knedlik komentáře u knih

Bavila mě. Alespoň zezačátku tedy. Nemohla jsem se neusmívat nad některými slovními spojeními a vůbec i mnohými dialogy. Nicméně jakmile se všechno začalo už jen opakovat, nového bylo pramálo, všude jen samá bezová metla... tak nadšení opadlo. Ale naštěstí se jedná o krátké čtení a na zpestření večera je to příjemná a odlehčující záležitost. :-)

6 01.10.2014

Málokterá poezie se mě dotkla jako tato... Patrně není ničím zvláštní, nijak novátorská ani dvakrát originální. Na pár vybraných básní ani nijak zvlášť šokující. Ale je z hloubi duše, krutá jako život a s lehkým povzdechnutím, že s chodem věcí nelze nic dělat...
A ač jsem fanoušek chmurných a sarkastických textů, tak tohle mi přišlo jako jedna z nejdepresivnějších věcí, které jsem kdy četla.

28.09.2014

Úžasně mile zábavné, jako vždy. Okouzlující postava mistra Leonarda, jenž jako nejrychlejší způsob dopravy na Cori Celesti volí cestu přes Měsíc s využitím gravitačních polí a draků, nenápadně maskující své sklony vyrábět ničivá a smrtící zařízení; Smrť, zabývající se problémy kvantové fyziky a několik stárnoucích hrdinů, kteří musí jen dávat pozor, kam si odložili zuby a dbát na výběr trasy tak, aby po ní mohlo projet kolečkové křeslo. Aneb jak to Barbar Cohen natřel Osudu v kostkách a jak se o nich budou vyprávět ságy a báje, díky nimž zůstanou nesmrtelní...

5 22.09.2014

"Dejte někomu dostatečně dlouhou páku a on pohne světem.
Jenže nekvalitní páky - to je problém."

A když jedinou pákou a záchranou celé víry (a tedy vaší božské existence vůbec) zůstává jeden jediný oddaný zahradník, který má schopnost porozumět akorát tak melounům, nahnalo by vám to jako Bohu docela strach. Obzvlášť když jste v důsledku úbytku oveček skončili v převtělení jednooké suchozemské želvy. A přitom tu stojí tolik chrámů plných biskupů, noviců... Ještěže ale kvantita s kvalitou nemá co dělat aneb když máte opravdu oddanou páku, dokážete cokoliv. I věci s šancí na úspěch jedna ku milionu.

Pratchett se v Malích bozích kouzelně naváží do církve, víry a filosofie a přestože kolem a kolem vzato, si nebral servítek, tak tak činil velice, řekněme, citlivě. Nebo alespoň nenápadně. Ne? No, tak ne no... bylo to okaté a bylo to vtipné a mě to neuvěřitelně bavilo :-)

Obsahově naprosto dokonalá kniha, všudypřítomné narážky fascinující (ano, fascinující. Opět jsem musela užasnout, kam na ty kecy ten chlápek chodí, protože to nevymyslíš :-)) a jestli se budu k nějaké pratchettovce vracet, tak to bude tahle. Po dlouhé době mi nestačí hvězdičky.


" ... veřejně prohlásil, že otroctví bude nejen zrušeno, ale i zakázáno. To otroky strašlivě rozzuřilo. K čemu by to potom bylo, že člověk šetřil jako blázen, kdyby si, až bude svobodný, nemohl koupit pár otroků?! A kromě toho, jak by se vlastně uživili?"

16 09.09.2014

Těm fotkám vážně díky, byly vítaným stimulem v příběhu, u kterého jsem měla pocit, že už jsem to všechno někde četla.
Nedá se mu upřít čtivost jako taková; v místech, kde začínal pokulhávat se vždy objevilo něco, co čtenáře nakoplo k dalšímu čtení. Nicméně celkový dojem to moc nezachránilo. Kromě několika momentů byl děj velice snadno odhadnutelný a víc jsem se bála snad i u Harryho Pottera. Vcelku se ale těším na Burtonovo filmové zpracování a tou vizuální stránkou se ráda nechám příjemně překvapit.
Zajímavější průměr.

18.08.2014

Skvělý, skvělý, skvělý (světa)díl! Jako vždy velice příjemné, vtipné čtení. Narážky na Austrálii bavily celou dobu, Opera tomu nasadila korunu :-) Bůh Evoluce pak zaujímá místečko mezi mými oblíbenci.


