Knizectvi Knizectvi komentáře u knih

Oceán na konci cesty Oceán na konci cesty Neil Gaiman

Budu se určitě opakovat, ale..... Nikdo neumí tak skvěle pracovat s mytologickými prvky jako právě Gaiman. Tahle kniha je navíc nádherně graficky zpracovaná, dokonalá přebálka a úžasně sugestivní ilustrace Elise Hurst naprosto skvěle dokreslují atmosféru příběhu.
Děj je sice podáván jako skutečnost, na kterou náš, teď už dospělý, hlavní hrdina zapomněl. Ale já ho vnímám spíše jako snové výjevy ( nebo spíše výjevy z nočních můr). Jako to čím se naše podvědomí snaží maskovat traumata z dětství. V příběhu z dětství, na který náš hlavní hrdina vzpomíná po další traumatické situaci, vidím pod slupkou mytologie, magie a nostalgie, spoustu náznaků. Náznaků dětských traumat. První setkání se smrtí, které může mít na dětské vnímání světa fatální následky, pocit zrady rodiče, přechod z věku opravdové nevinnosti, do času začínajícího uvědomění a zodpovědnosti.
To všechno a mnohem víc nám Gaiman servíruje, jeho vlastním, úžasně imaginativním stylem. Zabalené do prastaré a velmi zajímavé mytologie, do obrazů ze snů i nočních můr, do nostalgické nálady, a do nádherného prostředí. Příběh přečtete velmi rychle, díky skvělému rozmístění textu i ilustrací, ale v hlavě vám zůstane ještě dlouho.

27.03.2021 5 z 5


Dám ti slunce Dám ti slunce Jandy Nelson

Nádherně poeticky napsaný příběh, plný emocí, silných obrazů a snových sekvencí. Nádherně a trochu bláznivě vystavěné povahy hlavních i vedlejších postav a silné zvraty, které vás chytnou a nepustí. Budete se usmívat, smát i plakat a budete také naštvaní. To vše na podkresu nádherných scén, které podnítí vaši představivost. Kniha se odehrává ve dvou časových linkách, keré jsou pojaté opravdu originálně z pohledu sourozenců, kdy každý vypráví jednu linku oddělenou několika lety a my se pomalu dostáváme k propojení všeho. Každá drobnost je důležitější než vypadá. Doporučuju každému ale nejvíc všem zasněným duším. :)

02.06.2020 5 z 5


Pravda o zázracích Pravda o zázracích Atticus (p)

Musím říct, že k poezii už jsem se nedostal hodně ale hodně dlouho. Naposledy jsem měl období kdy jsem hltal, nebo i psal, hlavně moderní poezii, na začátku střední školy. To už je nějaký ten pátek. K této knížce jsem se dostal díky @dorotanoon a skvělému eshopu @booktook.cz .
A jsem za to hrozně rád.
Připomněl jsem si co mám na poezii rád. Vhled do hlavy a duše jiného člověka. Člověka, který vnímá svět jinýma očima, očima básníka. A přesně to jsem dostal v téhle sbírce útržků ( mimochodem jsem si po dočtení hned musel stáhnout všechny tři sbírky v originále) . Né s každým útržkem souhlasím ale s většinou jsem se dokázal ztotožnit, nebo se nad nimi zamyslet, chvíli se zastavit a přemýšlet o drobnostech, které utvářejí náš život a náš svět. To je myslím účelem poezie a téhle sbírce se to opravdu povedlo na maximum. Ještě několik hodin po dočtení jsem byl zasněný a v trochu zpomaleném módu :) Určitě doporučuju i těm kdo poezii normálně nečtou a hlavně doporučuju každému, kdo je ve stresu, rozlítaný, věčně si připadá, že nic nestíhá. Čtení vám zabere jenom chvíli ale neskutečně vás zklidní.

