knizni.taurus komentáře u knih

“Hodila jsem po něm pohledem, ktery by poslal brečet do kouta i Voldemorta, ale pak jsem se dvakrát zhluboka nadechla a rozhodla se chovat jako dospělá (jinymi slovy si svůj příští útok pečlivě promyslím a nebudu plytvat energií na ukvapené dětinské vypady).

Za prvé potřebuju ocenit ten formát. Kniha jako adventní kalendář bylo něco co jsem nevěděla, že potřebuju a příští rok chci další. Autorka má můj obdiv, že takto dokázala napsat knihu do 24 kapitol a k tomu vymyslet všechny úkoly, tipy na písničky a filmy. Druhá věc je skvělé grafické zpracování, na které jsme u autorky už zvyklí z jejich předchozích knih a ilustrátorka odvedla úžasnou práci. Je to kreativní od první strany.

Příběhově je to oddechovka. Pokud od toho budete čekat víc, asi budete zklamaní. Pokud si však chcete užít milý příběh se sympatickými postavami, tak vám Den po dni můžu vřele doporučit.

Co tady tedy vše najdete?
- originální formát (milovala jsem to otevírání nových kapitol)
- roztomilý fake dating
- vánoční atmosféru
- kóču a vtipnou (bláznivou) babču
- spoustu úkolů, které můžete plnit spolu s hlavní hrdinkou
- skvělý styl psaní (čte se to samo)

O vedlejších postavách a nějakého backgroundu se toho moc nedozvíte. Soustředíme se tady zejména na Adeline a Jaxona a vůbec mi to nevadí. Není to nejpropracovanější romantický příběh, hlavní hrdinové se často chovali jako děti, ale předvánoční čas mi to zpříjemnilo a o to mi šlo. Něco nenáročného, milého, vtipného a lehkého.. a to jsem taky dostala. Ano, je to plné klišé a já si to prostě a jednoduše užila.

19.01.2025

“Co je to videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát.

“Za devatero kódy a devatero algoritmy… najdeme zajímavý příběh, který ve vás zanechá spoustu pocitů. Musím se přiznat, že na začátku jsem nevěděla, jestli se mi kniha bude líbit a na konci jsem nebyla unešená tak, jak bych z nadšených ohlasů čekala. Ale ráda bych vám ji i tak doporučila a vysvětlila své vysoké hodnocení. Protože je to vlastně výborná kniha.

Už jste někdy četli knihu z prostředí vývoje videoher? Já ne. Že vás ale videohry nebaví? Ja je taky nehraju, ale ty zajímavosti z toho světa byly tak dobře podané, že jsem si čtení vždy vychutnala. Za mě to není příběh na jedno odpoledne, styl psaní je zvláštní, občas těžkopádný a pomalý, ale pokud mu věnujete adekvátní čas, tak nebudete litovat. Když byly některé pasáže pro mě složité na čtení nebo málo záživné, tak v ten moment jsem knihu odložila a vrátila se k ni zase později. Tak jsem ke knize dokázala přistupovat s nadhledem a nestalo se, že bych se do čtení nutila.

Sam, stejně jako Sadie a Marx, si dokážou získat vaši pozornost. Nebude to s nimi vždy jednoduché, ale tak skvěle propracované postavy jsem už dlouho nezažila. Jediná výtka by byla ta, že v určitém jejich životním období pro mě bylo těžké si uvědomit v jakém věku jsou, byli nějak neuchopitelní. Celkový vývoj těch postav je ale zřetelný. Hrozně se mi líbilo sledovat to přátelství a tu lásku jakou ti tři k sobě chovali. Ne vždy byli za jedno, dělali chyby a oddalovali se od sebe, ale dokázali si k sobě najít cestu zpět. Navíc se tady všichni střídají ve vyprávění, což vám na konci dá ucelený zážitek do kterého přispěli všichni svým pohledem na věc.

Kniha je jako samotná počítačová hra, kde se postupně dostáváte jednotlivými levely života počítačových vývojářů. Jejich postupem do podvědomí lidí, jejich přešlapy a pády (nejen) v herním průmyslu. Tak běž hrát.

čteno v rámci #spoluprace s @knihydobrovsky

19.01.2025

Je to jen hra, připomínal si se sevřeným srdcem. Vůbec nic to neznamená.
Jenže pokud to byla pravda, proč mu najednou tlouklo srdce, jako by vykročil z útesu do nicoty a doufal, že nebude následovat pád?

Jakákoliv čarodějná kniha, která se vydá, jde automaticky na můj TBR. Miluju čarodějnou atmosféru a té tady dávám za 1.

