Kočičáci komentáře u knih

Kdo by ho neznal! Zbygniew Czendlik je zcela jistě nejznámějším farářem v Čechách. Nejen díky svému obrovskému charizma, vtipu a modernímu přístupu k víře, ale hlavně díky velkému nadhledu na život a srovnanému vidění dnešního světa. Úžasně trefná jsou jeho podobenství, která musí pochopit i neznaboh. Nemusíte být zrovna praktikující křesťan, abyste se našli v jeho názorech. Pan farář totiž nahlíží na dění z velké výšky a velmi krásně nám připomíná, jak moc důležité jsou základní hodnoty - úžasné a tak moc pravdivé...

"Chceme-li dobře vychovat své děti, vytvořme především kvalitní a láskyplný rodičovský pár. To totiž ke zdravému rozvoji našich potomků úplně postačí. Vyrostou-li v rodinné harmonii a lásce. Základem všeho je dobrý tatínek a maminka, kteří se milují, respektují se a jsou si navzájem oporou. Na tom stojí a padá správná výchova. Umíme-li svým dětem poskytnout toto, nemusíme pak složitě řešit to ostatní."

"Každý úsměv je projevem míru, pokoje a lásky a má velkou moc. Může k lepšímu změnit něčí den, a někdy i celý život."

"...člověk, který je milovaný, je taky šťastný, proto ho ani nenapadne dělat někoho nešťastným. Zřejmě když je ti dobře, děláš dobro, a když je ti zle, rozséváš zlo. Podle mě je to takto jednoduché."

"...život je příliš krátký na to, abychom si z něj dělali bojiště. On je totiž každý boj většinou ztrátou času, sil a energie."

AMEN.

48 09.04.2019

Pochopila jsem, čeho autorka chtěla dosáhnout, opravdu ano. Jak je obtížné popasovat se se samotou ve stáří, nemocí a umíráním, prázdností manželství...
Ale nějak to po mně sklouzlo, nezasáhlo mě to na těch správných místech a pocity prostě nevyburcovalo. Emoce jsou pro mě při čtení prostě důležité. Tady jsem se nepropojila s žádnou z postav, všichni mi byli tak nějak jedno. Snad Eva jediná mě dokázala naštvat tím, jak Květu neustále citově vydírala - tak ano, tu bych pleskla přes pusu. Jo a ještě jsem možná na chvíli záviděla Ptáčkovi, že má od všeho na světě klid a může jenom číst :-D ... ale opravdu jenom na chvíli, doupě zatím nebuduji...

47 10.01.2021

Krásné povídání s velmi milým a pozitivním člověkem, který má velký přehled a ve svých letech obdivuhodný elán, který mu můžou mnozí závidět. Ráda jsem se dozvěděla o zákulisí z dob počátků nesmrtelného Járy Cimrmana a tyto informace mě velmi překvapily! Neméně příjemné bylo naslouchat i zážitkům z mládí, vyprávění o skládání poezie a textů a jeho lásce k dechovce. Jako správná milovnice knih budu sledovat i jeho Knižní hitparádu na Country rádiu. Děkuji za tuto milou knihu!

47 22.11.2020

Mírně zahanbeně se musím k něčemu přiznat. Přiznat vinu je mojí první knihou od Martina Goffy. No je to vůbec možné? Já taková milovnice detektivek! Jednu výhodu to má - mám se na co těšit.
První setkání s novinářem Markem Vrázem alias Terencem proběhlo na jedničku. Mám ráda když má příběh atmosféru, promyšlenou pointu a donutí vás se zamyslet, v tomto případě nad otázkou viny a trestu. Nutně k tomu nepotřebuji všechnu tu akčnost a malou uvěřitelnost, kterou oplývá většina zahraničních autorů. Skvělé první setkání, hned jdu na pokračování!

47 20.11.2020

"Viděli jste někdy padnout město? To naše padlo. Budeme tvrdit, že násilí přišlo do Medvědína až v létě, ale bude to lež, už tu bylo. Občas je totiž tak jednoduché přimět lidi, aby se nenáviděli, až je nepochopitelné, že to někdy jde i jinak."