04.07.2020 5 z 5


Boss Boss Alexander Stainforth (p)

Ano, ano, ano další MM romance :) je to prostě nějaké mé období :) Ale za tyto dvě knihy jsem opravdu moc rád. Něco málo mi vadilo, ale k tomu se dostanu, jinak má u mě autor spoustu bonusových bodů. První bod je za to, že umístil děj do čech ( vetšina českých autorek umisťují tyto příběhy do Ameriky o které toho moc nevědí a pak je to takové zmatené česko-americké a to ubírá na důvěryhodnosti). Druhý bod je za pokračování, nesnáším když milostný příběh prostě skončí a nedozvíte se ani kousek jak to bylo pak. Ale to už by stačilo, pustíme se do knížek :) Příběh o tom jak nás mohou lidé zranit, co vše si neseme v sobě, jak nás porážky a okolí mohou změnit a jak těžké je najít vlastní štěstí. Ale také o užasné, urputné a nekonečné lásce, která v nás může vydržet ať to vybadá beznadějně jak jen chce. O síle drobnosti, a upřímném citu, který dokáže zmírnit i tu největší bolest. Příběh je plný lásky ale i o dost temnějších citů, občas se mi nechtělo věřit té změně z rozněžnělosti ke strachu. Knihy mě chytily a díky gradaci a zápletkám mě už nepustily. Něco málo ze závěru jsem tušil celou dobu ale absolutně to neubralo na síle toho zjištění a toho jak se to po té vyvýjelo. Ano každá kniha z tohoto žánru je emocionální ale z tohohle jsem byl opravdu hotový. Je to užasné. Drobnosti, které mi vadily jsou hned zapomenuty ale musím je zmínit. Vadil mi doslovný popis například nemusím vědět přesnou adresu a název obchodu kam chodí hlavní hrdina nakupovat :) A ze začátku knihy jsem si myslel, že jméno autora je jen pseudonym pro další slečnu protože….. žádný chlap neřekne, že si to týden neudělal ale když se mu ve sprše postaví tak se mu nechce si to udělat :D ale dobře to jsou opravdu drobnosti, a tyhle knihy se mi líbily tak, že jsem je měl přečtené za pár hodin. Když jsem se na konci dozvěděl, že se nechystá pokračování tak jsem byl v šoku a naštvaný, nejenom na autora ale i na sebe, že jsem to zhltal tak rychle. Pokud toto nějakou náhodou čte autor tak….. prosííííííím ja potřebuju víc. Prosím udělám cokoli :D

22.03.2020 5 z 5


Světlo a stíny Světlo a stíny Leigh Bardugo

Na čtení série Griša jsem se chystal dlouho. Odrazovali mě lidé, kteří tvrdili, že pokud jsem četl Šest vran a líbilo se mi to, tak Griša pro mě nebude nic moc.
Nemohli se mýlit víc :D Šest vran se mi líbilo hodně, ale tahle série mě neuvěřitelně vtáhla do tohohle úžasného světa. Po přečtení prvního dílu, který je asi nejslabší a přesto skvělý, jsem se nemohl odtrhnout. Přečetl jsem všechny tři díly, a protože jsem nechtěl odejít, pokračoval jsem Zjizveným králem, Trnitou řečí a aktuálně pomalu čtu Rule of wolfs. Svět malé vědy, různých národů s propracovanou mentalitou a hrdinů, které díky jejich vývoji budete opravdu milovat nebo nenávidět, je opravdu strhující. Takže pokud hledáte novou posedlost, Grishaverse je podle mě ta správná volba.
Hned po dočtení jsem také během jednoho dne shlédl celý seriál Shadow and Bone na netflixu a ano je tam spoustu změn, některé věci byly přidány trochu zbytečně, ale ......můj bože! Je to skvělý! Nádherné efekty a zpracování, skvělé obsazení, úžasné lokace a kostýmy, a krásně zachovaná duše knižní předlohy. Za mě určitě nejlepší seriálové zpracování knižní předlohy jaké jsem viděl.

