každé postavy je vykreslen její vnitřní vesmír, způsob uvažování, načrtnutí vazeb na ostatní postavy a hlavně na postavu hlavní. A stejně tak, jako se od sebe tyto vesmíry liší, liší se i způsob vyrovnávání se se ztrátou otce a manžela. Člověka, kolem kterého se vyrojila spousta otazníků.
Různé filosofie zúčastněných lidí mi přijdou uchvacující. Děj, jak již řečeno, ustupuje do pozadí, což mi vůbec nevadí. Je otázkou, zda tím kniha ztrácí nebo získává.

3 14.10.2012

Lehké, milé, vtipné počtení :-)

Standardní učebnice fyziky, učili jsme se z ní na gymplu. Obsahuje i řešené úlohy.

Řekla bych, že velmi zdařilý výběr básní. A jelikož je Krchovský mým oblíbencem, tak nemohu jinak než pět hvězd. Jestli jsou úplně zasloužené nechám na jiných.

8 03.09.2012

Čím začít? Snad tím zoufalým, depresivním pocitem, který kniha dokáže vyvolat po jejím dočtení. A onen pocit, snad i očekávaně, převládl. Ani nevím, čím mě kniha, autor tak zaujali. Snad to byl hlavní hrdina, snad jeho vnitřní zoufalství, snad jen jeho samota, která jako jediná byla stále s ním. A nebo nebyla?

(...) "Odraz v zrcadle už ztratil jakýkoliv smysl, jen lesklá skvrna na zaprášeném povrchu skla, a to je všechno. Cítil nevolnost, cítil, že se v něm pohybuje něco, co je mu ještě cizí, ale už se to v něm zabydluje. Cítil, jak se fyzický hnus mění v jakési uspokojení z toho, že všechno je špatně. Špatně, špatně, špatně! Každý krok, každá myšlenka, všechno nakonec vede jenom sem." (...)

3 03.09.2012

"V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru."
Kniha, při jejímž čtení se vám zastavuje vítr v dlani. Krásná, poetická, idylicky snová. Zároveň jaksi jemně odporně deziluzorní.

4 29.07.2012