kniznistranky komentáře u knih

Zase naprostá paráda. Carter na mě udělal dojem už při přečtení Dvojitého kříže, ale řekla bych, že popravčí se mi líbil ještě o chlup víc. Zaujala mě už jen ta myšlenka, že vrah v tomto díle zabíjí své oběti na základě toho, čeho se bojí - a že je tu pestrá škála strachu. bylo to čtivé, krátké kapitoly tomu jen napomáhají a udržují čtenáře neustále ve střehu. Je těžké dočíst kapitolu a nezačít s další, protože každé končím tak, že prostě chcete, ne přímo POTŘEBUJETE VĚDĚT VÍC! Stejně jako u prvního dílu jsem si vraha kupodivu typla správně, ale to mi vůbec nevadí. U Cartra mě totiž neskutečně baví to vyšetřování. To jak Robert a Carlos pomalinku zjišťují víc, všechno je vysvětlené, logicky popsané a promyšlené. A to na mě jako na čtenáře dělá obrovský dojem. Těším se na další díly téhle parádní jízdy. Naštěstí jich mám před sebou ještě dost :)

11 06.02.2021

DRUHÉ ČTENÍ PO 5 LETECH
Po nějakých 5 letech jsem se rozhodla si příběh Sila přečíst znovu a užila jsem si to! Parádní a řekla bych, že i hodně reálný příběh. Řekla bych, že jsme si teď čtení užila možná i víc než poprvé. Pokračuju dál a vrhám se na druhé čtení druhého dílu!!!
Všem, kteří ještě nečetli, DO TOHO a NEVÁHEJTE!

11 20.01.2020

"Není krásnějších a honosnějších zahrad, než těch královských. Samý dokonale zastřižený keř a omamná vůně květin. Jak to ale vypadá v zahradách krále hororu? Vstupte honosnou bránou a vítejte V královských zahradách! Na tuhle procházku jen tak nezapomenete.

(...)

Aleš Richter dal dohromady pestrou sbírku autorů i povídek. Autoři zabrousili do všech koutů Kingovy tvorby. Výrazná díla mistra hororu rozpozná i nepříliš znalý Kingův čtenář, ti znalejší si najdou svá malá zrnka a ti absolutně neznalí si užijí skvělé hororové povídky českých a zahraničních autorů.

Úctyhodný projekt s krásnou obálkou a grafickou úpravou v podání Jiřího Dvorského jistě upoutá nejednoho čtenáře. V královských zahradách si každý najde ten svůj vyvolený květ."

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/08/literatura/lit-recenze/ales-richter-ed-v-kralovskych-zahradach/

10 15.08.2024

Asi je jen málo těch, kteří nikdy neslyšeli o kanibalovi Hannibalu Lecterovi. Pro mě do teď rest, který jsem konečně dohnala a na film se po dočtení knihy taky chystám.

Seznamujeme se s mladou studentkou FBI Clarice Starlingovou, která dostane příležitost promluvit s velmi obávaným vězněm, bývalým psychiatrem doktorem Lecterem a následně se díky jeho instrukcím zapojuje do vyšetřování a pátrání po vrahovi žen.

Od začátku velmi čtivé a napínavé. Rychle jsem si oblíbila postavy a nejvíc jsem se vždycky těšila na části, ve kterých se objevoval Hannibal Lecter. Rozhovory mezi ním a mladou studentkou Clarice byly asi moje úplně nejoblíbenější části knihy. Hannibal je velmi zdvořilý a místy působí spíš jako hodný strýček než odsouzený kanibal, což jen potvrzuje to, že psychopati a vrahové jsou často velice inteligentní lidé, do kterých by člověk na první pohled nic takového neřekl.

Clarice tu vystupuje jako mladá studentka, jejíž názory prakticky nikoho vysoce postaveného nezajímají a je tu hezky vidět jaký téměř nulový respekt takto mladá žena u FBI, navíc ještě studentka, měla a víc než pomoc ji každý bral jako obtížný hmyz co strká noc do věcí, do kterých nemá.

