Koka komentáře u knih

Na příběhu už hodně poznat, že je z pozdního tvůrčího období autorky: vypsaný styl, ich-forma vyprávění, zmínky o zkoumání vesmíru, o pozemkových machinacích při hromadné výstavbě atd. - to všechno prozrazuje, že A.CH. i ve svých pozdních dílech reflektovala přítomné skutečnosti a dovedla je umně zakomponovat do tíživého příběhu. Ten dlouho plyne lehce, jenom pořád jsem cítila jakýsi spodní proud, jakoby "odezvy" díla Daphne du Maurier (Mrtvá a živá, neboli Rebeka se mi pořád připomínala) a taky že jo - rozuzlení hezky až na závěr a podrobně vysvětlené! Výborné!

5 20.06.2015

Vysloveně dobré, uvěřitelné, zasazené do autentických reálií a dané doby, jako vždy od této autorky - i s postřehy z politického a veřejného života. Vtipně a výstižně vyobrazený život obchodníků - účastníků každoročního autosalonu, novinářů na volné noze, mladých dívek hledajících obživu v "rychloobrátkovém" oboru. Je jistým způsobem povzbuzující se dozvědět, že i v tom vynikajícím Švédsku se už v polovině minulého století mohl novinář kritizující ministra stát předmětem profesní a policejní šikany, octnout se na dlažbě, že háklivé případy mohly být zameteny pod koberec, že obchodní partneři se dovedli navzájem podrážet a existenčně ničit. Kdo hledá brutální vraždy a detailní popisy zohavených mrtvol, ten je tedy nenajde, ale koho by zajímal případ, který dlouho nevypadá nijak zločinecky, spíše jako lidské, soukromé drama, které se až ke konci vyvrbí, tomu tuto knihu doporučuji.

6 14.06.2015

Minulosť všetkých dobehla a nezlomný Lew Archer znova zabodoval. Ale boli chvíle, kedy som sa strácala v tom množstve postáv, nevlastných otcov, súrodencov, hraných či skutočných manželiek.

2 13.06.2015

Taková kuriozitka: kriminální vyšetřování jako záminka pro možnost seznámit čtenáře s duchovní náplní judaizmu, principy talmudu, odlišnostmi židovské a křesťanské víry s jejich rozdílným vnímáním hříchu a trestu. Docela mě to zaujalo, i když místy z toho opravdu moc čouhalo, jak velmi jde autorovi o výklad židovské moudrosti a jen málo o popis a šetření zločinu. Ale vlastně - vyčítat mu to nebudu, protože to byly pasáže, které mě nejvíce zaujaly. Práce překladatelky byla opravdu hodně povrchní a když se v jedné epizodě předseda místní židovské náboženské obce obořil na rabína slovy "Prokristapána, přestaňte už!", to jsem i já - nežidovka a nepřekladatelka - poznala, že něco je špatně.

13 09.06.2015

Od EMB zřejmě všichni čekali "standardní" kriminální případy a tak jsou možná zaskočeni, že psal i něco jiného, než o vyšetřování vražd, práci detektivů, úsilí pátraček. To alespoň soudím z nepochopitelně nízkého procentuálního hodnocení této knihy, jaké tady zoufale svítí v modré barvě - pouze 73 %. Mě totiž ty příběhy příjemně překvapily. Kuličky strýčka Jimba považuji za poctu Goldingovu Pánovi much; První záznam v rejstříku je výstižná psychologická miniatura mladého pachatele, který ještě netuší, co ho jedna frajeřina bude stát; Poprava zavádí čtenáře do zákulisí broadwayské divadelní mašinérie; při čtení povídky Zbořit zeď se mi vybavil Sharpův Henry Wilt a jeho studenti, ovšem v mnohem brutálnějším podání. Atd. Jednoduše - dobré.