Nelítostný lovec je atmosférický příběh. Styl vyprávění mi přišel pomalejší, ale mě tohle pomalé tempo sedí. Navíc jsou tu krátké kapitoly, které vás udržují ve čtení. Je tady výborná hate to love romantická linka, která za mě mohla dostat větší prostor, ale když už se objevila na scéně, tak jsem si ty přestřelky Gideona a Rune užívala. Chemie mezi nimi prosakovala z každé stránky. Kromě toho je tady i menší milostný trojúhelník, který mě ale vůbec nezaujal. :D

Postavy jsou dobře propracované, Rune je skvělá drzá hlavní hrdinka a kdo by nemiloval grumpy kocoury? Ach ta Gideonova minulost..

Samotný worldbuilding sice pokulhává, ale zápletku tady dostaneme plnohodnotnou. Ačkoliv je to v některých chvílích předvídatelné, tak se to četlo samo a vtahovalo mě to do děje.

Bonus ve formě vyprávění z pohledu obou protagonistů tady nechybí, takže palec nahoru (proč se tak nepíšou všechny knihy?). No a abychom to zakončili překvapivě nepřekvapivě, tak na konci dostanete (čarodějný) kotel akce a obří cliffhanger, že se nebudete moct dočkat dalšího dílu. Nebo aspoň já se těším (navíc je to jen duologie).

čteno v rámci spolupráce s Humbook

19.01.2025

Kdo miluje Krásku a zvíře? Pro mě je to jedna z nejoblíbenějších pohádek a ráda si vždy přečtu jakýkoliv retelling. Tady ten určitě nezařadím mezi nejlepší.

Je to krátký příběh, ve kterém jsou krátké kapitoly, a tak to budete mít přečteno za chvíli. U těchto příběhu jsem vždy ráda za pohled obou hlavních hrdinů, což tady je.

Postavy nebyly špatné, jen jejich chování bylo občas nelogické. Každopádně ta druhá Belle byla drzá a sarkastická, milá a zároveň bojovná, neměla jsem ji co vytknout (tyhle hrdinky mám ráda), ale mrzí mě, že ji poznáme hrozně málo. Taky musím říct, že mě bavil i Gabriel, ale opět nějaký vývoj postavy se tu prostě nevlezl. Ačkoliv romantická měla potenciál, rozvinuta byla málo. Škoda.

“Nerad opakuju otázky, Belle.
“Já je zase nerada poslouchám, takže oba uvítáme, když přestanete.

Mini sumarizace: Celkově je to oddechovka, která ale nepřináší nic extra navíc a bylo to dost nedotažené. Jako taková první rozepsaná verze, u které to ještě chtělo dopracovat děj. Celou knihu drží při životě hlavně interakce hlavních hrdinů. Nápad dobrý, počet stran to bohužel zazdil.

Btw. Jinak mi to přišlo jako takový mix těch roztomilých disneyovek a kousavé romantasy.

23.10.2024

Závěrečný díl skvělé série.

Po prvním dílu jsem se nemohla dočkat pokračování a celého rozuzlení. A že to teda byla jízda. Ale nebudu kecat, první díl mě bavil o malinko víc (ten mě po začtení prostě vystřelil na měsíc). Druhý díl byl občas krapet utahanější, ale do čtení jsem se nemusela nutit a příběh Ilvernathské sedmičky byl návykový, takže jsem se nakonec i bála brzkého konce.

V závěrečném díle dostaneme opět vyprávění z pohledu 4 postav a mě nejvíc bavily ty z pohledu Alistaira, Gavina a Isobel. Briony mě úplně neoslnila ani v prvním díle (a tady se to pořád nezlepšilo, i když jejímu odhodlání jsem fandila), za to Gavin se tady docela vyšplhal a prosím vás… Reid, jako pardón, ale toho kluka žeru :D (škoda, že není vyprávění i z jeho pohledu). V druhém díle vše graduje, taky se dost řeší (občas vypjaté) vztahy, důvěra, láska (romantická či sourozenecká) a hlavně boj o přežití.

Každopádně tuhle sérii jsem si zamilovala, ani druhý díl mě díkybohu nezklamal a já sérii budu ráda doporučoval dál. Za mě má tahle série vše od charakterově skvěle vykreslených postav, přes nespočet zvratů až po dokonale fungující, zajímavý a jedinečný magický svět. Propracovanost a hra se slovy se autorkám nedá upřít a pokud prostě hledáte neotřelou, drsnou a komplikovanou fantasy, tak běžte do toho.

Přečteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST. :)

08.08.2024

Když jsem si přečetla anotaci této duologie, tak jsem si řekla, že tohle si musím přečíst. A pokud máte rádi drsné magické fantasy, tak vám knihu můžu vřele doporučit.

Ze začátku jsem se do knihy hůře začítala. Je to opravdu spletitá a komplikovaná fantasy a navíc tady nemáte jen jednoho vypravěče, ale hned 4. Kromě toho je to psané v er-formě, což je pro mě ta horší varianta pro zorientování se v příběhu.

