knihomolkajanca komentáře u knih

(SPOILER) Zajímavé propojení kriminálky a erotiky. Musím říct, že jsem čekala trochu více krimi a méně erotiky, ale to, že to bylo naopak, mi nakonec zase tolik nevadilo. Moc nechápu komentáře o tom, že kniha nepatří do erotiky, protože mi přišlo, že tato linka tvořila polovinu knihy určitě.
Obě hlavní postavy mě bavily a to hlavně proto, že se navzájem nedali a ani jeden z nich nebyl uťápnutý. Zajímavé dialogy a to napětí mezi nimi, i když teda musím říct, že scéna, kdy byl Chladnej docela agresivní, na mě možná byla trochu moc.
Každopádně musím konstatovat, že kdyby postavy neměly takový problém s komunikací, asi by to byl jiný příběh. Nicméně mi přijde, že takhle to je snad v každé knize, kde se řeší vztahy, jelikož jinak by to bylo moc jednoduché. :D
Kniha se četla snad sama a byla jsem na konci během večera. Celkově se mi koncept líbil, takže časem asi sáhnu po dalších dílech.

5 10.01.2021

(SPOILER) Na druhý díl jsem se docela těšila, jelikož jak se dalo očekávat, že Rhys, kterého jsem si oblíbila v prvním díle, zde dostane více prostoru. A to jsem ani netušila, že ho dostane tolik. Jeho postavu se podařilo autorce vykreslit opravdu dobře a rozhodně oceňuji, že na čtenáře nevybalila všechna jeho tajemství naráz. Co se ale týče Feyre, tu bych občas trochu propleskla za chování, ale musela jsem si připomínat, že je v knize dost mladá, takže se sem tam něco dalo odpustit.
Velkou proměnou prošel Tamlin, který mi byl z prvního dílu docela sympatický, ale tady se choval jako ehm...no, opravdu hodně majetnicky a s klapkami na očích. Trochu jsem ale doufala, že Lucien v některých chvílích zakročí více. I jeho jsem si totiž v prvním díle oblíbila a nečekala jsem, že bude takto pasivní. Jsem zvědavá na jeho další vývoj.
Co mě ale bavilo, byl Rhysův nejužší kruh, konkrétně bych pak vyzdvihla Amren. Ta je prostě fajn, s ničím se nepáře a moc mě zajímá, co se z ní vlastně vyklube.

Celkově mě kniha dost pohltila, kromě začátku na Jarním dvoře, který byl tak trochu monotónní. Nicméně to byl zřejmě záměr, aby i čtenáři byl Jarní dvůr v čele s Tamlinem otravný. Jsem zvědavá, jak se příběh vyvine, takže jsem si musela po dočtení objednat další dva díly a hned jak mi dorazí, vrhnu se na ně.

5 10.01.2021

Neal Shusterman se řadí mezi mé oblíbené autory a tohle byla poslední kniha, která mi od něj zbývala přečíst. A jsem ráda, že ani tentokrát nezklamal. Zajímavá myšlenka a asi mi pořádně nedošla její děsivost, dokud jsem nedošla ke kapitole, kde opravdu došlo na rozpojení. Ta mi tedy připadala velmi znepokojivá a zanechala ve mně velký dojem. Od té doby jsem knihu rozhodně prožívala jinak.
Ne, že by mě předtím kniha nebavila, to ne. Celá kniha se dobře četla už od začátku, ale od toho momentu jsem hlavním hrdinům fandila o to více. Jediné, za co asi musím strhnout hvězdičku, jsou velké časové skoky a posuny v ději. Občas mi přišlo, že se děj posunul bez kontextu a ano, samozřejmě to tak být mohlo, ale tak nějak mi ty části skládačky chyběly pro ten dokonalý čtenářský zážitek.
Je pravda, že některé věci v knize už byly trochu přitažené za vlasy, ale nebrala jsem to jako mínus. Přeci jen se jedná o sci-fi, takže počítám s tím, že vše nebude reálné a na čtenářském zážitku mi to nějak neubralo.

5 26.12.2020

Mé druhé střetnutí s Kingem a řekla bych, že rozhodně i o něco úspěšnější než to první (Pistolník - Temná věž). Po Osvícení jsem sáhla hlavně proto, že mi byl doporučováno stejnojmenné filmové zpracování a já byla tak trochu zvědavá, co se mi bude líbit více. A kniha u mne nakonec vyhrála i přes skvělý herecký výkon Jacka Nicholsona.