24.05.2021 4 z 5


Pátá minuta je o nás Pátá minuta je o nás Eva Pospíšilová

Anotace by se dala napsat i jinak.
Kai a Ethan, jeden se zdá být zlomený ale není, druhý je zlomený ale nezdá se. Můžou najít cestu k sobě a.. k sobě ?

Stejně jako můžete odfouknout prach z drobného papírového jeřába, a vidět jak je krásný, můžete odfouknout prach i z člověka. Tenhle příběh je o lásce, o lásce, která může přijít nečekaně a rozeznít se tak hlasitě, že přehluší vše ostatní. O lásce, která zároveň hojí i zraňuje, a o lásce která může přinést vytoužený klid.
Kdybych tenhle komentář psal při čtení prvních 100 stran, byla by má první výtka, že jsou oba hlavní hrdinové neskutečně nesympatičtí. Z téhle výtky se ale s každou další stránkou stávala přednost. Autorky totiž umí ukázat jak vnímáte člověka než ho poznáte a pak tak skvěle popsat jeho pozadí, minulost a duši, že všechno pochopíte a postavy si zamilujete. A tak jediná výtka, která přetrvává, je přehršel slov a nepřehlednost když se na scéně potká více postav. Měl jsem pak problém zorientovat se v tom kdo co říká.
Nakonec je to teda jenom jedna výtka. Co naopak autorky umí neskutečně skvěle jsou popisy pocitů, atmosféry a myšlenek. Naprosto úžasně vás propojí s postavami a donutí vás prožívat vše s nimi a cítit vše až do zešílení. Mohl bych se rozepsat mnohem víc, ale nemám tady tolik prostoru, tak řeknu jen, že opravdu stojí za přečtení. Chci vás na ní opravdu nalákat.
Chcete se rozněžnit, rozčílit, zamilovat, bát, doufat, snít, radovat a těšit ? Tak si přečtěte Pátou minutu.
A já moc děkuju Evě a Kláře za poslání nádherného příběhu, který semnou zůstane ještě dlouho.

02.05.2021 4 z 5


Těžko uvěřitelný příběh Těžko uvěřitelný příběh Chris Colfer

Chrise Colfera většina z nás zná ze seriálu Glee. Někdo ho také zná jako autora série Země příběhů. A já jsem moc rád, že jsem poznal i toto dílko. Není to žádná závažná světová literatura a asi nic pro náročnějšího čtenáře. Ale já si příběh o partě teenagerů, na jejichž trip se přidá jejich zbožňovaný herec, docela užil. Ano autor se snažil poukázat na hodně vážná témata ale podle mě nešel nijak do hloubky a je to opravdu škoda. Knížka je také psaná tím hodně jednoduchým stylem, skvělým pro děti a mladší čtenáře, jaký můžete znát už ze země příběhů. Ve fantasy mi to nevadilo ale tenhle příběh měl mnohem větší potenciál a uvítal bych trochu poetičtější jazyk. Jinak jako oddechovku rozhodně doporučuji, je to hodně milá trochu až naivní knížka. Průměrné kvality :)

18.07.2020 3 z 5


Za soumraku Za soumraku Michael Cunningham

Tuhle knihu jsem přečetl už nějaký ten pátek zpátky, ale dlouho jsem přemýšlel co napsat. Co napsat jiného než ,, Prostě Cunningham,, .
Ano je to prostě Cunningham, nádherně, poeticky a melancholicky napsaný příběh. Příběh jednoho nespokojeného muže, příběh o celoživotním hledání smyslu života. O touze objevit krásu, o strachu ze stárnutí, strachu ze smrti. O touze po změně, srovnávání se s plynutím času a přijímání neměnnosti a zároveň konečnosti všeho. Ano je to příběh o tom všem a určitě o mnohem více věcech, které v této knize najde zase někdo jiný, někdo kdo jí bude číst s jinými životními zkušenostmi a jiným náhledem na svět.
To co v knize však najde každý, je naprosto úžasný a jedinečný styl psaní Michaela Cunninghama. Jeho poeticko-melancholický pohled na svět, který nenechá chladným žádného čtenáře. Příjměte od spisovatele všechny ty pocity, všechen smutek, strach, lásku a mnohem víc, stačí se jenom začíst do dalšího geniálního díla Michaela Cunninghama. ( Ano jméno jsem napsal spoustakrát, protože Cunningham je génius a zaslouží si být zmíněn milionkrát)

