knihyKeMne komentáře u knih
Kniha je zároveň i osobním příběhem autora, lékaře, kterého zaujaly případy spontánního uzdravení. Jak bojoval sám se sebou, zda se výzkumem tohoto tématu neznemožní, podobně jako jiní průkopníci nového pohledu na dogmata na poli medicíny. Nakonec se do toho pustil, nashromáždil množství případů, z nichž se snažil odvodit nějaký univerzální návod.
Kniha je příběhem hledání, co stojí za spontánním uzdravením. Změna stravy? Snížení stresu? Cvičení? Co člověk, to jiná cesta. A vždycky, když už bylo vysvětlení téměř nalezeno, objevil se další případ, který do něj nezapadal.
Zdá se tedy, že každému pomáhá něco jiného, důležité je hlavně chtít a aktivně léčbě napomáhat. Autor své závěry podává přesvědčivě (a ne tak jednoduše jak jsem napsala) a jeho kniha může být velkou nadějí. Doporučuji.
Knížka byla milým překvapením. Designově je moc pěkně zpracovaná, obsahuje ilustrace na profi úrovni (zcela nahrazují fotografie), a obsahově to je možná trošku slabší, přesto dostatečné.
Na jednotlivých stranách či dvoustranách jsou probírány otázky, které zvídavého zahrádkáře můžou napadat, rozčleněné do pěti tématických okruhů. Závěr bohužel chybí, konec přijde náhle.
Pokud jde o ty otázky, pochopitelně na většinu již znáte odpověď, knížka ale přidává i méně známá fakta nebo vysvětlení. Můžu říct, že mě obohatila (i když si momentálně vybavuju jen radu, že mám čůrat do kompostu), a navíc to bylo příjemné čtení. A abych nezapomněla, velmi nenásilně je tam místy i špetka humoru, příjemný bonus.
Na to, jak se mi líbily první dva výbory, je toto pro mě zklamáním. Jednak příliš (51!) různorodých povídek, takže čtenář je až přesycen (hurá konečně jsem to dočetla), jednak je to československá tvorba. Nemůžu si pomoct, česká jména postav mi ve sci-fi vůbec nesedí. Petr, Jirka, copak taková jména mají kosmonauti? Hrozně mě to rušilo, ale to je asi můj problém.
Sbírka je vnitřně členěna tématicky na část věnovanou lidem, vynálezům, robotům, cestování časem a konečně i mimozemským civilizacím. Za mě byly nejnudnější ty vynálezy a cestování časem - je to takové příliš monotónní. Pro mě byla nejzajímavější část mimozemská.
Bohužel nedočteno. Kniha se skládá ze sedmi "rozmluv" neboli kapitol, opustila jsem ji po té první, a to jsem se musela hodně nutit, abych aspoň tu dočetla. Autor používá dlouhá souvětí plná abstraktních pojmů a mně to prostě hlava nebere. Z té první kapitoly jsem pobrala maximálně tak to, že jsou dvě cesty sebevývoje (s vírou v Boha a bez potřeby víry), obě prakticky rovnocenné, které se nakonec stejně spojí (a to možná si pamatuju nakonec jen proto, že jakýsi dobrák to v knize podtrhnul). Takže jsem ráda, že kniha někomu něco dokáže dát, já to potřebuju ale podat jinak.
Předně: tuto knihu nenapsal Cayce, ale jakýsi Richard Gordon, zřejmě Caycův obdivovatel. Dokonale se v tomto díle upozadil a snažil se vyložit celou filozofii karmy a reinkarnace, tak jak ji pochopil z Caycových mnoha výkladů (ten je činil v hypnóze). S těmito výklady si pohrál, roztřídil je podle různých témat a vyvozoval závěry, mnohdy ale není patrné, do jaké míry je to jen Gordonův osobní názor.
V celé knize je kladen důraz na to, že reinkarnace ani karma nejsou v rozporu s křesťanstvím, často se cituje z Bible.
Knížka má (až na tu obálku) uvnitř hezký design, krátké kapitoly a dobře se čte, pokulhává ale překlad, který je místy mixnutý slovenštinou i překlepy, za to ubírám hvězdu navíc (tu první za to dvojí jasně neohraničené autorství díla).