3 06.06.2015

Z předmětného výběru jsem v jedné promo-knížečce četla pouze tři příspěvky, a všechny byly výborné nebo minimálně dobré, každý jinak.
Hornbyho povídka Prsoježíš je jedna z nejlepších, jaké jsem vůbec kdy četla! Vynikající, skvělá, vtipná, hluboká. Monolog hlídače v galerii soudobého umění - to jsem ještě v literatuře nezaznamenala, až u tohoto klenotu. Doporučuji.
Čára od Z. Smithové mi připadala jako takový soudobý pokus o "chytání v žitě". Dobrý, ale nijak ohromující.
Pozoruhodná je Šťastná to mrcha od Helen Fieldingové. Pokud jste přežil/a mrtvici, bude to to pravé pravé čtení pro vás. A pokud zatím ne, jako přípravu doporučuji.

2 01.06.2015

Asi každého kolem padesátky chytnou sklony k privátní citové inventuře a stává se, že tato odhalí veliké manko, které už nijak nejde zahladit. Některým lidem, až když "se zatmí", se vlastně rozsvítí. Je to krátké, hutné, moc dobré čtení, ale doporučuji až pro věkovou kategorii 50+. A nenechte se odradit duchařinou ani epizodami z nesrozumitelných baseballových zápasů, obé je zde v zájmu vyššího cíle.

5 30.05.2015

Příběhy o průkopnících – pionýrech osídlujících a osévajících novou zemi – známe hlavně z amerických westernů. V Ruském románu však čtenář dostává úžasný košatý blízkovýchodní variant „dobývání chleba z půdy“, a musím zdůraznit, že jde o verzi mému srdci a myšlení mnohem bližší. Magický realizmus tohoto příběhu čtyř generací osídlenců se bohatě vyrovná latinskoamerické úrovni magična a propletenců vztahů a lidí, zde však v reálném a tvrdém světě totálně kolektivního hospodaření, myšlení, žití zaznívají soudružské proslovy nadšených úderníků, přičemž přes střechy domů létají postavy a tvorové jak ze Chagallových obrazů. Autor nezapomněl ani na příběh o babičce a jejím americkém vysavači, který později rozvinul do samostatné knížky; úsměvný hold vzdal i Michailu Bulgakovovi a jeho Mistrovi a Markétce. Četné groteskní prvky příběhu jen potvrzují jedinečnost židovského humoru.
I nezasvěcenému čtenáři podává kniha hodně plastický obraz podstatného úseku vzniku a existence Izraele, přičemž světodějné události se v příběhu mihnou jenom jako kratičké zmínky bez většího dopadu na postavy příběhu. (Škoda, že vydavatel nedoplnil autorův text zasvěceným doslovem, kterým by čtenáři neznalému historických souvislostí vysvětlil, jak to bylo s vykupováním palestinské půdy pro první čtyři předválečné alije (přistěhovalecké vlny), co to je kibuc, o jaké ideové pozadí jde v některých nám ne zcela jasných myšlenkách a názorech hrdinů.)
Románu dominuje krásné a přitažlivé téma, již tolikrát v literatuře zpracované a nikdy neobehrané: vztah dědy a vnuka. A právě díky vztahu vnuka – vypravěče k dědovi a jeho kamarádům – souputníkům je kniha plná prvků, jaké ze západní literatury už téměř vymizely: lásky, obdivu a úcty k starcům, stařenám, stárnutí, stáří. V tom je kniha naprosto jedinečná. Smůla je, že pro český a slovenský knižní trh má naprosto nevhodný, nepřitažlivý název, což má asi za následek, že tak čtivý, hluboký, zajímavý, veselý i smutný, poučný i zábavný příběh zde má tak málo čtenářů. Moc, moc doporučuji.

8 27.05.2015

A vraj že humor predlžuje život! Stanovi ho poriadne skrátil, lebo až taká sranda to veru v tých divých deväťdesiatych nebola! Na prehrávanie tých šplechtov si už roky udržiavam v prevádzke mg-kazeťák a bavím sa, akoby to bolo k dnešku. A veď aj je.

