koubin007 komentáře u knih

Tak tahle detektivka mě ne-oslovila hned od samého začátku, jelikož propracované rituální vraždy nejsou mým šálkem kávy, taky se příliš nevyžívám v násilí a sadismu, kterého je v knize značné množství. Nicméně musím uznat, že rozuzlení bylo překvapivé a celý příběh včetně policejního vyšetřování do sebe skvěle zapadal i když chvílemi působil velice nevěrohodně. SPOJLER: (bezvládné lidské tělo opravdu není tak snadné někde vláčet a ještě k tomu pokud jste /..../ ...ti co četli ví.:))
Některé brutální pasáže bych asi raději přeskočil, ačkoli možná právě proto tento román získal takovou přízeň fanoušků.

4 20.06.2017

Prilis depresivni, stale se opakujci motivy, stale stejna temata stereotypnich zivotu nicotnych postav, stale stejna ponura atmosfera bez zavanu neceho pozitivniho, bez humoru, nadeje. Nic pro me. Ackoliv jako dystopie pekne vymyslene a napsane se spoustou vybornych postrehu. Povidka kalorik je hodne inspirovana soucanymi problemy na poli GMO a firmou Monsato.

4 24.07.2016

Takhle se má psát detektivní román!! Skvělá psychologie postav, dokonce jsem s tím vrahem v půlce knihy začal sympatizovat. V příběhu nejsou hluchá místa, vše do sebe zapadá a uhání vpřed. Tak by to u tohoto druhu literatury mělo být. Napětí po celou dobu až do konce. Vzkaz v láhvi rozhodně doporučuji a já osobně jdu na další díl.

4 30.06.2016

Ač svým rozměrem poměrně útlá knížečka, tak co do obsahu naplněná skvěle syrovým dějem a výrazným napětím až do konce. Autor na nic nečeká a vtáhne čtenáře do nitra napínavého příběhu o putování skupiny lidí směřující k záchraně. Jedná se spíše o delší povídku než o klasický román, ale tento styl mně dokonale vyhovuje. Od začátku až do konce napínavý a strhující děj, který neustále graduje.Na 50. léta velmi slušně tvrdý a syrový příběh. Možná by neškodilo trochu natáhnout děj a vyšperkovat psychologii postav, ale to bychom byli zase jinde...

4 28.09.2015

Je to prostě takový extra krvavý, postapokalyptický, tatarský biftek servírovaný přímo do postele, s krvavou nádivkou a koňskou hlavou jako předkrm. Děj ujíždí jako Mika Hakinen s prskavkou v zadku a garantuju, že na jediné stránce nenajdete zívací část, popisující jak kdysi před léty létaly vlaštovky tak nízko, že za chvíli přišel jarní deštík a pak Adéla ještě nevečeřela, protože měla spoustu práce s pečením koláče pro strýčka Gandalfa. Je to sice staré ohrané téma se spoustou zombií, vampírů a podobných nesmyslů, ale vzhledem k tomu, že děj se odehrává v jednu chvíli v Plzni, zombiím se říká "mrtváci" a mimozemským stíhačkám "popelnice", autor si mě dostal na svoji stranu. Pokud hledáte úlet do jiné reality, reálné asi jako pevné čtyřky modelky Erbové, pak tato kniha je přesně to pravé pro vás.

4 11.04.2012

Souhlasím s Aildrin. Taky jsem se těšil!
Ač jsem velký fanda žánru post apo, tato kniha zapadne do šedivého balastu nevýznamných knih. Jako pokračování úspěšného prvního dílu postrádá dvě základní věci:
1. nerozvíjí předchozí díl
nebo
2. nepřichází s ničím novým

Ad1)to je velká škoda, protože bylo zatraceně na čem stavět. Stačilo jen rozvíjet původní příběh, nasadit na něj novou zápletku a všechno by šlapalo jako dobře namazané soukolí. Každého přece zajímalo na konci jedničky, co bude s Arťomem po vyhlazení The Dark ones.