Nicméně, jakmile jsem se do příběhu ponořila dost hluboko, tak jsem si užilvala každou stránku a nechtěla jsem se vynořit. Čte se to sice pomalu, ale hrozně mě bavila každá seslaná kletba a každý souboj. Je to příběh nabitý akcí, pletichařením, nečekaných spojenectví a nakonec i té lásky a zrady.

Všechno co tady budete číst je dopodrobna promyšlené, ať už je to historie 7 rodin šampionů, nebo kouzla a kletby tak i vše co se děje v turnaji. Postavy budete milovat i nesnášet, budete je chtít praštit i obejmout a budete jim fandit v jejich snaze přežít.

Není to úplně milá YA fantasy. Je to místy opravdu kruté, ale zároveň velmi dobře propracované, chytré a zajímavé. Je fajn pozorovat lidi, kteří nejsou jen dobří nebo zlí, některé jejich pochybné rozhodnotí, kdy nevíte jak se k tomu postavit. A opravdu jsou to šampioni? Nebo jen neřádi?

Přečteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST. :)

07.08.2024

Hm, při psaní recenze druhého dílu nastal problém, že jsem si nepsala žádné poznámky během čtení. Tak to teď píšu až po dočtení celé série. :D Na druhou stranu, je vidět, že mě série tak moc chytla, že jsem ji přečetla během třeba dvou týdnu celou téměř na jeden nádech.

Druhý díl začíná druhým uvězněním naší Ayly. Chudák holka se ocitá pořád někde pod zámkem. Každopádně se tady dostáváme i do jiné smečky, konkrétně smečky vlka a je to zase trochu jiný obrat.

Druhý díl nabídne nejeden zvrat, tajemství, akci (i když natahovanější pasáže jsou tady s námi taky) a žhavé scény. Čte se to samo, vývoj vztahů (ne jen toho romantického) mě bavil a zase se tady o fungování tohoto světa něco nového dozvíte (což je fajn, že to nejsou jenom sexy scény). Taky si už začínám zvykat na ty otevřené konce (ne takové ty jakože otevřené, ale prostě vám to usekne v té nejzajímavější části a vy jen hledíte na poslední stránku, jestli si jako dělá srandu :D) = doporučuju mít další díl k dispozici.

Suma sumárum: já tuhle sérii můžu vřele doporučit těm, kteří milují fantasy s vlky a hledají odpočinkovou sérii, která vás vtáhne do děje a nepustí. Je to návykové čtení s propracovanějším světem (přes fungování smeček, přeměňování člověka ve vlka nebo až k rituálům čarodějek).

16.07.2024

Do knížky Poslední, kdo zůstal jsem se pustila díky našemu Ostravskému knižnímu klubu a jsem ráda. Na autora jsem slýchávala samou chválu, ale pořad se né a né do knihy pustit.

Námět knihy mě zaujal. Říkala jsem si: “to bude něco jako Darcy Coates? A ono jo i ne. Za mě je to taková více vytuněná Darcy, kdy to nadpřirozeno není takové, jak se na první pohled může zdát. Navíc je to taková ta verze Kniha v knize, což bylo zajímavé.

Styl vyprávění mi sedl. Autor píše velmi čtivě a dokáže udržet v ději. Skvělé bylo střídání minulosti s přítomnosti, což v určitých fázích sice bylo sice frustrující, když se něco dělo, ale jinak super. :D Velké plus byly také krátké kapitoly.

Celková atmosféra knihy vás pohltí, takže doporučuju číst večer, protože aspoň si zažijete to duchařské mrazení. Do poslední chvíle jsem netušila co se bude dít, kam to všechno povede. Hodně mě bavilo, jak vás autor vzal za ručičku, kdy vás knihou prováděl a vy si tak mohli vytvořit nějakou teorii, jen proto, aby vám ji vzápětí rozbil jak domeček z karet a vedl vás jinam. :D No a na konci samozřejmě akce, zvrat, zvrat, akce atd.

Pár much to přece jen ale mělo.. delší začtení, trochu natahovaný děj a konec byl za mě překombinovaný, ale zase aspoň nečekaný.

16.07.2024

“Protože knihy jsou to nejkrásnější, co na světě je. Odnáší nás pryč od reality, do světů, kde můžeme být kýmkoli a čímkoli si jen zamaneme. Nechají nás plout pryč od našich problému. - R. Pražáková

Koruna strachu byla pro mě neobvyklým příběhem. Kdo by totiž jednou nechtěl žít ve světě knih a zažít to dobrodružství, že jo? A tady vás tam jeden klíč dokáže přenést.

Prolog knihy mě zaujal a mě hned došlo, že tohle bude něco co si užiju. Přesto jsou v něm 2 věci, které beru jako takové malé mínus:

1. Příběh je vyprávěn z pohledu různých osob, což je fajn, protože takhle dostáváme několik linek, které se nakonec spojí. A jasně, ne každá mě bavila stejně, ale v příběhu chybět nemohly. Škoda ale je, že na začátku kapitol není jméno toho, kdo zrovna vypráví, lépe by se mi v tom orientovalo.