5 12.05.2015

Jakákoliv slova na komentář k této knize jsou krátká, proto jenom několik věcných doporučení a postřehů:
- Nebojte se výskytu andělů v názvu knihy. Nejde o žádné andělsko-esoterické významy; tím produktem pláče andělů jsou sněhové vločky, kterých v této knize napadá mnohem více, než napadalo ve všech knihách, které jsem v životě četla. Žádné sugestivnější literární vykreslení zimy, větru, vichru, vánice, mrazu, sněhové a mořské bouře než v této knize snad ani nemůže existovat.
- Jednoznačně doporučuji přečíst až bezprostředně po přečtení první část trilogie, nazvané Ráj a peklo, protože nejen pár postav, ale zejména jejich myšlenkový a citový vývoj, mají v Ráji a peklu svou významnou "základnu", bez níž by pochopení této knihy nebylo tak úplné, jak si zaslouží.
- Autor knihu zakončil chytře a v duchu současných módních tendencií psát trilogie a vůbec větší série - pokud napíše třetí díl, tak má nač navazovat, pokud nenapíše, tak osud postav byl ukončen, tak, jak se uvádí v poslední větě :"V tu chvíli svět zhasl." Naštěstí jsem se dozvěděla, že třetí část je už na cestě - i do češtiny.
- Posledním vzkazem je zásadní kopnutí do textu zdejší anotace. Tvrzení, že tato kniha "... popisuje život rybářské obce devatenáctého století nacházející se ve fjordu poblíž severního pólu." je naprostá pitomost. Jednak proto, že děj knihy se v obci odehrává maximálně tak na čtvrtině počtu stran, ale všechno další a podstatné se už děje "na cestě", a to na fascinující cestě, která je nepodobná žádné jiné na světě. A nesmysl je to zejména proto, že - opravdu, věřte mi, vážně - nejde tu o žádný "fjord u severního pólu". Na to postačí snad obyčejný školní atlas, abyste viděli, že i ty nejsevernější výběžky Islandu se pouze přibližují k severnímu polárnímu kruhu, a i od něj je to k severnímu pólu ještě mnoho, mnoho set kilometrů. U severního pólu opravdu žádné fjordy nejsou :=))
Protože je počet hvězdiček zde, na DK omezený, dávám jich pouze pět, ale v mé čtenářské dušičce jich kniha dostala pětadvacet (a nebylo to "na holou".).

20 06.05.2015

Veľký, ťažký, zúfalý príbeh, stvárnený placho, minimalisticky. Žiadne veľké slová a prudké gestá, ale úžasné vykreslenie atmosféry, dokonca miestami vtipne. Tichý zosun do "krajiny za zrkadlom", strašný svojou nezvratnosťou, nebýval veru témou pre beletriu, no v poslednej dobe sa tento námet stal veľmi frekventovaným, možno aj preto, že téma už prestala byť rodinným či spoločenským tabu a podobný príbeh zažíva čoraz viac ľudí.
Knihu mi nesmierne "zútulnili" v nej zakomponované reálie - Heydukova, kde som bývala, Šafko, kde som v Kazačku (blahej pamäti) oslavovala niekoľko promócií, Michalská, po ktorej som roky rokúce chodila do práce. Akoby i tieto detaily prispeli k porozumeniu príbehu a súzneniu s postavami.
Len jediná pochybnosť: početné epizódy príbehu venované slovenskej lexike sa môžu stať prekážkou, že kniha nebude tak prekladaná a v cudzine vydávaná, ako by si zaslúžila.

10 04.05.2015

Nikde, ani v doslovu překladatelky, jsem nenašla zdůvodnění či vysvětlení, proč si francouzský autor zvolil za místo děje Itálii, konkrétně italský, hodně zaostalý a svérázný venkov s postavami typickými výhradně pro dané prostředí a se spoustou údajů, vážících se jenom k danému regionu. Každopádně na mne jako čtenáře "z třetí země" působí jeho vykreslení tamějšího prostředí, charakterů, reálií velmi autenticky, přesvědčivě a opravdu hodně zajímavě. Trvalo pár desítek stran než jsem zjistila, že název románu "zákon" je vlastně jméno jakési divné hospodské hry, kterou nám spisovatel jednou zahrál přímo, v hospodě, aby pak v intencích jejích nelítostných pravidel rozehrál různé příběhy lásky, nenávisti, msty, které vyvrcholí jediným vele-podrazem, který je opravdu velkolepý.
Knihu doporučuji zájemcům o italské prostředí a reálie, rybářům (popis stroje na lov ryb "trabucco" je tak obsáhlý, sugestivní a zajímavý, že jsem pak trávila nastudováním zobrazení "trabucca" a jeho funkcí dlouhé chvíle na wiki!) a všem, které dovede zaujmout epický příběh plný zvratů a dramatických i komických momentů, zvláště když pochází z pokryteckého prostředí italského venkova v polovině minulého století, zmítaného vášněmi a svíraného předsudky.

