KnihomolkaEva komentáře u knih
Tato kniha byla skvěle napsaná a vzbudila ve mně mnoho emocí. I když jsem samozřejmě věděla, jak to dopadne, stejně jsem se nemohla odtrhnout.
Kniha mě zklamala. Od hororu bych očekávala, že se budu bát, což se tady vůbec nestalo. A spoustu věcí se tam opakovalo pořád dokola.
Silný příběh Severokorejky, která se měla ve své rodné zemi dobře, ale pak se něco stalo a musela utéct. Kniha je napsaná zvláštním stylem, který mi ale sedl. Nad knihou jsem musela dlouho přemýšlet.
Chvílemi jsem se smála neologismům hlavní postavy, chvílemi jsem se dojímala. Krásná kniha.
Harryho Pottera miluju, byl důležitou součastí mého dětství a vracím se k němu i v dospělosti, i když už ne tolik jako dřív. Sice jsem spíš fanoušek knih než filmů, všechny filmy jsem viděla myslím jenom jednou, ale Tomova kniha byla skvělá. Umí moc hezky vyprávět, bylo to milé i vtipné a ke konci nám dal nahlédnout i do ne moc veselé části svého života.
A předmluva od Emmy Watson byla dojemná.
Ano, je to slabší než obvykle, zdá se mi, že více pesimistické, ale pořád velmi dobré.
Knížky Radky Třeštíkové mě nikdy nelákaly, ani nevím proč, k této jsem se dostala jen proto, že je teď ke stažení zdarma. Čtení mě kupodivu bavilo, knížka byla velmi čtivá, i když někdy mi přišla trochu zdlouhavá. Ráda čtu knihy o psychicky nemocných lidech. Některým situacím jsem se opravdu zasmála a závěr byl skvělý. Možná si přečtu ještě nějakou další knihu od autorky.
Chování německého důstojníka se mi zdálo velmi nevěrohodné a rušilo mě v četbě natolik, že knihu odkládám nedočtenou.
Na knize se mi nejvíc líbily popisy různých šarvátek mezi členy rodiny, to jsem se často smála nahlas, ale i vykreslení přírody na ostrově se četlo hezky.
Zajímavá kniha, dobře se četla, i když souhlasím s bagel, že na tom humoru mohl autor ubrat.
Ze začátku mi kniha přišla jen jako takové průměrné čtení pro ženy. Hodně mě začala bavit, až když se na scénu dostala Emička, ačkoliv nechápu, že na to, že má autismus, nepřišli dřív, mně to bylo jasné hned a to jsem ani nečetla anotaci.
Provařená a Myší díra se mi líbily víc, ale i tady je to hlavně díky Emičce na 4*.
Knihy o autismu čtu ráda a tahle mě dojala až k slzám. Krásný příběh.
Jako téměř všechny knížky od Joy Fieldingové, i tato byla velmi čtivá. Jak už tady ale uváděli ostatní, je velmi nepravděpodobné, že by média měla o ten případ takový zájem i po tolika letech. Setkání ztracené dcery a její matky by podle mě ve skutečnosti taky probíhalo jinak.
Knížka se mi líbila, bavily mě i ty pasáže, co se netýkaly přímo války, což se mi většinou u podobných knih nestává, ale ráda bych si přečetla víc o té době, co strávila v koncentračních táborech, i když chápu, že asi nebylo lehké o tom psát.
Fajn oddechovka. Sice jsem očekávala, že v knize budou i nějaké příhody z vyučovacích hodin, ale téma věkového rozdílu mezi partnery mě bavilo.
Téma je zajímavé, ale styl psaní mi vůbec nesedl. Odkládám nedočtené.
Autorku sleduju na facebooku, takže jsem se trochu obávala, aby kniha nebyla jen opakováním jejích příspěvků. Ale není to tak, dozvěděla jsem se dost nových věcí, kniha se skvěle četla, několikrát jsem se fakt zasmála a grafická stránka knihy se mi taky moc líbila.
Knihu jsem přečetla hlavně proto, že její autor je psychiatr a mě psychiatrie hodně zajímá. Měla zajímavý nápad a celkem dobře se četla. Hvězdičku jsem ale musela strhnout, protože když postavy rozebírají nějaký problém, například učitelka situaci ve své třídě kvůli inkluzi, působí to strašně uměle, jde poznat, že je to rozhovor jen proto, aby čtenáře poučil o té problematice.
Kniha mě moc bavila, hlavně tematika přežití ve volné přírodě a rozhovory dvou hlavních záporáků.
Kniha se hezky čte, ale to, jak mluvil malý Jean, mi vzhledem k jeho věku připadalo nepřirozené.