Kniha byla napsána na konci 80. let a na textu je to na první pohled znát. Technické vymoženosti, které v současné době výrazně usnadňují práci policii a detektivům, tenkrát ještě nebyly, nebo minimálně ne na takové úrovni jako dnes. Je tu krásně vidět jaký problém mohl nastat třeba jen u přivolání posil na místo činu, protože jediné co bylo k dispozici byla pevní linka.

Skvělý thriller, který by si měl přečíst každý milovník tohoto žánru. Rozhodně nebudete zklamaní. Je to svižné, akční, napínavé. Pořád se tu něco děje. Kapitoly krátké. A postavy Hannibala a Clarice byly bravurní. Moc jsem si čtení užila!

10 21.05.2023

Těch 1056 stran už asi jen tak něco nepřekoná. 3,5 měsíce čtení, které rozhodně stály za to!
Začátek byl pomalý a zdlouhavý. Spousta postav - v podstatě co kapitola, to nějaká nová přibyla. Sotva poznáme jednu, už je na scéně další a tak to jde dál cca následujících 350 - 400 stran. Chce to zezačátku hodně trpělivosti a nevzdávat se. Nenechat se odradit tím jak se všechno vleče a v podstatě se nic neděje. Každá postava má v tomto obrovském díle své místo. Je tu několik hlavních postav, každá má svůj příběh a s každou prožíváme jak začátky epidemie superchřipky, která v tomto postapu kosí lidstvo po statisících, tak i všechny ty následující týdny a měsíce. Budu se opakovat asi ještě několikrát, ale je to úžasný kus práce!
Kdo má rád propracované charaktery postav, bude spokojený. Fascinovalo mě, jak King zvládl každé z nich vdechnout život. Žádná postava nebyla ani dobrá, ani špatná, každá měla své silné a slabé stránky, každá měla svůj věrohodný a opodstatněný charakter. V tomhle je King úžasný a jeho postavy si kolikrát užívám i víc než samotný děj a to se málo kterému spisovateli podaří. Díky tomu dlouhému seznamování s postavami k nim čtenář v průběhu ubíhajících stran více přilne, skoro jako by je opravdu znal a četl o někom známém ze svého života. Záleží mu na tom, co se s každým z nich stane, jaký bude jejich další krok, jaké dobrodružství zažijí, jaká dobrá a špatná rozhodnutí udělají a jak se jim následně případně vymstí... Ten zdlouhavý začátek za mě má svůj význam.
Abych jen nechválila... Najdou se tu i místa, která jsou lehce přitažená za vlasy, nejsou věrohodná, občas jsou to i trochu "matlanice toho, co autora zrovna napadlo a šupnul to tam". Ale je to King. Tyhle řekneme "chvilky" v jeho knihách prostě jsou. Za mě to k němu patří, a i když na začátku knihy člověku reálností příběhu skoro běhá mráz po zádech a na konci zase nevěřícně kroutí hlavou, co je to za fantasmagorii, prostě je to vždycky nakonec skvělý! Stephen King mi sedí po všech stránkách a ač to chce občas trochu přivírat oči u některých scén, kniha jako celek funguje skvěle a ten čas za to stojí! Obrovské doporučení! Určitě bych si Svědectví ještě někdy chtěla znovu přečíst. Netuším, kdy najdu zase 3,5 měsíce na to, abych si přečetla takto obsáhlou knihu znovu... ale v důchodu to třeba klapne. :D

