koubin007 komentáře u knih

Uz jsem pochopil, kde G.Martin sebral inspiraci pro své Hry o Trůny. Byl to Řím v období císařství.
Tolik let jsem měl takový skvost v knihovně a chodil kolem něj bez povšimnutí. Nakonec jsem to nevydržel a vrhnul se na něj, ačkoliv nejdříve s mírnými obavami, že to bude obtížné čtení. Neni to ale pravda! Začátek je sice trochu krkolomný a mnohého může odradit, ale nedejte se, v té změti jmen Livia, Augustus, Octavianus, Germanicus se za pár desítek stránek slušně zorientujete a pak se před vámi otevře krásná encyklopedie jedné velice zajímavé etapy dějin Říma navíc podaná velice zábavnou formou. Kniha je plna faktů, které nás zkoušeli naučit na základních školách a my jsme to bojkotovali, protože se nám to zdálo tak vzdálené. Dnes, ve středním věku, maji pro mě tyto informace úplně jinou hodnotu a jsem rad, že jsem si mohl svoje všeobecně kulturní znalosti lehce prohloubit.

4 16.10.2024

Ve své době určitě přelomový román, který má co nabídnout i dnes a nutí čtenáře k zamyšlení. Na druhou stranu dějově nevýrazný bez většího ponoření do psychologie postav a nějakého hlubšího ztotožnění se s postavami. Závěrečná debata s Ředitelem (Controller) byla hlubokomyslná, filosofická a posunula celý příběh do jiné roviny, nicméně zůstává ve mně pocit, že ona vlastně společnost bez násilí, neštěstí, strachu není zas tak špatná i na vzdory ztrátě identity. Nevnímám to tak negativně jako většina komentářů zde. Každý má svoje místo ve společnosti, každý je součástí celku a je užitečný. Lidé se nebojí smrti, mají co jíst a nikdo neumírá zbytečně a sám. Na trable a problémy je tady "soma" tablety na uklidnění. Je to sice takový umělý "Matrix", ale důležitý je výsledek ne? Lidé jsou smířeni se svým osudem a nepotřebují Boha. Ano, to je ta myšlenka, která mě obohatila: Lidé nepotřebují Boha, pokud se cítí šťastně a spokojeně. Tato společnost má jeden druhého a většina je spokojená. Co víc si přát?

4 29.09.2024

Když splácáte dohromady knihu Soumrak od Dmitry Gluhovského (o výpravě portugalských conquistadorů v mexickém pralese) a Strach a Trhlinu od Jozefa Kariky, přidáte k tomu špetku šumavských hvozdů, notnou dávku balastu o ničem, hrst nelogičnosti a opentlíte to krásně šroubovanou češtinou, tak vznikne Ignus Fatuus, který ale není nic jiného, než rádoby strašidelná pohádka pro teenaegerky s premenstruačním syndromem.

8 25.09.2024

Tahle kniha by se dala rozdělit na několik částí:
1. seznamuje čtenáře s obdobím Výmarské republiky, tedy obdobím po 1. Světové válce. Frustrace pokořeného národa, hyperinflace a chudoba v bezvýchodné situaci vedla k nadužívání omamných látek . Morfium, kokain a pak následně dva německé vynálezy: Pervitin a Heroin "tekly proudem". Berlín se stal hlavním městem nezřízené zábavy a drog.
2. dává ucelený pohled na průběh 2. světové války v Evropě, Mnichov, Polsko, vpád do Francie a nakonec úprk z Ruska.
2. odtajňuje zapomenuté nebo nezveřejněné dokumenty týkající se užívání pervitinu Wermachtem a Luftwaffe ve Třetí říši - od samého začátku v roce 1939 až po neslavný konec na východní frontě. "Naši řidiči dokáží ujet denně až 300km, dva dny a dvě noci beze spánku, bez potřeby jíst". Supervojáci na krystalech, hustýý!
3. nechává nahlédnout do soukromí AH a jeho osobního lékaře dr. Morela. AH několik injekcí denně, steroidy, vitamíny, oxykodon (euforie jako při kombinaci heroinu a kokainu najednou), atd....=pocit nepřemožitelnosti, únik od reality, paranoia...naprosté odtržení od okolního světa, uzavření se v podzemních bunkrech Vlčího doupěte.
Závěrem:
Už ji čtu podruhé za sebou, protože kniha je opravdu strašně zajímavá a čtivá.
Dávám si do souvislosti drogy a údajnou nepřemožitelnost nacistického Německa...a tak nějak mně to více začíná dávat smysl.

