knihyKeMne
komentáře u knih

Čteno podruhé a asi ne naposled. Je to takové ponuré čtení, depresívní, o několika nešťastných životech a jedné velmi ukecané vypravěčce. Ale má v sobě nějaké kouzlo.


Autor si dal tu práci, že sesbíral všechny pranostiky vyskytující se na našem území, které se týkají počasí. No týkají se prakticky hlavně úrody, proto taky obvykle vnikly. Autor nás seznámí s historickým vývojem pranostik i s historií předpovědí počasí, jak je známe z televize.
Sbírka je rozčleněna do jednotlivých měsíců i dní a autor k většině z nich podává nějaký komentář - které pořekadlo kdy nebo kde nebo proč vzniklo (pokud se to ví) a hlavně zkoumá, do jaké míry je pravdivé či snad jen založené na pověře.
Potíž je v tom, že pořekadla jsou hodně závislá na době (od té doby se mohlo změnit podnebí), místu (některá jsou převzatá z jiných zemí) i nadmořské výšce (první sníh, poslední mráz) a často se o jejich původu nic neví, takže nezbývá opravdu než si informace v nich obsažené ověřit empiricky. A tehdy nás autor ujišťuje, že některé opravdu neplatí.
Po přečtení této knížky docházím k závěru, že z hlediska historie a kultury je to cenná sbírka, ale v dnešní době bohužel už přežitek. Knížku nelze používat ani prakticky, protože co by mohlo platit a co ne je skryto uvnitř komentářů.
A docela by mě zajímalo to nové vydání, zda je alespoň modernizováno, protože verze z roku 1986 je opravdu dodně zastaralá co do reálií, které do textů autor v rámci popularizačního přístupu vkládá.


Ke knížce jsem přišla náhodou a schválně jsem si o ní před čtením nic nezjišťovala, jen název dával tušit, že půjde o detektivku. A když jsem narazila na pana obhájce, myslela jsem si, to je ale náhodička, že se jmenuje stejně jako ten televizní hrdina... No jo, kdo moh tušit, že tenhle je originál :-)
Moc se mi to líbilo, četla jsem jedním dechem. Ačkoli po dočtení mám takový pocit, jako by mi něco nedovysvětlili, jen nevím co. Že mi tam něco nesedlo.


Tuto literaturu nevyhledávám, ale poslední dobou se ke mně několik Harlequinek dostalo. A tahle je z nich nej. Taková sladká, plná vášně, s vcelku fajn příběhem, okořeněná portorickým původem hlavního hrdiny z FBI. Ale porád je to jen Harlequinka.


Čteno podruhé, poprvé v době prvního vydání. Knížka je napsaná poněkud tajemně, je doplněna pravými dobovými a dost podivnými fotografiemi, které autor úplně přirozeně zakomponoval do příběhu. Protože se jedná o podivné děti.
V době, kdy jsem knížku četla poprvé, na mě působila tak nějak temně, pochmurně, až brutálně. Navíc ve spojení s druhou světovou. Už tehdy jsem věděla, že pokračování číst nechci. Tento díl mi připadal jako takový jemný úvod do něčeho, co bude smutné. Teď po letech už to nepůsobí tolik, nicméně myslím, že dvakrát stačilo a knížku pošlu dál.


Oproti první Lemově knížce, kterou jsem nedokázala dočíst (nějaké bláznivé cesty Tarantogy), bylo toto vcelku překvapivě čtivé. Tedy pokud měly povídky nějaký děj a nebylo to jen samé filozofování. Takže povídky byly tentokrát fajn, až na Pánův hlas a Tarantogu :-) Více se vyjadřuju u jednotlivých částí.


Knížka pro všechny, kterým Alzheimer může změnit či změnil život. Přečetla jsem ji v rámci přípravy, co mě může potkat. Co lze očekávat. A pro již pečující osoby může být knížka povzbuzením. Užitečné byly nejen osobní zkušenosti autorky s nemocnou maminkou, ale i odborné komentáře různých odborníků.


Tenká knížka obsahuje životní historii autorky, která žila dlouhou dobu příliš rozumově a potlačovala v sobě svou ženskost a mateřskost. A nakonec prozřela a s pomocí hlubinné imaginace (a Irska) uzdravila své nitro a tuto zkušenost nám předává. Knížka rozhodně není nějakým návodem, spíš zpovědí, inspirací a povzbuzením.


Kniha dává přesně to, co slibuje v anotaci. Akorát mě chytla až od čtvrté kapitoly (z deseti), protože do té doby šlo vlastně o vědecké (na základě kvantové fyziky) zdůvodňování teorie, že vše je tvořeno energií a vibracemi a zavádění a vysvětlování pojmů, se kterými kniha pracuje. Až potom následuje něco praktického, tedy jak žít v souladu se svými vibracemi.
Přestože knížku nepovažuju za "bombu", protože mi neřekla nic nového, zaujala mě její vibrace. Popisovala místama tak pěkně a živě, jak úžasně se nám bude žít, když se sladíme s vibracemi, že to nadšení bylo až nakažlivé. Moc pěkný život, kde netlačíte na pilu, ale přitahujete si to nejlepší čistě jen svými vibracemi, jakoby mimochodem. Takže určitě si někdy přečtu znovu, už jen pro to povzbuzení.