"Rozšafín věděl, že neměl dávat Výsměškovi nahlédnout do neviditelných zápisků. Cožpak to není jeden ze základních principů - nikdy nedovolit svému nadřízenému, aby zjistil, co doopravdy celý den děláte?
Bohužel, bez ohledu na všechna opatření, dřív nebo později dojde k tomu, že se u vás šéf objeví, začne čenichat kolem a říkat věci jako: "Tak tady pracujete?" a "Mám dojem, že jsem posílal oběžník, kterým jsem zakazoval živé květiny v květináči na pracovištích?" a "Jak říkáte tady té věci s těmi klávesami?"

3 14.08.2014

"Jaký vy jste vlastně typ muže?"
"Váš...?"

Lidské. Schmittovy knihy jsou hluboce lidské. V Manželském vraždění odkrývá spoustu z pocitů, které se patrně odehrávají v každé nejisté ženě a každém milujícím muži po několika letech společného manželství. Zároveň načrtává, jak tenká je linie mezi žitím "spolu" a žitím "vedle sebe" a jak fatální mohou být dopady nedostatečné či jen špatné komunikace. Nechybí ale ani další podnětné myšlenky, ať už o virtuální potřebě svobody, žárlivosti, pýše... vše protkáno jemným, něžným, inteligentním humorem.

"Co je to za mánii cpát do mě prášky, sotva se ve mně objeví kousek citu?"
:-)

4 30.07.2014

Anotace vypadala velice lákavě, smutné je, že byla to nejzábavnější a nejzáživnější z celé knihy.
Jinak by se daly mé dojmy shrnout do "ztráta času." Až na zlomek nápaditějších obrazů pekla, nepřišel autor s ničím novým, zábavným, šokujícím, jiným, jakkoli osvěžujícím... Což je u knihy, která je téměř bez příběhu, docela problém. A ani žádná z těch "velkých myšlenek" bohužel nedosahuje podobných atributů.
Jediné, co by snad šlo vyzdvihnout, je i zde už jednou zmíněná scéna s Polednicí/ Přespolnicí, která byla vážně úchylná :-)

1 29.07.2014

Smrt v Benátkách byla pro mě převážně pocitovým čtením. Kniha je psána nádherným jazykem, byť místy poměrně složitě. A na to, jak popisné a zdlouhavé mnohé pasáže jsou, tak kupodivu i ohromně čtivě.
Dala by se popsat jako takový chvilkový letní mlhavý opar, který však zanechává hmatatelné, vnitřně rozervané, ale zároveň jaksi smířené "cosi" v místech, nad kterými se ještě před chvílí vznášel.

2 25.07.2014

Na to, že se vlastně celý děj točil kolem rekta, docela slušné :-)) Hodně povedený díl, u kterého jsem o úsměvy od ucha k uchu neměla nouzi. Tak, jak si občas vypisuji úryvky a hlášky, co mě pobavily nejvíc, tak jsem tady málem opisovala celé strany. A chudák ublížené Zavazadlo zase stouplo v ceně :-)

„Zavazadlo nechtělo od světa nic moc, jen vyhubení každé jiné formy života, ale co potřebovalo ze všeho nejvíc, byl nějaký majitel.“

"Tedy řeknu vám, že mi občas (Smrť) dokáže lézt pěkně na nervy. Proč si, u všech všudy, myslí, že musí mít pokaždé poslední slovo?“
„Myslím, že je to u něj taková síla zvyku.“

2 07.06.2014

Solidní přehled obecné farmakologie. Přehledně členěné a srozumitelné.

Vcelku slušně zpracovaná kniha, na drobné výjimky téměř nemám výtek.

1 01.04.2014

Plochozemě je takový malý několikarozměrný skvost :-)
Matematicko-filozofická fantazie na geometrické téma a zároveň sociální satira jako hrom. První zmíněné vnese do vašeho myšlení trochu víc pokory a nadnese možný způsob chápání dalších rozměrů, u druhého zmíněného se budete královsky bavit. (Zejména u těch pasáží o ženách, jak už tu nastínil TheRaven.)

"Všimni si jeho naprostého sebeuspokojení a zapamatuj si, že samolibost znamená ohavnost a nevzdělanost a že toužit je víc než být slepě a nemohoucně šťastný."

3 23.03.2014

Krchovský je srdcovka, proto dostal čtyři hvězdy a nejen tři. Tahle sbírka mě osobně příliš neoslovila a místy mi básně příliš rytmicky drhnou. Nicméně beru ohled na to, že se jedná o nejpůvodnější díla a před publikací do nich bylo jen minimálně zasahováno.