Autor případy, se kterými se v praxi setkal, rozčlenil do čtyř témat, a ke každému tématu napsal extra úvod. Stejně tak mnoho povídek má své "postskriptum", tedy něco, co k tomu chtěl autor ještě po letech od prvního vydání dodat. I přes tyto snahy o aktualizaci jde o knihu již dost starou.
První dvě témata spolu souvisí. Autor je nazval Ztráty a Nadbytky, "nějaký křiklavý nadbytek nebo nedostatek nervového původu". Třetí část se zabývá převážně reminiscencemi a v poslední části nás autor seznámí s několika retardovanými či podobně postiženými jedinci a jejich vnitřními světy či skrytými talenty. Tato část je taky nejvíc dojemná.
Rozhodně jde o zajímavý pohled na to, jaké problémy můžou existovat. Netušila jsem třeba, že jde nabýt "psího čichu"...
Na autora jsem se velice těšila a i jeho úvod ke knize sliboval nevšední zážitek, když popisoval, jakou formou bude jednotlivá témata zpracovávat.
Trochu mě zpražilo hned první téma, kdy jsem se nedokázala ztotožnit s autorovou argumentací, zkrátka na mě jeho vysvětlení neplatilo. Možná je to jeho filozofií, že smrtí všechno končí a po ní už nic není.
Postupně mi ale autorova argumentace přestávala vadit, nicméně to už jsem měla jasno, že tato kniha pro mě nebude takovým pokladem, jak jsem předpokládala.
V podstatě autor nabádá k životu v přítomném okamžiku, kdy se nemáme rozčilovat tím, co neovlivníme. Tuto strategii znám. No tak jsem si to přečetla a zas jdu dál. Kniha mi život nijak nezměnila.
Pozor! Rozhodně nejde o nějakou humoristickou příručku pro pobavení. Taky jsem se nechala nachytat podobně znějícím dílkem Vaše neurotická kočka, které takové je. Rozhodně jde jen o nahodilou shodu názvů, bohužel, protože tato knížka by byla mnoha lidem užitečná.
Jedná se tedy o naprosto vážně pojatou (až teda na ty obrázky od Jiránka) knihu na téma problémových psů. Třídí všechny možné psychické problémy, které pes může mít, samozřejmě zkoumá jejich příčiny (obvykle za to může páníček) a způsoby léčby, a také možnosti převýchovy. V závěru je i pár rad ohledně výběru štěněte a péče o něj - se zaměřením na prevenci problémového chování.
Na zadní straně obálky se píše, že pro české čtenáře bude jistě zajímavé nahlédnout americké způsoby chovu a výchovy psů. To tedy jo. Hlavně ta výchova pomocí nastražených pastiček na myši bez návnady ve věcech, které pes rád cupuje, nebo v odpaďáku, mě překvapila.
Velkým plusem a obohacením knížky je hlavně to, že autor jako veterinář s bohatou praxí uvádí i mnohé případy ze života.
Ještě před prvními slovy úvodu vzbudí určitou nedůvěru poznámka překladatele, jakou měl práci s výběrem vhodného překladu úryvků z bible, aby odpovídaly tomu, čemu na nich autor věnuje pozornost. Jako by celá autorova kniha byla postavena jen na tom, jaký překlad měl zrovna po ruce on. Nakonec to ale nebylo tak zlé.
Autor uvádí, že "není theista", a není ani "specialista na poli biblického bádání", přesto vytvořil knihu, která velice obohacujícím způsobem nahlíží na biblický Starý zákon. Netušila jsem například (protože se o to nezajímám), že judaismus se vyvíjel ještě i celých posledních 2 tis. let, a má své spisy a osobnosti, které se ke Starému zákonu i nadále vyjadřují. Bylo zajímavé do této oblasti nahlédnout.
Zajímavé byly i určité výklady Starého zákona, o kterých křesťanství mlčí. Autor totiž probírá Starý zákon výhradně z hlediska judaismu - tehdejšího i současného. Neméně zajímavá byla i kapitola věnující se žalmům, ale především kapitola dodatku - jediná ohledně Nového zákona - o tom, co měla znamenat poslední slova Kristova na kříži. Tý jo. Tak tohle jsem slyšela skutečně poprvé.
