kopeceli komentáře u knih
Čtivé, nicméně kopírující styl Harlequin, čili předvídatelné. Vadilo mi, jak se drží výstavby příběhu, nikde nevybočila ani o krok. Je to škoda, protože kniha má na víc.
Přestože jsou Nezvalova díla silně ovlivněná politikou, nejsou umělecky špatná. První část je trošku slabší, ale ta druhá polovina knihy vše vynahradí. Včetně mé oblíbené Na břehu řeky Svratky…
Jemné verše, vhodné pro děti i dospělé. Doporučuji jako jedno z prvních setkání mládeže s poezií.
Bohužel, toto není pro mne. Překombinované, předvídatelné, emočně přepjaté. Nemám ráda citově vydírající knihy.
Mám dvě děti a obě miluji. Život není lehký, děje se toho dost. Není třeba ho hrotit, aby čtenáři a matka prolévali potoky slz.
Autorka šla prvoplánově po emocích, děj knihy se tomu absolutně přizpůsobil.
Pennyová umí vyprávět. Kniha není drastická, je tu pouze skutek a potom pozorování poklidného života zajímavé vesnice. A já obdivuju, jak je autorka tak šikovná, protože jsem se nenudila, ačkoliv vrah byl jeden ze dvou, které jsem tipovala. To by mě zajímalo, jestli v dalším díle rozvine motiv jedné komplikované agentky...
Nesmírně silný a citlivý příběh. Co je schopen udělat a vydržet muž kvůli ženě! A také jaké nedostatky má téměř dokonalá žena. Život běžně přináší velké tragédie, ale to neznamená, že nakonec nemusí dopadnout k něčí spokojenosti.
Maximálně jsem si užila krásné obrazy! Text odpovídal mému očekávání, dozvěděla jsem se dost. Jsem ráda, že ji vlastním a můžu se k ní stále vracet.
Nebylo to špatné, ale ani žádná bomba. Dost mi trvalo, než jsem pochopila, co chce autorka říci. Od druhé půlky to bylo lepší, ale Sidneymu jsem nejen nerozuměla, ani bych ho nechtěla. Ne že by ostatní chlápci byli lepší.
Taková komunistická nalejvárna, i když s příběhem. Říha psát uměl, bohužel se to ztrácí v ideologickém balastu. Četla jsem tuto knihu, protože mám dceru Stázku, ji toho ušetřím.
Určené k přemýšlení.
Třebaže se to v této době multifunkčních a všudypřítomných mobilů příliš nenosí, stojí to zato.
Ale no tak co už… Poslední kniha výzvy, to jsem prostě dočíst musela. Na ostatní africké autory si v tuto chvíli netroufám, není to moje parketa.
Takže: kniha je hloupá, a to dost
je ovšem čtivá, takže si s ní rychle poradíte
další knihy autorky číst nebudu
Souhlasím s BarkaS, ta to napsala uceleně a výstižně.
To je síla! Věznění sester jsem proplakala a dlouho sbírala odvahu číst dál. Mnohé pro mne není neznámé, jen o Vilemíně jsem neslyšela, i když kdoví, protože jsem tehdy (1988 - 90) sestřičkám internovaným v Oseku u Duchcova všechno nerozuměla.
Je moc dobře, že tato kniha byla napsaná.
Utrpení číst. Od sté stránky už jsem celé odstavce a stránky přeskakovala, ale trápení nebyl konec. Pro mne zklamání.
Tuhle útlou knížečku miluju od prvního otevření a často se k ní vracím ve chvílích smutku. Jen tak někde otevřu a je mi líp.
Najít tak Šafránový oudolí, to by bylo!
Také jsem četla znovu po mnoha letech. Kniha stejně čtivá, osobní, emoční. Slza mi ukápla. Stárnu.
Některé povídky samozřejmě, zaujaly více, jiné méně. Oceňuji dobrý nápad. Některé příběhy je dobré hodit na papír, ale není to na román nebo by psaní románu bolelo. Vzpomínala jsem při čtení na podobné příběhy z nemocniční praxe. Realita překonává fantazii…
No to je mazec! Po dočtení jsem úplně vedle. Kniha nemá konec! Tak kdo to sakra, byl? Místo abych dočítala letošní výzvu, musím sehnat další díl série s Miko Syrovým nebo mě z toho klepne. Ještě že jsem tuhle knihu nedostala do ruky, když ten další díl ještě nebyl napsaný, to bych fakt byla naštvaná. Díky, pane Goffo, i když nemám policajty v lásce, Vy jste mě dostal. A Váš humor mi vysloveně sedí, včetně míst, kde si utahujete z mužů samých.
Podrobně rozvedená a poměrně čtivě napsaná kauza. Místy se v první části příliš opakuje zesměšnění obsedantní poruchy psát si proti sobě důkazní materiál v podobě deníku.
Sama jsem pracovala v jedné nemocnici a to i v uvedené době. Pan ředitel si také pomohl, vyšetřování proběhlo a byl potrestán - přišel o post ředitele. Toť vše.
Knihu jednoznačně doporučuji, už jen proto, aby se společnost více dívala a lépe rozuměla spatřenému. Že se tím něco zlepší, tomu už nevěřím. Vlčí smečka stále loví.
Mimochodem, co třeba kontrakty na zbraně pro Ukrajinu v době nesmyslně vyhlášeného (!) výjimečného stavu?
Přîjemné překvapení! Autorku jsem neznala a ke knize přistupovala s nedůvěrou. A Anna se mi zalíbila, i její dvě kamarádky. Vyprávění v ich formě mi nevadí, děj ubíhá bez vyhrocených extrémů, komu se něco z příběhu vlastně nestalo? Konec je sice trochu oslazený, ale po těch životních kotrmelcích... Je otevřený, ale tak akorát, aby zůstal prostor pro fantazii. No, zkrátka se mi to líbilo moc, musím se podívat po další knize autorky.