10 20.05.2022

Ať se snažím jak se snažím, nedokážu to pochopit. Nedokážu pochopit, jak je možné, že Colleen mě v každé své knize dokáže několikrát tak emočně rozebrat. Prostě to nechápu! Ta ženská má takový dar psát chytré romantické příběhy, které čtenáře chytí za srdce a dotknou se ho, že si troufám říct, že na ní v mých očích snad nikdy nikdo mít nebude. Colleen bude vždycky TA spisovatelka, která dokázala prolomit mou nechuť číst romantické knihy, protože jsem nikdy nevěřila tomu, co se v nich píše. Její příběhy jsou pro mě ale vždy tak živé, tak realistické a tak emočně náročné, že se to nedá popsat slovy. Ani tento příběh není výjimkou. Hned zezačátku mi vhrkly slzy do očí a to se považuju za emoční ledovou královnu co se brečení u knížek týče. Každá rok, každé další setkání a každý 9. listopad, kdy se hlavní hrdinové potkali, jsem nestačila otáčet stránky dostatečně rychle, abych věděla co bude dál a zároveň se snažila otáčet je a číst co nejpomaleji, abych před sebou měla ještě velkou část příběhu. Mile mě při čtení překvapilo i to, že se tu mihli hrdinové z jedné autorčiny předešlé knihy, která patří mezi mé velmi oblíbené - ke kterým se teď řadí i 9. listopad. Udělalo na mě dojem, jak autorka vzala všechno romantická klišé a udělala si z nich - a tím pádem i sama ze svých knih - legraci a líbilo se mi to! Myslím, že vše, co jsem ze svých pocitů po dočtení knihy chtěla napsat, jsem už napsala a teď už mě jen čeká (jako vždy) těch pár dní, kdy budu v myšlenkách stále ještě vstřebávat emoce, které ve mě kniha vyvolala.

10 13.12.2021

„Antologie se jménem Smečka, s povídkami o psech a navíc horor? To bude samý vlkodlak vyjící na měsíc a mordující po nocích své oběti,“ bude si zřejmě říkat nejeden čtenář zvažující čtení. A bude pěkně na omylu!
Smečka v sobě skrývá 15 povídek od 17 autorů, ve kterých hraje hlavní (i vedlejší) roli pes, ovšem pravý nefalšovaný vlkodlak tu není ani jeden. A se škatulkou horor bych taky byla na pozoru, protože hned v úvodních slovech editora Jirky Sivoka se dozvíte, že: „...horor není škatulka. Horor je život a život do žádné krabičky s popiskem nedáte.“

Cílem antologie bylo ukázat rozmanitost hororu, pestrost a všechny barvy a odstíny tohoto žánru, který je stále tak trochu opomíjený. Přitom jak vám tato antologie ukáže, opravdu nemusí jít jen o litry krve nebo strašidelné baráky. Horor se tu prolíná a mísí například s tolik populární fantasy, některé povídky jsou spíše thrillerem a detektivkou s hororovými prvky. Najdete tu duchařinu a dokonce i ti, co mají rádi sci-fi si tu najdou to své. I kapku historického příběhu s příměsí strašidelna a tajemna. Ale nenechte se ošálit! Ta pravá hororová atmosféra s krví a brutalitou se tu taky najde.

Že by byl některý čtenář přece jen skeptický? Pojďme si přímo rozebrat povídky.

Co všechno je matka ochotná udělat pro zdraví svého dítěte? Panoptikum doktora Marrowa od Terezy Kadečkové napoví. Barvitě popsané prostředí kočovníků a kejklířů. Magii a nadpřirozeno Panoptika střídá Příchod vyvoleného od Petra Bočka. Zprvu nevinná rodinná pohoda a příchod nového člena rodiny se mění v brutální napínavý příběh o záchraně a přežití ne jen čtyřnohých hrdinů. Nelly Černohorská po krvavé jízdě přispěchá se svou duchařinou Jízda duchů. S velmi originálním námětem z prostředí lékařských experimentů s velmi působivou pointou na konci, přichází Ondřej Kocáb s fenkou Lajkou v povídce Lajka se vrátila. O nespravedlnosti a těžkostech života píše Ludmila Svozilová v Kříženci. Tato povídka by mohla některým čtenářům přijít těžší na čtení, ale kdo už s autorkou měl tu čest třeba v sérii Zemři, Kaine asi tuší, co může čekat. V šeru svítání od Miroslava Pecha si přijdou na své milovníci tajemství a strašidelné atmosféry hřbitovů. Povídka se četla jedním dechem. Autor je známý tím, že k popisu atmosféry mu stačí pár slov a zde své pověsti opět dostál.

