kramver komentáře u knih

Útlá knížka, která se tentokrát soustředí na problémy současné, nejen finské, mladé generace. Příběh zaměřený na psychické problémy spojené s depresí, panickou poruchou a vztahy obecně, se čte velmi dobře. Styl jako by byl trochu odlišnější než jsem byla u Sofi Oksanen zvyklá. Je více přímočarý a vzdáleně mi připomínal Palahniuka. Na malém prostoru řečeno vše a bez zbytečných odboček. Je to již třetí kniha, kterou jsem od autorky četla a pokaždé se mi dostane něčeho nového a originálního.

9 22.08.2022

Kniha osvětluje fakta na pozadí osobních a konkrétních případů lidí, kteří si trnitou, náročnou a mnohdy smrtelně nebezpečnou cestu do Evropy zkusili na vlastní kůži. Tím, že nám představuje jednotlivé osudy, vtahuje nás do celé problematiky s mnohem větší empatií, lidskostí a soucitem než pokud by pouze reflektoval fakta. Díky tomu se můžeme na problematiku dívat z úhlu, který možná media běžně nepředkládají. Na druhou stranu se nemohu ubránit tomu, že byť s mnohým souhlasím a s těmito lidmi soucítím, autor se staví pouze na jednu stranu a já jsem přesvědčená, že problém je o kapku složitější.
V zásadě se však jedná o apel na lidskost civilizované společnosti. S přijetím ukrajinských uprchlíků jsme si, doufám, dokázali, že ji v sobě máme.

4 22.08.2022

Není to špatná kniha, Sofi Oksanen psát umí. Vhled do situace a vývoje na Ukrajině by byl přínosný i bez ohledu na současnou válku. Téma je neotřelé a detektivní zápletka a postupné odkrývání děje dlouhou dobu udržuje čtenářovu zvědavost. Ale jak už se tu zmínilo, od jistého momentu je to už dlouhé a pro mě i přehnaně překombinované. V závěru jsem se do čtení už trochu nutila a pak nastalo překvapení, že konec vlastně není tak úplně konec.
I když hodnotím knihu jako průměr, i v porovnání s Očistou, chystám se na další autorčiny knihy. Její ženské postavy a způsob, jakým píše, je mi blízký.

7 06.08.2022

Velmi silný příběh. Chvíli jsem se divila, proč je jméno postavy uvedeno skoro v každé větě, potom jsem si zvykla a nakonec zjistila, že Sofi Oksanen píše také divadelní hry (i Očista vznikla jako úspěšná divadelní hra) a v tomto mi to opravdu trochu připomínalo divadelní scénář. Aliide udělala toto, Aliide šla tam atd. Od příběhu je těžké se odtrhnout. Musela jsem číst stále dál a dál. Aliide není veskrze pozitivní hrdinka, není černobílá a to dodává příběhu hlubší rozměr. Postupné odkrývání osudů obou žen bylo přesně dávkované. Konec se musel na divadelních prknech naprosto skvěle vyjímat a úplně vidím ten ztichlý šokovaný sál lidí zadržujících dech a závěrečný hluboký výdech.
A opět je děsivé, jak téma nabývá na aktuálnosti. Možná i proto stojí za to si Očistu přečíst. Rozhodně je to po všech stránkách hluboký zážitek.

12 25.07.2022

Přímé, strohé, intenzivní. Občasné věty složené netradičně s přísudkem na konci mohou značit literární značku, rozpoznatelný styl, snahu o zdůraznění podstatného?
Ano, kniha není obsáhlá, co do počtu stran, ale zdráhala bych se ji označit za oddychovku.
Není to téma pro každého, musíte mít něco z Karly, abyste dokázali pochopit. Autorčin styl je také výjimečný a ne každému se příjemně čte. Proto bude budit rozporuplné reakce, ale to nevadí. Kniha si své čtenáře najde.
Před mnoha lety jsem určitě četla Řízkaře i Bestiář, ale moc si z toho nepamatuju. Nicméně Iluze se do mě otiskly výrazněji a další autorčiny knihy z poslední doby ráda vyhledám.

