kniznistranky komentáře u knih

Paráda. Dokonalá promyšlenost. První jsem viděla seriál, ale ani tak jsem nepřišla o kouzlo tohoto světa, o krutost, drsnost a všechno to, co Hra o trůny nabízí. Paráda! Sice nevím, jaký byl ten původní první překlad, ale tenhle ten nový mi nepřišel nijak špatnej. Každopádně chápu, že zvyk je zvyk a pro ty, co četli první překlad je to změna.

3 18.02.2018

Příjemné čtení. Hlavní hrdinka mi byla velice sympatická, což se většinou u hlavních hrdinek tohohle žánru říct nedá. Lia byla rázná, statečná a šla si tvrdě za tím, co chtěla. Nedělalo mi vůbec problém se začíst a stránky ubíhaly opravdu rychle. Kdyby to šlo, dala bych 4,5 hvězdičky. Jsem zvědavá na pokračování.

3 01.09.2017

Milé, vtipné, kouzelné čtení! :)

3 31.08.2017

Bylo to super čtení, něco trochu jiného než ostatní knihy od téhle autorské dvojice. Moc se mi líbil popis Přístavu, ve kterém se hlavní hrdinka ocitla. Bylo to zajímavé čtení. Hodně se mi líbil námět, ale nemůžu si pomoct, něco mi tam chybělo. Nevím přesně co, ale něco malilinkatého, nějaký střípek, ale to spíš můj problém, než problém knihy. :) Knihu vřele doporučuju, bylo tu zajímavé a skvělé čtení - a musím zmínit i úžasné zpracování to mě vážně dostalo!

3 17.11.2016

Moje první setkání s tímto autorem a byla sem opravdu mile překvapena. Už po přečtení prvních pár řádků mě zaujal autorův styl a během dalších stránek a kapitol mě Wulf Dorn jen ujistil v tom, že jeto styl a vyprávění si mě naprosto získali. Svým vyprávěním vás naláká, vzápětí pevně chytne a uvězní mezi písmenka ve své knize a nepustí za nic na světě! Moc dobré čtení a ke konci to byla opravdu jízda a já byla moc zvědavá, jak to teda nakonec dopadne. Můj první typ mi nevyšel ale s druhým typem jsem se už trefila :D ...Bylo to opravdu parádní čtení a moc ráda si od autora přečtu ještě něco dalšího, protože W. Dorn si mě získal a už teď můžu říct, že stal jedním z mích oblíbených spisovatelů!

3 11.06.2016

Jedna z knížek do povinné četby a musím říct, že mě příjemně překvapila. Četlo se to samo a navíc je to krátké, takže pro rychlé čtenáře by to mohla být taková odpolední jednohubka. Moc hezký příběh. Pokud máte v povinné četbě, určitě doporučuju :)

3 02.03.2016

Takhle kniha možná patří do těch slabších od Lisi, ale já prostě nemůžu jinak než dát 5 hvězdiček! Tahle spisovatelka je prostě dokonalá! :D Ať si kdo říká co chce, ale ještě se mi nestalo, že bych během posledních 30 stránek zažila takový zvrat u toho, kdo je vlastně vrah. Já nemůžu jinak, než říct: Další skvělá Lisina práce!

3 17.01.2016

Panenka je jednou z nejstarších hraček. V historii byly krásné porcelánové panenky dokonce znakem prestiže. Dodnes se najdou jejich vášniví sběratelé - například Lucie. Co jiného by měla Kristýna kamarádce koupit za dárek, než krásnou panenku Suzy.

Panenky a horor, to už dlouho patří neodmyslitelně k sobě. Najdou se lidé, kteří pohled na jejich nevinnou dětskou tvářičku nesnesou, ale i velcí sběratelé, pečující o každý vzácný kousek. Jedna z hlavních aktérek, Lucie, jich má doma hned několik. Vystavené na policích v krásných šatech a s korálkovýma očima, působícíma jako živé. Když Suzy poprvé uvidí, je z dárku od kamarádky nadšená. Ovšem Suzy není jen tak obyčejná panenka. Kromě toho, že má jedno oko krvavě rudé, snad nějaká výrobní vada, má i bohatou historii. Kdo byl její původní majitel?

Příběh je rozdělen do dvou dějových linek. Jedna z minulosti, kdy se vracíme o více než sto let zpátky, a druhá ze současnosti, kdy se Suzy stává součástí Luciné sbírky. Úvod má skvělou atmosféru a vtáhne do děje. Autorčin styl je ale místy dost popisný. Místo aby se některé věci přímo děly, popíše je raději v několika odstavcích, což je škoda. Lehce to ubírá napínavé atmosféře v místech, které by mohly být za jiných okolností děsivé.