Jestli je v antologii povídka, kterou bych ráda viděla rozpracovanou klidně do celé knihy, je to Azurit Karin Novotné, jejíž povídka jistě zaujme všechny fandy Stephena Kinga, na kterého jsem si hned vzpomněla. Úplnou neznámou pro mě byla autorka Kateřina Malec Houfková, jejíž povídka Na konec cesty je děsivá svou realističností. Takovým milým horůrkem, před neskutečně brutální jízdou Madly Pospíšilové Karasové, byl Pes se zlatýma očima od Tomáše Martona. S jeho tvorbou jsem se setkala taktéž poprvé. Bylo to velmi čtivé a i pro strašpytli skvělé hororové čtení. No a pak přišla bomba v podání Afíka od již zmíněné Madly. Řeknu vám, nic brutálnějšího než Afíka ve Smečce nenajdete. A stojí to za to! O tom, že ani před malou čivavou si člověk nemůže být jistý vlastním životem, ví své Michal Březina, autor Zprávy z Jirmanova, své. Velkou radost mi udělala Veronika Fiedlerová, která ve své povídce Případ Čertovy rokle opět přivedla na scénu našeho oblíbeného pojišťováka, který komunikuje s druhou stranou.

Jestli správně počítám, ještě chybí tři povídky a s nimi pět autorů. Proč pět? Dvě dvojice psali společně a to Jirka Sivok s Martinem Štefkem a Lukáš Vavrečka s Přemyslem Krejčíkem. Nemůžu se zbavit pocitu, že tyto dvě povídky trochu vybočovaly - nejspíš právě tím, že obě měli dva autory. Psí život trochu využívá toho, že jeden z autorů je majitel nakladatelství a vtipně tuto skutečnost vykresluje na svých stránkách. Zkrátka a dobře, nápadům a inspiraci se meze nekladou a v tomto případě se trochu zasvěcený čtenář náramně pobaví všemi narážkami.
Benátský mor druhé autorské dvojice se, jak už název napovídá, odehrává v Benátkách. Autoři si tu hezky hrají se zdejší historií, rozmachem turismu a nezabíhají do žádných extrémů a brutalit, což by čtenář strašpytel opět mohl náležitě ocenit a v noci dobře spát.
Velkého finále se zhostil jediný zahraniční autor a to Mort Castle. Trocha lekce španělštiny, prostředí psích zápasů a podivné magično na pozadí. Skvělý závěr už tak našlapané antologie.

Představení všech podob hororu dopadlo na výbornou! Všechny povídky mají osobité atmosféry, originální zápletky i pointy na konci a navíc jsou doplněny nádhernými ilustracemi Pavla Pavelky. Některé příjemně zamrazí, z jiných vám budou stát všechny chlupy v pozoru a u zbývajících zalezete pod peřinu a nebudete chtít opustit její bezpečí! Jestliže měl editor sbírky za cíl představit skvělý český horor a jeho autory, může být pyšný na to, jakou sbírku dal dohromady. Tady totiž není o čem.

9 12.05.2024

Kdo by řekl, že pár kyselých bonbonů dokáže způsobit tolik problémů...

Další Zrnko, které nezklamalo! Čtivé od samého začátku, skvělá atmosféra. Autor si tu hraje jak s psychikou hlavního hrdiny tak i s tou čtenářovou a zkouší, jak rychle dokáže reagovat na zvraty v ději. Necelých sto stran, které zhltnete stejně rychle jako pár bonbónu - těch se teda po přečtení rozhodně nevzdám, spíš jsem na ně dostala během čtení chuť :D

Konec byl dokonalý! Zvrat je tam jeden za druhým a celé zakončení bravurní! Skvělý nápad, skvělé zpracování a parádní obálka jako vždy. Těším se na další Zrnko!