8 10.07.2022

Přiznám se bez mučení, úplně jsem tomu propadla. Tohle není kniha, kterou po dočtení lehce odložíte a přesunete se na nějakou detektivku. V mém případě to eskalovalo v nálet na Netflix a hltání dokumentů, koupí další knihy od Davida Attenborougha a neustálým přemýšlením, co mohu udělat já jako jednotlivec, aby byl konec šťastný a ne katastrofální. Kéž by měla kniha dopad na většinu lidí, kteří stále ještě osídlují tuhle jedinečnou planetu. Ale mladá generace svým smýšlením představuje naději. Vidím to kolem sebe a věřím, že to dokážeme. Byť poslední kapitola knihy vyznívá až utopisticky, chtěla bych se té utopie dožít. A když né já, tak to přeju z celého srdce dalším generacím. Držím vám palce, ať se to povede.

16 08.07.2022

Jiná země, podobný režim a diktátor. Tolikrát už jsem o tom četla, jen byla v popředí např. Dominikánská republika a Trujillo nebo Rudí Khmérové v Kambodži. Pokaždé je to stejná porce krutosti, nepochopitelného násilí a lidského zoufalství. Varování? Těžko, historie se stále opakuje, lidé se nedají dostatečně poučit.
V této knize se hrdinka snaží přežít, dalo by se říci, že za každou cenu. Tím pro mě příběh vybočoval, stával se skutečnější a pochopitelnější. Líbil se mi i mírně poetický jazyk a celkově styl vyprávění.

8 07.07.2022

Sara Baume mě zasáhla už knihou Jasno lepo podstin zhnyna. S touto knihou jsem chvíli otálela, bála jsem se velké deprese a možná i toho, abych nebyla zklamalá. Nekonalo se ani jedno.
Vyšlapaná čára pomalu plyne myslí a vzpomínkami hlavní hrdinky. Všednodennost bytí v polorozpadlém domku po babičce, do kterého se v častých intermezzech vkrádají připomínky uměleckých děl a performance (lze je zpětně dohledat a užít si knihu v dalším rozměru). Uznávám, že to není kniha pro každého. Frankie nás provádí svým zdánlivě neopodstatněným smutkem a je na čtenáři, zda pochopí a na Frankie se naladí nebo ne.
Úmrtnost drobné zvěře na kilometr čtvereční se v knize blíží počtu obětí v jedné epizodě Vraždy v Midsomeru a fotky mrtvých zvířátek mohou působit zvrhle a depresivně, ale na mě kniha takhle vůbec nepůsobila. Byť zrovna tenhle článek knihy mi připadal zbytečný.
Frankie není duševně nemocná, je jen smutná a to se občas stává každému z nás. Kdo si nikdy v životě nepřál prostě se někam zavřít, ukrýt před světem a prostě jenom být nebo už ani nebýt. U mladé, umělecky zaměřené holky je to možná emoce o to silnější. Vypořádat se světem, společností, vlastními sny a ambicemi a tlaky okolního světa je v současné době stále těžší. Nemohu nezmínit postavu maminky, která s tichou snahou o pochopení a velkou láskou k dceři vytváří to správné pojítko s okolním světem a drží Frankie nad vodou. Nenásilně a bez výčitek. Její postava mě hladila po duši pokaždé, když se objevila na scéně.
Vyšlapaná čára je křehkým vyprávěním o věcech, o kterých se běžně nemluví, a přesto se nás týkají čím dál tím víc.

13 30.06.2022

Tíživé vyprávění Mathildy a Thibaulta mě vtáhlo do problémů dnešního světa. Osamělost, úzkost a postupná destrukce uprostřed davu. Denně se prodíráme mraveništěm lidí ve veřejné dopravě. Od chvíle, kdy odejdeme z domu jsme jimi obklopeni. Přesto jsme se svými problémy zoufale sami. Oba hrdinové se dostali do situace, kdy už nevědí, jak dál. Jejich životy se ocitly v mrtvém bodě. Zoufale potřebují objemout, zachránit, nabídnout řešení. Ale nic z toho nepřichází. Protože to, co se běžně děje v románech, skutečný život většinou nenabízí.
Happy end léčí čtenářovu duši, nechá ho vydechnout a uvěřit v dobro. Ale pravda je jinde a autorka to ví. Další knihy Delphine de Vigan se brzy objeví na mém noční stolku, protože tahle kniha byla autentická, opravdová a bolavě krásná.