Kniha je sice poněkud těžší čtení, ale doporučuju lidem jako já, tedy těm, co znají bibli jen z pohledu křesťanské nauky. Obohatí.
Příjemné odpoledne s ... no detektivkou bych to úplně nenazvala. Vtipné, absurdní, ale i smutné.
Nevím, proč jsem čekala víc. Snad to bylo tím téměř stoprocentním hodnocením. Až z doslovu jsem zjistila, čím byl autor pro svou dobu významný a nijak mu to neupírám, ale pro dnešní dobu z toho dost vyprchalo. Povídky povětšinou takové nemastné neslané, kreslené vtipy nepochopitelné. Přesto chci vypíchnout autobiografický soubor povídek Můj život a zlé časy, Bajky pro naši dobu (ty pozdější už ne, ty jsou příliš politické) a fiktivní poradnu Koutek vašich miláčků. Tyto části jsem si užila.
Za ty roky, co mám knihu doma, až napotřetí se mi podařilo dočíst (poprvé jsem skončila u provazochodce, podruhé u výletu s mrtvolou). No skutečně to není taková bomba, jak jsem čekala. Nevím, jestli se mám stydět, že jsem z díla mnoho nepochopila. Ještě že tam byly vysvětlivky (překvapivě psané stejně archaickým jazykem i v roce 1995).
Toto dílo je v první řadě matoucí. Psané stylem bible archaickým, básnickým a metaforickým jazykem, kázání pronesená známým historickým prorokem, svádí to k tomu, brát napsané myšlenky za bernou minci. A přitom jde o myšlenky autora, které jsou tak trochu nekonvenční a s kterými vlastně ani nesouhlasím. Přesto jsem se snažila aspoň pochopit autorovu filozofii, ale na to je zas v těch metaforách příliš dobře skryta. Například jsem úplně nepochopila, jak se teda tím nadčlověkem stát. Zdálo se mi, že autor mě spíš nabádá k tomu, abych z vlastní vůle umřela a uvolnila tak místo nadčlověku, který se takovým už zrodí.
No četlo se mi to špatně, celé tři díly jsem u knížky usínala, až čtvrtý mě zaujal těmi různými postavami. Ale tam zas byla nuda ty básničky. Možná kdyby to bylo v originále... V doslovu se píše, že autor si zároveň velmi vyhrál s jazykem, což se překladem vytratilo, i přes všechnu snahu zachovat aspoň podobný styl.
Je dobré, že jde o knihu z českého prostředí (a další takové jsou v seznamu literatury na konci). Kniha se snaží mapovat celkovou problematiku zakládání zahrad, což je fajn, ale zas na úkor podrobností, a tak je tam hodně nákresů, ale málo "živých" fotek (a když, tak často trochu od věci), textem je taky dost šetřeno. Hlavně v nákresech zahrad ve svahu jsem se těžko orientovala, kde je nejvyšší bod zahrady :-)
Po nezbytném úvodu jsou představeny základní způsoby řešení zahrady v rovině a ve svahu - oběma je věnován velký prostor a variabilita. Následují speciální případy - atria, střešní zahrady, krajinné, venkovské a přírodní zahrady, zahrady pro sport a hry a dokonce i zahrady u historických vil. Stručně je zmíněna zahradní architektura.
Přínosné jsou však zejména přehledné tabulky květin, stromů a keřů pro osázení, zahrnující různá kritéria pro výběr.
Jako učebnice je to zřejmě postačující. Pro obyčejného nadšence, co hledá inspiraci pro vlastní zahradu, mi ale přišly užitečné opravdu až jen ty tabulky s rostlinami, a dále ty neobvyklé prvky (střechy, historické vily). Ostatní informace jsou mi známy už z jiných publikací tohoto typu.