9 04.03.2023

Útlounká knížečka, která ale na jeden zátah přečíst nejde. Novela in-flash (blesková novela) byl pro mě doteď naprosto neznámý literární útvar, kdy několik krátkých samostatně fungujících povídek dohromady tvoří jeden příběh. V tomto případě je spojujícím tématem vztah mezi otcem a synem.

Každá stránka je tak silná a plná emocí, že jsem si čtení musela dávkovat. Slzy v ocích a rozostřené řádky - to je něco, s čím je třeba při čtení této novely počítat. Tolik emocí! Už po pár přečtených stránkách jsem byla smutná z toho všeho co čtu a hlavou mi vířila spousta myšlenek. Každá kapitola (povídka) funguje jako kousek skládačky v obrovském příběhu plném hloubky, bolesti, emocí, zklamání, zoufalství. Silný emoční zážitek!

Číst tuhle knihu chce svým způsobem odvahu. Ne pro to, že byste museli mít silný žaludek, pevné nervy nebo rozsvícenou lampičku na nočním stolku. Ale kvůli emocím! Ty nad vámi totiž převezmou moc prakticky hned po otevření knihy.

9 29.01.2023

Postapokalyptický příběh zasazený do jižních Čech a okolí Českých Budějovic. Atomové bomby, jaderná zima, plyn znemožňující ženám donosit dítě a jeden fanda Franka Herberta...

Byl to skvělý tah, zasadit postapo do naší republiky! Jednak je to příjemná osvěžující změna, protože většina postapo se odehrává v Americe, a taky je tu skvěle využito typických věcí pro nás Čechy. Narážky na politiku, osobnosti, prostě takové ty interní vtípky, které cizinec nepochopí, nebo alespoň ne tak jak byly zamýšleny.

Líbil se mi celý ten nápad a svět, který autor v této krátké knížečce vytvořil. Je to děsivé, tak akorát brutální a pár magorů a fanatiků se tu taky najde. Je to čtivé, dobře popsané a vysvětlené co jak funguje. I když jde o naší zemi, při čtení jsem se tak ponořila do příběhu, že jsem občas zapomínala, že se děj odehrává v České republice a nebýt autorových občasných narážek a připomínek, možná bych zapomněla úplně. Na druhou stranu právě to, že je děj zasazen do ČR, na mě působilo trochu jinak, než ostatní, americká, postapa. Bylo to tak nějak reálnější, děsivější a vše popsané jako by se týkalo přímo nás právě teď.

Moc dobré, svým způsobem i originální. Bavilo mě to a klidně bych brala víc postapo příběhů z České republiky.

9 17.12.2022

Těžko se nacházejí slova k popisu tohoto cestopisu. Mezi dvěma Kimy je kniha o postřehách mladé české studentky koreanistiky, pobývající na studijním pobytu v KLDR. Studující na tamní prestižní Kim Il-songově univerzitě.

Knížečka je to útlounká, ale těch informací v sobě ukrývá hodně. Pro mě, jakožto běžného člověka, který o KLDR věděl jen takový ten základ, že žít v této zemi, v totalitě, která tu panuje, je něco, co asi nikdo dobrovolně a trvale nechce. Nina nás prostřednictvím svých zážitků, postřehů a vědomostí získaných během studia, seznamuje s režimem. S tím jak je propaganda úplně všude a ve všem, jak jsou obyvatelé KLDR postupně už od malička cvičeni jak roboti k poslušnosti a k vyjmenovávání všelijakých Vůdcových životních událostí.

Kromě jiného se dozvíme o hierarchii společnosti, o bydlení, platech, partnerských vztazích, ale i významných památkách a historii Severní Koreje. O tom, jak se k cizinci v KLDR chovají a sledují každý jeho krok...

Najde se tu i pár fotek, které doplňují celé vyprávění. Je to drsná a krutá realita. Musím říct, že celou dobu autorka vše vypráví takovým tím hezkým stylem, že si člověk občas říká, že to vlastně není tak hrozný, ale tamní režim si umí dobře pohlídat, co jako cizinec všechno můžete vidět a co už je přes čáru.