21 26.06.2022

Hodnotím knihu v rámci žánru romantických románů pro ženy. Nejen kamarádi uspěli díky zvolenému tématu, sarkastickému humoru i příjemné a svižné čtivosti.
Samozřejmě, že Josh je až moc dokonalý a Kristen se dočká svého šťastného konce, ale musí překonat sebe samu, pár dramatických úskalí i dějových zvratů, tak jak to má u správné romanťárny být.
Kniha se výborně čte, doráží na emoce někde až moc silně, ale vše je protknuté břitkým humorem, trochou erotiky a nadějí.
Většinou sáhnu po podobné knize v létě a tentokrát mi zabrala jen pár hodin čtení. Opravdu se mi nechtělo odtrhnout a musela jsem to dočíst do konce. Možná bych zvolila jiný konec, složitější... Ale možná ne.

13 24.06.2022

JIž druhá kniha Pascala Engmana se ocitla na mém stole díky slevové akci na Dobrovském. Nejdříve jsem četla Patrioty a tentokrát se mi dostal do ruky, bohužel, až druhý díl série s detektivkou Vanessou Frankovou. Asi mi to prostě sedlo a v dnešním vedru se nedalo dělat nic jiného, než číst si na lehátku. A tak jsem to dala na jeden zátah a musím říct, že mě to moc bavilo. Engman se opět zaměřil na společenský problém, který dokáže vést k radikalizaci. Stejně jako v Patriotech nastiňuje důvody pro zločiny, které jsou kruté a násilné a prováděné často na nevinných obětech. Netvrdím, že mám pro ně pochopení, to rozhodně není účelem této knihy. Ale baví mě autorova snaha odkrývat motivace a ukazovat problémy a společenská témata z jiného pohledu. Za stvoření netvora si někdy společnost může trochu i sama. Podívám se i po prvním dílu Ohňová země, protože styl tohoto autora mě zaujal a přesvědčil.

8 18.06.2022

Vynikající, zábavné, poučné, nesmírně čtivé! Ani jsem neočekávala, že mě kniha tak nadchne. Jak já jsem ráda, že žiju v době, kdy je běžná anestezie, laparoskopie a pacient není jenom kus masa na operačním stole nebo v prachu na bojišti. Tolik zajímavých věcí jsem se dozvěděla, historických souvislostí, neskutečných faktů ze života slavných osobností a v neposlední řadě i poznatků o vlastním těle. Kolik utrpení muselo snést lidstvo i zvířata, abychom se dostali až sem. Važme si toho!

9 16.06.2022

Nejedná se o literární skvost. Příběh je popsán poměrně jednoduše a je přizpůsobený i mladším čtenářům. Ale co je rozhodující, je téma. Myslím, že zájem o to, dozvědět se, jak to funguje v KLDR stále stoupá. Možná i vlivem knih Nini Špitálníkové. Tady se setkáváme s osobním příběhem ještě dítěte, které muselo čelit hladomoru, násilí a ztrátě rodičů. Autor se i v současnosti věnuje problematice uprchlíků a věří ve sjednocení Severní a Jižní Koreje. Buďme rádi za to, kde jsem se narodili a važme si demokracie a svobody.

8 04.06.2022

Velký spisovatel, to především. Zajímavá fikce, která nutí k zamyšlení, skvěle popsané situace a rodinné vztahy. Philip Roth mě opět příjemně překvapil a navnadil na další jeho knihy.

6 24.05.2022

(SPOILER) TĚŽCE SE MI DÝCHALO! A nebylo to vedrem. Válka v bývalé Jugoslávii začala před 30ti lety a vyprávění Maji o přesunu rodiny ze Sarajeva do právě vzniklé České republiky, po rozpadu Československa, nemůže být v dnešních dnech aktuálnější. Tři dekády uplynuly a odehrává se opět ten samý příběh jen se to tentokrát netýká Balkánu, ale Ukrajiny. Nahlédnout pod pokličku myšlenek, pocitů a zkušeností lidí, kteří se nedobrovolně vzdali vlastní země, aby se naučili žít v té naší, určitě dokáže přispět k větší toleranci a zamyšlení. A nutno říct, že někde jsem se neubránila smíchu při četbě nešvarů, které si Češi asi ani neuvědomují. A některé se doufám, už vytratily do ztracena :-)
Dvojčata Mája a Adin dospívají v nové zemi v divokých devadesátkách a tak se brzy setkávají s dalšími vážnými problémy. Jejich okolí se postupně propadá do drogové závislosti a nečekaný zvrat v poslední třetině knihy mě naprosto uzemnil. Náhle se téma přesouvá jinam, vymění se vypravěči a prožijeme i jiný druh bolesti než ten, způsobený válkou nebo válečným násilím. Možná jsem trochu nevěřícně kroutila hlavou, že by Mája dokázala udělat takovouhle kravinu a nejspíš bych očekávala, že Vendy zareaguje přesně opačně, ale to už bych napověděla moc. Doporučuji si knihu přečíst. V dnešních dnech je to skoro nutnost.
PS: dopisy od babičky byly velmi velmi silné.

