knihyKeMne
komentáře u knih
Opatství Northanger
Jane Austen
Z velké části mě to nebavilo. Styl psaní tohoto románu je skutečně unikátní - plný ironie, nadsázky a sarkasmu. Je to román a současně je autorkou komentovaný. No a to mě rušilo.
Naivní dívka - autorkou označována jako hrdinka - čte strašidelné romány a pak si to přenáší do reality, zároveň zažívá i první lásku a vůbec poznává rozmanitost špatných lidských vlastností, s nimiž se dosud nesetkala.
Umím si představit, že by z toho byl velmi dobrý film, se zaměřením na ty charaktery. Jelikož evidentně takový film už vznikl, rozhodně na něj kuknu.
Zpětný ráz
Peter May
Tahle knížka pro mě byla překvapením. Dosud jsem z celé série četla jen čtyřku, ale když už mě knihovnice přemluvila vzít rovnou i pětku, tak jsem do ní teda šla, i když mě čtyřka moc nechytla.
To co mi vadilo ve čtyřce, tady nebylo, přestože kostra knihy má se stylem čtyřky dost podobného. Užila jsem si oběd v tříhvězdičkové restauraci. Až během čtení jsem zjistila, že mě toto prostředí vlastně zajímá, takže autor mě bavil i poučil. Závěr se mi taky moc líbil.
Na prahu změn
William Bridges
Zajímavé téma, ale v tomto zpracování se knížka docela špatně čte. Autor sice hlavní kapitoly pojmenoval celkem logicky, ale přišlo mi, že stejně všude míchá vše dohromady.
Autor pořádá semináře pro lidi nacházející se v průběhu nějaké změny, kterou těžko nesou. Nemusí jít jen o klasickou krizi středního věku, ale i rozvod, ztráta zaměstnání, vylétnutí dětí z hnízda, odchod do důchodu. Nabízí nám tak spoustu kazuistik.
Autor proces změny dělí do tří fází - konec něčeho starého, období zmatku a nový začátek. O všech fázích obšírně mluví, pomáhá si i řeckými mýty nebo přechodovými rituály primitivních kmenů.
Mezi vším tím textem se nějak ztratil návod, co tedy dělat. Jen takové obecné tvrzení (nicméně taky důležité), že často když si lidé myslí, že potřebují pomoc ve fázi nového začátku, ve skutečnosti může být problém v tom, že nemají zpracovanou fázi první - nevyrovnali se se ztrátou toho stavu před změnou.
Entomologův odkaz
Peter May
Mé první setkání se sérií případů Enza. Jako obvykle - vybrala jsem si díl, který mi z anotace přišel nejpřitažlivější. V prvních kapitolách jsem byla poněkud zmatená, pak jsem do půlky knihy čekala, kdy se vůbec začne něco dít. Následně mě překvapila sexuální scéna, jako chápu že každý detektiv má i svůj soukromý život, ale tohle mi v knize prostě nesedělo. No akorát ten konec byl překvapivý, naštěstí tím autor knihu zachránil. Nicméně, hlavní hrdina mi k srdci zrovna moc nepřirostl.
Poslední dary - Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících
Maggie Callanan
Kniha, kterou by si měl každý přečíst, protože všechny nás to čeká a je dobré být připraven. Netušila jsem, že když umírající "mluví z cesty", může být naše pochopení jeho slov pro něj tak důležité :-O
Jak získat sebedůvěru a překonat nesmělost
Marie-France Muller
Nějak mě to nechytlo. Autorka se dušuje, že když si dáme tu práci a budeme se šest týdnů řídit přesně jejími radami (jsou taky do jednotlivých týdnů rozdělené), zaručuje se za výsledek. No a ty rady? V podstatě jde o kompletní změnu životního stylu. Začíná čímsi, co by se dnes označilo za techniku mindfullness, přes něco, co bychom dnes nazvali afirmacemi, trénink pevné vůle, rétoriku, až po změnu životosprávy. Jedna kapitolka se věnuje též tomu, jak podpořit sebedůvěru u svých potomků. Autorka stále zdůrazňuje, čím konkrétně si pomohla ona. No říkám, něco na té knížce je mi nesympatického; nemám chuť její víc jak měsíční kúru absolvovat.
