Knihomlok2015
komentáře u knih
Vazač vzpomínek
Bridget Collins
Vymyslet tenhle fascinující svět jenom kvůli jedné romanci, mi chtě nechtě připadá jako maličko promarněná šance. Vazači by si rozhodně zasloužili něco mnohem propracovanějšího (když už né bojovat přímo o záchranu světa)
Srdce na obrtlíku
Donal Ryan
Ještě lepší pokračováni Prosince a ještě větší medvědí služba Irsku. Protože mě po tomhle výletu do jednoho irského městečka rozhodně láká mnohem míň se tam jednou podívat - je to tam samej magor! (ale skvěle napsanej)
Nádraží Perdido
China Miéville
Už od první stránky bylo jasné, že tohle nebude zcela standardní čtenářský zážitek a nebyl. Je to čtení ukecané, rozplihlé, popisné, pomalé, děsivě se táhnoucí téměř do nekonečna a stejně tak obludně obrovské jako Nový Krobuzon sám - včetně všech jeho špinavých tajemství i stok. Ale rozhodně to není čtení nudné. Co mi však doopravdy vyrazilo dech, je ta skutečnost, že k tomu téměř by se dalo říct obyčejnému příběhu o vysvobození na pár stránek, vede cesta široká jako osmiproudá dálnice, která je lemována tak strašlivým množstvím nápadů, že jsem půl knihy přemýšlela nad tím, že je téměř škoda je všechny vyplýtvat jen na jednu jedinou knihu. (nebo že by to udělal jedině blázen) A to nerozebírám to, že některé ty nápady jsou použity jen tak jako by mimochodem jednou jedinkrát a na příběh samotný nemají vlastně téměř žádný vliv – viz. umění tvarovat vodu, které mi přišlo až trestuhodně nevyužité, na to jaký mělo na začátku potenciál – prostě jen taková malá jiskřička a dál nic.
A to množství národů a všech možných druhů zvířat obývajících tyhle stránky je prostě šílené – lidé, kdysilidé, nelidé, pololidé, démoni, dlaci, upíři, můry, pavouci, umělá inteligence, ptačí, vodní i kaktusový lid (mimochodem to slovo Kaktusík je alespoň pro mě neskutečným pohlazením po mé básnické duši a taky důvod, proč jsem si ty drsné rváče ve velké většině představovala jak mladého Groota ze Strážců galaxie – ale tak to prostě je, prostě Kaktusíci), létající raraši a asi i hadi, a tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho a pořád by vás překvapovalo, co všechno se dá ještě vymyslet. Takže nevím jak vy, ale já se rozhodně chystám na Město a město – jestli bude alespoň z poloviny tak bláznivě zaplněné vším tím nepotřebným čtenářským harampádím jako Nádraží Perdido, bude to rozhodně nadstandardní čtenářský zážitek, přesně jako byla takhle kniha.
Pod vlivem Jupiteru
Gary D. Schmidt
Když mi ta kniha přišla v objednávce z výprodeje (neuvěřitelně dobře utracených 39 korun), překvapilo mě, jak malá ve skutečnosti je. Ale víte co, vešlo se toho do ní mnohem víc než do některých tísícitránkových knih za několik stovek. Prostě úžasný příběh.
Líbali jsme se
David Levithan
Děláme to všichni. Vypisujeme si úryvky (no v době technologické si je fotíme alespoň do mobilu:-) a to místo zabírající na paměťové kartě tentokrát vybojovaly dvě krátké věty, které mi zůstanou v podvědomí celý život - doufám.
"Nemůže to přece být s větový rekord, když jsou to dva kluci. To pak není světový rekord."
A víte proč? Protože tyhle dvě věty svou hloubkou (i hloupostí) definují nejen celou tuhle knihu, ale i mě samotnou. Protože po přečtení téhle knihy záleží jen na jednom, jestli s těmi slovy souhlasím nebo ne.
