Kopretina komentáře u knih
Kniha mě chytla od prvního slova a já se od ní nechala lapit. Velmi čtivá, velmi uvěřitelná a nesoucí tolik moudrosti - především v tom, že kdyby se "něco" stalo, bude to pravděpodobně podobné. Celou dobu jsem se ptala: a co bych z toho uměla já? Jak bych to vyřešila? I když sci-fi není můj oblíbený žánr, zde jsem si jej vychutnala.
Začala bych tím, čím autorka končí. Kéž by. Kéž bychom se již poučili z minulosti pro budoucnost. Kéž bychom se jedni nevyvyšovali nad druhými, jen proto, že jsme se narodili někde, s jinými možnostmi a s jiným náhledem na život. Kéž by pro náš mír a láska byli prioritními hodnotami. Kéž bychom dokázali vnímat přírodu jako dar a nejen jako zdroj k obohacení se.
Děkuji za nový příběh a přiblížení událostí, o kterých jsem nevěděla. Kniha se mi četla dobře. Autorce přeji další náměty na literární skvosty.
Musím souhlasit s komentáři pode mnou. V této době tak aktuální, mrazivé a dechberoucí. Ani se mnou neotřásá bílá nemoc ani koronavirus. Spíše reakce lidí: sebeprospěch, panika a udavačství. Klobouk dolů před autorem!
Za mě velký skvost literatury! Nádherně popsané charaktery lidí, nadhled a moudrost, nízkost a strachy jiných. Pohladilo mě to, v některých myšlenkách jsem našla i svůj vývoj. Klidně bych ji zhltla hned znovu!
Nevím, čím to je, ale knížky od P. Soukupové mě pořád nutí, abych četla a četla. I když je tato kniha smutná a plná bolesti, čeština je nečeskou, přesto jí tak nějak lidsky rozumím a chápu postoje a pocity zúčastněných. Líbila se mi víc než K moři a Pod sněhem.
Kniha se dobře a rychle četla, příběh dával smysl. Ani jedna postava mi nebyla moc sympatická, a tak jsem ráda, že tam nedošlo k nějakému hodnocení, kdo je horší a kdo méně.
Na knihu jsem se moc těšila, od známých jsem slyšela dobré recenze. Když se mi dostala do rukou, pustila jsem se do ní a po krůčcích ukrajovala až do konce. Líbila se mi, tedy styl vyprávění, i vkládání dopisů, zpráv, autorka je výborná vypravěčka. Co mi vadí, že je historie zkreslená, není to tak, jak to bylo a je cítit zveličování ženského kněžského svěcení a dalších věcí, v nichž se ztotožňuji s reakcí Stanislava Balíka, viz: https://casopiskontexty.cz/tuckove-belovodska-sifra-mistra-leonarda/ . Proto o hvězdu méně.
Musela jsem se podívat do seznamu knih, které jsem letos přečetla, jestli jsem přečetla něco lepšího a nenašla jsem (i když skvosty tam jsou). Tato kniha mě velmi oslovila a nechápu, že něco takového může napsat někdo tak mladý. Nejde totiž jen o to, že hlavní hrdina pomáhá, ale jde o to, že on "nepáchá" dobré skutky tak, aby druhé ponížily, ale aby jim zachovaly úctu, aby se z nich poučily, aby jim pomohly do dalšího života. Ale v knize je mnohem víc. Hlavní hrdina si prochází obdobím zrání - nejprve pomáhá cizím, pak známým, rodině a nakonec sám sobě - a to je to nejtěžší. Tím zraje jeho osobnost a stává se z něj člověk, který ví o svých potřebách a respektuje je a ví o potřebách druhých a respektuje je. Perfektní kniha!
Lehká, úsměvná kniha mě dostala! Líbil se mi její styl, neotřelost a moudrost, která z jednotlivých příhod vyplývá. Doporučuji na dovolenou nebo na odreagování. Souhlasím s komentářem níže, že být matkou této rodiny muselo být fakt dost krušné.
Jsem ráda, když mě kniha něčím novým překvapí, rozesměje nebo dovede k zamyšlení. A to tato kniha splnila. Hlavním poselstvím je smysl života a jeho naplnění. Myslím, že je to má The best kniha 2023.