2. Druhá věc je, že ze začátku jsem byla ve čtení mírně zmatená, protože během pár stránek skočíme do království o kterém nevíme nic (mimo jsme s Avery byly stejně :D). Přesně na straně 68 jsem do knihy psala poznámku, že v této kapitole došlo k většímu vysvětlení světa a já se tak už lépe zorientovala.

Nicméně, přes tyto dvě mini poznámky jsem si čtení užila. Příběh byl pro mě originální, postavy mi sedly (najdete tu i morally grey charaktery, což já můžu). Postavy nebyly ploché: záporáky budete nesnášet, oblíbence naopak milovat. Je to napsané s lehkostí, dokáže vás to vtáhnout do čtení rychle a taková pohádková verze o království se střídala s tou temnější.

Za mě skvělý debut, který by neměl minout žádného milovníka YA fantasy s romantickou linkou. Autorka už taky pracuje na druhém dílu a já se těším, až se k Avery, Sullivanovi a ostatním zase vrátím.

29.05.2024

Kniha Než tě nechám jít je doporučována autorkou Colleen Hoover a duem Christina Lauren a tak bylo jasné, že se do knížky pustím. Očekávala jsem velmi silný příběh a ten jsem i dostala.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů a tedy naší hlavní hrdinky Yasmen a jejího bývalého manžela Josiaha. Díky tomu dostanete takový ucelený obraz toho vztahu, jak každý prožívál určité období jinak, jak se každý z nich vyrovnával se svými emocemi a jak se vlastně k rozvodu dostali.

Ta témata, která kniha zpracovává jsou velmi těžká. Příběh vlastně pojednává o ztrátě milovaného člověka, o ztrátě sama sebe, o depresích, o tom jak se vlastně člověk vyrovnává s rozvodem a podobně. A i když tohle vše nebude lehké, ani lehké to číst, tak to není příběh jen o bolesti, ale o naději, uzdravování, o tom, co vše se v životě může stát a jak se s tím poprat a v neposlední řadě o druhých šancích a jak to s nimi vlastně je.

Knížka se četla velmi dobře, je to skvěle napsané, ale v určitých momentech jsem prostě knížku už nemohla číst, protože mi z ní bylo smutno. Celkově tak můžu říct, že autorka spolehlivě dokáže pocity Yasmen a Josiaha na vás převést a je to opravdu reálný a syrový příběh.

Celkově knížku můžu doporučit těm, kteří hledají nějaký silný příběh s přesahem a těm, kteří mají rádi knihy, které vám sice nejdříve zlomí srdce, ale na konci se nebude všechno zdát tak zlé.

Za knihu děkuji @nakladatelstvijota :)
*spolupráce

29.05.2024

Když jsem si vybírala audioknihu, tak jsem sáhla po Černooké s tím, že to bude fajn oddechovka. Očividně něco jako číst anotace jsem považovala za zbytečné :D. A tak jsem se ocitla v depresi.

Kniha je vyprávěna z pohledu osmnáctileté Viktorie, které před lety zemřela matka a ona se s tím stále nedokázala vyrovnat. Že by ji s tím dokázala pomoct ta černooká dívka, kterou najednou vidí v zrcadle? Nebo kdo to je?

Příběh jako takový je zajímavý a který rozhodně nedoporučuju číst v nějakém těžkém období. Je to sice za mě dobře napsaná kniha, která téma depresí, úzkostí až po ztrátu blízké osoby a vlastně ztrátu samy sebe popisuje velmi přesvědčivě, ale může to ve vás zanechat tíživé pocity. Proto bych si její čtení s ohledem na toto rozmyslela. Ale taky si s Viktorií prožijete třeba i první lásku, takže ne vše bylo až tak pochmurné (no, jak se to dá říct). Jinak mě v příběhu nesedla jedna věc a to konec. Ten jsem buď nečekala takový, nebo když tak jinak vyřešený.

Nevím, jestli jsou na knize nějaká #triggerwarning, každopádně za mě by tam opravdu měly být. Je to sice kniha zpracovávající velmi důležitá témata, nicméně se pořád řadí do knih “young adult a tam by to mohlo i nadělat škody.

Jak jsem psala výše, příběh jsem si pustila jako audioknihu a musím říct, že přednes byl bravurní. Ten dopad, když vám to někdo vypráví je za mě ještě větší, než když si o Viktorií čtete sami. Autentická intonace, která sedla do každé minuty.

Jo a pokud do knihy půjdete, počítejte s tím, že tam je málo dialogů. Kniha se opravdu odehrává z velké části v hlavě naší hlavní postavy.

Hodnotit hvězdičkami nebudu, knihu doporučuji těm, kteří se na ni cítí.