V okamžiku, kdy se začnou obě linky propojovat, je příběh hned o kousek zajímavější, ale celkově hodnotím první polovinu knihy jako zdařilejší. Druhá trošku kazí vybudovanou atmosféru a konec je hodně předvídatelný. Fajn průměr, který si čtenář užije, ale větší dojem nezanechá.

2 01.11.2024

Simon Hinch se toulá nočními ulicemi a prahne po velkém úlovku. Dnes to musí vyjít! Dnes natočí video, které mu vydělá slušný balík peněz. Co na tom, že jde o násilí, krev a utrpení druhých. On se neúčastní! Je jen tichý pozorovatel ve stínech noci.

Patnácté Zrnko zpracovává téma temné stránky internetu, lidského prahnutí po penězích a nerespektování morálních zásad. Hlavní aktér není přímý pachatel všech těch zrůdností. Jen je pozoruje. Fotí, točí… Musí jen zachytit poslední okamžik života člověka. Jeho poslední vydechnutí. Vždyť on nic nezavinil. Byl jen v pravý čas na správném místě. Správném? Opravdu?!

Felix I. D. Dimaro využil pro svůj příběh námět, který čtenáře nenechá chladným. Zneužívání lidského utrpení, pořizování videí o násilí, focení krvavých scén - to vše je prací gore reportéra Simona, který obstarává zábavu zvráceným lidem, kteří ji na internetu vyhledávají a moc rádi za ni i zaplatí. Ovšem to není to jediné, kolem čeho se celé Zrnko točí. Jeho telefon si začne žít vlastním životem a začíná Simonovi pomalu ničit život. Že by karma?

Autorův styl je velmi svižný, čtivý a i vzhledem k námětu je děj čtenářsky zajímavý a lákavý. Simon se z prvotního nadšení, z dobře odvedené práce, začíná ve všem plácat. Neví, co dělat. A čtenář tajně doufá, že hlavní protagonista za svou zvrácenou práci zaplatí. Že karma existuje. Je to jednoduchý námět, ale moc dobře zpracovaný. Dimaro v něm ukazuje temnou stránku člověka a zvěrstva, která se ve skutečnosti dějí, byť před nimi společnost občas raději zavírá oči a dělá, že nejsou.

2 01.11.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LISTOPAD 2014):

Klára je redaktorka ženského časopisu, ráda vaří a její články jsou právě o její velké lásce - jídlu. Jenže to se má na krátko změnit. Její spolupracovnice měla nehodu a ona jí musí zastoupit na jednom rozhovoru, který je prý pro jejich časopis velmi důležitý. Ukáže se, že člověk, se kterým má dělat rozhovor je adrenalinový sportovec, který leze po zamrzlých vodopádech a ke všemu je velmi přitažlivý. Kláře se do rozhovoru moc nechce, ale nic jiného ji nezbývá...

Od Kateřiny Petrusové jsem četla Bavettovi a moc se mi to to líbilo, takže jsem byla zvědavá a rozhodla se zkusit i její další knihu. Tentokrát se děj odehrává v Česku, přímo v hlavním město Praze. Od českých spisovatelů knihy moc nečtu, ale Katku jsem si hodně oblíbila. Její styl psaní se mi hodně líbí. Je to zábavné, napínavé, nenáročné odpočinkové čtení. Není problém se do knihy začíst. Navíc je hodně krátká, takže rychlí čtenáři jí určitě zvládnou za jedno odpoledne přelouskat. Je opravdu ideální kniha na odpočinek. Pobavíte se u ní, je tam romantika, na kterou Jsme u Katky zvyklí, ale v jejím podání zní i každé klišé perfektně, alespoň si to myslím. Je to hodně přeslazená

kniha a to doslova - vždyť jde přece o pekáč buchet! ( :) ).

Navíc mě na knize po jejím otevření hodně překvapilo to, že na začátku každé kapitoly je nějaký recept, podle kterého si spolu s Klárou můžete něco dobré ukuchtit. Na druhou stranu se v knize hodně objevuje jídlo a pořád se tam o něm mluví, takže vám zaručuju, že u knihy nevydržíte jen tak sedět s prázdným žaludkem a budete u ní mít nutkání pořád šmejdit kolem ledničky, ale nemusíte se bát nebyli by jste jediní.

Tuhle knihu určitě doporučuju. Zaručeně vám zvedne náladu, pobaví vás a dokonale se od ní odreagujete. Jediné, na co u ní budete muset neustále myslet je to, zda je vaše lednička dostatečně plná :D. Skvělá kniha!