04.07.2020 5 z 5


Hluchavky Hluchavky Luboš Panda (p)

Příběh nás seznámí se životem dvou hluchých od jejich narození až po dospělost. Oba dva se hluší narodili a to ještě v době před revolucí, rozdíl je v tom že Honza se narodil do rodiny hluchých a Eva do rodiny slyšících. A my sledujeme jejich rozdílné a přesto podobné životy. Sledujeme jak se vyrovnávají se svou odlišností, jak bojují nebo se podvolují svému okolí, diskriminaci, zkostnatělému systému a dokonce vlastním rodinám. Knížka je psaná věcně a zároveň poutavě a s vtipem, není zde skoro žádná přebytečná omáčka okolo.
Od prvních stránek mě vyprávění chytlo a už nepustilo a knihu jsem měl přečtenou za jeden den. Už od začátku jsem měl velmi silné pocity. Střídaly se u mě slzy na krajíčku, s pocitem vzteku na lidi ale také hořkosladká radost, s pocitem pobavení. Dozvěděl jsem se spoustu informací a zajímavostí o životech, komunitě a kultuře neslyšících a to velmi nenásilnou formou, protože tyto informace byly skvěle zakomponovány do příběhu. Před přečtením jsem niky nepřemýšlel nad tím, že neslyšící vnímají svět jinak, ani mě nenapadlo, že dokonce přemýšlí jinak a že se s jejich odlišností dokonce pojí celá odlišná kultura a zvyky. Mám teď rozhodně chuť se dozvědět víc, víc se zapojit a třeba se i naučit znakový jazyk, protože člověk nikdy neví kdy se může hodit. Nebudu se více rozkecávat, knížka byla pro mě hodně silná a překvapuje mě, že se o ní více nemluví a že není všude. Proto ji rozhodně doporučuju každému, hodnotím plným počtem hvězd a určitě řadím k top knížkám, které jsem tento rok přečetl.

22.03.2020 5 z 5


Ocelová křídla motýla Ocelová křídla motýla Petra Kubašková

V téhle knize se spojilo tak moc věcí, které miluju, nebo ke mě promlouvají, až je to neuvěřitelné. Moje milované Ustí, queer témata, Malý princ a celkově osobnost Exupéryho. Tady je pár vět, které jsem si napsal v průběhu čtení:
Pamatuju si tu zahradu plnou trpaslíků, když jsme s babičkou chodili do plavecké haly. Pamatuju si spoustu z pocitů o, kterých autorka v knížce píše, i když jsem všechny neprožil já sám. A rozhodně si budu pamatovat pocity z téhle knížky, které jsou jako pocity ze samotného života, nostalgické, trochu tísnivé, hluboké, radostné, náhodné, silné i povrchní. Pocity ze sebe sama, z vlastní bezůtešnosti, z vlastnich i cizích chyb, z očekávání, zklamání, objevování, strachů, z popraskané duše, obyčejných hnědých křídel schovaných pod zářivě barevnými, nebo opačně.
Možná to vypadá jako logistický nebo rozpočtový problém, ale možná máme vsichni na pódiu letadlo, které se s námi na konci potopí, po celou dobu představení.
A ty největší bitvy, si vybojováváme sami v sobě.
Kdy si dovolíme být sami sebou? Vyplníme život strachem a budováním ocelového brnění, nebo dokážeme nechat zářit svoje křídla, i za cenu, že nás může chytit pavouk.
Tohle všechno mě napadá v průběhu čtení. Po dočtení zůstává divně melancholický pocit. A snad poprvé jsem se u queer knihy nezamiloval do postavy, ale do neviditelných nitek autorčiny pavučiny příbehů.
Nádherným jazykem jsou zde sepsány, osudy lidí, jejich vnitřní boj, historie malých i velkých dramat. A jako nitky pavučiny se pomalu sbíhají do středového kruhu, kde je každý sám, ale přesto propojený s ostatními.
Miluju to, neskutečně moc. A ty pocity ve mně na dlouho zůstanou.
A méně vzletně... v knize najdeme příběhy rodinné lásky, neuvěřitelně nádherný popis autistické duše, a její vliv na duše ostatní, delikátní lásku na sklonku života, gay vztah a překonávání vlastních ocelových brnění, asexualitu a pocity samoty v přeplněném světě, a milion dalších věcí, které vám tu ani nepopíšu.
Knihu si musíte přečíst a všechny ty pocity zažít sami.