Novodobá romance Romea a Julie, která mě lákala, ale bohužel mi zvlášť nesedla. Nejspíš tedy ale půjdu proti proudu.

Kde začít? Nápad to byl skvělý. Dvě znepřátelené rodiny, jedno (nedořešené) úmrtí a slow burn romantická linka. Nicméně od knihy jsem toho čekala více. A tady je pár věcí, které mi nesedly nebo ty, které jsem naopak vnímala pozitivně.

1. Zápletka s očištěním jména Heleniny sestry ve spojitosti s jejím úmrtím a úmrtím Jessiahova bratra vzala rychle za své. Byl to takový prvek, který z této romance mohl udělat něco víc, ale díky tomu, že větší detektivní práce netvořila ani třetinu příběhu, to upadlo do klasické romantiky, kde si hlavní postavy k sobě hledají cestu 300 stran.
2. Nic extra se tam neděje, pokud Helena náhodou nenarazí na nějakou novou “indicii, tak jen sledujeme dva lidi, kteří skáčou tak, jak jim jejich rodiče pískají.
3. Vše bylo tak utahané, zdlouhavé a jak na kolovrátku, že jsem si připadala, že to čtu tisíc let.
4. Hlavní postavy nebyly špatné, chovali se vzhledem ke svému “postavení ve společnosti tak, jak bych předpokládala, ale zkrátka mi tam chybělo něco extra. Ačkoliv se snažili ukořistit si trochu té své rebélie, tak mě to nestačilo (i když mi jich bylo líto). Třeba se ta rebélie ještě ukáže v dalších dílech.
5. Plusový bod: komunikativnost. Oba se v tomto chovali dospěle, mluvili spolu a velmi oceňuju konec knihy, který ačkoliv je otevřený, tak jsem byla překvapená, že jej autorka tak elegantně zakončila. Víc asi prozrazovat nemůžu, musíte si to přečíst, pokud chcete vědět víc :D
6. Celý příběh je vyprávěn z pohledu jak Heleny, tak Jessiaha, takže můžeme nahlédnout do obou zmíněných rodin. Tohle bylo fajn, protože vám to dá takový ucelený obrázek.
7. Krásná obálka s nádhernou ořízkou.

Příběh jako takový má zajímavý námět a věřím, že by mohl bavit ty, kteří si libují v slow burn (a zakázané) romantické lince a v dlouhých příbězích. Mě ale příběh Heleny a Jesse příliš nezasáhl a myslím, že se do dalších dílů nepustím. Možná kdyby to byla jen duologie.

Knihu jsem četla v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.

2,5/5

Už jakmile jsem knihu zahlédla u @thecozyaim tak jsem věděla, že tuhle roztomilost chci doma. A tak jsem po tom sáhla, v momentě, kdy jsem neměla chuť číst něco rozsáhlého a složitého a jen se ponořit do hřejivého a milého příběhu. A moje očekávání to splnilo na 100 %.

Že vám tohle nestačí k tomu, abyste po knížce sáhli? No dobře, tak jedeme dál. :)

V této cca 250 stránkové roztomilosti se potkáte s Beou, která žije se svým dědečkem Vepřím čarodějem a společnost jim dělá kocour Nim. No ale co se stane, když její dědeček záhadně zmizí? Naštěstí potká dobrodruha Cada, potomka dávného rodu Galduriánů, který ji velmi rád pomůže s hledáním dědečka a společnost jim nebude dělat nikdo jiný než kocour Nim, který do příběhu vloží pár úsměvných okamžiků. Nicméně Bea není žádná dobrodružná holka, a tak ji čeká spousta překonávání strachu a úzkostí (téma je moc hezky zpracováno) na jejich výpravné cestě plné nástrah a temnoty, která chce jejich lesní říši Irpu zcela pohltit.

Na tomhle papíru naleznete nádhernou kresbu plnou podzimních, hřejivých barev, zvláštních stvoření, ať už přátelských nebo těch nepřátelských a jedno putování tří bytostí, kteří ani neví kam vlastně jdou, ale odhodlání jim vůbec nechybí. Za mě komiks můžu určitě doporučit a mě už nezbývá než čekat na další díly. :)

19.02.2024

Než začnu s výčtem věcí, proč si knihu musíte přečíst, tak bych ráda poděkovala nakladatelství HOST, které mi poskytlo knihu v rámci #spoluprace :)

Tři svatby. Tři pohřby. Hrdinka, která své vyvolené zabijí pouhým dotykem a přesto, k záchraně svého domova potřebuje toho vyvoleného. Jaká ironie, že?