1 14.03.2014

Nikdy by mě nenapadlo, jak těžké bude tuhle knihu okomentovat...
Příběh, jako je tenhle, snad nemůže být jiný než silný. Perla Sch. je sedmnáctiletá dívka, která přijímá věci tak, jak jsou. Nedělá si falešné naděje, neutápí se v zoufalství, víceméně vyrovnaně čeká na transport, který dříve nebo později potká všechny terezínské obyvatele. Pomocí svého těla se snaží z daných okolností vytlouct, co se dá. Nestydí se za to, nemá výčitky. Dá se říct, že si snaží života užívat, ač se schopnost a možnost těchto prožitků utápí ve všudypřítomné atmosféře strachu.
A to vše umocněno Lustigovým stylem psaní, barvitými a trefnými přirovnáními k obyčejným věcem, podtrhující celou tu obrovskou bezútěšnost...

6 08.03.2014

"Vůdce je dávno pryč a s ním i Němci, kteří žili v tomto kraji - kolektivní vina vyžádala kolektivní trest. Zaplatila však i Herta Habermannová s dětmi a mnoho jim podobných - válka semlela všechno: hlínu i kamení, odvahu i zbabělost, zrní i plevy."

Tuto knihu není třeba příliš komentovat. Reflektuje předválečné, válečné a poválečné události na Šumpersku na pozadí osudů Habermannovy rodiny. A ukazuje na důležitý fakt - totiž že vinu třeba vždy hledat u jednotlivců, bez ohledu na národnost.

Samotná kniha je velice čtivě napsaná a díky svému krátkému rozsahu se snad dostane do nejedněch čtenářských rukou. Protože tohle je třeba vědět.

9 20.02.2014

Achjo. Tak by se dal shrnout můj první dojem po přečtení posledního dílu 1Q84. Ano, je to skvěle vystavěný text. Ano, je to čtivé. Ale...
Na to, jak to Murakami v prvních dvou dílech nakonec pěkně rozehrál a opravdu mě navnadil na pokračování, tak to tím třetím úplně zazdil. Místy příliš rozvláčné pasáže, nikam se neubírající děj a vcelku fádní konec. Ne, že bych měla něco proti happy endům, ale musím jim uvěřit.
Všechny tři díly mi přišly chudé na věci k zamyšlení. A navíc jim chyběla taková ta "murakamiovská" hloubka, kdy jedinou větou dokáže probudit pocity, které se skrývají někde na dně vaší duše. Nevím, jak jinak to nazvat; nicméně mi 1Q84 v konečném důsledku přišlo jako vcelku plytké dílo přes veškerý potenciál, který mělo. Samozřejmě velice solidně a místy bravurně napsané plytké dílo.

Ještě bych zmínila poznámku Tomáše Jurkoviče, který psal doslov, kde vcelku výstižně upozornil na fakt, jak Murakami ve svém díle naznačil, jakou sílu má psané slovo: (...) "Jak tato Murakamiho metafora naznačuje, je moc asaharovských příběhů lámána právě tím, že jsou pravdivě popsány a zveřejněny tak, aby si je každý mohl přečíst. Už jen to stačí, aby jejich síla byla narušena a aby k vypravěčským manipulátorům přestaly promlouvat inspirující hlasy." (...)

6 15.02.2014

Ironií skrz naskrz prosáklé minidílo nemilosrdně kritizující slepou oddanost náboženství a církvi. Twain s vtipem sobě vlastním dokládá na několika příkladech, jak si sám Všemohoucí čili Zdroj Veškeré Etikety protiřečí v samém základu svého "učení" a jak je i přesto slepě a nesmyslně opěvován.
U této knihy se pobavíte a pousmějete, ale natrefíte možná i na vcelku zajímavé postřehy.

7 07.02.2014

Vcelku solidně shrnuté základy odebírání anamnézy a fyzikálního vyšetření. Knížka, bez které nelze. :-)

1 24.01.2014

Je tu spousta zevrubných a trefných komentářů (a já jsem, ostuda, ani všechny nečetla), takže já jen stručně a krátce. Nikdykde je skvělé čtivé fantasy vhodně připodobněné pratchettovkám, a víc vlastně není třeba říkat. Vtipné, místy sarkastické, s trefnými postřehy k dnešní společnosti a kouzelnými, jedinečnými charaktery. Příjemně strávený víkend v Podlondýně.

"Máš dobré srdce. Někdy to stačí, aby ses v pořádku dostal, kam jdeš." Pak zakroutila hlavou. „Ale většinou ne."

2 01.12.2013