2 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LISTOPAD 2014):

Na jedné z islandských univerzit se našlo tělo jednoho mrtvého studenta. Policie údajného vraha zadržela, jenže rodina mrtvého Haralda si nemyslí, že zatčený je vrahem a proto si najme islandskou právničku Tóru a bývalého německého kriminalistu Matthiase, aby vše znovu důkladně prošetřili. Jenže jak se postupně ukazuje, vyřešit tuhle záhadu nebude hračka. Vše je komplikované a zamotané. Oni se ale nehodlají vzdát a pátrají dál, až je stopy zavedou do nečekaných míst...

Nevím odkud začít... Takhle kniha rozhodně zaujme už po přečtení anotace, nemluvě o té úžasné obálce, která upoutá čtenáře na první pohled. Podle mě jde o další skvělou knihu z pera islandské spisovatelky Yrsi, jejíž styl psaní mi neskutečně sedl už při čtení jejího Ohnivého anděla. Myslím, že většina z vás o Posledním rituálu už minimálně slyšela a ti kteří ne teď pozorně čtěte! Tahle kniha vypráví u advokátce Tóře, která je neskutečně sympatický a myslím, že si určitě získá vaše sympatie. Je to taková obyčejná žena, matka dvou dětí, která se rozvedla s manželem a zažívá normální běžné věci jako každý jiný. Není to žádná superhrdinka s nadpřirozenými schopnostmi, kterých je poslední dobou kolem nás spousta. A právě ona se pouští do vyšetřování vraždy jednoho německého studenta, který studoval na Islandu a byl nalezen mrtvý právě na univerzitě, kterou navštěvoval.

Postupně se seznamujeme jak s tajemstvími ohledně mrtvého studenta Haralda, kterých rozhodně není málo, ale i se samotnou Tórou. Poznáváme její rodinu a každodenní problémy nejen v práci, ale i doma. To se mi na knize hodně líbilo, že tam nebylo jen suché pátrání po vrahovi, ale byl tam ukázán i život Tóry, problémy s dětmi, s dospívajícím synem, který má před matkou svá tajemství.
Nejnapínavější je ale samozřejmě samotné vyšetřování vraždy. Jako bonus se navíc čtenář dozvídá něco o historii čarodějnictví a různých spisech o upalování čarodějnic, o magii apod. Některá ta fakta jsou opravdu velice zajímavá a i já, která nemá historii a dějepis zrovna v lásce jsem zvědavě četla dál a dál, abych se dozvěděla víc.

Tuhle knihu bych určitě doporučila těm, kteří mají rádi napětí, krimi-detektivky, magii a všechno kolem toho jako čarodějnice a tak, protože tohle téma je tu takové hlavní a dokola se tu řeší. Na druhou stranu by se hlavně jedna jistá část nemusela moc dobře číst slabším povahám. Není to sice zas až tak hrozné, ale záleží na povaze že?

Mě se knížka hodně líbila. Už se těším na další od Yrsi, protože její styl a celkově knihy se mi velice líbí a zajímá mě, jaký bude Tóřin další případ. Jak už jsem říkala, tuhle knihu velice doporučuji, všechny knihy od Yrsi, protože podle mě jsou moc dobré příběhy. Jistě, každému se líbit nemusí, ale i tak moc doporučuji!!

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2014):

Beatrice je šestnáct let a musí si zvolit jednu s pěti frakcí - Neohroženost, Odevzdanost, Mírumilovnost, Sečtělost, Upřímnost - do které chce po zbytek svého života patřit. Když však dělá talentovou zkoušku, kterou musí podstoupit všichni šestnáctiletí, ukáže se, že její výsledky nejsou tak úplně jednoznačné. Je totiž Divergentní, i když nemá ponětí, co to znamená ani proč je to tak nebezpečné, ví jen, že to musí držet v tajnosti a nenaznačovat a neupozorňovat okolí svými činy na to, že je odlišná... Její život se změní! Jestli k dobrému nebo špatnému, to už je ve hvězdách...

Ani nevím jak mám začít, protože tahle úžasná knížky mi přímo ukradla slova ze rtů a vymazala všechno myšlenky z hlavy. Čtení tohoto příběhu je jedno velké dobrodružství, akce, napětí, překvapení... celou dobu
prožíváte vše s hlavní hrdinkou Beatrice, nebo-li zkráceně Tris. Musím říct, že Veronica Rothová píše naprosto úžasně a na to, že jde o její prvotinu... opravdu není co vytknout. Opravdu klobouk dolů, když dokázala vymyslet něco tak úžasného, jako je právě Divergence.