MY PROTI VŠEM... rozbroje pokračují nejen uvnitř městečka, ale překročí jeho hranice a valí se jako lavina až do Hedu. Medvědi proti Býkům. Všichni proti všem. MEDVĚDÍN PROTI VŠEM...
Co se musí stát, aby se všechno urovnalo a dalo se tu zase žít? Znovu volně dýchat?

Za mě žádný slabý čajový odvar, ale plnohodnotný druhý díl, který krásně první medvědínský příběh uzavře. Skvělé čtení!

"Život není jednoduchý. Vždycky spravedlivý. Vždycky nespravedlivý."

47 18.11.2020

Musím říct, že Noční lovec se mi zatím líbil úplně nejvíc ze všech (z prvních tří, co jsem přečetla). Příběh byl naprosto dokonale propracovaný, napínavý, nepředvídatelný... a i přesto, že vraždy byly zase brutální, tentokrát mě to tak nepopouzelo.
Hunter a Garcia jsou prostě miláčci! Vyhovuje mi, že se dozvíme střípky z jejich soukromí, ale že to nepřebíjí děj samotný - a já si nebudu muset u příští knihy oživovat, kam se posunul osobní život vyšetřovatelů (páč se mi všichni motají dokupy).
Cartera si dávkuji po kapkách, aby mi dlouho vydržel, ale tentokrát bude pauza mezi díly asi kratší.

47 12.07.2020

Tyto tři povídky vás bezpochyby lapí do svých tenat a nepustí vás zpět v původním stavu. A to proto, že jsou tak děsně reálné, ze života, naprosto uvěřitelné, že si v nich dokážete představit někoho ze svého okolí a že vám z nich bude naskakovat husí kůže po těle. U první povídky jsem na Kristýnu křičela - bože, otevři oči! to přeci musíš vidět že s tebou ten psychouš manipuluje! U druhé povídky jsem byla naprosto zoufalá spolu s Karolínou, protože tam prostě nebylo úniku a chytala mě panika, když jsem si v té situaci představila sebe. A na závěr Naďa - to byla prostě bezcitná mrcha, fuj.
Můžu jenom doufat, že mě nikdy nic podobného nečeká... byla to prostě síla!

47 17.03.2020

Hlas kukačky je příběhem ze života, příběhem, který nám postupně rozplétá složité rodinné vztahy mezi Irmou, Editou a Kristýnou. Každá z nich si nese svoje vlastní trápení, které je v mládí poznamenalo. Každá z nich vyrůstala v jinak těžké době, která jejich život ovlivnila víc, než by se jim líbilo. Ovšem všichni držíme život ve vlastních rukou a jak s ním naložíme, je už jenom na nás, aneb na osud se nedá všechno svádět...
Paní Körnerová je opravdu paní spisovatelka! Kniha je plná velmi silných okamžiků, tak nádherně odvyprávěných, že se vám bude úžit dech. Namátkou třeba porod mladé dívky v kantýně, při odsunu ze Sudet, nebo láskyplný vztah Irmy ke stárnoucí Hedě a její péče o ni až do posledního dechu...
Jednoduše nádherné čtení, vřele doporučuji!

47 16.10.2019

Toto rodinné nervy drásající drama mě opravdu dostalo. Odehrává se v rozmezí dvou dnů, kdy se Livie chystá užít si ten nejbáječnější den svého života a její manžel Adam naopak prožívá jedny z jeho nejhorších životních okamžiků. Velmi čtivé a emotivní!
A přitom stačí tak málo - mluvit spolu a nelhat si... Jenže to by byla nuda a příběh by z toho nevznikl. B. A. Paris umí!