Líbilo se mi střídání kapitol, které se zaměřovaly na jednotlivé hlavní postavy. Člověk jim tak lépe viděl do hlavy a celkově díky tomu člověk mohl lépe sledovat vývoj postav. Zejména kapitoly Dannyho a Jacka pro mě byly nejvíce zajímavé. Ačkoliv se ale jednalo o horor, musím říct, že jsem se u čtení příliš nebála. Jako nejděsivější bych asi zhodnotila scény z pokoje 217 (můžete mi někdo vysvětlit, proč ve filmu to číslo změnili na 237? :D ), které jsem četla v 1 ráno a byla sama doma. To noční ticho tomu dodalo tu správnou atmosféru. Nicméně poté už u mě to napětí klesalo. Méně je totiž někdy více a já na konci měla pocit, že je doslova na každém rohu něco. Už tam nebylo to očekávání toho, kdy se něco semele. I přesto ale kniha byla čtivá a téměř 500 stran uběhlo rychle. Zážitek to pro mě byl a tak s jistotou mohu říci, že to není mé poslední setkání s tímto králem hororu, i když pravděpodobně se nejspíš nejdříve vrhnu na zbytek dílů Temné věže.

5 23.11.2020

Měla jsem to štěstí, že se mi dostala do rukou reading copy, a tak už mám tuto očekávanou novinku za sebou.

Je to taková jednohubka - knihu slupnete za dva maximálně tři dny. Je psána jednoduše, děj odsýpá a o akci není nouze hned od první strany. Myslím, že pro ty, kteří již doma dítě mají, bude kniha i dost dramatická a určitě ji budou dost prožívat.
Osobně jsem měla trochu problém se na začátku sžít s hlavní postavou a docela bych ocenila, kdyby se některým věcem autor věnoval trochu déle. Občas jsem měla pocit nepřirozeně rychlého posunu v ději. Na závěr mě trochu zklamalo to, že jsem dokázala předvídat, co se stane a v momentě, kdy se na scéně objevila jedna postava, mi bylo jasné o koho jde. Také by se mi líbilo, kdyby závěr měl větší důsledky pro postavy, protože konec mi přišel docela sluníčkový. Myslím, že kdyby byl autor trochu drsnější, kniha by na mě udělala větší dojem.

Na delší rozbor knihy se můžete mrknout do recenzí.

5 31.08.2020

Po knize jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy - Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání. Mám dokonce dojem, že jsem už někdy dávno jednu nebo dvě knihy Jamese Herriota již četla, ale jelikož to mohlo být tak 15 let zpět, už jsem si opravu nevzpomínala, které to vlastně byly a jestli se mi vůbec líbily. Volba byla tentokrát jasná a to z toho důvodu, že jsem prostě kočkomil (sama mám hned tři pořádné kousky doma), takže to nemohla být špatná volba.
A opravdu...Kniha je hodně útlá, tudíž jsem ji měla za chvilinku přečtenou, ale i za tu krátkou dobu ve mně autor dokázal vzbudit emoce a já nemohu popřít, že jsem chvilkami byla dojatá. Příběhy byly milé a psané s citem. Jde opravdu vidět, že James Herriot byl člověk na svém místě, zvířata miloval a vždy se snažil jim pomoci, jak nejlépe uměl. Při příští návštěvě knihovny si nejspíš zase odnesu i nějaký další díl, jelikož si myslím, že i ty určitě budou stát za přečtení.

5 12.08.2020

Další kniha, po které jsem sáhla díky výzvě. Co určitě musím říci hned na začátku, je to, že poezie nikdy nepatřila mezi mé oblíbené a odjakživa jsem se mi nečetla zrovna dvakrát dobře. Často při čtení odbíhám myšlenkami jinam, jelikož mám v knize ráda děj, drama a napětí, což mi v básních většinou chybí. Nejinak tomu bylo i zde, i když samozřejmě nepopírám, že Poeovi básně jistě mají své kouzlo a hloubku. Nicméně i tak mě nejspíš hlavní myšlenka spíše minula a nemohu říci, že by mě nějaká báseň, snad kromě Havrana, opravdu zaujala. Ani ona pověstná ponurost ke se mně nějak nedostala. Dočetla jsem více méně hlavně z povinnosti, jelikož nerada odkládám knihy nedočtené.

