knihyKeMne komentáře u knih
Odporná obálka a název evokující kokain, no moc se mi do toho nechtělo. Takže obsah překvapil. Přijde mi, že děj byl víceméně podružný, že šlo hlavně o to, vylíčit ten nový světový řád a fanatiky, kteří mu bezhlavě věří a žijí podle toho. Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu jednoho z nich. Prostě jsem si to užívala. Autorka do vyprávění vnesla i hodně filozofických myšlenek a zaměřila se na psychologii vypravěče a jeho vnitřní vývoj. Relativně depresívní čtení, ale tentokrát bavilo.
Kupodivu jsem si název knihy pamatovala, ale děj už zase ne. A když jsem v tv zhlédla novější zpracování filmu (ne to s Arnoldem), neobtěžovalo mě tím pádem srovnávání s knižní podobou ani prvním filmem. Zato mě to spolu s čtenářskou výzvou pošťouchlo, abych tuto knížku přečetla znovu. No jo, oproti novějšímu filmu je to úplně něco jiného, ale díky zajímavému námětu a nesmírně čtivému sepsání (až na ty vykřičníky) mě to znovu chytlo :-D
Ehm, já si původně myslela, že to všechno napsal Asimov a jen si vymyslel ta jména autorů jednotlivých povídek. To mě tak zmátl nějaký jiný autor, který tímhle způsobem psal. No, když jsem se tedy zorientovala, ocenila jsem, že ke každé povídce pan Asimov připsal komentář. I když mě jeho výběr až tak nezaujal, mám radši odlehčenou scifi, tu nereálnou :-) tady bylo moc vědy.
Seriálu v tv jsem od první chvíle propadla, film byl snad ještě lepší, a jako správná fanynka jsem si pořídila i knížku. Je to už nějaký čas a žila jsem v domnění, že jsem určitě četla i ji. Když jsem však teď po ní sáhla, udiveně zjišťuji, že obsahovala pasáže, které jsem doposud neznala. Čtena tedy nyní poctivě poprvé a přestože ten příběh znám již ve dvou zfilmovaných variantách (a jako svý boty), stejně jsem si užila i tu knižní. Překvapila svou čtivostí i tím, kolik osobních myšlenek Elizy obsahovala. Konečně mi některé věci došly :-) Autorka si skutečně dala záležet na charakterech postav (pan otec opět velice pobavil) i jejich vývinu v průběhu knihy. Nastiňuje i jak šel jejich život dál po skončení zápletky, takže teď už vím skutečně všechno a jsem nadmíru spokojená.
(SPOILER) Nijak složitá oddechovka pro ty, kdo si přejí udržet dobré manželství a nechce se jim prokousávat haldami textu. Autorka se snaží především o čtivost a zajímavost svého dílka, hýří vtipem, komunikuje se čtenářem, jako by spolu vedli rozhovor. Osobně mi tento styl trochu vadí, zavání pak tím, že jde jen o takové vtipkování. V podobném duchu jsou i rady na šťastné manželství od různých osobností, kterými zakončuje každou kapitolu. Proto i tak trochu od věci působí poslední a skutečně vážně psaná kapitola o domácím násilí.
A nyní trochu toho spoileru: receptem na dobré manželství je podle autorky především pečovat o své duševní zdraví a pohodu, nenechat si do toho od nikoho kecat a totéž dopřát i své polovičce. Zda to stačí, nedovedu posoudit, ale pro hledajícího čtenáře je to jistě schůdný tip, který stojí za to vyzkoušet, pokud to tak doma ještě nemá.
Po pravdě, první víc než polovina knihy se čte špatně, protože autorka barvitě líčí své pocity beznaděje, které prožívala, a čtenář je chtě nechtě prožívá v plné síle s ní. Ale stálo to za to. Potřebujeme slyšet, že to nakonec jde. Komentáře níže jsou důkazem.
Četla jsem již druhé vydání. Skutečně by se měli poohlédnout po jiné korektorce, pravopisné chyby byly děs. Tohle se už na hovorový styl vyprávění svést nedá.
Ačkoliv už pár knih o ptácích vlastním, tato mě přesvědčila o tom, že by taky doma neměla chybět. Přehledně uspořádané druhy dle toho, kde se s nimi nejčastěji lze setkat a s jakou pravděpodobností, reálie přizpůsobené českému prostředí, autor i překladatelé si s tím dali velkou práci. Jen bacha, dost malá písmenka.
Knihu lze číst i popořadě, a nenudíte se. Je určena spíš pro birdwatchery, takže obsahuje spíš zajímavosti během pozorování a poznávací znaky - a milé je i to, že přiložené fotografie jsou dostatečně vypovídající a popisné znaky na nich viditelné. Oceňuju i zaměření na to, s čím si lze daný druh splést, a jak je rozlišit. A to vše v kapesním formátu!
