Kopretina_aku
komentáře u knih
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Co k tomu napsat, když už bylo vše napsáno a vysloveno? Prostě vzít knihu a číst. A na konci litovat, že už je konec.
Dej mi pokoj
Petra Štarková
Trochu mi vadilo, že žádná postava nebyla tak úplně normální a že někteří působili dojmem, že právě vystoupili z Výměny manželek. Postava Adély byla trochu zbytečná, u ní k žádnému vývoji nedošlo. Oproti tomu příběh Dušana a Josefa bych uvítala mnohem více rozvinutý do hloubky.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Velmi přínosná kniha, ať už jde třeba o téma první pomoci nebo o pohled ze strany zdravotníka nejen na pacienty, ale i na kolegy a fungování urgentní medicíny.
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Autorka píše čtivě, ale její knihy jsou pro mne velmi brzy předvídatelné a přicházím tak o momenty překvapení. Začátek a seznamování s postavami velmi rozvláčný, až třetí část knihy nabrala spád.
Třetí terapie
Danuta Chlupová
Podle recenzí nejsem jediná, kdo je z knihy na rozpacích. Jako celek to působí jako povrchní vztahovka, do které autorka zamíchala jakousi vinu z chování předků. To u mne vyvolává otázku, proč Mathildu vůbec nezajímalo, kdo byl její otec a zaměřila se pouze na otce matky. Obálka knihy je z mého pohledu zavádějící a pouze lákadlo, protože knihy o holokaustu stále táhnou. Příběh by se ale mohl odehrávat i kdekoliv jinde. Postava "terapeuta" tomu moc nepřidala. Nějak se mi tomu všemu ani nechtělo věřit.
Chalupa
Pavlína Křivánková
Měla jsem podle názvu a povedené obálky (za tu jedna * navíc ) asi trochu jiné očekávaní spojené více především s valašskou přírodou. Nakonec z toho bylo klasické klišé, nenáročná jednohubka na jedno odpoledne. Konec useknutý, nedořešený. Mé sympatie si nezískala ani jedna z hrdinek, ale líbilo se mi jejich vykreslení, které se dá i chápat. Stejně tak autorka dokázala velmi dobře vystihnout mezigenerační problémy a nedorozumění. Babička byla v knize jako skvost. Studnice moudra, působí až pohádkově.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Musím přiznat, že začátek pro mne nebyl vůbec jednoduchý. Sice je v knize uveden seznam osob, ale než jsem pochopila, kde je kdo a ke komu patří, měla jsem v hlavě chaos. I styl psaní byl pro mne ze začátku krkolomný. Časem jsem se do knihy začetla a zajímala mne čím dál víc už z důvodu, že se odehrává v nedaleké oblasti. Líbilo se mi, jak autorka do knihy dala právě ty důležité dějinné události a osoby, jako byla třeba postava Hanče a protržení přehrady na Bílé Desné. Události v knize byly zpracovány skvěle a je mi jedno, že žádná postava nebyla úplně dobrá. Byla těžká doba a těžký život.
Esterčini otcové
Hana Radulić
Ze začátku jsem pocítila nadšení, které se postupně přece jen vytrácelo, u posledních 100 stran jsem měla pocit, že konec už je vyloženě zacílený na city čtenáře. Samotné téma nebylo vůbec špatné, vyzdvihovalo především otcovskou lásku a její dvě podoby. Ale během čtení jsem měla pocit, že autorka má tendenci do knihy za každou cenu nacpat všechny válečná témata a události a bylo toho zbytečně moc.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Jestli ve mně něco z knihy zůstalo, tak možná poslední strana. Jinak to byla ze začátku komedie, později spíš tragédie o partě zoufalců ve středním věku, kteří dělají totální blbosti, někdy až za hranou trapnosti. Dějově celkem chabé. S bídou za 3*.
Hornické vdovy
Kamila Hladká
Vůbec nechápu, proč se zde mnohokrát zmiňuje Šikmý kostel, když tato kniha s ním má společné jen téma hornictví. Klidně by to mohla být kniha o vdovách, kterým zemřeli muži při výkonu úplně jiných povoláních. Vždy je to šok a tragédie. Někdy jsem měla pocit, že autorka vůbec nic nedělala s textem, jen přepsala změti vzpomínek, které občas skákaly jedna přes druhou. Někde jsem četla, že to je záměr, aby byla kniha víc autentická, ale je to spíš na škodu.