Co se týče postav, myslím, že není třeba je představovat a každý, nebo alespoň většina o nich určitě už aspoň trošku slyšela. Třeba Čtyřka... k tomu snad není třeba nic dodávat. Vy, co jste knihu nečetli, řeknu Vám jednu věc, ať už jste o Čtyřkovi slyšeli že je úžasný, dokonalý a všechno možné, tak ano, je přesně takový a možná i daleko lepší. Čtyřka si Vás prostě získá, aniž by jste se nějak výrazně snažili si ho oblíbit, i když občas jsem měla chuť mu jednu vrazit stejně jako Tris ( :D ). No a nesmím zapomenou na statečnou Tris, která byla také fajn. Obdivovala jsem její statečnost, hlavně z výšek, protože co se výšek týče, jsem děsný strašpytel. Postavy byly promyšlené, měly tam svůj účel a všechno to bylo hezky promyšlené do detailů a tak to má být!


Už jsem párkrát slyšela, že někteří lidé přirovnávají Divergenci k Hunger games, já bych tohle rozhodně netvrdila. Ano, nějaké ty společné znaky tam jsou, ale přece jen jde o dvě dystopické série, o dva stejné žánry, takže je jasné, že nějaké ty společné znaky tam být musejí, ale jinak mi to přijde každé úplně jiné. Co se týče samotného děje a toho o co jde. každopádně každý na to má jiný názor že?

Myslím, že vše co mělo být řečeno už řečeno bylo a není třeba nic dodávat. Mohla bych sice pořád opakovat jak je to úžasné a napínavé a skvěle vymyšlené, ale myslím, že to vy, co jste knihu četli víte a ti co nečetli, budete si knihu hold muset koupit aby jste se to dozvěděli a sami se přesvědčili o pravdivosti mých slov. Hodnocení je jednoznačné...

2 31.10.2024

(SPOILER) (Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LEDEN 2014):

Třináctiletý Conor nemá vůbec jednoduchý život. Jeho maminka je vážně nemocná, táta má novou rodinu v Americe a ve škole ho šikanuje skupinka kluků a ostatní ho přehlíží. V noci se mu zdá každou noc strašlivá noční můra, která se neustále opakuje. Jednou po půlnoci ho však navštíví netvor. Je to strom, tis, který roste kousek za jejich domem na hřbitově. Tis mu přišel povyprávět tři příběhy a ten čtvrtý chce na oplátku slyšet od něj. Co mu Conor nakonec poví?

Wow... Tohle prostě jinak nazvat nejde a přesně taková byla moje rekce, když jsem jí po pěti hodinách a deseti minutách dočetla. Je to naprosto fantastický a velmi silný příběh. Conorův život není opravdu vůbec
lehký a vy prožíváte všechno s ním. Co se týče autorů, Siobhan dostala opravdu skvělý nápad na příběh a Patrick Ness se skvěle popral s jeho dokončením. Při čtení vám vůbec nepřijde, že by se styl psaní nějak změnil. Pořád to hezky plyne a plyne až nakonec obrátíte poslední stránku, dočtete poslední větu a divíte se, že to tak rychle skončilo a jak to skončilo. Není to totiž ten druh příběhu, který začíná z mnoha problémy hlavního hrdiny a během ubíhajících stran se všechno vyřeší a napraví. Je to napsané reálně, žádné záhadné zvraty nebo podobně. Jen mi přišlo kruté, jak se ke Conorovi chovali jeho spolužáci. Ti malý... Ale nebudeme přece zacházet do detailů.

Další velké plus, které kniha má, je to že je ilustrovaná a celkově krásně zpracovaná. Ilustrace Jima Kaye celý příběh oživují a dělají ho takový živější, když vidíte ilustraci onoho netvora, nebo kopeček s tisem, který roste na hřbitově. Ta atmosféra knihy na vás přímo dýchá a nutí vás to číst stále dál a dál, aby jste věděli co Conor zažívá a co se vlastně stane... a když se to stane, zasáhne vás to stejně jako toho třináctiletého chlapce z velmi těžkým životem.

Myslím, že není třeba nic víc dodávat. Určitě si tuhle knihu musíte přečíst! Je v ní velká spousta pravdy a příběh, který vás připraví o slova. Je to něco jiného, než co nás neustále obklopuje a proto by takhle kniha neměla chybět v žádné knihovničce! Asi nikoho nepřekvapí, že dávám pln počet bodů, i když v tomhle případě bych jich nejradši dala ještě víc než jen pět.