14.08.2023 5 z 5


Srážka Srážka Alexander Stainforth (p)

MM romance s více než klasickou hate to love linkou :)
Určitě se nevyhnu srovnávání s autorovou předchozí duologií Boss a Alfa boss.
A musím rovnou říct, že celkově z tohoto srovnání vyjde určitě lépe Srážka. V této knize mě potěšily hlavně dvě věci. Oproti předchozím příběhům tu máme mnohem reálnější hlavní postavy a mnohem lépe napsané sexuální scény, i když těch je méně, než v tomto typu knihy očekáváte, to mi určitě nevadilo, spíš naopak. Né že by mi vadil sex to vůbec ne, jenom jsem v knihách spíš na romantiku, velká gesta a láskyplná vyznání :) Romantika je z klávesnice Alexandera opravdu krásná a popsaní citů je přesně to co na jeho knihách miluji. To jak umí popsat jak někdo cítí zamilovanost, potřebu být s někým, nebo zdrcenost z rozchodu či nepřítomnosti milovaného, je naprosto úžasné.
A tak jediné co mi trochu vadilo, ale určitě mi to nezkazilo celkový dojem, je trochu moc velká uspěchanost a zkratkovitost děje v druhé polovině a závěru knihy. Určitě bych ději a nastalému problému i jeho řešení, dal více prostoru, abych si to s postavami mohl trochu více prožít a tím pádem měl i silnější pocity.
Jinak je to opět skvělý příběh a .... slečny a gayové, přiznejme si to, kdo by nechtěl drzého, sexy, namachrovaného týpka s duší romantika a bezmeznou láskou?

30.11.2020 4 z 5


Na Seně Na Seně Vojtěch Rauer

Poměrně krátký román o dospívání. Autorova prvotina, která nás vezme do života i hlav několika teenagerů v době kdy přecházejí z období dětské bezstarostnosti, mladické nezodpovědnosti bez následků, do doby kdy si uvědomují, že se věci mění, že činy mají následky a odpovědnost za své činy nesou jenom oni sami. V příběhu je tento přerod urychlen sledem silných a dokonce tragických událostí. Každý z nás si prožil ten svůj přerod, proto se dokážeme všichni s příběhem ztotožnit ač zrovna ten náš přechod do dospělosti mohl vypadat trochu jinak.
Z počátku mě asi trochu štval filozofický a až přemoudřelý pohled na svět hlavního hrdiny, který mi na čtrnáctiletého kluka prostě neseděl. Když jsem se však zamyslel nad tím, že i já jsem v tom věku měl asi jiné smýšlení a pohled na svět než většina mých vrstevníků, a navíc autor v době psaní nebyl o moc starší než hlavní hrdina, pěkně mi to tam zapadlo a naopak mi díky tomu začal celý příběh dávat mnohem větší smysl.
Nakonec je to prostě úžasné vyprávění o tom, že i když jsme každý jiný, vlastně všichni řešíme stejné vnitřní problémy. Vyprávění o tom, že každé rozhodnutí a čin, obzvláště z doby dospívání, může změnit naší osobnost, život i budoucnost. A některé věci si sebou poneseme celý život. Jediné co mě tedy opravdu mrzí je, že některá témata, která zde byla nastíněna, nebyla více rozvedená a jenom jsme se jich lehce dotkly a běželi dál. Ano bylo by to rozsahově na mnohem déle, ale mě osobně by to vůbec nevadilo.
Na závěr, opět nemám nikoho specifického, komu bych knihu doporučil. Doporučil bych jí totiž všem. Skvěle napsaný příběh k zamyšlení o to užasnější když si uvědomíme věk autora při psaní.