Bizarních situací je tu popsaných hned několik. Mě nejvíc dostalo povídání o studentce, která při sesuvu půdy zachránila Vůdcův portrét a přišla při tom o život. Na základě tohoto jejího hrdinského činu po ní byla na její počest pojmenovaná škola, na které studovala a její rodina a profesoři sklidili poctu a vyznamenání. To jen na ukázku, jaký extrém ten tamní totalitní režim je.

Rozhodně doporučuju přečíst všem. Je to stručné seznámení se Severokorejskou nemilosrdnou krutou realitou.

9 22.07.2022

Další kniha Mistra hororů přečtena. Nevím, jestli se mi líbila víc než Osvícení, ale minimálně byla stejně skvělá. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale to jsem už pochopila, že je u Kinga téměř samozřejmostí. Mě to vlastně docela i vyhovuje. Poznám hlavního hrdinu a pomalu se dostávám do děje a užívám si každé slovo. To, jak King píše, to asi nemusím zmiňovat. Neskutečně moc mi to sedí!
V této jeho obsáhlé knize se objevují hned dvě témata, která mi jsou velmi blízká - a to stavařina a umění. Právě umění, a malování především, má v této knize přímo hlavní roli. Skvěle popsán proces tvoření, až má člověk chuť popadnout štětec a plátno a jít malovat také. Samotný námět, kdy obrazy namalované Edgarem "ožívají", se mi moc líbil. Konec byl hodně povedený a posledních 200 stran jsem hltala s tím, jak se vše blížilo ke konci a rozuzlení. Skvělá kniha! Moc doporučuju všem milovníkům Kinga a umění.

9 15.01.2022

První povídkou v této druhé povídkové knize jsem se prokousávala strašně dlouho. A ne a ne ji dočíst. Je to asi týden, co jsem se zařekla, že tuhle knihu už prostě musím dočíst. Druhá povídka už mě chytla víc a ja se opět zažrala do příběhu zaklínače Geralta. Z prvního dílu už si toho moc nepamatuju, ale z tohohle druhého mám větší čtenářský zážitek. Jednak některé postavy jsem už znala, takže to už nebyla taková velká neznámá jako u jedničky a i ty povídky mě chytly více. Hlavně poslední dvě - Meč osudu a Něco více.
Na závěr bych jen chtěla čtenáře varovat - tak jako mě před čtením této knihy jedna hodná duše varovala - nečtěte úplně poslední povídku v této knize (epilog). Prý je to jeden velký spoiler na zakončení celé ságy. Tak pozor!

9 22.06.2021

Musím říct, že úplně poslední kapitola dodala celé knize - a troufám si říct, že i sérii - takový rozměr, že nemám slov. Poslední věta! Opravdu, jsem velice zvědavá na třetí díl. Tohle byla jízda. První polovina knihy byla taková dle mého o něco slabší než ta druhá, ale pořád to byla jízda! Jsem zvědavá jak tohle dopadne, protože po tomhle konci!? Očekávám pecku, která mi vyrazí dech, tak snad mě Neal nezklame a trojka bude pecka! :D

9 19.04.2020

Naprostá paráda! Jsem nadšená! Bylo to čtivé, napínavé, geniální, dech beroucí, občas dost drsné a i přesto, že se mi tak nějak podařilo vraha uhodnout hned ze začátku (což jsem se docela divila :D ) tak mě to velice příjemně překvapilo. Oba hlavní detektivové jsou velcí sympaťáci. Díky kratším kapitolám se to i rychle četlo a stránky ubíhali raz dva. Absolutní spokojenost. Jsem moc ráda, že mám doma hned i druhý díl, do kterého se bez váhání hned pustím! KDO JEŠTĚ NEČETL, OKAMŽITĚ NAPRAVIT!!!

