knihyKeMne komentáře u knih
Malá knížečka popisuje principy, jak si zorganizovat snad úplně všechno, od nepořádku přes zaměstnání a tak dále až po finance. Přitom obsahuje zajímavý design a minimum textů - fakt jen to nejdůležitější. Možná jsou to všechno věci, které jsou popisovány i jinde; mně se líbí, jak je to pěkně všechno shrnuto na jednom místě. Protože každá z uvedených oblastí by jinak vydala na samostatnou knížku. Tohle vám ušetří čas.
Já jsem tedy knihu celou četla, od začátku až do konce. Zajímal mě celkový pohled. Autorka se netají tím, že při popisu souvislosti nemocí s životním pohledem či myšlenkami nebo emocemi vychází především ze své dlouholeté praxe. Obecně považuji za prospěšné si přečíst docela obsáhlý úvod, jak to všechno funguje, a potom kratičký závěr, kde jsou rady, jak odhalit příčinu prakticky jakékoliv nemoci.
Vadí mi striktně dodržované tykání v ženské osobě, údajně tak byl celý originál napsán; i když někdy musela překladatelka chtě nechtě přejít do mužské, vlastně jen třikrát - u penisu, varlat a u prostaty. A sem tam oslovovala i dítě, pokud se daná nemoc objevuje především v dětském věku.
A přesto, že s některými významy bych tak úplně nesouhlasila, nebo spíš bych se radši ptala svého nitra, než si nechala podsouvat pravděpodobný význam (někdy byl i formou že buď je to pro to anebo pro tamto, takže stejně docela obecný), líbila se mi ta myšlenka jako celek.
Když to čtete popořadě, postupně proberete všechny své možné negativní vlastnosti, reakce a postoje, takže výslednou myšlenkou je, že si škodíme sami, "bacily" jsou jen technickými prostředky, které k sobě svým myšlením přitáhneme, a když se budeme snažit žít v míru se sebou samým i se vším a všemi okolo sebe, nebudou nás muset nemoci na nic upozorňovat.
I bez vazby na konkrétní nemoci mi kniha pomohla pojmenovat své hlavní chyby, svá témata, na kterých je dobré zapracovat. Takže bych tuto četbu doporučila, samozřejmě s otevřenou myslí :-)
Zaujalo mě, že nejde jen o rady nějakého dalšího amerického životního kouče, jací se momentálně těší oblibě, ale že autor je psychiatr a pohlíží na problematiku optimismu a pesimismu z vědeckého hlediska.
Nicméně kniha je poněkud starší a orientovaná na americké prostředí. Že nejde úplně o motivační knihu dokazuje i to, že kniha je spíš jakousi encyklopedií, která vám o optimismu a pesimismu řekne podrobně úplně vše. Autor ji pojal jako shrnutí své celoživotní práce. Takže obsahuje i kapitoly zajímavé pro užší skupinu čtenářů: jak se autorova teorie hodí při nabírání nových zaměstnanců, jak ji uplatnit na děti nebo třeba ve sportu.
Místy je kniha trochu zamotaná, např. když si autor uvědomí, že pesimismus až moc očernil, a náhle na něj začne pět chválu. Taky mi moc nesedí myšlenka, že optimista vidí zdroj svého neúspěchu v okolí a ne v sobě. Resp. kde je ta zlatá střední cesta?
Tahle kniha mě nadchla. Vím, že to zní jako rouhání, ale po jejím přečtení bych si skoro přála dostat tuhle nemoc, jen proto, abych zjistila, co bude fungovat u mě, protože samozřejmě by něco zafungovalo. Je to napsané tak optimisticky. A bodejť by ne, když autorka sdílí zkušenosti lidí, kteří k rakovině takto přistupovali a zvítězili. Nadšení, pevná vůle a optimismus samozřejmě neznamenají jisté uzdravení, ale za pokus to stojí. Zkrátka knížku doporučuju, určitě může být velmi užitečná.
Opět jedna kniha, která mě dokázala svou atmosférou zcela pohltit. Úplně jsem na sobě taky pociťovala to zlo, které člověka ovládne, brrr. A to i přesto, že děj byl zčásti (spíš ke konci) až pohádkový a prvek vášnivé lásky až harlequinkový. Zdá se to jen mně nebo tam byla skutečně podobnost s Thorem a Lokim?