Hledání přítomného okamžiku
Ruth Ozeki
Víte, co je zvláštní - vlastně by se mi ta kniha asi neměla líbit - ten začátek byl totiž ten nejdepresivnější jakej si dokážete představit (představujte si ještě víc) a ten konec mě taky zrovna nenadchnul. A i když určitě existuje spouta vesmírů, kde jsem tuhle knížku nejspíš ani nedočetla, tady v tomhle to neplatí a já jsem opravdu ráda, že jsem se k ní dostala, protože ten prostředek stojí za to ve všech možných dimenzích.
Poslední smrtelné pouto
Brian Staveley
No dobře, ve skutečnosti jen 4 a 3/4 hvězdičky - přeci jen jsem se k tomu konci dostala po více stránkách než mi bylo milé. Ale i tak to stálo za to. Gwenna byla prostě božská mrcha, Blecha a jeho letka horší/lepší než jakákoliv otravná havěť, Valyn a Kaden zůstanou v mém srdci navždy, a to jak jsem křečovitě držela pěsti někomu tak uboze zbabělému jako byl Rychlý Jak se mi nestalo už hodně dlouho. (o ostatních kettralech nemluvě - mimochodem taky vám Gent přišel jako to nejmíň využitá postava v celý knize? - já prostě ještě i teď pořád čekám, odkud se znenadání vynoří)
Jo a dvě malá pozastavení k tomu.
Nevím jak vás ostatní, ale mě opravdu hodně pobavila chybka vyskytující se ve vyprávění o tom, odkud vlastně Blecha pochází, a jak se dostal ke kettralům. Protože opravdu usměvavý je fakt, že zatímco Blecha přišel do Hnízda odněkud z Ganaboi (na mapě ostrov Basc), Finn Černobrk, ač v té době jeho nejlepší přítel - prostě z Ganaboy. (a fakt to tak na straně 459 prakticky vychází:-)
A pak se ještě musím zastavit nad kapitolou 50 - to prostě musím - protože ten její začátek a konec - ten strohý výčet těch, kteří přežili, aby zemřeli (jak zemřeli), to prostě bylo ve své temné mrazivosti horší než ty nejkrvavější bitvy v celé knize - protože to bylo tak zbavené všech citů, že to zarazilo i mě samotnou - prostě jen obyčejný seznam. A když eliminujete lidi jen na seznam, je to mnohem horší než smrt samotná.
A já sakra vím, že by to mohlo dopadnout hodně špatně, ale já se s nimi nechci rozloučit - já chci prostě pokračování. :-(
Jiskra v popelu
Sabaa Tahir
Jsem si skoro jistá, že jsem se znovu bezhlavě zamilovala.
Teď už jen doufám, že mi v dalších dílech nezlomí srdce jak paní spisovatelka tak ani jediná z postav.
Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
Já to prostě nechápu. Jak jsem mohla něco tak skvělýho koupit ve výprodeji?
Zlodějka knih
Markus Zusak
Sakra to jste mě někdo nemohl varovat jak "hnusná" ta knížka ve skutečnosti je?
Ale i tak ji miluju.
A lidi mě taky někdy dost děsí.
Dopisy z ostrova Skye
Jessica Brockmole
Tohle mi chybí dneska v době SMS, smajlíků, telefonů a bůhvíčeho dalšího nejvíc - obyčejný dopis, ve kterém vám někdo otevře svou duši a daruje svoje srdce. Prostě nádherná kniha.
Zpověď Jonatána Papírníka - Memoár nadiktovaný Michelle Cuevasové
Michelle Cuevas
Zase jedna z těch úžasných knih, která mě dostala do kolen, v tomhle případě už jen tím, na jakém základu je vlastně postavená. Protože, i když miluju všechny ty knihy založené na složitě fungujících světech, plné intrik a překvapení, s pointami až tak vysoko v nebesích, že když na ně konečně dojde, nedokážu se vůbec nadechnout, u téhle knihy je to přesně naopak. Obdivuju tam tu jednoduchost, dětskou imaginaci se srdcem na dlani, otevřenost a absenci jakékoliv složitosti, téměř by se dalo říct naivitu. A miluju to všechno přesto nebo právě proto, že je to příběh jen o jednom imaginárním človíčkovi, a tom, co se stane, když najednou zjistí, že není skutečný. A taky, že je to vlastně příběh o tom, že i imaginární přítel může být taky jenom člověk (nebo drakosleď:-).