2 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno LEDEN 2014):

Jacob jako malý poslouchá příběhy svého dědy o jeho mládí o boji s nestvůrami. Jsou to strašidelné a dobrodružné příběhy o boji s nestvůrami, ale o podivných dětech a sirotčinci, ve kterém žijí a ve kterém žil i jeho dědeček... Jen že jak Jacob stárne a vyrůstá, přestává příběhům svého dědy věřit a nebere je vážně, ale tak je právě jeho děda myslí... Až když dědu napadne jedna z nestvůr a zabije ho, Jacob uvidí onoho pachatele a začne příběhům svého dědy opět věřit. Vypraví se hledat sirotčinec, ve kterém jeho děda část svého života žil a doufá, že se o dědově minulosti... Nakonec najde skoro rozpadlý sirotčinec a kupodivu se i ukáže, že podivné děti s úžasnými schopnosti stále žijí.

Na knihu mě nalákala jedna super recenze. Nemůžu říct, že jsem od knihy moc nečekala, protože sem čekala hodně. Nejspíš by jste mi asi teď položili otázku, jestli mě kniha nezklamala, když jsem čekala tolik, ale ne, musím říct že nezklamala. Bylo to úžasné dobrodružství. Kniha je úžasně zpracovaná. Hlavně ty fotky, které perfektně zapadají do děje a vytvářejí tak skvělou atmosféru. Nakladatelství si ze zpracováním opravdu pohrálo a i obálka se moc povedla. Dívka levitující ve vzduchu se k příběhu skvěle hodí a je to také jedna s fotografií, která je v knize.

Postavy byly dobře popsané a promyšlené. Nejvíc mě zaujali asi podivné děti žijící v sirotčinci a to tajemno kolem nich. jejich schopnosti, třeba právě levitující dívka, nebo neviditelný kluk, nebo velmi silný holka, která unese velký kámen a ještě víc. Nebo třeba slečna Peregrinová, ředitelka sirotčince, byla také skvělá postava. Oblíbila jsem si jí. Byla to taková tajemná paní se super schopnostmi (o kterých si bude muset přečíst sami).

Jacob byl taky fajn. Byl to takový normální šestnáctiletý kluk, který chce zjistit něco o svém dědovi. Je zvědavý a cílevědomý a ani strach nahánějící zřícenina sirotčince v bažinách ho nemůže zastavit. Kniha je psaná v ich-formě a vypráví ji právě Jacob, takže je snadné se do něj vžít a pochopit ho.

Já vím, že tu pořád říkám jak je ta kniha dobrá atd. ale ona vážně SKVĚLÁ! Kdo nečetl, určitě si jí musíte přečíst. Je to skvělé čtení plné dobrodružství, napětí, sem tam pár trošku strašidelnějších pasáží, prostě skvělé. Takže moc DOPORUČUJU.

2 31.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno PROSINEC 2013):

Šestnáctiletý Nick Dunmore žije v Londýně a chodí do školy jako každý jiný. Jenže ve škole se začne něco
dít. Děti si tam předávají balíčky a vše udržují v tajnosti. Nemluví o tom, protože nemůžou. Nickovi to všechno vrtá hlavou a snaží se přijít co je v balíčku. Až jednoho dne i on jeden dostane. Předtím ale musí zodpovědět pár otázek a slíbit, že o tom z nikým nebude mluvit... Když Nick zjistí, že jde o hru jménem Erebos, neváhá a začne ji hrát. Ovšem hra je inteligentnější než se zdá. O každém hráči všechno ví a zadává úkoly nejen v samotné hře, ale i v realitě... Nick nakonec zjišťuje, že nejlepší bude se hry zbavit.

Abych řekla pravdu od knihy jsem toho nejdřív moc neočekávala. Nečetla jsem si žádné recenze nebo názory ostatních, vlastně ani anotaci, jen jsem tak zhruba asi věděla o co jde a to mi stačilo. Jenomže jakmile jsem přečetla prvních pár stránek a následně kapitol, všechno se to otočilo a já si říkala: ,Tak tohle bude nakonec velmi dobré čtení.' A taky že bylo.

V knize vystupuje hlavní hrdina Nick Dunmore, kterého jsem si skoro hned oblíbila. Byl to takový ten obyčejný kluk, který je zvědavý a chce hrát hru, která koluje po škole. Bylo to psané hodně reálně, i když to bylo nejspíš hodně i tím námětem. Počítačová hra, která sleduje své hráče i ve skutečnosti, závislost na hře a nutnost hrát stále dál a dál. Hlavně to poslední mi přijde hodně reálné.
Hodně, a to se musím přiznat, se mi líbilo popisování hry jako takové. Jakoby hlavní hrdina nebyl Nick, ale
jeho postava za kterou hrál. Přišlo mi to jako hodně dobrý nápad to takhle napsat. Přece jen se do toho člověk pak lépe vžije a co si budeme povídat, je to i příjemné oživení děje.