5 28.06.2020

Když jsem ve výzvě uviděla téma "Kniha, jejíž obálka se vám nelíbí", tak jsem si řekla, že přečtu první knihu s hroznou obálkou, která na mě vyskočí. No a byl to Alfa samec tady na databázi knih. Obálka i název hrůza, ale jinak co se týče obsahu, tak bych řekla, že na tento žánr to byl nadprůměr. Četla se sama, hlavní postavy byly sympatické a zápletka byla i docela zajímavá. Takže jako oddechovka, u které člověk nemusí přemýšlet, si myslím, že fajn. 80%

5 29.01.2020

Po Metru 2033 jsem sáhla, jelikož mi jej doporučilo několik lidí z mého okolí. Na postapo jsem se chystala poprvé a tak jsem si myslela, že s touto knihou nemohu šlápnout vedle. Bohužel tedy musím říct, že jsem nakonec docela překvapená, že má kniha tak kladné hodnocení. Sama se k nim totiž nemohu přidat.

(Může obsahovat spoilery)
Nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem v tomto žánru nováček, jelikož některé části mě i bavily. Ale spíš mi asi nesedl celkově příběh a možná i postava Arťoma. Přišlo mi, že se děj dost táhl, spousta věcí, co se v knize udála, byla zbytečná a příběh ani negradoval. Jako nejlepší část hodnotím tu, kde se Arťom poprvé dostal na povrch a pak sám unikal před tajemnými bytostmi. Tam měl příběh spád, napětí a četla jsem jedním dechem. U zbytku knihy jsem však měla problém se začíst a za celou dobu mi Arťom nepřirostl k srdci natolik, abych se o něj vlastně opravdu strachovala.
Doufala jsem alespoň v trochu zajímavý konec, ale ten pro mě ve finále byl spíš zklamáním. Celý cesta skrz metro byla vlastně úplně zbytečná. Nevím, jak bude příběh pokračovat dále, ale přišlo mi škoda, že autor nedal Ďáblům více prostoru, když tam vlastně celou dobu šlo o ně. Přiznám se, že jsem Metro dočetla spíš jen proto, že nemám ráda nedočtené knihy. Možná si pak obsah dalších dílů někde dohledám, ale na čtení se nechystám. Na postapo jsem však rozhodně nezanevřela a určitě se mi podaří najít knihu, která mi sedne lépe než Metro 2033.

5 28.12.2019

(Může obsahovat spoilery)

Opět musím hodnotit velice kladně, zejména to, jak dokonale má Sanderson vše promyšlené a jak do sebe vše postupně zapadá jako skládačka (dostala mě např. ta Vinina naušnice). Člověk si také nikdy nemůže být jistý, jestli neumře nějaká z hlavních postav a nebo rovnou zabije skoro všechny...Nicméně trochu mi na knize vadilo, že všechno dorostlo až do takových epických rozměrů. A to jak souboje, tak i samotný závěr... Jistě, svět už byl v takové fázi rozpadu, že to snad jinak než epicky nešlo zakončit, ale bylo to na mě tak trochu moc. Také mě mrzela dějová linka TenSoona a kander, která vypadala velice slibně, ale bohužel nakonec dospěla do takového slepého konce...alespoň tedy pro mě. V předchozích dílech jsem si Vin a TenSoona hodně oblíbila a tak jsem se těšila, že se nakonec sejdou a má oblíbená dějová linka bude pokračovat. Nakonec se tak nestalo.
I tak jsem si však tento díl velmi užila a svět mitbornů jsem si zamilovala - i když spíše předtím, než se začal totálně rozpadat.
Brzy se chystám na další díly Mistborn, tak jsem tedy zvědavá, co nám přinesou. Snad trochu méně epičnosti :)

5 04.10.2019

Přečteno v rámci čtenářské výzvy - Kniha, která má v názvu slovo kniha.

(Může obsahovat spoilery)

Musím říct, že se asi vyplácí od knih nic neočekávat, jelikož o to mileji je pak člověk překvapen. Po knize jsem sáhla jen z povinnosti, abych měla splněno, ale od začátku do konce se četla opravdu snadno a příběh mě bavil. Nebylo to sice tak, že bych se od knihy nemohla odtrhnout, ale jistě to bylo způsobeno také tím, že byl příběh určen o něco mladším čtenářům. I tak ve mně ale autor dokázal vzbudit různé emoce - například když se Scarlett začala Nika bát, bylo mi jej upřímně líto a stejně tak mě rozesmutnil i samotný závěr, ačkoliv byl vlastně dobrý. Dále oceňuji tajemnou atmosféru knihy a celkově nevšední námět. Pěkné a příjemné čtení.