Prosím vás pokud vás nenaláka originálně znějící anotace, ani ta skvostná obálka, tak se o to musím pokusit já, protože za mě je to něco co si milovníka fantasy muže získat! :)

Skvělé postavy
Ať už se jedná o hlavní postavy, nebo vedlejší, tak jsou svým vlastním způsobem vtipní, sarkastičtí, svéhlaví, tvrdohlaví a milí (nakonec :D). Hlavní hrdinka není dokonalá, nemá zbytečný komplex té vyvolené a dokáže vnímat své chyby a snaží se je napravit. Dante je každopádně skvost téhle knihy a není možné, abyste si tohohle bručouna nezamilovali. O:)

Samé intriky a tajemno
S každou další kapitolou se dostáváte hlouběji do zákoutí tohohle fantasy světa, kdy odkrýváte jedno tajemství za druhým propojené politickým pletichařením. Co mi bylo trošku líto, bylo slabší vysvětlení zapojení bohů a jejich prokletí (jen pár vět), a fungování Alessiny moci. Tenhle svět mohla autorka trochu podrobněji rozvinout, originality tu je totiž víc než dost.

Prostředí inspirované Itálií
Hodně se mi líbilo propojení s Itálií. Najdete tady spoustu cizí řeči, které slouží hlavně pro vyjádření nějakých proroctví, které dokreslovala poselství Alessy. Pojďte se ztratit na prosluněném ostrově, kde doufáte, že hlavní hrdinka najde kontrolu nad svou mocí a zachrání vás před Skaraby.

Důležitost přátelství a romantická linka
Téma přátelství je tady skvěle zpracováno. Ta banda lidí není dokonalá, ale je svá. Baví mě to pošťuchování, hašteření, nakonec i obětování atd. Kromě toho tady je i skvělá pomalá romantická linka, kdy není nouze o jiskřeníčko.

Jedná se o duologii!
Když chvilku počkáte na druhý díl, tak vás ani otevřený konec neodradí. A taky počítám s tím, že nás ve druhém díle čeká epické finále. :)

18.01.2024

Za poskytnutí eknihy k recenzi děkuji @venupress :)

Kniha jako taková je rozdělená do 3 částí. V první části je jakési seznámení s příběhem, zmateně koukáte kdo je kdo (kolik že to má bratrů?), v druhé části se dostáváme do New Yorku (skvělá část) a ve třetí části graduje drama (tam se mi ke konci málem zastavilo srdce a přiznám se.. listovala jsem pár stránek dopředu, abych věděla co se stalo :D).

Takhle.. četlo se to dobře, bylo to dost návykové čtení, téma boxu mě bavilo a bylo pro mě něčím novým. Co se týká hlavních postav, tak mě hodně bavil ten vztah hlavní hrdinky s jejími bratry. Hate je bojovnice, doslova. Líbilo se mi na ni, že není nijak zdokonalována (holka cítila např. žárlivost nebo závist a přiznala si to), je to holka se svými chybami a problémy, které se snaží řešit za pochodu. Byla drzá, svá, zapálená pro to co chtěla, sarkastická, ale občas uměla být i vtipná a nakonec i milá (i když to trvalo). Robert byl takový typický (obětní) klaďas a její bratři byly 3 horké hlavy (víc řešili věci fyzicky než by zjišťovali, kde leží pravda) a jeden kliďas.

Kromě boxu, tady najdete i těžší téma: násilí. To bylo zpracováno dobře, ale myslím si, že potom to šlo do takové mafianské roviny a to už pro mě bylo trochu přepálené. Pár (přesně 2) věcí, které mi nedovolí knihu hodnotit plným počtem, jsem objevila v průběhu čtení:
1. kniha byla občas zdlouhavá (řešilo se něco stále dokola)
2. někdy na sílu dramatické (zbytečně, kniha je jedno velké drámo)

Asi ve mě příběh nezůstane delší dobu, ale na druhou stranu to byl příběh dynamický, plný tajemství, zvratů, intrik a rodinných problémů, jehož čtení jsem si užila a s klidem můžu doporučit dál těm, kdo rádi hodně dramatická rodinná pouta.

PS. Oceňuju citáty na začátku každé kapitoly a to, že fyzická kniha je fakt vyšperkovaná.

05.12.2023

Takhle Já nečetla Krutého prince. Ale! Přečetla jsem si okrajově o čem to je a kdo je kdo, abych nebyla úplně zmatená (což doporučuju udělat všem kdo se do světa víl a Elfhame pouští poprvé).

Co se týká toho světa, tak ten mě bavil, to jak je to celé propojené a že celé je to do podrobná vykreslené, ta hra se slovy a květnatost jazyka - autorka se zdá psát umí. Děj nemá zas tolik akcí, ale je tam hodně intrik a pletichaření a pro ty, které baví se v tom “hrabat, je tam spousta tajemství, která můžou odhalit během čtení (ja si nechávám moment překvapení zásadně na konec a tolik se v tom během čtení nešťourám :D).