Musím uznat, že autorka mě opravdu hodně překvapila. Příběh byl promyšlený do nejmenších detailů a ke konci už jsem jen zírala jak se to všechno vyvíjí. Klobouk dolů. Já vím, opakuju pořád dokola jedno a to samé, ale to prostě jinak nejde. Musím říct, že to bylo úžasné čtení plné dobrodružství, akce a rozhodně se u toho člověk nenudí. Není to otřepané a je to prostě něco úplně nového.

Také se mi moc líbí ta obálka. Jistě všichni (nebo aspoň většina) víte, že kniha byla vydaná podruhé. První obálka je taková červená s okem a tak. Abych řekla pravdu, nejdřív se mi líbila víc ta první, ale když jsem jí viděla naživo, už mi nepřišla tak úžasná. Každopádně obě mají něco do sebe a obě se mi moc líbí. Ta první má takovou zvláštní, jakoby drsnou obálku nebo jak bych to řekla. Ovšem na obálce u druhého vydání se mi zase líbí to oko. Takové tajemné a rudé, jakoby přímo vábilo ke čtení.

Čtení téhle knihy bylo jedno velké dobrodružství. Je to příběh, který vás vtáhne a nepustí, dokud neobrátíte poslední stránku a neřeknete si: On už je konec? Proč to nebylo delší? Opravdu moc moc moc doporučuju těm co ještě nečetli. Určitě nebudete zklamaní. Každý si tak přijde na své. Napětí, akce, dobrodružství, svět hry a jejích hráčů, taky nějaký ten románek, no prostě všechno.

(SPOILER) (Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno SRPEN 2013):

Percy Jackson - dvanáctiletý, chlapec, polobůh, hrdina... Percy trpí dyslexií a vystřídal už šest škol během šesti let. Vždycky si myslel, že je problémový, ale pak zjistil, že je polobůh, jeho nejlepší kamarád má kopyta a je satyr a to nejlepší na konec... Jeho táta je bůh, jeden z Velké trojky a žije na Olympu. Je těžké se z něčím takovým vyrovnat ze dne na den, ale Percy to zvládá celkem dobře. Až do doby, kdy zjistí, že je obviněn z krádeže Diova blesku a musí ho do letního slunovratu vrátit na Olymp jinak začne válka.

Percyho jsem si chtěla už dlouho přečíst a opravdu nevím, nad čím jsem váhala. Čte se to skvěle. Styl autora se mi velmi líbil a dobře se to četlo. Bylo to takové jednoduché, dobrodružné a neuvěřitelně čtivé. Snadno se do toho začtete a v některých chvílích se opravdu nedokážete odtrhnout. Kniha má sice čtyři sta stran, ale má velká písmenka, takže to letí rychle a než se nadějete, jste u konce. Hodně se mi líbil začátek knihy, kdy se Percy dozvídá kým ve skutečnosti je, kdo je jeho otec a proč musí odejít do Tábora polokrevných. Konec taky rozhodně nebyl špatný.

Postavy se mi hodně líbili. Percy mi byl hodně sympatický. Rozhodně bych ale neřekla, že je mu dvanáct, kdybych soudila podle jeho chování. Líbili se mi jeho hlášky nebo přirovnání, kterým jsem se nejednou zasmála a celý průběh příběhu tím tak nějak oživily. Annabeth jsem si taky dost oblíbila. Je hrdá a někdy trochu tvrdohlavá, ale je chytrá a dokáže přijít na to správné řešení těžkých situací. Pobavilo mě to, jak oslovovala Percyho ,chaluhový mozečku'. Ale opravdu hodně jsem si oblíbila Grovera. Hlavně na začátku, když se staral o to, aby se Percymu nic nestalo a dělal si o něj starosti. No a Percy mu to zrovna moc neulehčoval.

Co se týče obálky, většina lidí říká, že je taková moc dětská. No, je pravda, že ty originální obálky jsou přece jen trochu lepší, ale ty naše se hezky lesknou. A i tak, tahle obálka mi prostě ke knize Percy Jackson sedne a nedovedu si představit, že by byla jiná.

Taky jsem se zapomněla zmínit o názvech jednotlivých kapitol. Autor pojmenoval kapitoly tak, že jakoby naznačují, co se v dané kapitole stane. Někdy je to název celkem dost zajímavý a vlastně až po přečtení kapitoly se dozvíte, proč se jmenuje právě takhle.