6 24.04.2015

Toto bylo naprosto nečekané. Nepovšimnutá kniha, která je dost tenká na to, abych to s ní riskla, mi nabídla zajímavý zážitek. Čím více jsem se nořila do příběhu, tím intenzivnější jsem měla pocit, jakoby postavy a atmosféra doby vypadly Francoise Saganové z poznámkového bloku a svým odtažitým způsobem, charakteristickým pro tvorbu z 90. let 20. století, s okem chladného pozorovatele, je uvedl v život Milan Kundera. Jenomže tato kniha je z roku 1964! Jak to, že všichni nečteme Rogera Vaillanda, vždyť Pstruh u nás vyšel krátce po vydání ve Francii, už v roce 1966 v nákladu 135 tisíc výtisků?!
Jenom několik málo postřehů: nevěřte zdejší anotaci – vyvolává dojem, jakoby šlo o banální příběh prodejné zlatokopky; není tomu tak, tohle je vyšší hra. Fascinující byla profesní prostředí, v nichž se děj odehrává, a jejichž terminologie dokládá nejen autorův ponor do tématu, ale i virtuozitu české překladatelky: bowlingová herna, chov pstruhů, kovoobráběcí dílna, papírenský průmysl, velkopodnikatelské prostředí nadnárodních korporací. A tam probíhá divný příběh jakési Frederiky, vdané panny, kterou všichni chtějí - pomilovat nebo využít pro své choutky, či obchodní cíle, použít jako nástroj osobní msty či vlastní prestiže. Ale ona uniká, proplouvá jako pstruh, který nemyslí a necítí, jenom animálně plave za kyslíkem. Konfrontace vztahů malé skupiny přátel či párů k této divné, neuchopitelné Frederice je katalyzátorem, který spouští zajímavé reakce. Příběh – jeho jazyk i děj, nenesou známky stáří, a proto knihu doporučuji i těm, kteří ke knihám z minulého století říkají „nebrat“.

11 13.04.2015

Jeden z mnoha příběhů, kterými americká literatura zareagovala na deformující dopady vietnamské války na celou generaci mladých mužů, z nichž hrůzné zážitky z vietnamské džungle vyformovaly zabijácké zrůdy. Napínavé, poučné, i když příběh obsahoval trochu moc šťastných náhod. No ale bez nich nejde přežít ani v životě, natož v knize, že?

13 09.04.2015

Neprávem opomíjená kniha! Příběh mě velmi překvapil, neboť nabídl mnohem více, než slibuje zdejší nepřesná anotace. Doporučuji všem, kteří v literatuře vyhledávají široké epické vykreslení všedního života všedních lidí, kterým do života vstupují dějinné události. Doporučuji i těm, které by mohlo zajímat, jak mnichovská zrada na Československu byla vnímána v jedné ze zemí, které nás zradily - tomuto tématu je věnovaná velmi hezká část textu. Doporučuji i těm, které obecně zajímají dějiny Francie 20. století a jejich reflexe v hlavách prostých Francouzů. Knihu nedoporučuji jedině vegetariánům, neboť naturalistické popisy porážky prasat a kůzlat by je mohly opravdu znechucovat. Hrůzu z nich mi však vynahradily nečekaně vtipné epizody a průpovídky, na kterých si dala překladatelka opravdu záležet.