Dokonalé. Od Zibury je jistota, že vždy napíše o lokalitě poutavě, poučně i vtipně. A zároveň s velkou láskou k životu a stopování. Člověk má hned chuť se tam vypravit taky a hlavně i prožít to co on. Skvělé byly i vsuvky ohledně určité zajímavosti k danému místu a praktické rady dalším stopařům.
Zajímavá knížka, v níž vám autor na začátku poví, jak nízká je pravděpodobnost trvalého vyléčení pomocí léků, a navrhne vám terapeutickou změnu životního stylu, která vychází jednak z lovců a sběračů, a jednak spojuje dohromady všechny prvky, které jednotlivě prokázaly mít na léčbu deprese příznivý účinek. Vznikl tak 12-týdenní program, který má prý velmi vysokou míru účinnosti. Přinejmenším vyšší než samotná léčba léky, tak proč do toho nejít, že.
Překvapilo mě vysoké hodnocení knihy, protože natolik dokonalou ji bohužel neshledávám, i když jsem se na ni moc těšila. První potíží je neskladný formát, pravděpodobně zvolený proto, aby vynikly velkoformátové fotografie rekonstruovaných oděvů na modelech, mající za cíl nás přenést do dané doby. A to je další potíž: kniha mapuje vývoj odívání na území naší republiky až do raného středověku, pravěk samotný pochopitelně tolik místa nedostal, protože chybí nálezy. Dále mi místy připadalo, že kniha líčí spíše obsahy nalezených hrobů než odívání, tedy sklouzává místy spíš do archeologie. Prameny jsou uvedeny až na konci, ale bez souvislosti s textem. Nejvíc nedůvěry ve mně vzbudila samotná sazba textu, která občas zopakovala odstavec nebo vynechala místo, nepočítám i překlepy. Z tohoto důvodu mi kniha přijde nepříliš důvěryhodná co do odbornosti. Pro mě jako laika obsahovala naopak mnoho odborných výrazů z oděvnictví, bez slovníčku.
Přijde mi, jako by autoři smíchali dvě věci a dohromady to prostě neladí. Buď chci prezentovat a rekonstruovat oděvního ducha doby, nebo chci podrobně předkládat historické důkazy.
Autor rozebírá význam pohádek obecně i konkrétně zcela v duchu freudismu, takže to je samý sex a oidipovský komplex. Moc mě to nechytlo, nevěřím, že by děti v pohádkách viděly (i když předvědomě či jak) tolik významů v každé maličkosti. Radši bych si přečetla pojetí jungovské s archetypy.
Kniha se mi četla těžce, možná právě proto, že byla tak těžko uvěřitelná. Uvítala bych víc kazuistik, těch několik málo podávalo důkaz k autorovu tvrzení jen zčásti. A chtěla bych vidět tu spoustu dětí, které jsou údajně nadšené z toho, že Karkulka je s vlkem v posteli.
Autor rozebírá převážně verze od bratří Grimmů, které mu svými detaily mnohokrát hrajou do noty, občas to prokládá verzí od Perraulta. I když se okrajově zmiňuje i o jiných zemích, mrzelo mě jeho opomenutí českých pohádek.
Z knížky si odnáším leda to, že pohádky jsou pro dítě velmi důležité, protože mu přinášejí pocit bezpečí. Osobně mám nejradši Krásku a zvíře, to teda koukám, co to o mně vypovídá :-D
Knížka psaná zvláštní formou. Jednotlivé eseje vždy začínají příběhem ze života autorky, která v sobě nezapírá indiánské předky a moudrost. Psáno až reportážně, a nenásilně jsme najednou u nějakého mechu. Často život mechu i autorky v určitém smyslu v eseji prolíná. Dozvíme se spíš spoustu zajímavostí ze života mechu i bryologa. Nechybí ani motiv ochrany prostředí. Je znát, že autorka svou práci miluje. Knížku doplňují nákresy mechů, o kterých je zrovna řeč.