Akorát bych mohla polemizovat s autorem, co se týče jeho snahy o vtipnost, místy jsem to neocenila nebo nepochopila.
Vědecky psaná kniha s mnoha odkazy. Tak nějak jsem nevím proč myslela, že bude o lidském mozku, jak zkresluje vnímání člověka. Ale ne, je celá hlavně o lidech. Na spoustě příkladů ze života autorka nejprve dokazuje, jaké okolnosti zkreslují představu o objektivitě svých názorů, kterou každý o sobě máme. Když nám ukáže, jak často se mýlíme, nabídne nám nástroje, jak tyto situace rozpoznat a především, jak s tímto vědomím naložit. Opět zanalyzuje všechny důvody, proč se svého mylného názoru tak neradi vzdáváme. A nakonec nás navede, jak se stát člověkem, který se nebojí veřejně přiznat, že se zmýlil, a změnit názor.
Kniha je hodně z amerického prostředí, kde hraje velkou roli politické rozdělení na dva tábory, a to se v knize taky hodně objevuje. Docela mi to vadilo, protože americké politice vůbec nerozumím. Přesto hodnotím knihu maximálním hodnocením, protože její téma je opravdu stále živé a protože tato kniha není jen takové okecávání, nýbrž nabízí reálnou cestu, jak na sobě pracovat. Doporučuji všem.
Krátké texty na téma, jak jít tímto životem. Často obsahují různá podobenství a příběhy. Některé myšlenky mě opravdu oslovily, jinak to ale nebyla taková bomba, abych jí přiřadila plné hodnocení.
Přehledně napsaná kniha pro ty, kdo chtějí začít cvičit nebo již cvičí jin jógu. Obsahuje vysvětlení, co je jin jóga a proč je prospěšná, názorně zfotodokumentované pozice včetně lehčích a těžších modifikací, a několik sestav s různým zaměřením. Nechybí taky zdravotní upozornění u každé ásany, pro koho je lepší ji necvičit. Za mě dobře vyvážená a praktická kniha, jen překlad obsahoval místy nedostatky.
Knížku jsem si pořídila na základě velmi pochvalných komentářů. Nabízí skutečně vzácný pohled na psa bez všech údajných předsudků. Mezi předsudky je počítána víra, že pes podřizuje své chování tomu, aby se zavděčil člověku. Autorka představuje psa jako přírodou naprogramované zvíře, které se chová zcela sobecky dle toho, zda se mu činnost vyplatí. Na základě tohoto předpokladu pak nabízí konkrétní a opravdu podrobné návody na odstraňování nešvarů a pak i na samotný trénink psa. Základem je naučit psa, že právě námi požadované chování se mu vyplatí.
Přístupem popsaným v knížce jsem byla nadšená, bohužel je napsaná dost neprakticky pro využití v běžném životě. Mám na mysli to, že "Obsah" je omezen jen na hlavní nadpisy, a i ty jsou voleny spíš pro efekt než abych snadno dohledala, například jak odnaučit psa skákat na návštěvu. Rejstřík chybí úplně. Škoda.
Tuhle knížku jsem dlouho sháněla, protože mě zaujal její název, nakonec jsem se k ní dostala přes bazar. Je škoda, že k ní nemá přístup víc lidí, protože je velmi zajímavá a jistě by se s ní nenudili ani dětští čtenáři. Každému zvířeti je věnována cca čtyřstrana, a kromě běžných informací se dozvíme i řadu zajímavostí týkajících se tématu. Až mě překvapilo, co všechno jsem dosud nevěděla. Překladatel mě zmátl zařazením českých reálií do překladu, knížku to dělalo čtivější a takovou jakoby "naši". Se mi ani nechtělo věřit, že je ze zahraničí.
Docela dost jsem si od knížky slibovala, předchozí díly série jsem nečetla. A tak mě překvapilo, že těch vyzpovídaných osobností s depresí je v knížce zapracováno tak málo. I když autoři přiznávají, jak bylo těžké sehnat ty, kteří by o tom veřejně chtěli mluvit.
Trochu jsem nechápala ta "intermezza", kdy je po rozhovoru do jedné stránky shrnuto vše, čeho se týkal, jako takové opáčko. Podle mě zbytečně.
Knihou prolíná teorie týkající se deprese z lékařského hlediska. Trochu násilně rozdělena do částí, aby mohla následovat po každém rozhovoru, i když to tématicky nesedělo.
Hodně mě zaujal rozhovor s panem Hanušem, a pak paradoxně i s panem Dejdarem, který byl hlavně o pronásledování bulvárem - protože tohle téma je taky důležité a netušila jsem, že to bývá až tak zlé.