5 30.09.2019

Tak...a máme tady závěr velmi povedené série Skleněný trůn. Na knihu jsem napjatě čekala a jakmile vešla do prodeje, tak jsem ji běžela ukořistit. Jelikož mám ráda pořádné bichličky, tak díky tomu, že má kniha téměř 1000 stran, jsem se na ni těšila ještě o to více. Ale stejně to člověku skoro nepřišlo, jak rychle to uběhlo. :(

Pozor, obsahuje spoilery:

Vzhledem k dramatickému závěru předchozího dílu, jsem se velmi těšila na to, jak se bude vyvíjet dějová linka Aelin. Trochu jsem se bála, že bude většinu děje zavřená v rakvi a Jeřáb bude celý díl brečet. Naštěstí se tato část k mému potěšení vyřešila poměrně rychle, musím ale říct, že mi trochu chyběla typická drzá Aelin, které jsme si vzhledem k okolnostem příliš neužili.
Vyzdvihnout musím dvojici Elide a Lorcan, na které jsem se vždy těšila a skvělá mi přišla také linka Manon a Doriana. Zvlášť u Doriana šlo vidět, že díky prožitkům daleko více dospěl a to, jak si osvojil měničské schopnosti jeho příběh ozvláštnilo a vznikla tak další zajímavá část příběhu (hlavně ta s Maeve). Třináctky mi bylo líto, ale bylo jasné, že se příběh nemůže obejít bez nějakých obětí.
I tak si myslím, že na to, co všechno se v celé sáze odehrálo, zemřelo velmi málo postav. V tomto byl bohužel děj knihy předvídatelný, jelikož prostě člověk už tak nějak vědět, že autorka nikoho z důležitých postav nenechá zemřít. Stejně tak i skutečnost, že všichni jsou v páru a všichni se usmíří. Ještě tedy musím vzpomenout na smrt Gavriela - ta mi tedy přišla trochu hloupě vyřešená. Pro tak zdatného bojovníka bych si představovala něco trochu promyšlenějšího. Poněkud méně zábavná pak byla linka Aediona, který mi nikdy úplně nepřirostl k srdci a v tomto díle mě díky svému chování poměrně iritoval. Alespoň, že ke konci knihy to trochu napravil :)

Abych ještě nezapomněla - oceňuji, že v tomto díle se objasnilo některé jednání postav, které mi v předchozích dílech přišlo nelogické - konkrétně si vzpomenu na Lorcana na samotném závěru předchozího dílu, když Maeve zajala Aelin.

Království popela hodnotím 4 hvězdami. Na 5 hvězd to sice nebylo, ale i přesto se jednalo o skvělý závěr série, až je mi skoro líto, že už je konec. A to jsem se tolik těšila :D K sérii se s nějakým odstupem znovu vrátím, jelikož i když už vím, jak se věci mají, rozhodně stojí za opětovné přečtení. Trochu váhám, zda se ale pouštět do série Dvorů, protože všude čtu, že se oproti Skleněnému trůnu jedná o slabší kousek. Uvidíme, třeba mi Maasová začne brzo chybět a sáhnu i po Dvorech. :)

5 06.09.2019

V minulosti jsem knihu už četla a nyní jsem se k ní vrátila v rámci výzvy. Kniha už mě asi tolik nenadchla jako když jsem ji v pubertě četla poprvé, ale i tak je to milé a vtipné počtení a člověk se zasměje. Osobně mi je hodně sympatická postava Berta Baxtera a příhody s jeho psem Šavlí vždy pobavily :) Příjemná oddechovka, kterou člověk zhltne za dopoledne.

5 30.01.2019

Musím říct, že druhý díl se mi líbil o něco více než první, nicméně i tak mě to nevtáhlo do děje natolik, že bych se od knihy nemohla odtrhnout. Nečekala jsem takový happyend, který mě trochu zklamal. Těšila jsem se, že na konci se to nějak zamotá a já budu mít nutkání číst hned další díl. Ale nestalo se :-) I tak ale ve čtení dalších dílů určitě budu pokračovat. Jen si asi dám chvíli přestávku.