Ad2) nový děj nikterak nepohltí. Celý příběh se zdá tak omšelý jako sedačka v obýváku mojí babičky. Atmosféra odfláknutá a to na rozdíl od jedničky dost výrazně. Namísto toho zaměření se na chatrně splácané postavy - sebepohlcující monstra s krvavými rukami, kteří se rozhodnou na stará kolena sepsat knihu! Co to mělo být? Ta přesvědčivost byla právě v tom pragmatismu, jednosuchosti, navrácení se opět ke kořenům lidství, boj o přežití a proti nelítostným šelmám, ať už lidem nebo příšerám. Z Huntera vyrobil mašinu na zabíjení, která se ztrácí sama v sobě a začíná mít výčitky svědomí. Příběh ztratil veškerou reálnost, hned od začátku víte, že Huntera nikdo nezastaví, že přesně ví co chce udělat a dosáhne toho. Tenhle týpek prostě bez mrknutí oka zabije deset strážných s kalašnikovama jenom svýma holýma rukama.:))

Na druhou stranu se to přečíst dalo, ale všechno uteklo tak rychle, že to vlastně ani nezačalo bavit. Kouzlo první série bylo v tajemnosti, napětí a atmosféře, která tady chybí. Glukhovski měl k dispozici vytvořený dokonalý post-nukleární svět s anomáliemi, tajemnými artefakty, radiací a spoustou příšer. Nechápu proč nic z toho nevyužil!!

Dávám 40%

4 21.11.2011

To je chvalozpěvů:)
Básně-balady ve formě pro mě snesitelné, ale rozhodně to není něco, co bych si přečetl před spaním nebo, když na mě jdou chmury. Přiznejme si to, je to otřesné, ohavné a depresivní. Je to sice skvěle napsané a taky jsme se to všichni ve škole museli učit nazpaměť, ale to ještě neznamená, že je to básnická extratřída: spíš dobrý na strašení malejch dětí.

Málo kdy mě kniha pohladí tak jako teď.
Nepředpokládám, že by ještě dnes v České kotlině byl někdo, kdo tohoto pána nezná, z televize, filmu či divadla.
Byl jsem nedávno v Plzni v Měšťanské Besedě na jeho vystoupení, kde jsem si o přestávce zakoupil tuto knihu - a nechal si ji od něj podepsat, musím dodat. Ačkoliv jsem se po celou dobu jeho představení "chlámal" smíchy a to doslova, tak jsem po pravdě řečeno, nečekal, že by jeho humor v psané formě mohl mít veliké grády. Vždyť právě Donutilův smysl pro vyprávění, imitaci a intonaci hlasu je tak jedinečný, že nepochybuji o tom, že ať by vyprávěl o nákupu v masně a nebo o návštěvě zubaře, lidé by se nebavili. Když jsem začal číst první řádky této knihy, objevil se mi na tváři úsměv. V tu chvíli můj vnitřní hlas překonvertoval text knihy do Donutilova hlasu a já jsem už nečetl knihu, nýbrž poslouchal poutavé vyprávění. Je to tak, ale opravdu jsem přestal číst a jen se nechal unášet příjemným vyprávěním tohoto mistra. Občas jsem zastavil a nekteré věty si přečetl nahlas, ale to nebylo ono. Proto nezbývalo než se ponořit opět do příběhu a knihu dočíst během jediného víkendu. Kniha je navíc doplněna velmi výmluvnými fotkami všech hlavních protagonistů a tak se mi nezřídka stávalo, že jsem se dvě minuty díval na jednu z nich a v duchu si říkal: " ...ještě že už se takovýhle strašný máničky nenosí".
Každopádně mottem této knihy je nenásilnou formou pobavit, polechat a vyloudit úsměv na tváři a to bude také důvod si ji po čase přečíst znovu.

Tato kniha je svědectvím lidského hnusu a zbabělosti.Pojednává o několika zhýralcích, jejichž největší zálibou bylo ukájet své vilné choutky těmi nejbrutálnějšími způsoby.Kniha je nejvýznamější sexuologické dílo 18. století, a zabývá se podrobně veškerými lidskémi sex. aberacemi, v poutavých příbězích.

Možná se někdo na základě tohoto komentáře bude rozhodovat zda knihu číst či nikoliv. Já doporučuji přečíst jen silnějším náturám.vJe to dost tvrdý, ale s odstupem času mi to připadá jako zajímavá zkušenost, že i takto zvrácení lidé jsou mezi námi.Původně jsem chtěl vložit i několik ukázek z knihy, ale pro jejich výstřednost jsem si to nakonec rozmyslel.
Na závěr je třeba dodat, že autor knihy propůjčil své jméno té nejbrutálnější a nejodpornější sex. úchylce jakým je SADISMUS.