Bytosti děsně mě bavila zlomyslnost víl, to že nemůžou lhát a stejně si najdou způsob jak vás obelstít. Taky že každá víla nevypadá stejně “tuctově, ale jsou rozmanité. Hlavní postavy jsou takové, jako bych je v young adult příběhu čekala - svéhlavé, tvrdohlavé a sarkastické. No Wren postupně bere svůj život do vlastních rukou a dost se těším, jaká bude badass v dalším díle. :D Líbilo se mi taky jak byl popsán jejich vzhled do nejmenších detailů, člověk si je hned dokázal nějak představit.

V rámci příběhu nejsou žádné extra wow momenty, ale čte se to moc dobře. Děj ubíhá sice pomaleji, ale tak dopodrobna jako byste sami na výpravě byli. Konec klasicky zvrat a takový, že se nemůžu dočkat dalšího dílu.

Co je jedno mínus. Bylo tam dost násilí a krveprolití, ale přišlo mi, že autorka tohle neuměla vykreslit tak, aby to nějak šokovalo nebo jak to říct. Že někdo někoho zabodl jsem brala jakože: “hm, ok, tak jedeme dál :D. V tom bych čekala nějaké teda větší asi emoce?

Každopádně jsem fakt ráda, že to bude duologie a čeká nás už jen samá akce a žádný vycpávkový díl. Za mě ty duologie mají své kouzlo.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku #humbookblogeri v rámci spolupráce :)

30.09.2023

Za recenzní výtisk děkuji @knihydobrovsky :)

Když jsem četla první díl, tak jsem byla zklamaná z málo duchařských záležitostí, které vlastně přišly až ke konci knihy. Co se týká druhého dílu, tak je to ještě horší.. Kam ti duchové sakra zmizeli? Vyvolávání ďábla byla jediná duchařská momentka. Za mě to byl spíš krvák, který byl povětšinou překombinovaný a občas nedokázal udržet logickou nit. :/

Do příběhu vplouváme tím, jak dům přitahuje nejen syna Adama a Elly Henryho, ale také tři zloděje (proč mi to ale přišlo tak komické jak vloupání zlodějů ze Sám doma netuším :D ). Charakteristika postav byla fádní (výjimkou byl Henry, jehož psychologie byla v dobrém slova smyslu opravdu zvláštní a vyjímal se mezi těmi obyčejnějšími).

Určité pasáže knihy mi přišly fajn, jiné zase hodně zmatené a některé mě fakt nebavilo číst. Jako celek to na mě působilo jako když chce autor předat jednu myšlenku, ale najednou skočí na úplně jiný námět a pak se to snaží dát dokupy, aby to dávalo trochu smysl.

Co za mě bylo super je to, že se dozvídáme dost o předchozích majitelích domu a tedy o historii domu. Ale pořád jsem nějak nedostala objasnění těch různých nadpřirozených jevů. Strašidelné to nějak zvlášť nebylo, byl to spíš takový nechutný vyvražďovák. :D

No a nakonec nechápu, ale četlo se to bohužel hůř než první díl. Přistihla jsem se při tom, že některé pasáže jsem měla tendenci přeskakovat, abych se tím příběhem už prokousala. Škoda, za mě kdyby se víc držel not prvního dílu a jen se víc ponořil do duchařiny, tak by to bylo výborné. Fenton House měl co nabídnout.

2/5 hvězdiček, bohužel

Než jsem začala Kopíráka číst, tak jsem slyšela spoustu negativních, ale i opěvujících recenzí. A jak to dopadlo u mě?

Co se týká samotného tématu, za mě to bylo něco co v dnešní době baví. Spousta lidí se zajímá o opravdové zločiny (včetně mě :)) a tím, že tady vrah kopíruje nejznámější vrahy tak je to něco, co láká. Nápad zajímavý, provedení takového nápadu těžší. Autorka za mě přišla s něčím originálním, ale v kabátku něčeho co známe. Kopírák totiž doslova kopíruje známé vrahy, proto mi to přijde jak kdybyste si sepsali pár vražd a spojili to jednou vyšetřovací skupinou, která je jak vystřižená ze seriálu. :D Popisy vražd byly ale skvěle popsány, dost explicitně a dopodrobna (za to plus body).

Kniha je rozdělena do krátkých kapitol a tak se to čte rychle. Nicméně to nemá takový spád, aby vás to vtáhlo do děje s tím, že nemůžete přestat číst. To ale může souviset i s překladem, který trochu pokulhával - divný slovosled a špatně přeložená slova, to vše působilo rušivě. Občas to na sebe totiž ani nenavazovalo. Co mě ale bavilo, bylo vyprávění z pohledů různých lidí, ať už naší hlavní hrdinky, vyšetřovatelů, vraha.. jen tedy ta forma vyprávění byla občas zmatená, než jste se zorientovali, kdo zrovna příběh vypráví.