5 11.02.2018

První dva díly trilogie Píseň oceli jsou lehkou a vtipnou hrdinskou fantasy, kdy se sukničkář a slovutný bard Minangar dá náhodou dohromady se silným a udatným bojovníkem Cuchenanem. Společně chodí po světě a zažívají dobrodružství - tu musí bojovat proti lapkům, támhle se zase potýkat se zákeřnou čarodějnicí nebo nadpřirozenými lesními potvorami. Zní to jako jedno velké fantasy klišé? Ano, je to tak, ale v tom je přesně to kouzlo. Míša Merglová dokázala tohle všechno zpracovat zábavným, chytlavým způsobem, kdy jde z jednotlivých povídek cítit silný zaklínačský vibe. A u toho čtenáři postupně odkrývá mnohem hlubší a promyšlenější příběh, než se může na první pohled zdát.

Píseň války zakončuje příběh dvou kamarádů, které osud náhodou svedl dohromady. Je ale jiná - vážná, dramatická, ponurá a bolavá. Hodně bolavá. Události po celou dobu série nenápadně gradují a právě tady se naplno vyderou na povrch. Už nelze udělat krok zpátky, Minangar i Cuchenan se musí přicházejícímu nebezpečí postavit čelem. Protože přichází temnota, přichází válka

Atmosféra houstne, žerty jdou stranou. Míša Merglová se nebála přitlačit na pilu a popisuje válku se vším všudy. Stejně jako ve skutečnosti je i tady nelítostná, krutá, nepředvídatelná a drtí životy nevinných na prach. Píseň války je proto prodchnutá emocemi více než předchozí dva díly dohromady. Ač jsem se společně se zpěváčkem a drakobijcem řítila vstříc temnotě a zlu, po celou dobu jsem doufala v happy end. Závěr není ani dobrý, ani špatný, ale klišé už nečekejte. Od nich se tentokrát autorka odprostila a nebála se výrazným způsobem hrábnout do života postav.

Když i ten poslední tón Písně války utichl, byla jsem vyždímaná a přesto litovala, že už je konec. Příběh, který s každým dílem rostl, jsem si užívala a postavy mi přirostly k srdci. Zase jednou nenápadná série, která by si zasloužila mnohem více pozornosti.

Hodnocení: 90%

Za knihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji nakladatelství Epocha.

4 10.09.2023

Shustermana již nějakou dobu řadím mezi své nej autory a jsem ráda, že jsem si opět připomněla, proč tomu tak je. K sérii Smrtka jsem se vrátila po několika letech, tentokrát jsem zvolila audioknižní podobu a myslím, že jsem nemohla udělat lépe.

Návrat do tohoto zajímavého a zároveň lehce děsivého světa byl stejně skvělý, jako když jsem Smrtku četla poprvé. Kromě Citry a Rowana, které zkrátka nejde nemilovat, série nabízí celou řadu zajímavých charakterů, pro které je význačná nejen velká rozmanitost, ale také vývoj. A kromě klasického záporáka tu najdete i celou řádku morálně šedých postav, z nichž žádná se v příběhu neobjeví jen tak bezúčelně.

Série má zpočátku komornější nádech, ale graduje prakticky po celou dobu a přeroste v něco, co jsem na začátku rozhodně nečekala. Shusterman kloubí několik linek, nutí čtěnáře k zamyšlení, akci dávkuje přesně v tom správném poměru a navíc píše neuvěřitelně čtivě. Když k tomu přičtete úžasný přednes Vasila Fridricha, který u každé postavy mění intonaci tak, že přesně poznáte, kdo zrovna mluví, máte tady něco, na čem vzniká závislost. Zbožňuji a moc doporučuji!

Hodnocení: 95%

Za poskytnutí audioknihy Nimbus a Zvon k recenzi moc děkuji Audiotece.