Přesto se mi to nečetlo dobře. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se na tento styl naladila. Určitě bych uvítala i fotografie.
Anotace vystihuje přesně, co v knížce najdete. Je vidět, že autor moci vizualizace věří a nadšeně šíří tuto myšlenku dál, zároveň však upozorňuje, že tato metoda nemá nahradit konvenční léčbu, nýbrž ji doplňovat. No koncept to bude asi dobrý, vhodný hlavně pro lidi, kteří o sobě vědí, že na ně působí placebo. Nutnost častého praktikování je docela náročná na čas a vnitřní disciplínu, ale když má člověk vážnou nemoc, jistě to zvládne.
Přínosem této knihy je hlavně množství příběhů lidí, kteří popisují způsob svého uzdravení a konkrétní vizualizace, které praktikovali. Fajn je i dodatek pro ty méně kreativní, co si konkrétně můžou představovat pro léčbu konkrétního problému. Zde mě trochu zklamalo navrhované řešení nespavosti.
Jináč to základní povídání bylo pro mě spíš takové opáčko - studie jak funguje placebo, neuroplasticita mozku a jak s tím souvisí vizualizace.
V jednom z dodatků autor představí i svou metodu kvantového léčení, kterou nejspíš podrobně rozebírá v jiné své knížce, ale s tématem souvisí. Přijde mi to jako vyšší level vizualizace, takový duchovnější :-)
Autor nám představí historii vývoje i zkoumání mozku, funkcionalitu každé z hemisfér a snaží se dokázat, že jde o perfektně sehraný soubor modulů, jemuž nevelí žádné vyšší já, jak si ale mnozí myslíme. Já si to teda myslím dál :-) Následně předkládá téma, do jaké míry jsme zodpovědní za své chování a jak se to uplatňuje v soudnictví.
Knížka se mi nečetla dobře; autor píše dost nezáživně, i když se snaží. Spousta slov, až mi uniká celkový závěr. Překlad zas používá na můj vkus příliš cizích slov (nexus, milieu apod.), takže mi to zní spíš jako přednášky pro odborníky.
Už jsem na toto téma četla lepší publikaci, jen si zrovna nevybavím, kterou.
Marťan se mi líbil moc, Artemis jsem vynechala, protože nerada politiku, Spasitel se zdál být opět fajn téma. Nevím, čekala jsem dalšího Marťana? Asi ano a knížka podobně i začínala. Sám uprostřed vesmíru a přežij. Super. Líbilo se mi, jak autor po malých částech dávkoval, co všechno předcházelo tomu, že se ten týpek probudil bez paměti v neznámém prostředí. Opět ty skvělé hlášky hlavního hrdiny, jako v Marťanovi. Pak ale děj nabere úplně jiný spád a to mě trochu zklamalo - rázem mi to začlo připomínat béčkové scifárny z osmdesátek. Autor to sice zachránil spoustou technických popisů a nečekaných zvratů, jen to už nebylo to, co bych chtěla.
Zpočátku mě to ani moc nechytlo, protože to dost připomínalo to, co se v téhle době běžně děje s covidem. Akorát že tak docela nešlo o popis pandemie, jako spíš že se autor zaměřoval jen na určité úseky života několika konkrétních lidí v Americe. Pak se konečně začly dít věci. Nic příjemného. Běžně se o politiku nezajímám a tak mi tady dost vadilo, že je ta knížka v podstatě o politice. Zato se mi dost líbila poslední kapitola. Aspoň že tak :-)
Tahle knížka mě neuchvátila. Úvodní vysvětlování principů, že uklizený domov = uklizená duše, to jsem už znala. Část o stěhování bych v této knížce nehledala, to je dobré pro ty, co se stěhují. Nové pro mě byly ty různé druhy energií. Jenže autorka o nich pojednávala tak nějak zmatečně - nejdřív, že jakou energii člověk má, takové bydlení si vybere; pak že každý pokoj v bytě má jednu z těch energií. A nakonec tam byly rady pro různé stavy nálad, že jakou energii potřebují posílit a jakými prvky. V podstatě podobně do toho vnáší zmatek zdobení a zařizování bytu podle daného měsíce v roce (astrologicky živel ohně, země apod. že se střídá). K tomu různé rady odjinud, jak si hrát se svíčkami, kameny, esencemi nebo zahradou. Takže nakonec nevím, jak všechna tahle hlediska vlastně skloubit, pokud bych se chtěla knížkou řídit. Asi je to spíš takové odpočinkové počtení s trochou inspirace a každý se zařídí stejně podle svého.