9 03.08.2019

Tak jsem se taky rozhodla sáhnout po tomto známém norském spisovateli. Netopýr je jedním z těch méně dobře hodnotných dílů této světoznámé série a také patří k úplným počátkům autorovy tvorby - což jde znát. V prvním díle se především seznamujeme se samotným hlavním hrdinou Harrym, s jeho minulostí, problémy atd. Ovšem samotné vyšetřování se celým příběhem spíš jen tak prolíná. Jako by tím hlavním v této knize nebylo nalezení pachatele a vyřešení vražd. A to u detektivky tohoto typu asi není úplně dobře.
Na samotného Harryho jsem v průběhu knihy měnila nazory jako na horské dráze. V části, kdy se dostala na scénu jeho opilecká stránka mi zrovna jako sympaťák nepřišel. Daleko více jsem si oblíbila Andrewa - Harryho parťáka, který mu byl po příletu do Austrálie přidělen. Bavily mě jeho příběhy o historii Austrálie a různé příběhy a legendy.
Celkově hodnotím tento díl průměrně. Četl se dobře, občas jsem se u dialogů musela i zasmát a od poloviny knihy se i to vyšetřování více rozjelo a konec byl skvělý. Jsem zvědavá na další díly, které by měly být čím dál lepší a lepší. S Harrym to rozhodně nevzdávám.

9 18.08.2018

Někteří nejsou z téhle série nadšení, ale za mě je to naprosto skvělé. Strašně moc se mi líbí ten nápad se silem s několika patry pod zemí, rozdělení pater a úseků, prostě všechno tohle je podle mě dokonalé a originální. Co se týče děje druhého dílu, je pravda, že ten první byl víc takový napínavější a dělo se tam toho víc, ale za mě má i druhý díl své kvality. Dozvídáme se tu, jak to vlastně všechno začalo a děj se vlastně odehrává ještě před prvním dílem, ale autor se hezky, postupně dostane k tomu, jak končil první díl a myslím, že co se týče třetího dílu, bude to bomba! Už teď se nemůžu dočkat až se dozvím jak to celé dopadne (i když jisté podezření mám a nejspíš se i trefím). Za mě je to skvělá série, ale podle ohlasů, záleží asi na názoru jedince, co si knihu přečte. Buď z ní je člověk nadšený a nebo zklamaný. Všechny knihy se hold nemůžou trefit do vkusu všem čtenářům. Ale jak říká, za mě je to ÚŽASNÉ ČTENÍ!

9 05.01.2016

Sbírka 12 povídek od čtyř začínajících českých autorů, kdy každý z nich přispěl třemi svými povídkami. Přišlo mi, že sbírka se dá rozdělit na takové tři tématické celky - v prvním se objevují duchové, ve druhém červi a ve třetím směska hororu a sci-fi (postapa).

Líbilo se mi jak uspořádání povídek, nad jejichž pořadím zjevně někdo přemýšlel a nenasázel je za sebe jen tak hala bala, tak i témata, která se v nich objevovala. Všechny povídky jsou velice čtivé, poutavé. Mají často za mě originální náměty, skvělé zpracování i rozuzlení. Některé mají tak mrazivou, tíživou atmosféru, až se vám vkradou pod kůži, jiné jsou drsné svým námětem, další jsou dalo by se říct typické žánrovky.

Kvalitní sbírka. Našla se tu jen jedna povídka, která mi úplně nesedla - ale sto lidí sto chutí, třeba právě ona může jiného čtenáře nadchnout. Vybere si tu každý nadšenec. Nebála bych se sbírku doporučit i fandům postapa, protože se tu objevují i povídky, které už jsou tak nějak na pomezí mezi postapem a hororem - ty mě mile překvapily a byly brilantní!

Vybrat nějaké třeba vyloženě top tři povídky nejde, protože si téměř všechny drží nadprůměr a mají skvělou atmosféru. Rozhodla jsem se proto zmínit od každého autora tu (za mě!) nejlepší povídku z těch třech, které v této sbírce mají: Jiří Koreš - Prosím, potichoučku!, Karin Novotná - Nekoukej ven, Kristýna Lyach - Tvořitel a Jarka Pelikánová - Výzkumná činnost.

Červi v hlavě moc doporučuju vyzkoušet!

