Knišíl komentáře u knih
Velmi těžké dílo. Doslova! Nemohu říci, že jsem se v některých fázích textu neztrácel, přesto to stálo za to. Některé pasáže božské jiné nudné, jako celek však obdivuhodné. Každopádně asi to není určeno dnešnímu většinovému čtenáři, a to ne kvůli rozsahu stran, ale rozsahu myšlenkových pochodů, bez studu se přiznám, že jsem leckde nestíhal.
Přečteno za jedno odpoledne. To asi není žádné překvapení vzhledem k počtu stran a čtivé formě, ale pochopeno? To asi ne. Možná je potřeba číst knihu postupně, každý den jenom pár stránek a přemýšlet nad nimi. Osobně nemám příliš v lásce tento typ literatury (New Age), raději čtu román, kde pochopení přichází z interpretace děje, chování postav apd. Tady je na každé stránce moudro, je jich hodně a jsou víceméně vždy vyřčeny v dialogu či citátu, nedochází tady k pochopení pomocí narace jako takové. Možná však v budoucnu změním názor, do té doby se zdržím hodnocení.
Jako každá delší sbírka povídek od jednoho autora, obsahuje tato lepší a horší povídky. Rozhodně se nejedná jenom o hororová témata a vlastně jsem za to rád. Před čtením této sbírky jsem, jako většina, Poa považoval za autora hororového, ne za výborného humoristu, satirika, společenského, literárního kritika atd. Poe je v prvé řadě básník, píše tedy POEticky a už jen kvůli tomu, jak krásně se čte, jak krásně znění tóny jeho vět v mé hlavě musím dát plné hodnocení a doporučit každému, kdo stojí o vznešenou literaturu. PS: Před nedávném jsem četl Baudelairovi Květy zla, výtečného dílo a přesto většinu svého života zasvětil Baudelaire překládání Poea.
Krásně napsané. Bohužel jsem se nedokázal zcela ponořit do příběhu (chybějící hvězdička), což mohlo být způsobeno částečně rozsahem nebo tím, že jsem možná nepochopil význam toho všeho. Každopádně se jedná o vzorový literární styl a stojí to za přečtení.
Vyhnu se protentokrát hodnocení. Asi mi nepřísluší při mém vzdělání a vědomostech toto dílo kritizovat, ať již pozitivně či negativně. Camuse jako literáta mám rád, jeho filosofická esej mě zaujala, některé pasáže se četli hůře jiné lépe. Myslím, že v rámci filosofických textů jde pořád o čitelnější formu a v myšlence přijetí absurdna přeci jenom shledávám jakousi "naději". Těžká četba, bojím se domyslet si, o čem bych začal přemýšlet, kdybych se pořádně zamyslel nad některými částmi textu. Pravděpodobně jedna z knih, kterou si budu muset v budoucnu přečíst znova. A ať už jsou Camusovy názory jakékoliv, stojí alespoň o tu trochu pozornosti, totiž jejich vstřebání a pochopení, pokud bych chtěl s Camusem nesouhlasit, měl bych aspoň chápat s čím nesouhlasím, do té doby jen mohu říci, že nelituji času stráveného s touto knihou.
Nelitujy toho zje sem tuhle knišku přecet ale budu litovat toho estli si nekdo kdo ešte nečet tuhel super knišku přecte tento kompentař a nepřete si knišku Tak ted sem vystřih úplne Čárliho Kordona
Ze začátku jsem si myslel, že to bude na pět hvězdiček (hodnoceno v rámci hororového žánru), jenže se to zvrhlo v něco, co bych čekal tak leda od toho nejbéčkovitějšího filmu. Škoda nevyužité atmosféry z první poloviny knihy, v druhé polovině knihy jsem nevěděl zdali se smát nebo plakat nad tím, co se z toho vyklubalo. Přesto si myslím, že to někoho zaujmout může, nečte se to špatně, takže za to alespoň ty dvě hvězdičky.
Řemeslně dobře odvedená práce, ne nadarmo autor vyučuje kreativní psaní. Příběh se nesnaží zařadit mezi mainstream dnešních thrillerů, detektivek, ale snaží se jít svojí cestou. U knihy jsem se rozhodně nenudil, ale chyběla mi tam větší hloubka, tím chci říct, že v rámci žánru fajn, závěr mohl být sice lepší, ale vymyslet něco naprosto originálního, aby se z toho všichni posadili na pr..l, je dnes v tomto žánru velmi těžké, tedy nemyslím, že přežije v povědomí čtenářů desítky let jako jiné "klasické romány", ale určitě je to zajímavá kniha, čte se dobře a umím se představit, že by z ní mohl vzniknout úspěšný film.
Když se podíváte na mé hodnocení této knihy, asi byste neřekli, že jsem před půl rokem knihu odložil s tím, že se to nedá číst a není to pro mě zajímavé. Jenže po půl roce jsem se čistě se zajímavosti ke knize vrátil a přečetl ji během tří dnů. Snad nikde jinde jsem nečetl tak dlouhé a zároveň těžké souvětí, na druhou stranu jsem nikde jinde zatím nečetl tak krásné souvětí. Vím, trochu z toho číhá Schrödinger. Faulkner má co říci, sice malinko složitější cestou než např. Remarque, Hemingway (nechci srovnávat) apd. ale zaslouží si být stejně tak čtený. Obě novely mají svou výpovědní hodnotu, nejedná se tedy o samoúčelný stylistický skvost, ale knihu, která má schopnost promluvit až do duše čtenáře.
Zajímavé a poučné texty, které především vynikají svou atmosférou, jistou nedořečeností a historickým podkladem.