4 15.08.2023

Na univerzitě ve Phoenixu beze stopy zmizelo šest studentek. Ač místní policie společně s vedením školy dělá co může, případ nikam nevede. Dostává se tak do rukou FBI, agentce Nině Guerrerové a jejímu týmu. Tu velmi záhy přesvědčí hrůzný nález pěti mrtvých těl v různém stadiu mumifikace v tom, že mají co dočinění s dalším sériovým vrahem. Poslední zmizelé dívce pomalu dochází čas, a to ještě Nina netuší, že tento případ pro ni bude mnohem více osobní, než by mohla čekat

Věděli jste, že autorka Isabella Maldonado má dvacetiletou praxi u FBI a policejních složek? A je to ze Sokolníka hodně znát. Zajímavý případ, tým, který funguje, realistické popisy vyšetřování, jež se opravdu krůček po krůčku někam dostává. Díky postupnému dávkování zjištěných informací o pachateli čtenář získá pocit, že se neustále něco děje, přestože příběh většinu času nemá zrovna zběsilé tempo. Sem tam navíc jednu dějovou linku protne druhá, z pohledu pachatele, která pořádně rozdmýchá vaši zvědavost. Vrah pozorující svou oběť - co s ní asi udělá?

Nina Guerrerová je pro jednou opravdu chytrá agentka. Má nápady a neutápí se v alkoholu, i když pohnutou minulost si u ní autorka odpustit nedokázala. Na druhou stranu má díky tomu jistou dávku zarputilosti a odhodlání, s nímž případ řeší. Zajímavý je i menší náhled do jejího soukromí - působí tak jako trojrozměrná postava, ne jen jako nástroj k odhalení vraha.

Maldonado případ vystavěla opravdu kousek po kousku. Sice uvěřitelně, ale částečně tak poodhaluje směr, kudy se příběh bude ubírat. Bez dramatického závěru ve stylu amerických akčňáků bych se obešla, stejně jako bez sáhodlouhého vysvětlování každého kroku vraha na posledních několika desítkách stranách. Přesto se jedná o nadprůměrný thriller, který vás na většinu času doslova pohltí, a to nemluvím o nutkání si okamžitě pořídit všechny díly poté, co knihu dočtete.

Hodnocení: 80%

Za knihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Gradě a nakladatelství Metafora.

4 02.08.2023

Působivá obálka, zajímavá anotace a pověst, která autora předchází to byly tři věci, které mě přesvědčily k tomu, abych po Pokoji mrtvých, stejně jako spousta dalších, sáhla taky. Hlavní postavou celé knihy je vyšetřovatelka Lucie Henebellová, kterou možná znáte ze série Komisař Sharko. Tentokrát se však vracíme zpět na Luciiny začátky u policie, do doby, kdy nebyla o moc více než obyčejná podržtaška.

Thilliez trochu netradičně kombinuje tři dějové linky v jedné z nich sledujeme samotnou Lucii a vyšetřování. V té druhé, jak už tomu bývá zvykem, kroky pachatele a ve třetí se nám do příběhu zamíchají ještě dva aktéři, Vigo a Sylvain, kteří nečekaným způsobem zamíchají kartami. Do celého případu se totiž zapletou zcela náhodou, když v noci srazí člověka, který u sebe nesl kufr plný peněz. Co asi dokážou takové dva miliony eur v jediném okamžiku udělat s člověkem? A jak daleko to může zajít, když měly peníze sloužit jako výkupné pro únosce?

Pokoj mrtvých v určitém ohledu dobře a netradičně zpracovaný krimi příběh, a pokud patříte mezi citlivější povahy, pak je na místě i upozornění, že autor si s popisy násilí nebere servítky - a to ani v případě dětí. Tři linky a svižný styl případu dodávají spád a Thilliez navíc dokázal do knihy vnést i jistou dávku tajemna, která vzbuzuje napětí a touhu číst dál.

Zážitek však kazí samotná hlavní postava. Lucie Henebellová je vrahy a svou prací posedlá natolik, že zapomíná spát, jíst a dokonce i na své čerstvě narozené dvojčata. Zkrátka je hodí na krk rodičům a vesele se věnuje vyšetřování, a to takovým způsobem, že si budete říkat, jestli náhodou sama není psychopat. Trochu pokulhávalo i samotné rozuzlení, kdy puzzle sice zapadnou, kam mají, ale určité detaily nechal Thilliez vyšumět do ztracena a vše působilo lehce nereálným dojmem. Nejpovedenější tak nakonec byl příběh dvou kamarádů. Nicméně, kniha pochází z Thilliezovy rané tvorby, a myslím, že možná za některé nedostatky může i to.

Hodnocení: 60%

Za knihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Albatros Media.