11 07.04.2015

Kniha mi nečekaně připomněla epizodu starou něco přes 20 let - jak jsem poprvé v životě bloumala pařížským obchoďákem Samaritaine a nemohla jsem se vynadívat, nabažit, šla jsem si tam nohy uchodit. Od Zolou tak sugestivně popsaného nakupovacího šílenství mě tehdy spolehlivě uchránil natolik omezený počet franků v peněžence, že postačili jenom na nákup jediného památečního hadříku (účtenku mám dodnes :=)) Díky tomu zážitku jsem však hodně z tohoto literárního příběhu pochopila.
Jinak mě Zolův román docela zklamal. V popisu obchodního ruchu, obchodních praktik a stavů mysle prodavačů i kupujících příšerně, neuvěřitelně přeháněl, zveličoval, stupňoval až do absurdna; vykreslení milostné romance a postoje Denisy ke vztahům zas natolik přesladil a zamotal, že i nejčervenější knihovna se vedle této knihy musí červenat za nedostatek sladidla. Ocenila jsem však autorovu schopnost úžasně detailně a výstižně slovně popsat architekturu tak, že čtenář jí opravdu "vidí". Úžasný je výkon překladatele, který v této knize již navždy v češtině „zakonzervoval“ názvy textílií, o kterých si my, co oblékáme PES, PAD, AC a podobné materiály, si můžeme nechat jenom zdát.

9 01.04.2015

Hezké ilustrace, netradiční text, jenomže jména těch dvou princátek - Klára a Karel - se 3-letým dětem ještě nesnadno vyslovují. Ale houpání na lustru - to se líbí moc!

3 23.03.2015

Tato kniha zaznamenala u naší malé (3 a půl roku) obrovský úspěch, a to z naprosto nečekaných důvodů: První - přední dvojstrana knihy, stejně jako poslední - zadní obsahuje vyobrazení hovínek různých zvířátek - myšky, ježka, divočáka, netopýra, losa a dalších. Na začátku knihy jsou jenom ty obrázky bez popisku, vzadu, u stejných vyobrazení, je u každé "kupičky" i jméno příslušného pachatele. Naše Beky kašle na pohádku o losovi a na morální poselství hezkého příběhu. Místo toho celou rodinu a všechny návštěvy zkouší ze znalosti "bobků". Bavíme se dokonale! Moc doporučuji.

5 23.03.2015

Už nevěřím ve "výchovnou" sílu literatury, protože dějiny - ty velké, světové, i životy jednotlivců - ukazují, že literatura - krásná i naučná - si může psát co jen chce, ale chlast je chlast. Tuto knihu by měly číst hlavně ty dívky a ženy, které jí číst stejně nebudou, protože v době potenciálně určené ke čtení raději - stejně jako vypravěčka příběhu - sedí se svým chlapem někde v hospodě něbo na diskotéce, nasávají s ním nebo se dívají, jak on chlastá. A stejně jako autorka si myslí, že jednou, až on si jí vezme, až tu budou děti, až přijdou vážné životní krize, až ..., až..., tak on mávnutím kouzelného proutku chlastat přestane, ovládne se, bude se léčit, a to jistě jenom proto, že je miluje, k dětem má vztah, bla bla bla.. Nepřestane. Tisíckrát omílané varování je v této knize na sto způsobů vyslovené, až by si člověk myslel, že když už to je jednou takto vyřčené, napsané, vytištěné, distribuované, tak se to už nemůže nikdy nikomu stát. Protože jenom naprosté krávy by něco takového mohly znovu udělat a s někým takovým se zahazovat a plodit děti, když se ví a veřejně přetřásá, jak to končí!!! A přesto se totéž, némlich to samé, stává denně. Na zdraví!

10 13.03.2015

Pan Francis patřil k těm šťastným autorům, kteří si hned při zahájení své spisovatelské kariéry našli svou parketu, té se drželi a byli v tom dobří a pořád lepší. Ani jeho tzv. slabší kusy nikdy neklesly pod jistou hodně vysoce nastavenou laťku.
Prostředí dostihů a všechno kolem závodní dráhy a technického zákulisí znal dokonale. Včetně všech reálných i potenciálních leváren, které se - když jde o peníze, slávu a prestiž - u každého sportu vyskytnou. Proto jsou jeho knihy tak přesvědčivé a působí jako autentické záznamy reálných příběhů. Ve Vyšetřovací komisi však kromě jezdeckého sportu a sázení naťukl i téma jiných, mnohem méně důstojných vášní, což působilo malinko účelově. Ale detektivka - příběh i jeho podání - je skvělá a zaslouží v rámci žánru nejvyšší ocenění.

4 11.03.2015