kolacky komentáře u knih
Docela dobrý nápad. Jenom ten konec byl kapku moc uťatý, škoda, kapitolka navíc by neuškodila.
A proč je krkavec na titulu černý? V knize jsou bílí...
Fuj, ten pavouk na obálce, já se jich štítím... (vydání 2008) Ale příběh moc dobrý, úplně jiný než film. (Ten se mi taky líbil, už kvůli nejkrásnějšímu černému klukovi na světě Morganu Freemanovi, ale v knížce bych Alexe viděla spíš jako Idrise Elbu.) Doufám, že se dostanu k dalším dílům... až se otevřou knihovny...
Klasická paní Austenová. Milé počtení. Místy jedovaté, místy vtipné, místy romantické...
Pro zvědavce, kteří chtějí poznat gotický román, jenž nemá s gotikou zhola nic společného, je tahle kniha bonbónkem s výtečným likérem uvnitř.
A protože je Manfréd, tragický hrdina Otrantského zámku, zjevně duševně narušený, troufám si knihu zařadit do Výzvy.
Přiznávám, začínala jsem třikrát, ne a ne se chytit. Nedokázala jsem se vcítit do Juliánova marasmu, já optimistický skeptik. Děj začal zvláštně, ujetě, ale žádná z postav mě nijak zvlášť neoslovila, sympatie k nikomu... Popis města a okolí, nostalgický a plný stesku, ten se mi líbil a moc.
(V Karlových Varech jsem byla jen jednou a docela se mě dotklo, že na celé slavné cestě podle Teplé nebylo ANI JEDNO KNIHKUPECTVÍ... )
Ale příběhem mě tentokrát pan Urban neuctil, ach jo.
Vzhledem k tomu, kam se zdá směřovat děj dalšího příběhu, pevně doufám, že už neumře další osmnáctileté děvče - nebo že ho aspoň Matěj s Pavlou zachrání!!!
Moc se mi líbila, byť nejsem cílová skupina :-)... Holocaust z veliké dálky, ale ne méně hrozný. A i když jsem tušila, kde je Tylda, přesto jsem si Hančiny výzkumy a pátrání užila.
V Jindřichově Hradci jsem byla už dávno, dost mě překvapuje ta zanedbaná městská zástavba... ale je to fakt dávno...
Dost smutné... bohužel. Takový je život vyšetřovatelů a nejen jich.
Já bych řekla, že to, co jsem čekala, jsem sice nedostala, ale dostala jsem něco jiného - přehled o tom, jak klopotně se stavěl milevský klášter, jak pohádkově se podařilo dát dohromady peníze, jací mohli být tenkrát lidé - mniši, páni, sedláci... Tohle jsme si sice nedomluvili, pane Hrdličko, ale potěšilo mě to!
Taky skvěle popsaná zbytečnost křížových výprav. A pro horskejvlk - co měly společné s hlavním dějem? Přece Nýmanda.
Moc mě to nadchlo, celá série... a asi nejvíc ten díl, kde se Amelie prodírá rostlinami zvanými kalmie, to je Království... kde se vlastně dozvídá příběh své rodiny. Ale všechny díly se mi líbily, jen mě mrzel občasný Devlinův (nucený) chlad. To mi pak bylo Amélie moc líto...
Notburga - moje hvězda! Děvče, které se přestalo bát se ozvat!
Znovu přečteno v rámci Výzvy - a opět shledáno vynikajícím čtením! Sida mám moc ráda.
Můj obrovský obdiv autorce, jak dokázala vymyslet a logicky pospojovat všechny ty osudy, postavy, říše, bytosti a potvory... Nakonec všechno zapadlo do krásného obrazu. A pokud si, kolegové a kolegyně, stěžujete na rozvleklý závěr... po tak dlouhé a nemilosrdné bitvě jsme si my i všechny bytosti zasloužili oddech a poklidné zakončení všech těch mnoha a mnoha stránek.
Tak trochu spoiler: V 55. kapitole jsem se zhluboka nadechla spolu s Celaenou - ona s magií, já s úlevou...