Knihomlok2015 komentáře u knih

Asi bych si to užila víc, kdybych byla fanouškem Quentina Tarantina, takhle je to prostě jen starý zlatý průměr.

1 08.05.2019

No nemůžu říct, že by mi to vyrazilo dech, ale na druhou stranu chápu, co na těch měsíčních kronikách všichni máte

1 05.03.2019

Tak jo, ze svižné trilogie vlastně jen s jediným hrdinou se nám stala pentalogie s hromadou hrdinek (a pár chlápků k tomu), a i když by mi to jako ženě asi mělo trochu imponovat - tak bohužel.
Tenhle díl se sice četl o poznání líp než ten čtvrtý, ale abych vám pravdu řekla, když jsem se včera zamyslela nad tím, že mi zbývá ještě 200 stran do konce a uvědomila si, že to jich tedy musím mít už pět set za sebou - zhrozila jsem se, protože jsem si nemohla vzpomenout na nic pořádného, co by se na nich stalo. Takže i když jsem zastánce dobrých konců všemi pěti, myslím si, že tentokrát to nestačilo na víc než tři hvězdičky.

1 12.01.2019

Mám ráda tyhle knihy, kde se hodně dlouho buduje jen a pouze atmosféra a neděje se vlastně nic zásadního. A přesto jsem tak nějak nespokojená. Je to dobrá kniha, to rozhodně, pro někoho, kdo nemusí mít převratnou akci na každé druhé stránce (abych vám pravdu řekla, já bych ji nemusela mít ani na konci té knihy) k doporučení bez uzardění, ale tak nějak mi tam něco chybělo. Asi víc flashbacků, víc příběhů ostatních postav i pokračování životů hotelových hostů. (teď mě tak napadá, že to byl možná záměr - vždyť jsme všichni v domácím vězení v jednom hotelu, ale...) Nepotřebovala bych převratné události, ale potěšilo by mě pár zmínek o tom, kdo jak nakonec dopadl. (asi nejtypičtějším příkladem je holič Jaroslav Jaroslavl - když už jsme se s ním jednou rozloučili jako s jednou zcela zbytečnou postavou, proč je najednou zmíněn na konci tak nedbale, že to vlastně nestojí vůbec za to? - chápete ten rozpor?) Takže průměr.

1 26.12.2018

Musím říct, že druhá generace rodiny Lauritzenovy té první zatím nesahá ani po kotníky, natož po kolena. Alespoň pro mě totiž Johanino vyprávění bylo až příliš okoukané, zmizela ta jedinečnost, a to že ji nahradila zrovna akce tomu z mého pohledu moc nepřidalo. Takže uvidíme, co na to generace číslo tři.

1 23.12.2018

Přesvědčovat někoho u čtvrtého dílu, aby si to určitě přečetl, je asi trochu blbost, takže začneme u toho názvu. Neříká se mi to totiž zrovna lehce, ale přesně jako sedí prdel na hrnec, jak se říká, tak sedí tenhle název k tomu, co se celou dobu v téhle knize děje. Oskar i Swerre jsou upozadeni opravdu hodně (nejdřív mi to připadalo jako opravdu velký handicap, ale...) a vše je vnímáno jen skrze jediného vypravěče, a k tomu ještě toho nejméně angažovaného. Takže se celou tu šílenou dobu, kdy se na prakticky celé planetě děje jedna strašlivá věc za druhou, díváme na to všechno, jako děti s jedním okem zavřeným a druhým sledujícím vše jen úzkým brčkem.
A Lauritz, aby to nestačilo, opravdu věří v to, že když Německo vyhraje, bude to tak nejlepší pro všechny, a zatím co protiněmeckou propagandu odsuzuje s hlubokým znechucením, jako jen a pouze propagandu, obráceně nevidí skrze ty klapky na očích vlastně nic. (kdoví, co by se vykládalo o válečné minulosti, kdyby to tehdy Němci neprojeli co?)
A i přesto že mi pohled dalších těch postav tak trochu chyběl, tak tenhle příběh neuvěřitelně fungoval. Bylo totiž velmi zvláštní prožít šest let válečného šílenství jen starostí o jeden most, oslavami vánoc, prohřešky svými i své rodiny, i výhrami regat. Zažít nějaké ty ztráty, ale k žádnému boji se vlastně vůbec nepřiblížit. A alespoň pro mě to všechno bylo téměř neuvěřitelně snové, protože nevím jak vás, ale mě by rozhodně nenapadlo, že v Evropě se během druhé světové války dá prožít tolik až příliš obyčejných týdnů. Opravdu jsem nečekala, že si přečtu knihu z let válečných a budu číst o tomhle. A právě díky tomu ta kniha stála za to, protože to bylo velmi osvěžující, jen jeden (ne)obyčejný život, který nedokázala ovlivnit ani válka.