4 30.11.-0001

Uz jsem pochopil, kde G.Martin sebral inspiraci pro své Hry o Trůny. Byl to Řím v období císařství.
Tolik let jsem měl takový skvost v knihovně a chodil kolem něj bez povšimnutí. Nakonec jsem to nevydržel a vrhnul se na něj, ačkoliv nejdříve s mírnými obavami, že to bude obtížné čtení. Neni to ale pravda! Začátek je sice trochu krkolomný a mnohého může odradit, ale nedejte se, v té změti jmen Livia, Augustus, Octavianus, Germanicus se za pár desítek stránek slušně zorientujete a pak se před vámi otevře krásná encyklopedie jedné velice zajímavé etapy dějin Říma navíc podaná velice zábavnou formou. Kniha je plna faktů, které nás zkoušeli naučit na základních školách a my jsme to bojkotovali, protože se nám to zdálo tak vzdálené. Dnes, ve středním věku, maji pro mě tyto informace úplně jinou hodnotu a jsem rad, že jsem si mohl svoje všeobecně kulturní znalosti lehce prohloubit.

3 16.10.2024

Tahle kniha by se dala rozdělit na několik částí:
1. seznamuje čtenáře s obdobím Výmarské republiky, tedy obdobím po 1. Světové válce. Frustrace pokořeného národa, hyperinflace a chudoba v bezvýchodné situaci vedla k nadužívání omamných látek . Morfium, kokain a pak následně dva německé vynálezy: Pervitin a Heroin "tekly proudem". Berlín se stal hlavním městem nezřízené zábavy a drog.
2. dává ucelený pohled na průběh 2. světové války v Evropě, Mnichov, Polsko, vpád do Francie a nakonec úprk z Ruska.
2. odtajňuje zapomenuté nebo nezveřejněné dokumenty týkající se užívání pervitinu Wermachtem a Luftwaffe ve Třetí říši - od samého začátku v roce 1939 až po neslavný konec na východní frontě. "Naši řidiči dokáží ujet denně až 300km, dva dny a dvě noci beze spánku, bez potřeby jíst". Supervojáci na krystalech, hustýý!
3. nechává nahlédnout do soukromí AH a jeho osobního lékaře dr. Morela. AH několik injekcí denně, steroidy, vitamíny, oxykodon (euforie jako při kombinaci heroinu a kokainu najednou), atd....=pocit nepřemožitelnosti, únik od reality, paranoia...naprosté odtržení od okolního světa, uzavření se v podzemních bunkrech Vlčího doupěte.
Závěrem:
Už ji čtu podruhé za sebou, protože kniha je opravdu strašně zajímavá a čtivá.
Dávám si do souvislosti drogy a údajnou nepřemožitelnost nacistického Německa...a tak nějak mně to více začíná dávat smysl.

3 19.09.2024

Ne tak tohle je opravdu brak. Naprosto předvídatelný dej, nesmyslně jednající postavy, nuda, vrah jedná v rozporu s logikou a s obří dávkou štěstí mu to vychází. Taková parodie na 10 malých černoušků od Agathy Christie. Za mě jako fakt vykradený děj od slavné autorky, zasazen na horskou chatu do Francie, bez kouska zajímavého nápadu. Ztráta času, nechal jsem se zlákat zajímavých přebalem a názvem.

Bez diskuse, k téhle knize mě přivedl rozhovor v TV a upřímně, nelituji toho! Oba autoři si to opravdu odmakali a posbírali velmi mnoho rozhovorů a příběhů, které posléze funkčně a zajímavě poskládali dohromady.
Pro mě takovéto přínosy:
1) uvědomil jsem si, kolik lidí funguje v práci na piku aniž bych si toho kdy všímal (budu si všímat víc)
2) když doma chybí láska tak to poškozuje hlavně děti (budu svoji rodinu milovat o to víc)
3) z domu utíká ten, kdo se tam necítí dobře
4) prostitutky na privátech budou většinou na piku (o důvod víc, proč se tomu vyhnout)
5) ty feťácké komunity jsou dojná kráva visící na vemínkách daňových poplatníků a moc k užitku to asi nebude
6) za poslední dekádu se zvýšil počet pikařů o 40% , to je děsivá zpráva
7) že to vymysleli Němci stejně jako heroin, aby zapudili po Versaillskou depresi už je jen taková třešnička na dortu.
8) už vím, co je to "vykroucená" chůze a jak ji poznat

Kniha mě obohatila o mnoho víc a vřele ji doporučuji všem, kteří potřebují vybudit v sobě trochu soucitu s těmi Les Miserables co se toulají v noci po ulicích a vykrádají nám auta, aby měli na další dávku. Mnohdy jsou to jen ubožáci, toužící po lásce jako my ostatní, ale místo ní dostanou jen injekční stříkačku, aby zapomněli.