A co postavy tohoto vražedného příběhu? No ať už (hlavní) vyšetřovatelé nebo jen hlavní a vedlejší postavy, tady působí emočně hodně nestabilně. V rámci tématu jsem toho dost odpustila, ale občasné chování postav šlo až do vod nelogičnosti. Jo a taky tady najdeme i spoustu klišé, včetně suspendovaného detektiva, nespravedlivě obviněné a pár zamilovaných troubů, kteří jsou schopni pro lásku udělat cokoliv.

Epilog to každopádně úplně zabil. Myslím, že by to mohlo mít pokračování, jen nevím zda by knize více neslušel standalone. Kdo je vrah, jsem si myslela už v polovině knihy a měla jsem pravdu. Tohle bylo za mě trochu předvídatelné. Nevím, jestli je to nejděsivější thriller, ale rozhodně je to hodně nechutný thriller. :D Kopíráka nehaním, ale ani mě svým zpracováním nevystřelil na Měsíc, jak jsem podle některých recenzních čekala. Takový zlatý střed :)

22.05.2023

No, z knihy mám rozporuplné pocity. Nebo vlastně ne. Mě to nebavilo. Jako takhle, kdyby to byla kniha, kterou bych měla doma, ani bych ji nedočetla a už by si hledala nový domov.

Není ale lepší začít pozitivy? Sice jich moc není, ale aspoň nebudu negativní hned ze startu. :D Bod 1: příběh je zasazen do Berlína, což u německých autorek, které se ženou spíše do Ameriky, mi přišlo moc fajn. Bod 2: probírá se tam důležité téma, které kdyby bylo lépe uchopeno a víc se na to zaměřilo, tak to mohlo pro mou čtecí krizi, kterou mi kniha způsobila, mnohem lépe. Tak a jdeme na ty mínusy :/

Samotný příběh hlavních postav mi přišel fádní a nemohla jsem se do knihy vůbec začíst ani po stránce 150. Kniha mě vůbec nevtáhla do děje, k postavám jsem si nevytvořila vztah a přišlo mi to takové bez emocí. Napsané hrozně povrchně, což mělo za následek mou nulovou sympatii k postavám. Hodně jsem se tedy přemlouvala, abych s příběhem pokračovala. Za polovinou se v knize začne aspoň něco málo dít, ale celkový dojem to u mě nezachránilo.

Charakter postav mi bohužel taky vůbec nesedl. Lia se chovala za mě často nelogicky a do všeho se šťourala a Noah měl zase spasitelský komplex. Taky mi přišlo, jak kdyby se autorka snažila o nějakou charakterovou předlohu, která by měla dokonale sedět k daným problémům postav, ale to jim právě dost ubíralo na uvěřitelnosti a hlavně zajímavosti.

U německých autorek jsem zvyklá na něco jiného. Bohužel, tohle byl za mě průměr, asi i míň. Mě tahle kniha prostě neoslovila a dalších dílů se moje čtecí já nedočká. Jo a v knize je hromada překlepů obálka moc pěkná, ale možná se mělo mrknout ještě na obsah.

09.05.2023

Hm. Tohle napsat bude oříšek. Takhle.. ono existují lidé, kteří si recenze nechávají projít hlavou, utřídí si myšlenky a pak ji pěkně sepíšou. A pak jsou tady lidi jako já. Lidi, kteří vyfotí fotku k recenzi, myslí si, že mají hrubý nástin recenze (rozuměj tomu jako poznámky ze čtení) a ono ejhle.. poznámky nejsou, hotová recenze už vůbec ne. :D

A tak vám sepíšu pár bodů, jak se vlastně po téměř měsíci po přečtení téhle krásky ohledně ní cítím. Bubny prosím já si většinu už ani nepamatuju .

Ale tak pojďme na ty zmíněné body, které mi utkvěly v paměti:

1. hlavní hrdinka June tady hodně řeší sebelásku a tedy hlavně její nedostatek - tohle za mě bylo moc pěkně vyobrazené ve vztahu k jí samé i k tomu, jak se na její problém tvářili přátelé

2. příběh nabízí spoustu pevného přátelství a jedno milostné dobývání (musím se přiznat, že Mason má teda trpělivost extra třídu, ale jako čtenářce mi to neustále odmítání rande přišlo občas zdlouhavé)

3. Mason je miláček jako v prvním díle, dozvídáme se tady víc o něm a jeho vztahu s jeho rodinou, což byl příjemný bonus

4. celkově to ve mě zanechalo milý dojem, příjemné pocity a vědomí toho, že ten příběh za nějaký ten čas asi zapomenu :D

Suma sumárum: oddechovka jako vyšitá, která nabídne i pohled na to, jak vás můžou vnímat ostatní, když vy sami sebe nemilujete do posledního detailu.

3,5/5 hvězdiček (je to lepší než průměr, ale vzhledem k tomu, že většina mi v paměti ani neutkvěla, tak hodnotím takto)

24.04.2023