kramver komentáře u knih

Známé osazenstvo z hradu Kostka se přesunulo do pozadí a děj se soustředí na dvě skupiny nepovedených zlodějíčků. Způsob vyprávění se přesune ke grotesce, za kterou by se nemusel stydět ani Laurel a Hardy.

10 28.10.2023

Druhý díl v knihovně nebyl k mání, tak jsem vzala rovnou třetí a díru v ději jsem nezaznamenala. Četlo se to rychle a lehce. Při čtení mi to evokovalo sitcom s hlasitým smíchem vždy na konci pointy. Pan Boček má vytříbený humor, který mi sedí a každá věta obsahuje vtipná přirovnání a originální obraty. Není to vysoká literatura, ale je to přesně to, co čas od času potřebuje skoro každý.

12 25.10.2023

Období asanace, snaha Čechů osamostatnit se, tajná policie, špína, prostituce, heroin a mnoho dalších libůstek. Ale hrabě Arco byl pro mě natolik nesympatickou postavou, že jsem mu přála, aby ho "masíčko" rozsápalo na kousky.

2 24.10.2023

Velmi poeticky napsaná sci-fi, která se od padesátých let, kdy byla napsána, přesunula tak trochu více do reality. Až je to děsivé. Zatím sice nikdo knihy nepálí a lidé stále čtou, ale všechno je rychlé, zkratkovité a nesoustředěné. Bradbury zde vykreslil formu totality, do které se snad nikdy nedostaneme, ale ty telestěny mi tolik připomínaly sociální sítě. Sledování lidí, které ani neznáme a považujeme je za součást našich životů.
Pro mě byla kniha varovně vztyčeným ukazováčkem a opravdu mě nutila k zamyšlení.

Asi by mě nenapadlo si tuto knížku koupit, ale mrkala na mě zcela osamocená v knihobudce pár týdnů před porodem mého dítěte a tak jsem ji tam prostě nemohla nechat. Není to sice vrchol literatury, ale je to příjemně a vtipně napsané. Ilustrace jsou trefné a i když je to psáno se značnou nadsázkou, alespoň jsem se na chvíli vžila do toho, co mě čeká :-)

1 04.10.2023

Jsem ráda, že se mi do ruky dostal nejdříve druhý díl série Krysí král, protože Ohňová země by mě úplně nepřesvědčila. Je to čtivé, ale oproti Patriotům nebo již zmiňované knize to tentokrát nebyl příliš uvěřitelný příběh. Vanessu i Nikolase jsem si v druhém díle oblíbila, tady neměli daleko k akčním hrdinům. A vadilo mi, jak Vanesa vše odhalila, jak se vždy zaměřila přesně na to, co měla a všechno jí hned došlo. Lidi mluvili, když neměli a dělali zvláštní rozhodnutí, závěr byl opravdu uspěchaný a od inteligence lidí, kteří vedli Kolonii Rýn, bych čekala víc. Pascal Engman je talentovaný spisovatel, ale jeho síla je trochu někde jinde, než to předvedl tady. Přesto se na další díl moc těším a doufám, že se bude ubírat tím správným směrem.

2 04.10.2023

Delphine mě zatím nikdy nezklamala. Vděk je poměrně útlá knížka, ale zanechá hlubokou stopu. Na chvíli se zastavit, zapřemýšlet nad schopností se dorozumívat, komunikovat. Necítit se sám. Zamyslet se nad rodinou, vztahy, životními prožitky a stářím s jeho ztrátami a beznadějí. Bylo to krásné čtení, ostatně jako vždy, když sáhnu po knize od Delphine de Vigan.

9 03.10.2023

Humoristické knížky mám ráda a pokud je to povedený český humor, je to pro mě o to větší lahůdka. Překvapila mě vybroušenost a vypointovanost každé věty. Nepopadala jsem se smcíhy za břicho, ale úsměv a dobrá nálada mě při čtení neopouštěly. Až se zase příště na jakém zámku zařadím mezi muflony, budu mít určitě spoustu postřehů z knihy na paměti :-)
Zkusila jsem i film, ale scénář použil pouze část dějové kostry, příběh je ale jiný. Postava matky je ve filmu znázorněna dle mého názoru úplně jinak a celkově se jedná o typický český film, který použil pouze námět. Takže kdo viděl film a nechce se mu do knihy, doporučuji si knihu přečíst a užít. Pointa i kvalita je v knize jinde.