PS: Líbí se mi komentář od V_M (hlavně bod 2). Taky mi mrzí, že jsem se nedozvěděl, o jaká města, městečka a lokality se jedná. To by v reportážní knize chybět nemělo.

3 30.01.2024

Díky knize jsem snad pochopil, co člověka motivuje vraždit . Je to z důvodu lenosti (cesta jak si bez práce opatřit peníze), bezohlednosti (psychopatická nátura se sklony k násilí umocněné drogami, alkoholem), sexuální deviace (nemocní vrazi) a živočišné dravosti (jak když pro řezníka je prase jen kus masa nikoliv živá bytost). Takže vlastně jsou to predátoři, kteří nemají výčitky svědomí a opájí se vlastní převahou. Je groteskní jak skoro všichni odmítají přiznat svou vinu, včetně toho manipulátora Kajínka nebo Roubala. Člověk by až věřil, ze kriminál je plný justičních omylu, ale pak si říkáte, ze ti lidi v podstatě páchají trestnou činnost celý život a je defakto úplně jedno za co sedí, protože doživotak aspoň nemůže už nikomu škodit a je dobře je odklizen. Zavedení trestu smrti by určitě dost pomohlo, tohle grazli se ničeho jiného bát nebudou.

3 11.12.2023

No s Italy za zády bych asi na sever neletěl. Kniha jen potvrzuje to, co se později potvrdí dějinami 2. Světové války, ze Italové jsou banda neschopná. Trochu jsem uvažoval nad smyslem záchranné výpravy, kde zahynulo víc zachránců než bylo zachráněných. Má takové hrdinství vůbec smysl?
V globálu mě kniha obohatila o nové vědomosti severních oblastí, názvy ostrovů, zátok, moří atd. Moc pěkné a přehledné vysvětleny, většině lidí neznámé pojmy, jako třeba jak se používá astroláb, co je pack-ice, jak driftují ledové kry po moři, jaké je tam v létě počasí, jak funguje ledoborec a na jaký led si troufne a že létat s letadlem na severu a přistávat je velice nebezpečné. Za mě super naucne-vzdelavaci kniha.

Hodina ticha je metafora mlčení a tichého souhlasu lidi, kteří se poddavaji většině. Krásně a výstižně vylicen závěr valky a následný převrat. Není dobré mlčky přihlížet. Jediné co mi vrtá hlavou, ze tohle soudruzi v šedesátých letech pustili cenzurou.

3 20.09.2023

Začátek hezký, atmosféra předpovídala něco světového ... Ale...vlastně nic moc no. Ten konec je zase zoufale nudnej a šeredně natahovanej. Musel jsem přeskakovat s točilo mě, že na 100 stranách je fakt deje, co by se za nehet vešlo. Rozebírá jak vedlejší postava chodila s tátou na baseball, úplně o ničem prostě. A těch postav jak na orloji, snad 50, všechny se mi pletly.

3 04.04.2023

Moje druhá exnerovka. Ten styl psani je takový přirozený, nenucený, čtivý a hlavně Michal Exner umí tak skvěle taktně vyšetřovat vraždy, že to připomíná spíš nějakou příjemnou recepci po návštěvě divadelního představení. On ten děj není ničím výjimečný (vlastně samotného děje je tam poskrovnu) a přesto je to mistrovské dílo. Doporučuji všem jako relaxační literaturu.

3 11.01.2020

zcela se priklanim ke komentari =tsal=, je to tak nejak vsehochut, kokteil s docela slusnou atmosferou, napadem, psychologii postav a dejem. Ale proste tomu neco malinko chybi. At si kazdy udela nazor sam, tenhle unikovej zanr me proste bavi a bavit me bude i dal, ale Melanie me brala dokud byla na zakladne privazana k zidli a hrala si s vlastnima myslenkama, po prepadni zakladny uz se jednalo o klasickou klise post apo honicku utekacku ve stylu 28 dni pote, jenze psanou jakoby pro deti, takze zadny nervy, strach ani ultra violence.
Osobne ale mnohem lepsi nez treba Mycelium to byla uplna brecka pro deticky z panelaku.
Z tohodle zanru bych ale mnohem radsi sahnul po necem jako Silo, nebo Metro 2033. Den Trifidu je neprekonatelny, ale pro mnohe uz zastaraly.

3 11.08.2018

Tak je vidět, že King si právě namazal na chleba celou "severskou scénu" v čele s Olsenem, Nesbem a ostatními pisálky.
Tohle je prostě lahoda dávkovaná injekční formou, kapána za oční víčka a dopravovaná přímo do mozku.
Geniální!

3 18.05.2018