Ztracené děti
Linda Castillo
Příjemné překvapení. Sice se některé informace o amišských životech a zvycích opakovaly, ale kniha měla spád, odsýpalo to a ráda si přečtu další díly.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Asi je štěstí, že jsem začala číst sérii s vyšetřovatelem Bergmanem od konce. Po přečtení tohoto prvního dílu je znát, že autorka se postupně zlepšovala a rostla a příběhy i postavy postupně lépe vypilovávala. Kroky vraha jsou spíše průměr, taková psychologická sonda do manželských, sousedských a rodičovských vztahů, kde ani jeden není v pořádku. A k tomu se nachomítly dvě vraždy. Inspektor Bergman zde taky není takový sympaťák jako v dalších knihách. Dala bych 3,5 *.
To prší moře
Radka Třeštíková
Kniha se četla velmi dobře. Sice to není žádné veselé čtení, ale místy i pobaví. Vyhovovalo mi střídání časových rovin, různorodé postavy. Oblíbilia jsem si Ježibabu. U knih paní Třeštíkové jsou většinou hlavní a vlastně i vedlejší hrdinové svým způsobem nenormální, takže mi nejvíc ujetá přišla jen zápletka s Hubertem, to už byl opravdu úlet.
Anežka
Viktorie Hanišová
Jsem na rozpacích z konce, ale jako celek povedené. Sonda do duše matky, která se jí stala jen proto, že to tak má být a vlastně jí být ani nechtěla a je úplně jedno, jestli je dítě adoptované nebo vlastní, i k němu by se asi chovala stejně. Oproti tomu sonda do duše dítěte, které je pro matku jen doplněk, ale nepozná city a zájem, svým chováním jen volá o pomoc, která je nevyslyšená. Kolik takových rodičů a dětí je kolem? Myslím, že v dnešní době hodně.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Tento příběh tři generací žen bych si dovedla představit i bez pozadí historických událostí. Kapitoly s popisem dějin mě v této knize až rušily, měla jsem pocit, že přeskakují ze skvěle rozjetého rodinného dramatu do učebnice dějepisu. Jinak ale musím chválit, asi nejlepší kniha autorky. Výborně propracované charaktery, ať už jde o pozitivní nebo negativní stránku jednotlivých postav. Trochu mě mrzí, že všichni muži v byli víceméně slaboši a vypočítavci, beru to tak, že je to román především pro ženy o ženách a mateřském, ale i nemateřském citu.
Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje
Yeonmi Park
Tuto knihu by si měl přečíst celý svět, každý, kdo si neváží toho, co má a jak žije, aby pochopil, v jak otřesných podmínkách žijí lidé na této planetě v tomto století. Čekala jsem hrůzy, ale netušila jsem, že severokorejský lid žije až v takových šílených podmínkách a chudobě. Nelidské zacházení v Číně bylo šokující. Autorka má můj hluboký obdiv za to, co dokázala a že našla sílu vše zveřejnit.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Velmi emotivní kniha, napsaná s obrovskou pokorou,
která obsahuje spoustu hlubokých myšlenek. Neustále jsem si říkala, kde v sobě brali lidé sílu k boji o přežití, z Violy touha po životě doslova vyzařovala. Přes všechno, co prožila, nezanevřela na život a na svět. Řekla bych, že to je nejlépe napsaná kniha na téma holocaust, kterou jsem četla.
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Pro mne to bylo celé takové moc americké. Včetně předvídatelného konce. Nekonečně se to vleklo. Úplný závěr byl takový zbytečný patos, že mě to spíš rozesmálo. Myslím, že závěrečný epilog po šesti letech byl naprosto zbytečný a celý zdlouhavý příběh degradoval na pohádku.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Nelehký život a boj o přežití v nelehké době. Napsané čtivě, Anna mívala hodně často štěstí v neštěstí.
Kameník
Camilla Läckberg
Moje třetí kniha ze série a začínám mít pocit, že městečko Fjällbacka je plné psychopatů, fanatiků, pedofilů a jiných šílenců. Bydlet bych tam tedy nechtěla, ale velmi ráda o tomto městečku čtu. Oblíbila jsem si i všechny postavy, se kterými se setkáváme, líbí se mi, že se v každé knize dočteme, jak pokračuje těžký život Eričiny sestry Anny a musím uznat, že autorka píše poutavě a vymýšlí zajímavé zápletky.