26.11.2020 5 z 5


Ateliér špičatých klobouků 1 Ateliér špičatých klobouků 1 Kamome Širahama

Tahle manga je jedním slovem, nádherná.
Kouzelná kresba, a krásný příběh o magii a jedné malé dívce, která vidí všechnu krásu, kterou může právě magie vytvořit. Příběh je jednoduchý a přesto dává tušit něčemu mnohem většímu v dalších dílech. Kresba je opravdu krásná a duši hladicí.
Pokud máte rádi magii, fantasy a čaroděje, určitě to bude skvělá první manga zrovna pro vás ???? Ale i pokud už máte s mangou zkušenosti, tahle vás určitě chytne stejně jako mě ????

26.11.2020 4 z 5


Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí Lucie Seifertová

Nejkrásnější kniha mého dětství. Strávil jsem hodně, hodně času rozkládáním a skládáním, učil se a u toho se smál, prostě pecka :)

26.11.2020 5 z 5


Volání netvora Volání netvora Patrick Ness

První audiokniha, kterou jsem doposlouchal až do konce. V audioverzi ji vydalo nakladatelství @onehotbook , načetl Jan Vondráček a má něco málo přes 4 hodiny. To, že jsem konečně doposlouchal audioknihu a dokázal se na ní soustředit má hned několik důvodů. Prvním důvodem je určitě to jak je kniha napsaná, sice víme co se děje, a že skoro vše je v rovině psychologického vyrovnávání se dítěte s pocity budoucí, nevyhnutelné ztráty, to však nedělá prožitky vůbec menšími. Druhým důvodem byl, velmi příjemný hlas, kterým byla kniha načtena a v neposlední řadě má zásluhu určitě nová, skvěle přehledná a poměrně intuitivní aplikace od @audioteka.
A teď už k samotnému příběhu. Je to nádherně napsaný, místy až mrazivý příběh chlapce, jemuž umírá matka na rakovinu. Netvor z tisu je skvělým příměrem vlastního podvědomí. Toho jak se nejen v dítěti, v takovéto situaci mísí pocity. Strach, sebelítost, sobecká touha ať už to skončí, bolest, zmatek, nejistota, vztek. Příběh o tom jak se srovnat se všemi změnami, jak taková událost mění náš vztah s okolím i to jak jsme vnímáni. V téhle knize dostanete hodně silných pocitů a podnětů na několika málo stránkách, což možná občas příběhu ubližuje, protože .... někdy už je toho prostě moc. Čekal jsem větší emoční vypětí, které se ale nedostavilo až tak jak jsem i vzhledem k tématu očekával, proto 4 hvězdy. Jinak za mě určitě skvělá kniha, kterou rád doporučím.