4 19.09.2024

Ne tak tohle je opravdu brak. Naprosto předvídatelný dej, nesmyslně jednající postavy, nuda, vrah jedná v rozporu s logikou a s obří dávkou štěstí mu to vychází. Taková parodie na 10 malých černoušků od Agathy Christie. Za mě jako fakt vykradený děj od slavné autorky, zasazen na horskou chatu do Francie, bez kouska zajímavého nápadu. Ztráta času, nechal jsem se zlákat zajímavých přebalem a názvem.

Druhý díl mně přišel už přehnaně zaujatý. Je vidět že autor už nebyl v této fázi svého života psychicky v pohodě. Deprese, alkohol, výbuchy hněvu,rozpad manželství...až mě to děsilo. Je to otevřená zpověď a vážím si pana Etzlera za to, že se dokázal takto otevřít a knihu určitě doporučuji,ale moje vnitřní brzda mně už našeptávala, že tahle část příběhu není objektivní novinařina.

3 05.04.2024

Bez diskuse, k téhle knize mě přivedl rozhovor v TV a upřímně, nelituji toho! Oba autoři si to opravdu odmakali a posbírali velmi mnoho rozhovorů a příběhů, které posléze funkčně a zajímavě poskládali dohromady.
Pro mě takovéto přínosy:
1) uvědomil jsem si, kolik lidí funguje v práci na piku aniž bych si toho kdy všímal (budu si všímat víc)
2) když doma chybí láska tak to poškozuje hlavně děti (budu svoji rodinu milovat o to víc)
3) z domu utíká ten, kdo se tam necítí dobře
4) prostitutky na privátech budou většinou na piku (o důvod víc, proč se tomu vyhnout)
5) ty feťácké komunity jsou dojná kráva visící na vemínkách daňových poplatníků a moc k užitku to asi nebude
6) za poslední dekádu se zvýšil počet pikařů o 40% , to je děsivá zpráva
7) že to vymysleli Němci stejně jako heroin, aby zapudili po Versaillskou depresi už je jen taková třešnička na dortu.
8) už vím, co je to "vykroucená" chůze a jak ji poznat

Kniha mě obohatila o mnoho víc a vřele ji doporučuji všem, kteří potřebují vybudit v sobě trochu soucitu s těmi Les Miserables co se toulají v noci po ulicích a vykrádají nám auta, aby měli na další dávku. Mnohdy jsou to jen ubožáci, toužící po lásce jako my ostatní, ale místo ní dostanou jen injekční stříkačku, aby zapomněli.

PS: Líbí se mi komentář od V_M (hlavně bod 2). Taky mi mrzí, že jsem se nedozvěděl, o jaká města, městečka a lokality se jedná. To by v reportážní knize chybět nemělo.

4 30.01.2024

Skvěle výstřední zpracování slavného románu markýze De Sade. Velmi podařené po grafické i obsahové stránce. Hodně lidí odsoudí jako brak, ale de Sade byl opravdu revoluční autor. Tenhle komix mi padl do oka v knihovně a velmi mě zaujal. Hlavní myšlenky Sadova díla jsou vlastně prosté: co je zlo a co je dobro? Dá se zabránit mocným tohoto světa , aby si brali vše po čem touží? Opravdu existuje Boží spravedlnost, když dovolí páchat zločiny na nevinných? Kdo určuje co je správné a co ne?