46 28.07.2021

Jak já jsem celou dobu tomu malému hladovčeti Melanii držela palce! Skvěle vymyšlené to bylo, napínavé jak hrom a výborně se to četlo. Musím přiznat, že postapo žánr a zombíky cíleně nevyhledávám, ale tady jsem ráda, že jsem udělala výjimku a rozšířila si své čtenářské obzory. Zklamáni určitě nebudete a já zkusím i další díl.
PS: Jen ty chyby! :-(

46 22.11.2020

Colleen je léta jednou z mých oblíbených autorek, takže na její první "ženský" thriller jsem se těšila. Bylo to skvělé čtení, u kterého jsem byla napjatá jak struna. Ovšem upřednostňuji, když je děj uvěřitelný a tady bylo vyústění trošku přitažené za vlasy, proto ode mě jedna hvězdička mínus. Nic to nemění na situaci, že jsem si trojici hrdinů Lowen - Verity - Jerremy s jejich temnou minulostí i s jejich děsivým domem celkem užila.

46 17.10.2020

Opět další skvělé dílo Aleše Palána, který nás tentokrát bere za samotáři nejen ze Šumavy, ale z celé naší krásné země. Pro mě osobně byl nejsilnější příběh z Člověčí, kde žije Kateřina Provázková, úžasná, silná žena. Je obdivuhodné, kolik toho sama dokáže zvládnout a jak je soběstačná i přes pokročilejší věk. Krajina, ve které žije je kouzelná, proto věřím, že jí dokáže dodat energii a sílu. Je po mě velmi nabíjející představit si sama sebe v její kůži. Asi bych to v jiném věku a čase chtěla alespoň na chvíli zkusit. Také vyprávění Brouka a Michaela Stoniše se mi moc líbilo.
Samotné zpracování knihy a doprovodné fotografie Johany Pošové jsou perfektní. Doporučuji k přečtení, určitě vás obohatí a otevře vám nové rozměry žití.

46 29.04.2020

Tak to byla zase jízda! Další parádní porevoluční příběh z Našeho Města a jeho přilehlého lesoparku, kde byla nalezena mrtvola mladé dívky. Mordparta stále ve složení Eduard Burger, Oto Hanzel a Richard Krauz. Obdivuji jejich nasazení, obzvlášť s tím přísunem alkoholu... zdá se to až neskutečné, že vůbec můžou fungovat, natož něco vyšetřit. No jak je vidno, jde to!
Děj má spád, je napínavý a dozvíme se i pár zajímavostí o čeledi mouchovitých. Těším se na Mucholapku!

46 19.04.2020

Příběh Básník chronologicky navazuje na knihu Uzel, takže se opět ocitáme v předrevolučním roce 88 a zároveň v úplných kriminalistických začátcích Richarda Krauze. Ten už svým kolegům ukázal, že není žádný zelenáč a že má zároveň i koule, když sám spustil akci Rusalka.
Tentokrát umírají mladé ženy, které jsou úzce spjaty s Krauzovou osobou. Vodítkem jsou básničky, které psal jako mladík do školního časopisu. Všechny důkazy směřují proti Krauzovi a ten je od případu odstaven a je ostře sledován jako hlavní podezřelý.
Rozuzlení je překvapivé a dramatické, díky důvěře mezi detektivy je vyústění naštěstí pozitivní. Užívám si četbu celé této série, líbí se mi špičkování mezi chlapi, reálnost a uvěřitelnost všech situací. Obdivuji jejich výdrž, vzhledem k tomu, kolik chlastu dokázali zkonzumovat... ale asi to byla nutnost, aby vydrželi :-D

46 08.12.2019

Ďábelské hry jsou opravdu velmi trefným názvem pro druhou knihu ze série s inspektorkou Kim Stoneovou. V jednom případu se potýká s odhalením pedofilů a ve druhém si k tělu připustí sociopatickou psycholožku, která manipuluje se svými pacienty. Kim se jí zalíbí natolik, že ji chce využít pro svůj zvrhlý experiment.
Je to naprosto famózní detektivka s perfektně propracovanou psychologií všech postav.
Chytne vás a nepustí. Přesně takto si představuji dokonalou detektivku!

46 15.10.2019

"Nemůžu ji v tom nechat. Je ještě tak malinká." ... "Jakoby matka odklopila víko rakve, do které mě zaživa pohřbili. Světlo z předsíně ze mě smylo zatuchlý zápach z kamenné kobky. Matka přišla zachránit svou dceru."