Autor modernizoval svou původní knihu vydanou před 39 lety, ale řekla bych, že ji spíš kompletně přepsal. Rozhodně dobře udělal, moderní design plus moderní informace a hned je to nová kniha :-) Proto taky nese nový název.
Knížka, ve které se dozvíme o hmyzu úplně všechno, i když největší část se zaměřuje na feromony, což je pochopitelné, a i z hlediska obrany proti škůdcům už mnoho let velmi aktuální a probádané téma. Zaujala mě kapitola o světluškách a potěšilo mě, že v knížce nechybí ani novozélandští svítící červi, o kterých jsem se dozvěděla jen docela nedávno.
Jen bych se ráda zastavila u zacházení výzkumníků s hmyzem, přijde mi to jako vyloženě týrání - šmikání tykadel i jiných částí těla, pitvání zaživa, a všechno jen tak jakoby mimochodem, bez soucitu. Možná se to pro pana autora už po tolika letech prostě už stalo rutinou, ale bylo to smutné, s jakou samozřejmostí toto trápení hmyzu popisuje.


Asi jsem čekala něco trochu jiného. Tady si jen spočítáte své osobní číslo na každý den a pak žijete podle toho, k čemu je daný den podle čísla nejlepší. Barvy jsou zde jen přiřazeny těm číslům, samostatnou symboliku nemají. Takže knížka je tím pádem jen něco na způsob horoskopu, odkládám.


Soubor 39 povídek domácí tvorby lišících se délkou, kvalitou i naladěním. Po několika prvních povídkách jsem váhala, zda to není ztráta času. Moc mě to neoslovovalo. Nakonec jsem dočetla celé a sem tam se našlo i něco zajímavého. Často jsem se ale nechytala na pointu :-(


Překvapivě čtivě podané dějiny světa, se zaměřením na vývoj náboženských představ člověka. A navíc velice vhodné pro děti, autor spoustu pojmů vysvětluje tak, aby to pochopilo i dítě. I když přece jen, tak nadšenou desetiletou holčičku do historie bych fakt chtěla vidět :-) Kniha je psaná formou rozhovoru autora se svými dvěma dětmi, nejčastěji zatímco se procházejí po Praze.
Jen bacha, křesťanům k četbě nedoporučuju, na náboženství je v knize nahlíženo z čistě ateistického (jakože vědeckého) pohledu, i já se při čtení trochu ošívala. Takže ten závěr vyznívá čím dál víc ideologicky. Ale jinak fakt pěkně vylíčen vývoj člověka od nejstarších dob. A jsou tam i obrázky.


Učení skupiny duchovních bytostí, které si říkají Abraham. A jsou značně ukecané :-) Základní myšlenku, že na co zaměříme pozornost a své myšlenky, to si k sobě vibračně přitáhneme, rozvíjejí v celé knize, takže pak už je to takové monotónní. Jo a taky myšlenku v duchu hesla "žít a nechat žít". Nevím proč, ale při čtení mi neustále chodilo na rozum vnitřní varování, že ani duchovní bytosti nejsou neomylné...


Sleduju autora na instagramu a už dlouho jsem se chystala přečíst nějakou jeho knihu. Takže konečně přišel čas.
Musím říct, že autorův humor není asi pro každého, občas trochu přestřeluje, ale na druhou stranu někdy z něj vyjde skutečná perla. A pro tyto perly autora sleduju. Navíc naše děti chodí do stejné školy, takže mi jeho vyprávění připadá taky tak nějak bližší (např. při popisu rodičů čekajících před školou při znovuotevření - ano byla jsem tam taky a Čeňka jsem zpovzdálí viděla). Ale nevím, jestli do nějaké další knihy ještě půjdu, asi mi stačí po menších dávkách na instagramu.


Možná byla chyba číst to hned po skvělém Joe Hillovi, ale zkrátka tohle působilo vedle jeho stylu jako chudej příbuznej. Nakonec jsem se sice začetla, zajímalo mě, co bude dál, ale stejně jsem si to moc neužívala. Pointou jsem byla trochu zklamaná. A do toho všechny ty kouzla a čáry...
Ale obálka je parádní!


Tak na tohle jsem připravená nebyla. Řekne se - sbírka 13 povídek, jenže mi nikdo neřek, že v téměř každé se budou kuchat lidské vnitřnosti. S kingovskou barvitostí.


Místy až moc odborná a místy velmi čtivá kniha o všem, co se podmořského života týká. Škoda, že fotografická příloha byla opravdu jen z archivu autorky a jejích přátel, protože mnozí zajímaví živočichové zůstali bez obrazu a já nejsem s to, porád jen googlit obrázky. Více fotografií "k věci" a nemělo by to chybu.
Poslední kapitola byla hodně smutná. Poslouchat o ničení životního prostředí (včetně podmořského života) není vůbec příjemné a musíme jen doufat, že se ti nahoře včas probudí. Tak nějak začínám tu Gretu chápat...


Autorka se specializuje na "léčení" strašidelných domů, ale i pomoc jednotlivcům nebo výuku začínajících médií, takže zkušeností má hodně a o své zážitky se s námi v této knize dělí. Snaží se z toho udělat jakýsi přehled různých projevů duchů, vždy s ukázkou případu, který se jí skutečně stal. Zároveň se snaží představy o duchách a duších uvést na pravou míru, neboť většina lidí je může mít zkreslené. Zvlášť před některými aktivitami například varuje. Nenásilně se nás i snaží přesvědčit o tom, že tento druhý svět existuje, klade sugestivní otázky a nabízí odpovědi. Vadil mi "americký" styl psaní - na konci každé kapitolky byl odstavec o tom, co nás bude čekat v té další.


Hustý! Připomínala mi "Já, poutník" jak strukturou, tak napětím, čtivostí a taky šlo o čas. Moc se mi líbila i přesto, že jsem nevykoumala, jak si nahá osoba v naprosté tmě může změřit tep na 15 vteřin. A jsem ráda, že existuje pokračování, podívám se po něm.