8 25.02.2023

13. století - skupina dřevorubců a vojáků se vydává do Ďáblova hřbetu, aby v tomto bohem zapomenutém kusu divočiny vybudovali novou osadu a dopravní stezku z Trenčína na Moravou. Jenže jak se později ukáže, Ďáblův hřbet už obydlený je...

Prostředí a atmosféra 13. století a hlubokých neprobádaných lesů, byla popsaná skvěle. Špína. Krutost a divokost přírody. Surovost celé té doby a síla lidí, kteří se vypravili do hlubokých lesů za novými začátky. Od prvních stran jsem byla zvědavá, jak se bude tahle naše výprava činit a co všechno v Ďáblově hřbetu objeví.

Čtivost se knize nedá upřít. Ze začátku jsem se snažila krotit svá očekávání a raději v klidu čekat, s čím tato česko-slovenská autorská dvojice přijde. Ve výsledku jsem nadšená!

Hned zkraje je tu několik dost brutálních sexuálních scén, které by slabší povahy nemusely zrovna zvládnout a těžko by je rozdýchávaly. Není tu toho ale zas tak moc, i když jsem se chvilku bála, aby to celé nebylo jen o tom a o snaze šokovat a znechutit. Naštěstí s blížícím se středem knihy a budováním nové osady se děj začíná někam posouvat a konečně se toho začne i víc dít. Na ten zlom jsem se moc těšila a užívala jsem si, když se pomyslné dvě linky začaly proplétat a průser byl na světě...

Závěr byl za mě strhující a moc jsem doufala, aby to přesně tak bylo - v tom mi autoři udělali radost. Posledních asi padesát stran to jelo a člověk se nestačil divit. Líbilo se mi, že autoři do příběhu zakomponovali i trochu té slovanské mytologie. Bylo z toho hned i víc cítit, že se pohybujeme tady u nás - na česko-slovenských hranicích - a ne v nějakém od základů smyšleném středověkém fantasy světě.

Jedna věc mi ale přišla trochu škoda - a to postavy. Z celé party tu byl asi jen jeden, ok možná dva, kterým jsem fakt držela palce a doufala, že to nějakým zázrakem dotáhnou až do konce. Zbytek postav mi byl více méně fuk a případné ztráty na životech mě nechávaly chladnou. Byl tu teda ještě jeden, který ve mě probudil nějaké emoce, a ten mi doslova pil krev (ale takových by se nás asi našlo víc). Nápad, děj a atmosféra knihy mě ale nadchly a četlo se to samo. Spíš byl problém knihu pustit z ruky - hlavně ke konci!

8 05.02.2023

Lemarchandova kostka - bájný hlavolam otevírající brány k nepředstavitelným rozkoším. Záhadní cenobité připomínající tak trochu jehelníček a Frank Cotton, který touží po ještě větším uspokojení, než mu obyčejný lidský svět může dopřát.

Do této krátké knížečky jsem se pouštěla bez jakýchkoli očekávání a vlastně jsem ani pořádně nevěděla o čem to má být. Jen jsem ji na instagramu párkrát zahlédla a dozvěděla se, že má celkem úspěch, tak jsem se do ní pustila taky. V první řadě mě zaujala obálka, na které je cenobita. Ani teď po dočtení nejsem úplně schopna říct, co za tvora ten cenobita vlastně je. Čekala jsem, že tam bude trochu větší prostor pro vysvětlení, ale nevadí.

Žasnu nad fantazií autora. S Clivem Barkerem jsem se díky této krátké knížce seznámila prvně a udělal na mě opravdu velký dojem. Text byl svižný, dobře se četl a nebyl tu prostor pro žádné zbytečné obkecávání, což je mi u hororů sympatické. Bavilo mě to tajemství kolem kostky a závěr byl taky super. Nemám co vytknout, možná snad jen to, že bych chtěla o cenobitech i kostce vědět trochu víc, ale i ta nevědomost má v hororech své kouzlo a možná právě to mě na nich tolik baví.

8 07.01.2023