Emoce s vámi budou cloumat, připravte se na to!
Sisi nám postupně poodhaluje svůj osud, který ji dovedl do šumavských lesů, na její vyšlapanou houbařskou stezku, do její zatuchlé chalupy, kde se cítí nejbezpečněji.
Jedovaté houby bývají na pohled nejkrásnější, stejně tak na oko dokonalý muže být rodinný život vážené rodiny... nenechte se mýlit, i takovýto život může mít prohnilé podhoubí a smrtelné účinky.
Matčina smrt znovu rozhýbe Sářin život a donutí ji čelit realitě, kterou při houbaření úspěšně potlačuje. Jak se s tím Sisi popere, si musíte přečíst!
Houbařka je velký a silný román o temném osudu jedné rodiny a jejich traumatických vztazích. Doporučuji!

46 31.05.2019

Jupí, tak konečně jsem se k legendárnímu Nočnímu klubu dostala. Jsem fanoušek fantasy, proti upírům nic nemám, hektolitry krve mi v zásadě nevadí... Takže jsem se začetla a rázem si všechny oblíbila, Postracha, Rozmetala, Tobiáše, Mazlíka, Kamilu, pátera Koláčka a jejich klub v katakombách pod Prahou... HA, na straně 114 jsem chtěla s knížkou mrsknout o zeď, jako CO, CO, CO??? Najednou je všechno jinak a ocitáte se na druhé straně světa na bláznivé čínské lodi, zvykáte si na tlustou pirátku paní Dao, zabijáky, pány Wriese a Van Vrena, a hlavně na Tobiášův nový "životní styl", kdy se musí naučit spoustu nových dovedností a hlavně vymyslet únikovou cestu... a samozřejmě pomstu!
Je to zběsilá akční jízda, ze které nelze vystoupit. Jdu na DÍL DRUHÝ.

46 12.05.2019

Řadím se k zástupu pozitivních hodnocení. Tuto knihu by měl povinně přečíst každý. Když ne kvůli samotnému příběhu Gerty, tak určitě proto, aby každý z nás poznal minulost, která nebyla vždy a ke všem férová, a hlavě proto, aby si více vážil toho, co dnes všechno může a už nikdy nedopustil nic podobného.

Líbilo se mi, že celý příběh je zachycen z několika pohledů – Čechů, Němců, lidí srdečných i zvrácených, očima matky, dcery i vnučky – tím pádem je krásně ucelený. Bohužel Gerta měla životní smůlu – na jednoho člověka až moc – nedokázala se životu postavit a smířila se osudem. Proto v životě nenacházela žádné radosti (až na pár výjimek) a o to byl její konec ještě smutnější.

„…neměla vůbec nic z celého života… Bez muže, bez citu, zamrzlá v nenávisti vůči téhle společnosti a babrající se nakonec jenom v té své touze po omluvě. …kromě těch dvou tří let se strýcem Karlem máma žila úplně nenaplněný a zbytečný život.“

Což je na závěr velmi drsné Barbořino zhodnocení matčina života. Jen to ukazuje, jak na události nahlížejí různé generace a jak ten, kdo nezažil, nikdy nemůže zcela pochopit…

46 15.02.2015

Jana a Lucie jsou sice sestry, ale každá je úplně jiná a má zcela odlišný přístup k životu. Tyto aspekty je od mládí rozdělují a staví mezi nimi bariéru. Po smrti jejich maminky už prakticky nemají moc společného, tím pádem ani důvod se stýkat. Ale to by nebyl život, aby si s jejich osudy nepohrál. Když se jedné z nich začne bortit její doposud bezproblémový svět, tak druhá neváhá a snaží se být oporou.
Krásný příběh, kéž by takových konců bylo více i v reálu...

45 11.08.2021

Druhý příběh Kate a Tristana se mi líbil o fous víc než ten úvodní. Oceňuji originální zápletku a rozuzlení až v samém závěru. Vraha jsem tentokrát netipla předem, za což jsem ráda. Musím přiznat, že je mi trošku smutno po Erice. Snad se k pokračování její série Robert vrátí. Nicméně další osudy Kate Marshallové si určitě nenechám ujít.

45 28.07.2021