Scény z venkovského života
Amos Klausner
Vida kam mě čtenářská výzva zavála :-) Sbírka povídek z izraelského venkova vykresluje na pozadí jednoduchých příběhů několik svérázných charakterů obyvatel jedné vesnice, spolu s celkovou atmosférou své doby. Autorův styl je taky svérázný, hraje si s jazykem a své povídky nechává zásadně jakoby neukončené. Dílko mi svou strukturou připomnělo Povídky malostranské, úplně si dovedu představit, jak ho děti ve škole rozebírají a nacházejí v něm další významy.
Příběhy léčitelky
Eva Kalivodová Štichová
Verze knihy v naší knihovně má překlep na titulní straně :-) Tolik první dojem... Autorka napsala stručně, jak se k svému řemeslu dostala (škoda že jen na pár stran, tyhle příběhy bývají nejzajímavější), poté následují "případy" - jednotlivé příběhy, jak probíhala sezení s klienty, seřazené tématicky. Nevycházelo to původně v časopisu na pokračování? Styl by tomu odpovídal. Příběhy mají jednotnou strukturu: Informace o počasí, roční době, popis prvního dojmu z klienta, vlastní sezení a nakonec nějaké to moudro pro čtenáře, případně že mezi sebou vítáme novou čarodějku nebo přejeme jí hodně štěstí do dalších let. Autorka píše, že klientům změnila jména, no převážná většina žen má v knížce jméno Jana :-) Po příbězích následuje info o magii svíček a kamenů. Nemůžu si pomoct, nějak mi tato knížka nesedla.
Pár stránek navíc
Lin Rina
V podstatě jsem chtěla napsat to samé jako _Knihomolka_ :-) Je to skutečně bonusová kniha složená z různých typů textů a tenhle konec (oproti první knize) mě konečně uspokojil.
P.S. Překladatel ovšem vůbec neovládá pravopis, fuj.
Kroniky prachu
Lin Rina
Ajajaj, tak tohle byla romanťárna! Nemohla jsem se odtrhnout. Dokonale to působí na city... Hlavní hrdinové mají prostě úžasné povahové rysy a i vedlejší postavy jsou velmi sympatické. Jen ten samotný závěr byl maličko zklamáním, ten neměl ty grády jako zbytek knihy. Ale stejně, byl to nevšední zážitek strávit dva dny s touto knihou. Doporučuji všem beznadějným romantičkám!
Ženy z Bohnic
Edna Nová
No nevim nevim. Hned od začátku mě mátl způsob vyjadřování autorky, takový hovorový, lidový, obrazný. Nevěděla jsem, co je jen nadsázka nebo metafora. Když jsem si na styl zvykla, odkrylo se přede mnou několik dost smutných příběhů. Možná moc stručných, přesto silných. Člověk si pak uvědomí...
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Před lety jsem se s tímto konceptem seznámila na nějaké přednášce. Po knize jsem nyní sáhla, abych se do toho víc dostala, jelikož toto téma začalo být pro mě jaksi aktuálnější :-) A jsem nadšená. Tohle zní opravdu jako lék na všechny manželské problémy. Doporučuji.
Dům na úskalí
Agatha Christie
Staré tajemné sídlo a mnoho podezřelých. Tušila jsem, že jako obvykle bude každý mít své vlastní tajemství, které znesnadňuje vyřešení hlavní zápletky. Výjimečně jsem pachatele tentokrát uhodla a během vysvětlování všech podrobností tentokrát stačilo jen "ajó to mě taky mělo napadnout"; takže tímto se tato knížka liší od všech ostatních Poirotů, které jsem zatím četla - ti bývají zamotanější.
Bretaňské světlo
Jean-Luc Bannalec (p)
Příjemná detektivka. Jiné díly neznám, ale vůbec nevadilo. Autor má zvláštní způsob psaní - jeho popisy prostředí mi přišly jazykově nezáživné, ale na druhou stranu navodily takovou atmosféru, že vše šlo vidět, slyšet, cítit, chutnat... Až jsem měla toho růžovýho granitu všude okolo po krk :-) No a samozřejmě mě taky zmátly sem tam nějaké nedokonalosti v překladu.