4 20.01.2024

Dílo nenadchne svou literární stránkou, je vyprávěno deníkovou formou malé holčičky, ale když to člověk přijme, jde o děsivou zpověď, ze které mrazí. Asiaté jsou prostě krutí a komunisti dvojnásob a tohle to opět dokazuje. To, že se vraždí příslušníci jednoho národa za to, že někdo nosí brýle, je už ale fakt dost i na mě.
Ale druhá část je oddechová, popisuje její cestu do Československa, její studia a paradoxně mě zaujala víc než ta první půle. Jak tu fungovali Kambodžští studenti, zajímavé.
Dále pak ta výchova dívek, které musí poslouchat na slovo a být oddanými ženami, to je něco, co by nám tady pomohlo. Hlavním posláním žen je uspokojit manžela, kterému musí každý večer masírovat záda a u postele musí mít vždy nějakou tekutinu, kdyby dostal žízeň. hehe
A pak taky to popisování svatebních obřadů mě vykolejilo - "průměrná" Kambodžská svatba musí stát 600 000dolarů a být pozvány stovky až tisíce hostů.
Nebo ty námluvy.
A když mluví o tom, že jejímu manželovi v Čechách dovolila po 1 roce vztahu, aby jí vodil za ruku a po 2 letech, že si může přivonět k její tváři, tak jsem ležel. Jako fakt je to strašně zajímavá knížka a vůbec nelituji, že jsem se do ní pustil.
Kambodža je jiný svět a ty dívky jsou opravdu krásné, ověřoval jsem si to na youtube:-)

1 12.01.2024

Mimořádně kvalitně a zábavně zpracovaná autobiografie Markýze de Sade, autora věhlasné knihy 120 dní sodomy a člověka, jehož jméno bylo dáno za vzor nejodpornější lidské sexuální aberaci - sadismu.
Jako 20 letý kluk jsem byl knihou 120 dní sodomy pohlcen a dost šokován, (vážně se v 18. století mohlo tohle dít?) a proto když se mi nyní naskytla možnost přečíst si něco o životě jeho autora, neváhal jsem ani vteřinu.

Černé slunce je nejen knihou o životě tohoto kontroverzního a zatracovaného spisovatele (stíhaného vlastně celý život), ale také průřezem velmi turbulentním obdobím kolem francouzské revoluce a nástupu Napoleona Bonaparta. Nyní je mi ta, kdysi tak strašně vzdálená historie, vlastně mnohem blíže, protože si to dokážu zasadit do kontextu doby a spojit v celek. Některé postavy, které hrály ústřední roli v Americké válce za nezávislost (generál La Fayette) se objevují později v Paříži, aby se zapojili do osvobozování France.

Kniha rozhodně stojí za přečtení, je poučná, surová a velmi detailní. Jen ten život Markýze byl na hony vzdálen jeho vyfantazírovaným postavám v knihách, což mě trochu zklamalo. Vlastně všehovšudy nasekal bičíkem pár prostitutkám a pak byl vězněn jen za svoji fantazii.
Také jsem netušil, že to byl tak plodný autor, mnoha románů, divadelních her, novel, povídek, ze kterých se bohužel dochoval jen zlomek. Doba mu nepřála, ale byl to vizionář.

1 12.01.2024

A je to tady! Mornštajnová mě zase dostala!
Ale měl jsem na mále, protože první půle knihy mě k smrti nudila a kdyby se nejednalo o tuto autorku, už bych asi s knihou praštil do kouta. Ale zase tak mimořádné dílo to také není, ale rozhodně v našem rybníčku patří paní Alena ke špičce. Krásně drsné, dojemné a tragické, tak to ona umí, a proto jí hltám.

Někde v diskusích jsem zahlédl, že ji někdo nařknul z plagiátorství, že prý podobné téma zpracovala nějaká zahraniční autorka. Podle mě je naprosto normální, že se v tomto tématu, které je mimochodem nr.1 , můžou shodnout dva umělci. Ona se taky dost ostře ohrazuje, no ale proti pomluvám se holt bojovat nedá.

Dlouho mě žádná kniha tolik nezasáhla. Skutečně úžasné a surové vyprávění, které musí dojmout každého , kdo stejně jako já vyrůstal na Přátelích. Chandler byl prostě jednička a netušil jsem vůbec nic o tom, co všechno skyval. Děkuji za takové úžasné odhalení, ke kterému najdoe odvahu jen hrstka slavných. R.I.P. Matthew.