26.11.2020 4 z 5


Tapetář Tapetář Ema Labudová

Neobyčejně napsaný příběh o tragicky obyčejném a přesto silně neobyčejném životě. Jak možná už víte, nesnáším ,,ale,, , a vyřvávám, že čeští autoři jsou stejně dobří jako jakýkoli jiný autor. ALE tady mě opravdu překvapilo, že tuhle knížku napsala česká autorka a ještě k tomu, velmi mladá česká autorka. Děj se odehrává v Anglii padesátých let a já jsem neměl jediný problém uvěřit tomu, že autorka tuto dobu a místo sama zažila. Proto mé ALE. Příběh sám by nebyl nijak zvlášť originální, šokující či napínavý. Co ho dělá opravdu skvělým, je autorčin styl psaní a ten pocit, že opravdu ví o čem píše. A to ať už píše o pocitech utlačované menšiny, zapuzeného dítěte, uprchlíka nebo lidí, kteří museli předčasně dospět. Či když nám v náznacích podává, jak vypadá deprese, mánie či hledání vlastní identity. Nemám problém se v jejím podání ztotožnit s čímkoli z výše zmíněného a cítit co autorka chce abych cítil. Pro mě navíc styl psaní vytvořil užasnou atmosféru a pocit známého prostředí. Popsal bych ho jako mix mého oblíbeného Michaela Cuninnghama a jeho nepřekonatelné existencionální poetiky, s užasnou snovou atmosférou asijských autorů jako je Murakami nebo Kangová. To celé ve mě vyvolalo opravdu silné pocity a tahle kniha se určitě řadí k tomu nejlepšímu co jsem četl.
P.s.: Celou dobu jsem si myslel, že je to odeonka, a i když ji vydal knižní klub tak to odeonka není. To mě opravdu překvapilo, protože mě ani nenapadlo myslet si, že tohle by mohla nebýt odeonka.

23.08.2020 5 z 5


Betonová zahrada Betonová zahrada Ian McEwan

Hodnocení téhle knihy jsem si musel nechat pořádně rozležet v hlavě. Protože pokud bych jí hodnotil hned po dočtení tak by bylo hodnocení zlé a to nevim jestli bych si úplně dovolil u autora takového jména.
Kdybych tohle psal hned po dočtení, napsal bych, že mě kniha hrozně iritovala. Štvala mě nereálnost příběhu, strohý styl psaní, nereálné charaktery postav, které si autor přizpůsoboval podle toho jak se mu zrovna hodilo, bez nějakého viditelného základu, nebo následků. Nejvíc mě štval charakter hlavní postavy, šestnáctiletý kluk s vědomostmi a chováním pětiletého dítěte. A co chci napsat teď, po týdnu přemýšlení ? Možná to všechno byl účel, možná mě to všechno mělo iritovat, možná celá ta surrealnost měla podtrhovat jedno hlavní sdělení. A to jak jsme ovlivněni výchovou, společností a odsouváním smrti. Hlavně to poslední je podle mě hlavním tématem knihy. Odsouváme smrt, nemluvíme o ní, bojíme se jí. Na mrtvého člověka se nedokážeme ani podívat, hřbitovy jsme přestěhovali na okraj města a zajdeme tam jen když je to nezbytně nutné. Čím méně o ní mluvíme, tím více nás děsí a nedokážeme se srovnat s tím, že jednou čeká i nás. Po tomhle uvažování musím říct, že i přes všechno co jsem psal na začátku, mě kniha opravdu oslovila. A doporučuji její přečtení a zamyšlení se nad tématem, které nabízí.
Ps: Nenechte se odradit anotací, podle které to vypadá, že je kniha hlavně o incestu. Skoro žádný tam naštěstí není. Spíš je v myšlenkách a zvědavosti.