16 03.10.2023

V našem evropském obecném povědomí o Koreji, je sever ten zlý a jih ten hodný. O masakru v roce 1980 asi slyšel málokdo. Autorka nám tak odkrývá události, na které se nejspíš i jihokorejci pokouší spíše zapomenout a přibližuje nám brutalitu tehdejšího režimu v bolestném a sugestivním příběhu. Nečte se to snadno. Autorka se zabývá smrtí, fyzickým i psychickým rozkladem, mučením, traumaty a bolestí, která nikdy nezmizí.
Han Kang je uznávanou autorkou, četla jsem již její Vegetariánku a možná mě oslovila i o něco víc. Tuto knihu jsem dočítala s velkým úsilím. Nějak už toho na mě bylo moc. Ale vždy se u takových témat zamyslím, co bych vydržela já, jak bych se zachovala? A jak jsem ráda, že žiju v jiné době a jinde.

14 29.09.2023

Po úžasné, byť temné Věži vlaštovky, se dostavilo trochu zklamání. Začátek jsem zkousávala těžce a celkově způsob vyprávění v posledním díle mi silně nevyhovoval. Tolik postav, které se jen mihly bez dalšího uplatnění, tolik příběhů, které jen natahovaly děj.
Samotná sudba mi vlastně zůstala neobjasněna, Emhyrův obrat, po tom všem, co už rozpoutal, pro mě zůstal nepochopen a cestování časem mi připadalo tak trochu nevyužito.
Sapkowski ambiciozně zakomponoval do příběhu smutnou vizi lidstva a planety, dotkl se témat, která jsou i z dnešního pohledu aktuální a lidskou rasu nijak nešetřil. Krev opět tekla proudem a zlo bylo snad úplně všude.
Ale ... všechno to bylo tak nějak nedotažené. Co ten sněm čarodějek? Čeho dosáhly? A konec asi zabolel vícero čtenářů. Vytratil se vtip a nadhled a vloudila se deprese a beznaděj.
Po dočtení u mě převládl pocit, že mě nejvíce chytily za srdce povídky v prvních dvou dílech postavené na humoru a nadhledu pomocí pohádek tak trochu naruby. A z celé ságy pak Křest ohněm, který se nese v podobném duchu a vyskytuje se v něm spousta nových a úžasných postav. I Věž vlaštovky ve své temnotě dokázala strhnout a překvapit. Poslední díl je jaký je, ale sága je to rozhodně pozoruhodná a zaklínač zůstane mým oblíbeným hrdinou.

8 26.08.2023

A pohádky je konec... ne, příběh ještě neskončil, ale nyní převládá krutost, násilí, zlo a sex v míře, která už není ani pro otrlejší děti. Bonhart mi vzdáleně připomínal soudce z McCarthyho "Krvavého poledníku", Ciri si prošla peklem a ani Yennefer s Geraltem nemají na růžích ustláno.
Scéna na ledě mě uchvátila.
Teď už nezbývá než se vrhnout do poslední části vyprávění a doufat, že hrdinové k sobě naleznou cestu a svět v podobě, která by si zasloužila záhubu, opět nalezne tu dobrou část lidství. Tento díl totiž ukázal, že největším netvorem na zemi je člověk.

11 18.08.2023

Trochu v té sérii skáču tam a zpátky. Po tom, co jsem se již zakousla do příběhu Geralta a Ciri jsem se vrátila opět na začátek k povídkové formě a královsky jsem se bavila. Povídkové knihy jsou více pohádkové, samotná sága od Krve Elfů je více temná. Obojí je skvělý a vůbec mi nebude vadit přečíst si to celé ještě jednou, hezky po pořádku.