Kniha asi jen pro fanoušky Twin Peaks. Zbožňuji tento seriál a kniha je jakýmsi úvodem do života zvláštního agenta FBI Dalea Coopera. Kniha je psána formou deníkových záznamů Dalea, což si myslím, že byl vhodný tah vzhledem k Daleově osobnosti. Kniha nemá klasický děj, je spíše mozaikou okamžiků, které končí tam, kde seriál potažmo film začíná. Jelikož jsem fanoušek Twin Peaks, berte mé doporučení s rezervou. :-)
Po vynikajícím Pikniku u cesty jsem se pustil do Lesa, a ač nechci snižovat filosofickou, humanitní apd. hloubku románu, nemohu dát vyšší hodnocení. Čistá fantasmagorie s významem, který jsem bohužel nepochytil. Dobře napsáno, vlastně výtečně napsáno, vzhledem k tomu, jak složitě představitelné věci a situace v knize jsou.
Dobrá kniha na zkrácení času. Až filmové pojetí vyprávění děje dělá z této knihy zábavný zážitek. Trochu mi to připomíná takové ty ujeté komedie, které pobaví, ale člověk na ně zakrátko zapomene. Tím chci říct, pokud hledáte nenáročnou četbu, která nenudí, je vtipná a akční, klidně si tuto knihu přečtěte.
Četl jsem od Londona už lepší knihy, ať už po obsahové nebo formální stránce. Vyzdvihuji především hlavní myšlenku díla i přesto, že děj není moc uvěřitelný (viz. super muž Bílý den) a sloužil jen jako jakýsi prostředek k hlavnímu tématu.
Mé první setkání s p. Kafkou. Tato povídková sbírka tvoří torzo Kafkovi tvorby vydané za jeho života a tak tedy to, co bylo podle Kafky hodné zveřejnění, zdůrazňuji podle Kafky. Jeho romány jsem nečetl, ale po této zkušenosti, bych je rád zařadil mezi moji budoucí četbu. Zatímco část Rozjímání byla pro mě trochu rozporuplná už zde byli náznaky Kafkovi výjimečnosti, Ortel jako krátká, osobní zpověď Kafky mě zaujala, ale až s povídkou-novelou Proměna mě Kafka definitivně přitáhl, Řehořův příběh je sice nechutný, ale pravdivý, to jak se dokáže Kafka díky náznakům, symbolům či prostému dialogu dostat pod kůži je ohromující a nutný interpretace, to je to, co bych předně chtěl zdůraznit, jeho tvorba potřebuje čtenářovo úsilí, není to konzumní četba (i když se až na pár výjimek čte lehce), přece jen se zavrtá, jak červ do hlíny, a jediná možnost, jak ho z hlíny dostat je dostatečně se šťourat ve vlastní mysli. Cyklus Venkovský lékař je v některých částech až děsivě aktuální. V kárném táboře znovu Kafka ukázal svoji nekonvenčnost, poukázal na nevyhnutelnost nestrannosti ač se o to člověk snaží sebevíc. Nakonec Kafkovo rozloučení Umělec v hladovění, kde se alespoň podle mě Kafka vypořádává s otázkou své vlastní umělecké tvorby a jejího příjetí. Nakonec celá Kafkova tvorba se zakládá na jeho vlastním životě a je to cítit, nelehký lidský úděl. Depresivní četba? Možná, ale copak život není jeden těžký krok za krokem občas proložený šťastnou chvílí? Kafka jednoduše nezkrášloval realitu, jenom pod vrstvou imaginací psal o prosté pravdě.
Prvně jsem knihu chtěl ohodnotit třemi hvězdičkami, ale mohl bych dát i pět nebo nula, nakonec jsem se hodnocení vzdal úplně. Platforma patří mezi pravdivé, depresivní a těžko hodnotitelné literární kousky. Explicitní sexuální scény by sice mohli být považovány za tahák pro čtenáře, já ale oceňuji spíše politickou nekorektnost, zamyšlení nad dnešní společností. Nemohu napsat, že by mě děj a postavy nějak více zaujaly, hlavní vypravěč mi byl spíše nesympatický a prostředí cestovního "erotického" ruchu mi taky nic neříká. Každopádně kniha je čtivě zpracována a konec byl v duchu ztracené generace. Smutné a pravdivé.
Až snivě poetické vyprávění z temného středověku. Minimalisticky vypracované chování postav a komorní děj knize velmi prospívá. Čím dál si začínám uvědomovat, že i česká literatura mi má co dát a dokáže bavit stejně jako světová.
Nepatřím mezi fanoušky tohoto žánru knih, (např. Cesta pokojného bojovníka mě bavila o dost víc), nicméně nechci ani tuto knihu shazovat, četla se opravdu dobře a hlavní myšlenky knihy si zaslouží pozornost. Osobně dávám radši prostor příběhovým románům (např. Na východ od ráje - timšel), kde je čtenář podvědomě "vzděláván" na základě příběhu a chování jednotlivých charakterů. Takové to polopatické vysvětlování pro mě osobně nemá takový účinek, jako když si dokážu sám odůvodnit a pochopit chování postav na základě příběhu, každopádně i to je součástí této knihy - vysvětlení, že pokud chcete něco opravdu pochopit musíte jít sami ke zdroji informací a dopátrat se správného řešení, takže tato kniha, když už nic jiného, tak mě dovedla k takto formulovanému komentáři.
MOŽNOST SPOILERU
Fitzgeraldovo vypravěčství v sobě nese punc poetiky, jenž z Velkého Gatsbyho dělá oprávněně americkou literární klasiku. Knihu jsem dočítal v deštivém počasí a padla na mě deka melancholie, a možná proto, aniž bych sršel už tolikrát čtenými superlativy, bych tento komentář uzavřel těmito slovy: velcí lidé hledící s nadějí do neznámých dálek odcházejí náhle a za tragických okolností.