4 01.08.2023

Slyšeli jste už někdy o Djatlovově expedici? Případu, kdy členové výpravy v pohoří Ural přišli za záhadných okolností o život, byli nalezeni téměř nazí, s různými zraněními, zmrzlí a mimo stany. Tak přesně tyto události Yrsa ve své novince Kořist přesunula na mrazivý Island a přidala další dvě dějové linky. V jedné z nich sledujete kroky Jouhanny, členky záchranného týmu, jež se vydal na pomoc ztracené výpravě, v té druhé pohled muže pracujícího v radarové stanici. To vše autorka okořenila nadpřirozenem a výsledkem je působivá kombinace napínavého příběhu vzbuzujícího zvědavost a tísnivé atmosféry. Na rozdíl od skutečné Djatlovovy expedice, se však tentokrát dozvíte, co se doopravdy stalo...

Kořist je zajímavou směsí duchařiny a detektivky, na jejímž poli je Yrsa ostříleným hráčem. A jde to znát. Od začátku před čtenáře skládá jeden drobeček za druhým, nutí ho číst dále a bádat, co za jednotlivými linkami a podivnostmi stojí. Ty ač na samotném počátku vypadají zcela nevinně a obyčejně, vás velmi rychle začnou znepokojovat. Doporučuji číst za tmy, nejlíp sami doma a věřte, že čtení nabere úplně jiné obrátky.

V tomto případě to není o tom, si oblíbit postavy, ale spíše si užívat tu jízdu a objevovat, co za vším stojí. I když to zpočátku vypadá, že se některé části příběhu vůbec neprotnou, nakonec se všechny linie postupně přibližují, až na samotném konci zapadnou v jeden ucelený obraz.

Yrsa má vše dobře promyšlené a v závěru vám naservíruje vysvětlení, kdy otazníky ve vaší hlavě zodpoví do posledního. Celé rozuzlení nabralo nečekaný směr a knize dodalo mnohem větší detektivní ráz, než bych očekávala. Ve výsledku celá duchařská část ustoupila hodně do pozadí a ač to byl skvělý nástroj k budování tlaku na čtenáře, najednou působila tak trochu navíc. To je však jediný drobný vroubek v tomto jinak velmi povedeném thrilleru.

Hodnocení: 80%

Za knihu k recenzi moc děkuji Gradě a nakladatelství Metafora.

4 12.05.2023

Krutá vražda taxikáře, mrtvola ukrytá dlouhé dny v posteli, pohřbení zaživa i střelec s kuší. To je výčet jen některých zločinů, které se v posledních desetiletích staly na Ostravsku, a které vykreslují, jak v tomto regionu vypadaly divoké devadesátky a první roky nového tisíciletí. Drogy, chlast a bující násilí. Přesně na tak vypadá krimijízda s Ivanou Žákovou.

Předtím, než se Ivana Žáková pustila do psaní knih, dlouhé roky pracovala jako novinářka. Prošla redakcemi hned několika deníků jako je například Blesk, a věnovala se mimo jiné i psaní krimi rubrik. Tato práce ji samozřejmě ovlivnila, a to nejen tím, že jí umožnila nahlédnout pod pokličku mnoha kriminálních případů, ale i v jejím stylu psaní.

Hned, co nahlédnete do do knihy a přečtete několik stran, je jasné odkud vítr vane. Všechny případy jsou strukturované více méně jako kriminální články z novin, za mě tedy bohužel spíše z těch bulvárnějších plátků. Na jednu stranu vám tak mohu slíbit extrémní čtivost a určitou míru zábavy, na stranu druhou autorka jen klouže po povrchu jednotlivých zločinů a často chybí důležité detaily.

Za mě je totiž doslova školácká chyba psát o vraždě a zapomenout zmínit, kdy že se to vlastně stala. Pokud tedy případy vyloženě neznáte, budete muset o přesné info požádat strýčka googla. U dalších případů to zase vypadalo, že je Žáková jaksi zapomněla dopsat nebo tu kapitolu chtěla mít hodně rychle za sebou. Rozuzlení případu nebo odsouzení pachatele dokázala mnohdy shrnout do tří vět a mně ten závěr zkrátka chyběl. Bulvární nádech pak knize dodávají také různé fonty i titulky, které mají zdůraznit ty nejvíce šokující části.

Spíše než velké množství informací, které byste možná čekali, se tak připravte na rychlou přehlídku případů obohacené o pocity všech zúčastněných. I přesto vám ale můžu slíbit, že nudit se nebudete a možná se dozvíte o zločinech, o nichž jste až do nynějška neměli ani ponětí.

Hodnocení: 50%

Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.

4 02.05.2023