10.08.2020 4 z 5


iPohádka iPohádka Karel Kovy Kovář (p)

POHÁDKA EPIČTĚJŠÍ NEŽ KDEJAKÉ FANTASY
Tuhle knížku sem si chtěl přečíst spíš ze srandy a ze zvědavosti, i přesto jsem měl jistá očekávání. A ta autor dalece předčil. I podle anotace a ohlasů, jsem čekal celkové vyznění knihy ve smyslu ,, sociální sítě jsou dobrý sluha ale špatný pán,, to jsem se teda dost spletl. Hodně mě prekvapily narážky na Třetí říši, židovskou otazku i konečné řešení. Které byly naprosto nenásilně a vložené do tohohle příběhu, který je nakonec za mě hlavně o tom, že každý z nás má v sobě hodně temné stránky, o tom jak je důležité bojovat za spravnou věc, jakou sílu má jedinec (a to ať už v dobrém nebo špatném), o toleranci i o tom, že čím rozmanitější je společnost tím je silnější. A hlavně o tom jak lehce jsou lidé zmanipulovatelní. Na těch nekolika málo stránkách se toho ovšem ukrývá mnohem víc. A všechno je to zabaleno do epického fantasy příběhu a typického autorova humoru. Občas jsem si při čtení připadal jako bych sledoval Kovyho video. Chytré a inteligentní myšlenky, či závažnější poselství zabalené do mě velmi blízkého intoušského humoru vyhnaného až na hranici trapnosti. Ano to co miluju na jeho videích miluju i na tehle knížce. Určitě doporučuju každému nehledě na váš věk. Skvělá kniha k pobavení a zároveň k zamyšlení.
P.s.: Ty ilustrace jsou boží
P.P.s: Výraz ,,Vlivnice,, je naprosto geniální ????

30.07.2020 5 z 5


Podivná knihovna Podivná knihovna Haruki Murakami

Krátká a nádherně ilustrovaná povídka od jednoho z nejznámějších spisovatelů současnosti. Murakami vám už klasicky zamotá hlavu, donutí vás přemýšlet nad významy, číst mezi řádky a zjišťovat si věci z Japonských podobenství a tradic. Pod nánosem snových ( teda v tomhle případě spíš z nočních můr) obrazů a podivností, je příběh o dospívání, ztrátě dětství i jistot. Ani po dočtení nevíte co se to vlastně stalo, co byl sen a co skutečnost. Nebudu si hrát na nějakého extra intelektuála a tvrdit, že jsem vše hned pochopil. Ale dal jsem si tu práci a vyhledal třeba význam špačka v Japonské tradici. Po chvíli pátrání a hloubaní je tahle nádherně ilustrovaná povídka pro mě dalším silným kouskem za poslední dobu. A určitě doporučuju každému kdo nad knihou rád hloubá. Je to jedna z mála knih, která mě opravdu donutila k pátrání. Necelá hodinka čtení a mnohem více času věnováno porozumění :)

28.07.2020 5 z 5


Bílá kniha Bílá kniha Han Kang

Když je pro mě nějaká kniha hodně dobrá nebo extrémně silná, tak vlastně ani nevím co o ní mám říkat. Prostě nemám slov. Přesto se pokusím. Bílá kniha, jak už se píše v anotaci, je intimní meditací o bílé. Něco musíte vědět než se do knihy pustíte. Autorka je korejka a v korejštině jsou dva názvy pro bílou. Jeden pro bílou, která označuje čistotu, nevinnost a neposkvrněnost a drůhý pro bílou, která označuje smutek a smrt.
Je to pro knihu důležité, protože podle mě se tady proplétají oba dva tyto významy. Autorka píše o drobných útržcích ze svého života a o své starší sestře, která umřela dvě hodiny po narození. Propůjčuje ji tedy svůj život aby ji uctila a přemýšlí o tom co by se stalo kdyby nezemřela. Část knihy se také odehrává ve Varšavě, kterou připodobňuje právě k sobě a své sestře. Město v jeden čas zemřelo aby z něho mohlo vyrůst nové. Kdyby její sestra nezemřela ona by nežila, žije tedy její život.
Kniha je hodně kraťoučká a přesto neskutečně silná. Nic melancholičtějšího jsem snad nikdy nečetl. Celou dobu jsem měl husí kůži a několikrát mi samovolně ukápla slza. Škoda že mám k dispozici jenom pět hvězd. K této knize se budu určitě vracet znova a znova.

13.07.2020 5 z 5