7 16.05.2022

Neměla jsem zatím možnost vidět filmové zpracování, ale jako bych ho viděla. Bahnitá pole popisují příběh, který tak trochu známe, tak trochu už jsme ho viděli nebo četli a nepřichází s ničím novým. Snad jen možnost vhledu do myslí všech zásadních postav díky střídání kapitol podle vypravěče. Přesto mě zas a znovu překvapí lidská nenávist. Jako bílá žena ze střední Evropy to pochopit nedokážu a vždycky mě to rozlobí. A není na škodu si tuhle část historie připomínat i pro lepší pochopení současných problémů nejen v Americe.

5 21.04.2022

Byla jsem zvědavá, jak se kniha povedla. Obecně nemám moc důvěru v knihy, kde autorem není jeden člověk ale rovnou dva. Popravdě i knihy od Lars Kepler mi tak připadají spíš jako scénář psaný na zakázku a nijak mě nenadchly. Pozorovatel ptáků připomíná Vraždy v Midsomeru říznutý Slečnou Marlplovou. Jenom se nenacházíme v Anglii, ale ve Švédsku a detektiv není zrovna nejostřejší tužka v penálu. Je to milé čtení, které pobaví a rozhodně jsem se nenudila. Stáří může být i plné vzrušujících zážitků a jelikož mi ještě není 80, doufám, že je to možné i v reálném životě a ne jen v humoristické detektivce. Po další knížce ze série už nesáhnu, ale tuhle jsem si příjemně užila.

5 10.04.2022

Mám ráda autory, jejichž vypravěčský styl spolehlivě rozeznáte od jiných. Irvingovy knihy spojuje mnohé. Ať už je téma jakékoliv, téměř vždy v něm sledujete chlapce, který vyrůstá jen s matkou, vždy dojde ke ztrátě nějaké končetiny (s úchylkou na ruce), sexualita je více či méně incestní, brzká nebo nevyjasněná, rozsah díla nadprůměrný stejně jako množství myšlenek a absurdních scén. Na 700 stránkách se tentokrát Irving rozepisuje na téma náboženství, války ve Vietnamu, americké politiky a společnosti vůbec. Některé jiné autorovy knihy mi přirostly k srdci víc i s jejich hrdiny, proto jsem jednu hvězdičku slevila. Náboženství není tak úplně můj šálek kávy. Ale těch posledních pár stran, kdy se celý ten absurdní kruh náhle uzavřel a všechno sedělo stejně dobře jako maminčiny červené šaty, to bylo famózní. .

15 05.04.2022

Málokterý autor dokáže tak trefně vykreslit ženskou hrdinku, i když je to zrovna docela nesympatická, tvrdohlavá věčná řešitelka. Už v Plachetnici na vinětách mě tento jeho um docela zaujal. To, že je Hance na začátku příběhu 16 let z toho chvílemi dělá trochu románek pro náctileté, ale hlavní téma vysídlení se dostává v druhé půlce knihy více do popředí. Za sebe musím přiznat, že jsem se až v té druhé půlce do příběhu skutečně vžila a až po dočtení měla pocit, jak si to všechno hezky sedlo. Navíc současné události na Ukrajině, kdy lidé opouští své domovy pouze s igelitkou mě možná hodily do stavu, kdy téma vysídlení má větší rozměry a váhu. Takže nakonec jsem ten její předem prohraný boj s elektrárnou brala mnohem víc vážně a kniha na mě zapůsobila možná víc, než kdybych jí četla před měsícem.

19 13.03.2022

Moudrá jednohubka doslova na pár minut. Já bych si přála strávit s medvědem o trochu víc času, ale je pravda, že někdy není potřeba se příliš rozepisovat a přitom vyjádřit naprosto vše. Zkusím si ten příběh projít znovu s dětmi. Chtěla bych ho vidět ještě jejich očima.

10 24.02.2022