1 16.12.2018

Tak a je to tady. Blížím se ke konci českého vydání a moje euforie, nadšení, dobrá nálada i zamilovanost se pomale, ale jistě mění v depresi, protože ač je to pořád lepší a lepší a lepší a lepší, a já přes ty slzy, když se Dutiful konečně dozví, kdo Tom Badgerlock je, myslím s mrazem v zádech jen na to, že mě čeká už jen poslední český díl a ta prokletá věta na jeho konci - Šašek už tam na mě čekal. Jak já jen tu větu začínám nenávidět.
Každý čtenář si přeci zaslouží svůj dobrý konec nebo alespoň nějaký konec (i když né dobrý), tak proč zrovna já musím mít jen tohle zatracené polovičaté něco a ještě ke všemu v takovouhle chvíli.

1 12.11.2018

Ten nápad, že vám někdo zavolá v den vaší smrti mi teda přijde spíš jako mučení než něco, co by mě uklidnilo nebo donutilo k velkým věcem - hold jsem spíš Mateo než Rufus.
Ale ta knížka je jinak naprosto skvělá.
PS: Ke komentáři níže, taky jsem do poslední chvíle doufala, že je to jen marketingový blábol :-(

1 28.10.2018

Tak jo, už to nevydržím. Já to prostě řeknu. Prostě se zeptám.
Můžete mi někdo říct, proč si každý rok kupuju tolik nových knih, když očividně všechny ty nejlepší už mám dávno doma? (ano za pět. Joo :-)

1 17.10.2018

Právě jsem zavřela čtvrtý díl a začínám si uvědomovat, že těch stránek je opravdu hodně (za mnou i přede mnou:-) a ještě ke všemu se na nich zatím nic moc neděje.
Ale zároveň s tím mi hlavou běží jen jediné - nevyškrtnula bych ani slovíčko, ani jedno mi totiž nepřipadá zbytečné.

1 16.10.2018

Asi to bude znít divně, ale Jack je můj princ na bílém koni - a jsem si jistá, že je mezi námi čtenářkami jen málo žen, které by to měli jinak - je to totiž tak neuvěřitelně sympaticky napsaná postava, že to prostě ani jinak nejde.
A možná právě o to víc, mi v tak dobré společnosti došlo, že triller nikdy nebude můj šálek kávy a neměla bych s tímhle žánrem příliš často koketovat. (alespoň pro mě to bylo až příliš průměrné čtení:-(

1 13.10.2018

Chtěla jsem tu prezentovat opravdu odvážné tvrzení, ale nechám si to na další díly, určitě k tomu bude ještě nejméně sedm dalších příležitostí. Teď řeknu jen jedno - čtu to podruhé, takže několik zásadních dějových zvratů mi ulpělo v paměti (dokonce jsem si pamatovala jednu větu prakticky do posledního písmene včetně diakritiky - ano, jsem na to dostatečně hrdá:-) a víc než pár maličkostí se ztratilo v čase. Ale ono ani nejde o to, co jsem si zapamatovala nebo zapomněla, jde o to, že to oboje stále ještě perfektně sedí k sobě a ten příběh mě zase neuvěřitelně okouzluje. A mám takové tušení, že až se znovu rozhoupu, číst to potřetí a počtvrté a pak znovu, bude to naprosto stejně dokonalé.