7 31.12.2023

Díky knize jsem snad pochopil, co člověka motivuje vraždit . Je to z důvodu lenosti (cesta jak si bez práce opatřit peníze), bezohlednosti (psychopatická nátura se sklony k násilí umocněné drogami, alkoholem), sexuální deviace (nemocní vrazi) a živočišné dravosti (jak když pro řezníka je prase jen kus masa nikoliv živá bytost). Takže vlastně jsou to predátoři, kteří nemají výčitky svědomí a opájí se vlastní převahou. Je groteskní jak skoro všichni odmítají přiznat svou vinu, včetně toho manipulátora Kajínka nebo Roubala. Člověk by až věřil, ze kriminál je plný justičních omylu, ale pak si říkáte, ze ti lidi v podstatě páchají trestnou činnost celý život a je defakto úplně jedno za co sedí, protože doživotak aspoň nemůže už nikomu škodit a je dobře je odklizen. Zavedení trestu smrti by určitě dost pomohlo, tohle grazli se ničeho jiného bát nebudou.

3 11.12.2023

No s Italy za zády bych asi na sever neletěl. Kniha jen potvrzuje to, co se později potvrdí dějinami 2. Světové války, ze Italové jsou banda neschopná. Trochu jsem uvažoval nad smyslem záchranné výpravy, kde zahynulo víc zachránců než bylo zachráněných. Má takové hrdinství vůbec smysl?
V globálu mě kniha obohatila o nové vědomosti severních oblastí, názvy ostrovů, zátok, moří atd. Moc pěkné a přehledné vysvětleny, většině lidí neznámé pojmy, jako třeba jak se používá astroláb, co je pack-ice, jak driftují ledové kry po moři, jaké je tam v létě počasí, jak funguje ledoborec a na jaký led si troufne a že létat s letadlem na severu a přistávat je velice nebezpečné. Za mě super naucne-vzdelavaci kniha.

Úplně souhlasím s ZÓNA. Taky mi přišlo v polovině to vyprávění tak abstraktní, melancholické, absurdní avšak nabité slovnimi obraty a primery, že vlastně nevím o čem to autor pořád mluvil i když padalo stovky slov. Ale jakoby nevyjadřovaly žádný děj a spíše jen pocity, nálady, pohledy a dojmy autora, nešťastného a zamilovaného zároveň. Ale celkově to smysl dávalo a zanechalo to ve mě slušný dojem. Lolitky nebrat! Jsou citově nezralé a nedokáží opětovat city ani milovat, jako všechny děti, jejichž vnímání lásky je spíše, že potřebuji lásku, nikoliv že sami dokáží milovat.

8 12.11.2023

Pěkně to vystihl @Jprst, já bych k tomu dodal, že si v létě zkusím vyrobit vlastní destilační přístroj a zkusím rozdělat oheň kamenem.

2 28.10.2023

Za mě určitě pěkná hororová oddechovka. Některé jsou silnější některé méně , ale jako celek to působí dost přívětivě. Nejsem příznivcem těch závěrečných psychadelickych a filosofických vysvětlivek, kterým stejně nerozumím. Mám raději ponechat čtenáře mírně přemýšlet nad otevrenym koncem. Jediná Karikova chyba je zde snad jedině potřeba všechno dotahovat do nějakého logického konce, čímž to ale vždycky totálně zabije. Ale i tak se to dá číst a pěkně se u toho bát. Doporučuji všem co mají rádi horory. Karika umí psát strašidelně.

4 30.09.2023

Kniha je svým obsahem silná, autentická, avšak po literární stránce se jedná o velice nudné čtení, připomínající spíše deníkovou formu, než nějaké drama. Těch skutečně dramatických momentů je v knize poskrovnu a spíše se jedná o nezáživné vzpomínky na autorčin život před válkou, popis její košaté rodiny, která ale do děje skoro nezasáhne. První třetinu jsem regulérně přeskakoval, to byla fakt nuda. Pro někoho, kdo čeká mimořádnou zpověď to bude zklamání. Je vidět, že dej je poskládaný na základě vyprávění 90ti létě paní a tak nějak slepený k sobě, aby se nerozpadl.

6 30.09.2023

Hodina ticha je metafora mlčení a tichého souhlasu lidi, kteří se poddavaji většině. Krásně a výstižně vylicen závěr valky a následný převrat. Není dobré mlčky přihlížet. Jediné co mi vrtá hlavou, ze tohle soudruzi v šedesátých letech pustili cenzurou.

3 20.09.2023

Skvěle jsem se pobavil a poučil. Rusko je zajímavá země. Škoda že má teď tak špatnou pověst.

1 12.09.2023