kniholka
komentáře u knih

Kdyby si lidi místo Fifty Shades přečetli raději tohle. Muselo to dát dost práce napsat, na scénu to přináší neobehrané téma a člověk se ocitá v Bílých Karpatech, jejichž atmosféra je z knížky cítit. Rozhodně stojí za přečtení.


První kapitola mě dost odrazovala od čtení, jelikož to bylo mé první setkání se Sapkowskim, byla jsem zmatená, příběhu jsem se neorientovala a chtěla jsem to vzdát. Naštěstí nesnáším nedočtené knihy, a tak jsem vytrvala a od další kapitoly už jsem četla jedním dechem až do konce.


Na můj vkus přemoudřelé, zkrátka všeho moc škodí. A ty opravdu nosné myšlenky jsou beztak převzaté ze světových náboženství, ale aspoň, že je tenhle příběh připomene.


Vlastně ani nevím, co o téhle knize napsat. Jakmile ji otevřete, začnete žít s ženami uvnitř a ke konci si budete připadat, jako byste s nimi ten jeden den prožili doopravdy.


Nedocenitelná klasika, která sice dnes už asi nikoho příliš nevyděsí, ale dobře se čte a co se hororů týče, je to základ.


Trvalo mi rok, než jsem tu knížku dočetla. Smutek touhle knihou prostupuje a udolává všechno ostatní, celou knihu se ví, že to skončí tragicky a čeká se jen na to, co tragédii dokoná. Postava otce je sice lidská, ale příběh nedokáže sama utáhnout.


Objektivní pohled na to, co tahle skvělá kapela prožila. Sem tam by to možná chtělo trošku detailnější zasvěcení do děje, ale jinak je to odlehčené vyprávění, kterému nechybí kritický náhled a humor.


Frankl popisuje to, co zažil a to, co si z toho vzal. A i nám tahle kniha může hodně dát.


Vážně hodně zajímavé čtení o nevšedním způsobu života i pohledu na svět.


To už je let, co jsem tuhle knížku četla a stejně si pamatuju, jak mě příběh uchvátil, stejně jako Zeppelini pár let před tím.


Jasně, je to především příběh o lásce, ale skvěle vykreslené mi přišly hlavně vztahy mezi dětmi z internátu, takhle nějak to vážně chodí. Navzdory báječnému Oliverovi jsem si zamilovala předvším Rašida. Jediné mínus vidím v tom, že to místy bylo na můj vkus přeněžnělé.


Vesele, nostalgické a (bohužel) pravdivé. Jedna z nejvýstižnějších pasáží je popis toho, jak to chodilo (a doteď někde) chodí ve školních jídelnách.


Čtenář musí být vytrvalý a alespoň trochu znalý historie Rumunska, aby si to pospojoval, ale když je obojí splněno, je to vážně moc zajímavé čtení, které může člověku hodně dát.


Mnohem lepší než Norské dřevo, které pro mě bylo zklamáním. Ale i tak mi něco na Kafkovi vadilo. Nebo mi spíš něco dlouhodobě vadí na Murakamim. Pravděpodobně to, jak všude cpe ty sexuální scény, o menstruaci nemluvě, co s tim proboha pořád má? Nakonec mě nejvíc dostal příběh dědy Nakaty, to mělo sílu. Všechny ty symboly si ještě budu muset nějak přebrat.


Nějak mi došly slova. Prostě si to přečtěte, je to strhující. A nezepomeňte na pravidla!


Je to naprosto šílený, ale skvěle se to čte a člověk zírá a zírá. Ta knížka má podivnou atmosféru, která pohlcuje a nutí k zamyšlení.


Smrť prostě nikdy nezklame, je to sympaťák. Hudba s kamením je srdcová záležitost. A když už si i mágové začnou šít kožené pláště, je jasné, že to bude setsakra velká zábava. Smála jsem se jako už hodně dlouho ne.


Přečtěte si to, čeká vás mnohé a navíc tisíc slonů!! :-)