10 09.08.2023

Od povídek se dostáváme k ucelému příběhu a já definivně propadla postavě Geralta z Rivie a jeho svěřence Ciri. Nebudu mít klid, dokud se nepotopím až po krk do bažin, neprobodím se litry válečné krve a nezjistím, co všechno v těch dvou postavách je a kam je jejich osudy posunou.

10 30.07.2023

Tenhle díl jsem si moc užila. Geralt na cestách uprostřed divoké válečné vřavy putuje s nesourodou pestrou skupinkou. Kniha je prošpikovaná mnoha bonmoty, obrovskou dávkou humoru a obsahuje i pár velmi nadčasových témat. Otázka ekologie, ženských práv (Milva a její problém) a válka obecně, je zde natolik aktuální, až mě to překvapilo.

První díl nebyl v knihovně k mání, tak jsem na úvod skočila hned k Meči osudu, ale nejspíš to v zásadě nevadí. Byť povídková forma mě většinou baví míň než ucelený příběh, tady mi to tolik nevadilo. Výjimkou byl epilog, který jsem asi neměla číst, pokud chci zůstat napnutá všech dalších pět dílů.
Přílišná romance mi u fantasy taky nevadí, ale Geralt jako zaklínač bez emocí, by možná mohl dělat trochu větší drahoty. Obzvlášť, když Jennefer je v mnoha ohledech spíš noční můra než příkladná femme fatale. Ciri mě dojímala víc.
Těším se na další pokračování příběhu, i na vývoj postav. A doufám, že ta lehká zmatenost z epilogu se brzy rozplyne a celé to do sebe zapadne.

11 18.07.2023

Druhý díl byl pro mě o něco čtivější, byť forma zůstala stejná. Autor nás opět nechává nahlédnout až hluboko do střev. Všední život bez příkras. Pro někoho to může být málo, pro někoho všechno. Já nejsem úplně uchvácená, ale četlo se mi to skvěle a se zájmem.

3 09.07.2023

Ještě jsem neměla příležitost přečíst si nějakou autorovu knihu, ale po přečtení životopisu si určitě některé přečtu. Neznám tak Forsythův vypravěčský styl v jeho knihách, ale tady byl až překvapivě úsporný, rychlý a v mnoha ohledech stručný. Jde přímo k věci bez zbytečné omáčky. Soukromý život téměř opomíjí, prostor dostávají světové a politické události a jejich vliv na jeho tvorbu i na něj jako člověka. Jeho život byl plný dobrodružství často velmi nebezpečných, ale autor se čtenářem prolítne pouze některé a to jen tak mimochodem. Na člověka s takovým životem je kniha překvapivě krátká. Až jsem přemýšlela, co ho drželo tak zpátky.

5 27.05.2023

Když je i květnu zima pomalu jak v prosinci, tak kniha s tématem vánoc vůbec nevadí. Přeskočila jsem jeden díl, ale autor se k hlavním událostem ve zkratce často vracel, takže mi to nechybělo pro pochopení kontextu. I tentokrát jsem si čtení užila a hezky se odreagovala. Ale na chvíli se od této série odpoutám, aby toho nebylo až příliš.

6 17.05.2023

Těžká doba si žádá lehké čtení. Po nějakém čase jsem opět potřebovala utéct k laskavému humoru a bizarním postavičkám. Napsat knihu, která se čte lehce, je dost těžké.
Tady se to povedlo. Humor pobavil a neotrávil naivitou, hojně používané citáty vzdělaly a Bullybuclebo na chvíli ožilo v plné své opravdovosti.

24 02.05.2023

Já jsem v knize nalezla ucelený koncept pro každého zahradníka, který o své zahradě více přemýšlí a chce pěstovat efektivně a plánovaně. Nabízí spoustu praktických rad, návodů a plánů včetně různých přístupů. Zabývá se i jednotlivými plodinami pro pěstování a nebojí se doplnit zeleninové záhony květinami a bylinkamil.
Jelikož je zrovna jaro, jsem plná nadšení vrhnout se do své zahrady a spoustu rad vyzkoušet v praxi.

4 19.04.2023