Pro laika těžké čtení, psané profesionálkou na interpretace. Nedostala jsem, co jsem očekávala, tedy jakýsi návod, jak vidět nejznámější světová díla (převážně obrazy), ale přesto jsem něco dostala :-) Netušila jsem, že interpretace je taková věda, která má i své směry. Autorka používá všechny, podle potřeby nebo podle toho, pro jaký časopis či publikaci daný článek vznikl. Jedná se totiž o soubor celkem 11 článků publikovaných porůznu, ke kterým autorka dopsala úvod (obecně problémy interpretace) a závěr.
Úvod vám řekne, že je to všechno složité. První studie je zvolena poněkud nešťastně - interpretace krátkých videoklipů feministických moderních autorek. Řeknu si, koho tohle zajímá?, a mám chuť knihu odložit. Nicméně od feminismu se přesuneme k Jungovi, surrealismu, a konečně i obrazům. Velkým objevem pro mě byla malířka Remedios Varo (její obraz je i na obálce). Obecně se to ale nečetlo (opět podotýkám že pro laika) moc dobře. Jednotlivé studie mají přesnou strukturu, kde na začátku je nastíněna nějaká problematika a vlastní interpretaci konkrétního díla je věnována míň než polovina prostoru.
S největší chutí jsem četla ten závěr. Doporučovala bych asi jím začít. Protože tam se konečně dozvíme, o co autorce šlo jak celkově, tak jmenovitě v jednotlivých studiích. Vysvětlí i rozdíly mezi těmi jednotlivými interpretačními technikami, a tak konečně pochopíme, proč se tak často zabývala feminismem nebo tématikou vody. Tím do sebe všechno zapadne. A tak nakonec nelituju času.
Zklamání. Název slibuje, že nás kniha naučí kontaktovat anděly a zřejmě se jich i na něco ptát. Zatím je první polovina knihy jakousi ezo literaturou na téma energetických těl člověka, aury a čaker. Potom vám autorka představí 8 archandělů s tím, že si je můžete volat, kdykoliv budete chtít. Následují andělé čtyř živlů.
Hlavní část knihy je spíš jakousi průvodní knihou ke kartám. S návodem, že si každý den "vytáhnete" či nalistujete namátkou jednoho, nad kterým budete meditovat. Andělé nesou názvy jako Anděl odpuštění, Anděl moudrosti, Anděl bezpečí apod., a každý má svou barvu. Průvodní text se vždy zaměří na nějaký aspekt vnějšího či vnitřního života, nad kterým budete meditovat a ten den danému aspektu "zasvětíte". S nějakým skutečným napojením na anděly to nemá moc společného.
Knihu doprovázejí příjemné kresby všech zmíněných andělů a autorka hodně dá i na symboliku barev, bohužel barevně je vytisknuto jen minimum stránek. Překladatelka (Anděla, jak příhodné :-) ) se občas taky trochu utla.
Tahle kniha mi úplně nesedla. Autor udílí rady z pohledu buddhistického mnicha, co praktikuje mindfulness. I když popisuje hezky, jak si můžeme důvody jednotlivých strachů "okecat", tak tohle všechno už znám a stejně občas přijde takový ten živočišný strach pro nic za nic (říká se tomu panická ataka). A rady, že si máme často v klidu vyvolávat své strachy a zvykat si na jejich prožívání, abychom je snáz ovládali, mi přijde trochu divná. Hlavním lékem na všechno je dýchání a uvědomělé prožívání přítomnosti. No jak říkám, tohle mi tentokrát nesedlo.
Tentokrát kniha k mému zklamání neobsahovala žádný úvod vysvětlující, proč byl tento díl sestaven zrovna takto, zřejmě jde ale o vše, co se dalo posbírat na téma archetypů a nevědomí (GW 8 a 9). Rovnou nás vrhne do "Teoretických úvah o podstatě duševna". Teoretické úvahy na jakékoliv téma jsou pro mě utrpením, takže jsem rozuměla fakt jen místama, že se autor snaží někam zařadit archetypy, píše ještě pod dojmem nedávné Hirošimy a notuje si s Paulim. Mimochodem, ten Pauli ho vážně pochopil a napsal mu k doslovu komentář ve stejně nečitelném duchu.