Knihu jsem si vychutnávala stránku za stránkou. Od první až po 970. Moc mě to bavilo i to, jak autorka popisuje třeba, jak kapky bičují okno, jak se kočka protahuje. Je pro mě mistryní slova i toho, jak blafuje, natahuje, skrývá. Akorát velký vykřičník u okultnich praktik, opravdu dělají velké zlo v životech lidí. Už se těším na další díl. Přesáhne 1000 stran?
Asi do půli knihy jsem se nemohla začíst, připadalo mi to podobné knize 1984 nebo Příběh služebnice. Začalo mě to bavit později, s napětím jsem čekala, kam příběh bude směřovat. Povinná četba pro všechny, kteří s láskou vzpomínají na socialismus. Já bych to nevrátila ani za nic.
Kniha se mi četla výborně, klouzala jako plachetnice na vinětách. Ach, jak jsou rodinné vztahy někdy těžké. Jedna hvězdice dolů za ukousnutý konec.
No, ty jo! Dobrovolně se přiznávám, že knihu podobného žánru jsem dlouho nečetla. Proto mě asi tak chytla a nepustila. Včera (včera?) večer mi to nedalo a musela jsem ji dočíst. Můj tip, který se stále potvrzoval, nakonec prasknul jak bublina a mně zůstala pusa otevřená. Fakt hustý :D.
Když namícháte to nejlepší z Foglarovek a z Mayovek, pak může vznikout něco tak perfektního, jako je tato kniha. Vtipná, poučná, napínavá, praktická, v základu stojící přátelství a vztahy. Děti byly jedno ucho a když jsem dnes řekla, pojďte, přečteme poslední kapitolu, řekly: "Kéž by to ještě poslední kapitola nebyla." A stála za to, jako celá kniha.
Jelikož pracuji s lidmi s mentálním hendikepem, byla jsem na knihu zvědavá. Uvědomuji si, jak jsou tito lidé sobečtí, přitom dobrosrdeční, nezákeřní, přitom vychytralí směrem ke svým výhodám... A taky si uvědomuji, že každý z nás je do jisté míry v něčem postižený... Nemají spíš být tyto "nedostatky" obohacením? Abych se vrátila k hlavnímu hrdinovi, u něj mě překvapilo, že byl víc sobecký, když byl inteligentní, až mě mrazilo, jak myslel jen na svoje "bolínko", žil v hrůze, co ho čeká - vždyť každého z nás nečeká v životě jen dobré věci a navíc jej nikdo nepřežijeme! Jako nechytrý byl daleko srdečnější, tam byl spíše problém přístup společnosti. Ráda jsem se s touto knihou seznámila.
Už dlouho jsem tak nebrečela u knihy, jako u téhle. Hluboce se mě dotýkala, neboť si tuto dobu převratu vzpomínám. A také se mi vybavuje, jak se díval můj děda na zprávy, kde ukazovali naše studenty, jak demonstrují, plakal a říkal, neblbněte, vždyť vám něco udělají. No a pak jsme jezdili do Prahy na Letnou také zapáleně skandovat a zpívat.
Krásně napsaná kniha, kdy je těžko rozeznat dobro a zlo, přítele a nepřítele.
Co na knihu říct? Neurazí a nenadchne. Aspoň mě. Autorka je milá, laskavá, lidská, hledá Boží věci. Nenašla jsem nic nového, nic mě za srdce nechytlo. Nicméně jsem ráda, že máme mezi sebou věřící, kteří jsou čitelní a srozumitelní i nevěřícím.
Syrová, tíživá kniha, vlastně jen výpovědi těch, kterých se to týká v běžném životě. Ten styl byl zvláštní, a vlastně vypovídal víc, než kdyby se to více učesalo. Knihu jsem chtěla dát do čtenářské výzvy pod bod ukrajinský autor, ale autorka je běloruska.
Kniha mě dostala. Musela jsem ji dočíst, než šli všichni spát, abych s ní nebyla sama. Příběh pro mě originální a jelikož do hor často, ráda a sama chodím, tak vzrušující. Ať je pravda jakákoli, je vždy na pováženou dráždit kobru bosou nohou.