Kniha nijak nezapírá, že vznikala v covidové době, podle mě jí to ale ubírá na nadčasovosti.
Z nějakého důvodu mi knížka nesedla. Nebavila mě číst, i když v ní samozřejmě jsou zajímavé rady a shrnutí. Autor zcela propadl teorii stoicizmu :-) A těch osobností, co vyšťoural, aby nám je dal za příklad :-) No nějak si stejně neodnáším, jak prakticky na to.
Autor shrnul veškeré poznatky vyplývající z 30-letého zkoumání LSD pro léčebné účely. Jako na potvoru svou knihu dopsal právě v době, kdy se LSD posunulo mezi zakázané látky. Kniha je tak zároveň i jakousi obhajobou této látky. Ze čtení skutečně nabydete pocit, že lidstvo tím zákazem přišlo o hodně. Autor kromě léčebných účinků na duševně nemocné vyzdvihuje též možnosti užití látky pro duchovní sebepoznání a růst. Samozřejmě dává přednost klinicky čisté látce a varuje před jejím nelegálním opatřováním, neboť tam pak skutečně hrozí nebezpečí, že je látka znečištěná nebezpečnými příměsemi. Je až smutné, co všechno lze s látkou zažít, a zároveň vědět, že se to kvůli zákonu nestane.
Kniha je pojatá jako shrnutí poznatků o působení LSD, kategorizuje je ze všech stran, až mám pocit, že se místy opakuje. Pro popularizační účely by stačila být poloviční. Tady padla čtivost za oběť tomu, aby autor skutečně nic nevynechal. Až se jednou obnoví výzkum, bude tato kniha pokladem.
Hodně zvláštní dílko. Číst se musí pro krásu slov a hraní s výrazovými prostředky, čarování s prolínáním časových rovin, fantazie s realitou a spoustu dalších spisovatelských lahůdek, nikoli pro děj. Moc jsem si to užívala, autor mě znovu a znovu nutil nemyslet realisticky, kdykoliv přepnul v nějaké rovině nebo náhle popřel něco, s čím celou dobu pracoval. Dějové linie nechává nedokončené, nebo se k nim vrací zase v nějaké jiné rovině, celkově je to celé určitým způsobem propojené, absurdní a zároveň i realistické. Stylem mi trochu připomíná dílo bratrů Strugackých z úplně jiného žánru :-)
Zavádějící obálka hrající si s velikostí nápisů - takže když si včas nevšimnete, dojdete až při čtení úvodu toho zklamání, že autorem knížky ve skutečnosti není pan Carnegie, ale až jeho "pokračovatelé".
Knížka se sice dobře čte a interaguje se čtenářem formou dotazníků a jejich vyhodnocováním, nicméně víc se zaměřuje na to přesvědčit čtenáře, že ve skutečnosti není tak dobrým posluchačem, jak si možná myslel. Podrobně rozebírá všechny aspekty, které naslouchání ovlivňují, rozškatulkovává je do kategorií... Ale pak jen velice vágně naznačí, jak to zlepšit. Takže si nemyslím, že "po přečtení dokážete efektivně naslouchat lidem", jak slibuje, ale pochopíte, jak je naslouchání těžké a možná se začnete trochu snažit.
Na zadní obálce se píše "Tento dokonalý průvodce pro začínající fotografy je plný informací, návodů i inspirace. Vysvětlí vám, co váš fotoaparát umí a jak z něj dostat to nejlepší." - a já s tímto popisem plně souhlasím. V knize se objevuje jen nezbytné minimum textu, maximum fotografií a ukázek, jak která úprava ovlivní výsledek. Část knihy je věnována i dodatečným úpravám fotek v počítači. Doporučuji začátečníkům.
Tak tímto asi končím s těmito krátkými nenáročnými příběhy. Za mě to bylo slabě. Vždyť ta ženská byla prakticky celou knížku nešťastná! A jaký věci se řešily ke konci, to už trochu připomínalo třetí díl deníku Bridget Jonesové. Žádný pohodový čtení.
Přesně jak píše SBH. Taky jsem při čtení měla stejné pocity. Toto bylo pro mě druhé setkání s Dupinem, a jak se mi u prvního líbily pečlivé popisy prostředí, až ho člověk mohl nahmatat, tak tady mi to vadilo, protože se k tomu přidaly stejně pečlivé popisy jídel, zato děj většinou žádný. Takže se nemělo co vyvažovat. Stejně jako Dupin jsem cítila po většinu knihy frustraci z nepostupujícího vyšetřování. Konečné rozuzlení mě taky nenadchlo. Knihu posílám dál.