Chceš-li rozesmát pánaboha
Michael Třeštík
Pozoruhodná kniha. Vlastně jsem si dosud nedokázala představit, jak "technicky" probíhala první světová, tedy z pohledu vojáka. Díky autorově otci za jeho válečný deník! Oba autorovi rodiče toho tolik prožili! Jejich zapojení v odboji... Známosti se spoustou osobností té doby... Životy pestřejší než jakýkoliv vymyšlený příběh. A smutné to bylo taky, pochopitelně, život takový je. A závěr měl super vyústění, ty poslední věty, no celej Třeštík.
Slečny z Avignonu
Michael Třeštík
Takové jak z jiného světa. Mám ráda povídání o umění a mám ráda způsob vyjadřování pana Třeštíka. Moc fajn spojení. A jsem ráda, že taky našel to kouzlo v koupající se ženský od Rembrandta, můj nejoblíbenější obraz od něho. Super byly i ty dodatečné komentáře k jednotlivým článkům po letech.
Další divné hlášky z knihkupectví
Jen Campbell
Pokračování první knihy. Nemůžu se ubránit dojmu, že sem flákli to, co neprošlo jako dost dobré do prvního dílu. Vyskytuje se tu taky víc hlášek dětí. Zajímavé byly hlášky z autogramiády prvního dílu.
Uzdrav se sám
Amy B. Scher
Další americký zázračný návod na sebeuzdravení těla, začínající jako obvykle příběhem autorky, kterak se nakonec sama vyléčila a nyní se dělí s ostatními, jak na to. Ovšem musíte věřit tomu, že svalové napětí těla umí odpovídat pravdivě na všechny otázky, které si položíte, a musíte uznávat meridiány a čakry. To je tak ve zkratce, o čem kniha je.
Zaujala mě část sebezpytování, hledání v hloubce své minulosti, kde by mohl mít náš zdravotní problém kořeny. Autorka podává srozumitelný návod i zdůvodnění. Kéž by to bylo tak jednoduché. Nicméně nedokážu souhlasit s tím, že svá chybná přesvědčení nebo špatné zážitky lze jednoduše vymazat nějakým proklepáváním energetických drah. Autorka to v závěru také uvádí na správnou míru, když najednou popisuje, jak u někoho může trvat ozdravný proces dlouhodobě či kolísavě.
No vyzkoušejte a dejte vědět, zda to funguje. Doporučuji tu první část, ve které je velice podrobný mustr, jak zkoumat, kde se ve skutečnosti nachází problém.
Dům u jezera
Kate Morton
Achjo, proč mě čtenářská výzva nutí číst o nešťastné lásce? Nevyžívám se ve smutných příbězích. A tento je smutný dvojnásob, neboť ho vypráví v důchoďáku poslední svědek oněch událostí a neustále zdůrazňuje, jak už dávno nikdo jiný nežije...
Když pominu tu nostalgii a smutek, co celou dobu čtení útočí na city, a trochu těžší začátek, než si člověk zvykne na tu hromadu jmen, jde o mistrné zachycení měnícího se ducha doby v Anglii během prakticky celého dvacátého století, se zaměřením na dobu po první světové. No nechtěla bych být onou vypravěčkou...
Modelkou v padesáti a dalších 36 příběhů z psychologické poradny
Jan Svoboda
Nešťastný název... Zní tak trochu jako že v knížce budou humorné storky z psychologické poradny. A přitom jde o vážně míněnou sbírku případů, které autor předkládá, aby sloužily jako vzor a naděje lidem, kteří řeší něco podobného. Často to v posledních větách i doslova napíše. Takže myšlenka je to skvělá, ale kdybych na knihu nenarazila v rámci čtenářské výzvy, tak nevím nevím, jestli bych se jako člověk potřebující pomoc k této knížce dostala. Úsměvné je, že často se v případech objevuje konfrontace lidí s životem po sametové revoluci. Nicméně kdyby příběhy, nebo spíš způsoby vyřešení byly víc konkrétnější, nadpisy víc k věci (tedy ne jako tady v beletristickém stylu, ale spíš označující typ problému), dovedla bych si představit knihu jako velmi užitečnou široké veřejnosti. Tip pro vás, pane doktore :-)