Co říct? První díl Percyho se mi moc líbila a vy, kteří jste na tom stejně jako já před tím a pořád váháte, jestli do toho jít nebo ne, rozhodně to riskněte a přečtěte si to. Svět řeckých bohů, polobohů a obyčejných lidí... Je to čtivé, dobrodružné a těm co mají rádi mytologii a i vám ostatním, by se to mohlo líbit.
Hodnotím 4 hvězdičkami, ale jenom proto, abych měla rezervu do dalšího dílu ;)

2 29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno SRPEN 2013):

Třicetiletí chicagská reportérka Camille Preakerová se po několika letech vrací zpět do malého městečka Wind Gap, kde vyrůstala. Jsou zde uškrceny malé holčičky, kterým pachatel vytrhal všechny zuby, které ale nebyli nalezeny. Camille má o těchhle brutálních vraždách napsat článek, který má pomoct zlepšit popularitu novin, pro které píše. Jak se ale ukáže, návrat do bývalého domova je stále horší a horší a Camille doufá, že ji šéfredaktor s toho místa co nejdřív odvolá... Začíná tušit, kdo má v hrozných vraždách nejspíš prsty.

Jak je napsáno na samotné obálce, tahle kniha patří mezi světové bestsellery a já bych řekla, že si tohle označení i zaslouží. Tahle kniha je autorčina prvotina a příjemně mě překvapilo, jak měla děj propracovaný. Sice jsem už skoro od samého začátku tušila, kdo je ten záhadný pachatel, ale i tak se to rychle četlo (možná k tomu také přispěla trošku větší písmena a dobré rozvržení stránky a odstavců, takže se text nezdál být tak dlouhý). Styl autorčina psaní je dost čtivý a je snadné se do knihy začíst.

Příběh se odehrává v malém městečku Wind Gap. To místo na mě svým způsobem působilo trochu děsivě. Opravdu si nedokáže představit, že bych bydlela zrovna v tomhle maloměstě. Lidé mi tam připadali falešní a vůbec mě nepřekvapilo, že se tam Camille nechce dlouho zdržovat. Co se týče postav, hlavní hrdinka Camille, z jejíhož pohledu je děj vyprávěný, trpěla jako malá sebepoškozováním. Je pravda, že neprožila moc hezké dětství a to, že bydlí u své matky tomu moc nepomáhá (...nebudu spoilerovat). Celkově mi ale nebyla moc sympatická. Když se seznámila s detektivem Richardem, který má vyšetřit zdejší vraždy, myslela sem si, že k ní pak třeba nejdu trošku větší sympatie, ale nestalo se tak. Richard mě taky neoslovil tolik, jak bych očekávala, ale přece jen jsem si ho oblíbila trošku víc než Camille.

Hodně se mi líbila ta část, kdy Camille zjišťovala různé podrobnosti o vraždách a snažila se sestavit článek do novin. Bylo hezky popsané takovéto tzv. ,,šťourání'' novinářů do každého detailu ať už radostného nebo bolestivého. Tak nějak si novináře představuju i já, takže tahle část se mi dost líbila. Najdou se tu i scény, u kterých se začervenáte... Pak jsou tu ale i části, které by nemuseli slabší povahy skousnout. Přece jen je to založeno dost na psychice a tak... Camille opravdu nemá lehký život a ke konci knihy mi jí bylo i trochu líto, protože si myslím, že něco podobného by nechtěl nikdo z nás zažít.

Líbila se zápletka a postavy celkem taky ušli, i když žádná sláva to nebyla. Na začátku jsem psala, že kniha si označení ,světový bestseller' zaslouží a svůj názor nezměním. Bylo to napínavé, místy trošku děsivé, když si představíte, že by to mohla byla skutečnost. Ale asi mi tam něco chybělo. Nevím přesně co. Možná to, že jsem si tak nějak nenašla cestu k postavám, protože já mám ráda, když jsou lépe popsané a propracované a tak s nimi lépe soucítím. Nebo to možná bylo tím, že podobné věci moc nečtu. Ale rozhodně knihu doporučuji těm, kteří mají rádi napínavé a trošku děsivé příběhy, právě Vám by se to mohlo dost líbit... Nakonec jsem se rozhodla pro 3 hvězdičky.

2 29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2013):

Šestnáctiletá Katniss Everdeenová žije se svou matkou a mladší sestrou Prim ve Dvanáctém kraji v zemi
Panem. Katniss se stará o rodinu od té doby, co jim umřel otec. Chodí lovit se svým kamarádem Hurikánem a přežívají ze dne na den. Jenže tohle všechno se během jednoho dne rozpadne. Nastává sklizeň.

Nastává každoroční losování dvou splátců, jedné dívky a jednoho chlapce za každý kraj, kteří budou v hrozivé aréně bojovat na život a na smrt. Při losování je vybraná právě malá Prim a tak se Katniss přihlásí a zastoupí její místo. Z řad chlapců je vylosován Peeta Mellark. Odjíždějí společně do Kapitolu, vstříc své nejisté budoucnosti.