Zvláštní týpek, neznala jsem. A strašně ukecanej a to prý jeho předchozí kniha měla dvojnásob stránek!
V úvodních kapitolách na vás vybafne, že žijeme v hologramu a "oni" nás ovládají. Z prvních kapitol bohužel čiší zloba a negativní energie. Autor uráží kde koho (tedy různé osoby u moci), používá sarkastické poznámky i vulgární výrazy. Málem jsem tady číst přestala.
Střední část díla je soubor všech známých konspirací i těch, které jsem dosud neznala. Autor jim všem bezvýhradně věří a omílá je pořád dokola, opakuje se a cituje pár svých oblíbenců, nad nimiž vede film Matrix a kniha 1984 od Orwella. Celé to doprovází víc jak 700 podivných posměvačných obrázků. A já si říkala, proč? Proč mi to všechno říká? Proč musím vědět, že královna Alžběta je reptilián?
A pak přijdou dvě poslední kapitoly (nepočítám tu aktualizaci po dopsání), kde se konečně dozvíme, co tedy s tím. A tu najednou začne mluvit rozumně. Ano, vnímat srdcem, láskou, neřešit co si o nás myslí druzí. Fajn, tohle je důležité, ale musí mi to říct až po tom všem? Možná se týpek i rád poslouchá, rád šokuje, rád vyčnívá. Škoda, protože kdyby na to šel jemněji, možná by mu naslouchalo víc z nás.
Jedná se o roztříděné para zážitky, o které se pro Junga (a ten přenechal autorce) podělili čtenáři jednoho časopisu, které se autorka snaží dát do souvislosti s archetypy a nevědomím. Je to pro mě takový zas nový pohled, i když jistě ne konečný. Zážitky se zde berou jako autentické. A přestože se tu hodně mluví o jungiánském pohledu, rozhodně nebyl kladen žádný důraz na to, aby byly beze zbytku vysvětleny.
Jakožto absolventka FChT (chemie s kapkou mikrobiologie) jsem si tuhle knížku fakt užila. Obsahuje velmi srozumitelné vysvětlení pojmů převážně z vysokoškolské matematiky, fyziky a chemie, s kapkou mikrobiologie, co víc si přát? Navíc se okolo toho dozvíte i spoustu zajímavostí. Mě nejvíc zaujala kapitolka o lanthanoidech. Vědět dřív, podle čeho vznikaly jejich názvy a všechny ty věci kolem, hned by se to líp učilo. Doporučuji studentům podobných oborů jako povinnou četbu a všem ostatním zvídavcům pro osobní poučení. Je to fakt parádní!
Tak se mi nakonec povedlo sehnat tenhle díl ve stejný den, jako jsem dočetla ten předchozí. Z komentářů tady vyplynulo, že tohle bude překombinované a zamotané, tak jsem se už předem bála. Autor se snažil čtenáře zmást jak to šlo, ale musím říct, že mně to připadalo hodně dobré. Že teda jsem zmiňované vady nenašla. Konečně mi autor skoro všechno vysvětlil a připadám si teď jak po dobrém jídle. Akorát nechápu jednu věc. Není to spoiler, protože rozflákaných mobilů je ve všech dílech snad stejně jako mrtvol; takže nechápu, když někomu rozflákáte mobil, jak můžete po pár kapitolách úspěšně vytočit jeho číslo? Co mi uniklo?
Tohle není fér! Většina knihy byla taková, no, prostě obměna Čtvrté opice. Už to nebylo tak originální, prostě jen jaksi stejné. Až posledních pár kapitol bylo opravdu zneklidňujících, leccos naznačujících, ale nic nevysvětlujících. A tak opakuju, tohle není fér, protože další díl momentálně nemám. A já chci vědět víc!