1 09.10.2018

Některé knihy jsou jako ohňostroj - září a vyráží vám dech, plní vaši duší úžasem, jsou dokonale sladěné v rytmu vaší oblíbené hudby a nutí vás zvednout nevěřícný pohled do nebe. Jsou dokonalé a tahle rozhodně nepatří k žádné z těch mých.
Ještě nikdy se mi totiž nestalo, abych si třičtvrtiny knihy v duchu říkala - tak už to sakra dočti, tak už to sakra dočti, tak už to dočti, ať je konec a ty se můžeš vrhnout na něco lepšího. (opravdu nedokážu knihu nechat nedočtenou jinak bych to už vzdala dávno)
Protože kromě jedné jediné osamělé světlice, která opravdu vyletěla vysoko na to nudně šedivé nebe - aneb jak udusit prince za pomocí jednoho sousta z jablka (ten nápad mě opravdu pobavil) - to bylo opravdu k nedočtení.
Do trojky nejdu rozhodně a jestli někdy v budoucnu zatoužím po tom, abych se dozvěděla, koho že si to Lia nakonec (ne)vezme, z předchozí zkušenosti jsem si jistá, že mi bude stačit pět minut v knihkupectví na prolistování posledních pěti stran.

1 02.10.2018

Hurá, konečně žádný milostný trojúhelník. To opravdu oceňuju. :-)

1 17.06.2018

V poslední době mi žádná kniha nedala tak zabrat jako takhle. Ten příběh by mohl být opravdu skvělý (a opravdu asi i byl), jenže mně byl strašlivě proti srsti ten rytmus toho vyprávění. Takovéhle příběhy by měly být unášeny na těch nejlehčích vlnkách čeřených vod a né hnány rychlostí povodně, která sebou smete vše, co se jí postaví do cesty. Prostě jsem z těch souvětí měla pocit, jako bych četla v rytmu památného výroku RA-TA-TA-TA-TA a to jsem prostě a jednoduše skoro nevydýchala.

1 27.05.2018

Kdyby to byla kniha povídek, tak každá by asi sama o sobě obstála. Žádný z těch příběhů totiž nebyl vyloženě slabý, ale jako jedna jediná kniha mi to příliš nesedělo dohromady a fungovalo to zhruba stejně tak špatně jako Hattiina rodina.

1 21.04.2018

Čekala jsem víc. Vlastně jen to, co mi bylo slíbeno na přebalu a nenašla jsem ani to.
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě? Kde?
Né vážně, teď ze sebe asi udělám naprostého burana z venkova, kterej je vedle z toho, když na ulici vidí jednoho černocha za život, ale mě ta knížka kromě pár stránek na konci, nepřišla ani o lásce, kromě těch několika blogových příspěvků ani o rasových otázkách a vlastně na pár řádků u Obinzeho části v Lodýně ani o identitě. (mimochodem ta část z Londýna se zasloužila o ty dvě hvězdičky)
Prostě na těch 550 stran to bylo hodně slabé.

1 05.03.2018

Ten konec mě zklamal.
Né tím, co se tam odehraje, ale chtělo to přeci jen pár řádek navíc než jen tohle strohé ukončení, kterého se mi dostalo.

1 27.02.2018

Rozhodně nejlepší díl série. Ale musím se přiznat, že to bylo spíš kvůli prostředí, jaké pan spisovatel zvolil. (ty vraždy mě spíš rušily) Naopak opravdu hodně mě totiž bavilo objevovat jak to vlastně fungovalo v 18. století na universitách, v nemocnicích, u profesorů a bytných. A tak trochu nostalgicky mi to připomnělo, že ještě nejsem zdaleka ve věku, kdy by se nedalo znovu něco studovat. (možná to tiché volání taky jednou vyslyším jako Julius Klingenthal - ostatně jak tahle knížka přesvědčivě hlásá, na splnění svého snu, není člověk nikdy příliš starý, ať už si ostatní říkají co chtějí)

1 14.01.2018

Tak grafická podoba téhle knihy by snad nemohla být vymazlenější, za to příběh v ní je tak nějak nedomazlenej. Začít slovy není to špatné by mělo mluvit za vše, přesto ještě něco málo dodám.
Nedostalo mě to prostě do kolen, ať už proto, že ty flashbacky (který jinak vítám v jakémkoliv množství) byly tak nějak nedotažený nebo proto, že i přesto, že se spisovatelka očividně snažila o něco na způsob Dannyho dvanáctky (mimochodem tohle by se mohla učit od Lynche), zatímco v tom filmu to bezchybně fungovalo, tady mi jen slova přemýšlivej pohled nestačila - prostě nestačí přijít s něčím geniálním jen tak ze vzduchu. Jo a já vím, že je to knížka pro náctileté, ale opravdu si všichni v tom věku myslí, že v pětadvaceti už jsou všichni důchodci dávno za zenitem neschopní jakékoliv akce k tomu?

1 04.01.2018