Následující příspěvky už byly srozumitelnější, jednalo se převážně o monotematicky zaměřené práce na téma některého archetypu. Nejsrozumitelnější pro mě byl archetyp dítěte. Překvapilo mě, že dílo neobsahuje žádný Jungův přehled archetypů, nějakou tu kategorizaci. Jung sám zde mluví o archetypech víceméně obecně, snaží se vysvětlit spíš jejich obecný význam, než konkretizovat. Podrobněji se jimi zabývá jen namátkou, těmi z jeho pohledu nejdůležitějšími.
Určitý prostor Jung dává i synchronicitě a obecně parapsychologii. Nepochybuje o nich a poukazuje na nutnost tyto fenomény více zkoumat. Poněkud mě zaráží, že zatímco moderní psychologie jakkoliv Junga uznává, archetypy přijala, vše "nadpřirozené" je stále víceméně tabu.
Příjemná knížka na zajímavé téma. Frances jsem si zamilovala :-) zřejmě to byla hlavní postava, i když autorka dávala prostor střídavě všem.
Několik lidí a každý s jedinečným osobním příběhem i povahou (skoro bych tipovala, že autorka už všechna témata touto knihou vyčerpala), myslím, že nějakou měrou se v někom musí najít každý. Líbilo se mi vyšťourávat jejich tajemství a hádat, co dalšího by mohlo přijít. Překvapivě jsem se dočkala i určitého napětí, i když neškodilo by ještě trošku přitvrdit.
Dost se mi líbilo i závěrečné poděkování autorky, ve kterém nechala nahlížet pod pokličku, jak se na psaní této knihy připravovala.
Autor strávil psaním tohoto průvodce 3 roky a prohrabal se spoustou odborných zdrojů. Výsledkem je popis VŠECH druhů obojživelníků, kteří žijí v Evropě, Malé Asii a na severu Afriky, neboli v západním palearktu.
Na začátku nějaké ty obecné informace o třídě obojživelníků, potom má každá skupina svou stránku s upřesněním taxonomie a taktéž každý druh má svou vlastní stránku, takže jde o průvodce opravdu podrobného a úplného.
Na extra stranách jsou potom poddruhy, a tady byl trochu kámen úrazu, začalo to chybou na str. 197 chybným českým názvem druhu skokana, vrcholilo bincem v poddruzích mloků rodu Lyciasalamandra.
Vzhledem ke snaze o co největší užitečnost průvodce s důrazem na určování druhů v terénu, musím za ty chyby ubrat hodnocení. Navíc mi připadalo, že větší prostor (čti užitečné rady pro nalezení a identifikaci) dostaly žáby, nad mloky a čolky. Fotografie byly úžasné, netuším tedy z čeho měl autor na výběr, ale často jako by upřednostňovaly krásný záběr než viditelnost určovacích znaků.
No nechme stranou mouchy, u průvodce jsem strávila několik příjemných večerů, nenudil a jsem teď o moc moudřejší, co se této problematiky týče.
Autorka se před deseti lety dala "na správnou cestu", a hluboce ovlivněna knihou Kurz zázraků se pustila na vlastní dráhu duchovní učitelky, dráhu v Americe velmi úspěšnou. Mně na ní ale něco vadilo. Možná ty neustálé citace Kurzu zázraků, možná z knihy až příliš vystupuje ten její postoj učitelky, možná to zjištění, že aby se udržela ve spojení s vesmírem, musí ho každodenní meditací obnovovat a posilovat, možná jiné zjištění, že i přes všechnu tu duchovnost zůstala obyčejnou ženou se svými špatnými vlastnostmi, se kterými i po těch deseti letech stále bojuje, asi tak ve stylu - pohádá se a pak si uvědomí své ego, a zas nějaký čásek žije poučena tímto uvědoměním.
Zároveň mě ale na ní něco přitahovalo. Ano, jsme si v tomhle podobné. A právě to mě děsí - tohle je ta životní cesta? Porád znovu padat? Přitom autorka se tváří být se svou cestou spokojena.
Takže pro mě rozporuplná osobnost autorky a tím i její návod na život. Který sám o sobě působí srozumitelně - odevzdat se vesmíru a nechat ho řídit si život. A hodně meditovat. Aby se udrželo to napojení. Ke konci knihy ale sílil pocit, že takhle to nechci.