PS: Pro ty s vás, co už jsou trošku staršího vydání jako já - zkuste i Paměti imaginárního kamaráda - stejný nápad zpracovaný o něco jinak, ale stejně skvělý.
Temný les
Liou Cch'-sin
Na začátek malá rada - nevzdávejte to. Prakticky celá první polovina knihy je totiž opravdu čtenářským ořechem, ale na konci vám to víc než bohatě vynahradí, protože to jak přesně je v ní popsaná lidská povaha tváří v tvář vlastně jakékoliv krizi, to je prostě až příliš mrazivě přesné. A náš čtvrtý mediátor a jeho věrný policejní průvodce, hmmmm...
Takže jsem opravdu zvědavá, kam dál se posuneme ve třetím díle.
Snuff
Chuck Palahniuk
Román pro tři pornoherce a jednu asistentku? To určitě. Tohle byl koncert pro čtyři již zmíněné a jednoho čtenáře k tomu. Jinak řečeno, ještě nikdy jsem si ze sledování porna neodnesla tak příjemný zážitek. :-)
PS: A taky máte takovou chuť zadat jména některých těch pornofilmů do vyhledávače a zároveň se bojíte, že všechny opravdu existují?
Ema Naopak
Gunilla Wolde
Taky jsem ji jako dítě milovala. A ty obrázky mě tak trochu rozechvívají i dneska. (to proto se dostala do mojí čtenářské výzvy)
A jen tak mimochodem Albatros ji vydal tenhle měsíc znova, takže se dá zase sehnat. (a v mnohem lepším stavu, než ji mám já - to má člověk za to, že má mladší sestru, která nemá vztah ke knihám ani dneska po dvaceti letech:-(
Oko temnoty
Brent Weeks
Tak jo za začátku to bylo skoro utrpení - Gavin sotva a pár řádcích a pořád se tam vlastně nic pořádného nedělo (kdyby to byla jen trilogie, tak tohle by byl ten nejproklínanější druhý díl - však znáte pověst všech druhých dílů:-), ale pak, Pak, PAk, PÁÁÁÁÁKKK. Pak to prostě byla jedna neuvěřitelně šílená jízda, tak divoká a zároveň krásná, že nebyl čas se ani pořádně nadechnout. (intriky proti inkrikám, spojenci proti spojencům, silní vůči slabým - zatím to vypadá, že až se Barevný princ dostane až na Jaspisy, už nebude ani muset bojovat, protože se Chromerie rozloží mezitím sama - ale kdo by se zajímal o takového bezvýznamného chudáka, jako je Barevný princ?)
A to co se stalo na těch několika posledních stránkách - to hodně, opravdu hodně slušně řečeno bylo k....a to nejděsivější, nejpřekvapivější oznámení, která mě donutilo hodně nahlas začít nevěřícně klít. (to prostě nemůže myslet vážně!!)
Tohle je ten nejlepší (a zároveň) i nejhorší začátek dovolený, jaký jsem zažila na posledních několik let. A Coldplay a jejich Up and Up už taky nikdy nebudou to co by byli bez téhle knihy. (teď už mě trápí jen jedno - teda nejvíc - jak se Kip postaví k tomu, až zjistí pravdu vy-víte-o-kom)
Druhé císařství
Paul Kearney
Úžasné. Kam se hrabe Martin a jeho televizí profláknuté sága. Tohle je prostě příběh kvůli kterému stálo za to se naučit číst.