Co se týče děje, tak ten mě naprosto dostal. Knihu jsme četla teď po druhé a bylo to naprosto úžasné, stejně jako při prvním čtení. Akce, napětí, nějaké to překvapení... Myslím, že každý o téhle knize (sérii) minimálně slyšel, takže není třeba nějak podrobnější seznámení s knihou.

Už od začátku mi přišla Katniss velmi sympatická. Byla to taková ta hrdinka, která je sama sebou a nesnaží se nijak změnit... i když občas musí. Příběh mě absolutně pohltil. Už od samého začátku jsem byla napnutá a vyčkávala jak to dopadne a otáčela stránku za stránkou. Abych se přiznala, dlouho jsem váhala jestli si knihu koupit. Já celkově vždycky dost váhám, protože knih za měsíc nemívám mnoho (někdy bohužel žádnou), ale to sem nepatří.

Takže váhala jsem a váhala a pořád ji tak pozorovala na internetu a když jsem jí konečně držela v rukou, nemohla jsem tomu uvěřit. Děj je strhující, čtivý, úžasný. Postavy jsem oblíbila téměř všechny. Ať už bojovnici Katniss, romantického a sladkého Peetu, tak i Hrikána, Haymitche, Cetkie a mnoho dalších. Musím říct, že autorka si s tím hezky vyhrála. všechno do sebe pěkně pasovalo a zapadalo. Všechny zápletky a problémy byly dobře napsány, zdůvodněny a vyřešeny.

Pak je tu ovšem i aréna, ve které se odehrává téměř polovina knihy. Byla stejně originální jako samotný námět knihy. Myslím, že není třeba se neustále opakovat. Četlo se to skvěle, mělo to skvělý děj, skvělé postavy... řeknu na rovinu, že lepší knihu jsme zatím nečetla.

Všechno už jsem řekla v předešlém bodu. Byla to strhující knížka. Velmi jsem si oblíbila Peetu. Jeho povaha byla úžasná. To jak Katniss vždy respektoval, i když její rozhodnutí nebylo vždy správné. Dál to nebudu prodlužovat, protože bych opět říkala jen to, samé. I když u téhle knížky chválou rozhodně šetřit nechci.

Život umí být pes. A pro lidi bez domova a střechy nad hlavou to platí dvojnásob. Po hororově laděném Šumavském Děsu: Paměti okultní (2022) přichází Václav Votruba s knihou, ve které se do popředí dostávají českobudějovičtí bezdomovci.

Na světě je jen málo měst, kde bychom nenarazili alespoň na jednoho bezdomovce. České Budějovice nejsou výjimkou. Na lavičkách zachmuřeně sedí malá skupinka. Předávají si mezi sebou flašku a mlsně se olizují nad pálivou chutí jejího obsahu. Strhané tváře, jejichž věk by si jen málokdo troufal odhadovat, a ušmudlané potrhané oblečení visící na nich jako na věšáku.

Karel. Arnošt. Míla. Bezzubáč.

(...)

Řeka ztracených duší je příjemná svižná oddechovka na jedno odpoledne, která však v některých chvílích může přimět k zamyšlení. Životní styl bezdomovcům asi nikdo nezávidí, ale v jednom má autor pravdu: v jistých ohledech vedou svobodnější a bezstarostnější život než kdokoliv z nás.

Celá recenze:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/reka-ztracenych-dusi/

2 25.10.2024

Svět mrtvých halí od pradávna háv tajemství. Čeká nás po smrti ještě něco? Duše mrtvých neputují vždy poklidně dál na pomyslný druhý břeh. Neodejdou v pokoji! Někdy zůstanou a začnou se mstít…

Monika Pokorná se po nečekaném rozchodu s přítelem Arnoštem chystá na matčinu oslavu narozenin. Není si jistá, jak ji rodina znovu přijme, poslední dobou spolu neměli jednoduchý vztah. Kvůli bývalému příteli Arnoštovi mezi nimi došlo ke sporům. Teď by se ale vše mohlo vrátit do starých kolejí. Arnošt je pryč a táta je rád, že po roce opět uvidí svou dceru. Ale co máma?

(...)

Daniel Barták napsal příběh o pomstě mrtvých, odhalování skryté minulosti a zamotaných vztazích mezi postavami a zvládl ho velmi dobře. Milovníci hororových příběhů, strašidelných domů a přízraků je obývajících si v románu I mrtví prahnou po pomstě přijdou na své.

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/08/literatura/lit-recenze/daniel-bartak-i-mrtvi-prahnou-po-pomste/

2 24.08.2024