kramver
komentáře u knih
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Téma - to je to, co mě u téhle knihy fascinovalo. Mám ráda knihy, které vyzývají k přemýšlení. Když se nemohu rozhodnout, co je vlastně správné a můj názor kolísá jako ohýnek ve větru. Kniha je psaná tak, že by se podle ní dal natočit dobrý americký film se všemi klišé a šablovitostí postav. Ale byl by to zároveň film plný lidskosti, těžkých rozhodnutí, střetu lidí z odlišných prostředí a kultur a plný lásky. A v tomto případě je to nejvíce láska mateřská. Celeste Ng nám sice viditelně předkládá svůj názor na kulturní odlišnosti a další otázky spojené s identitou a mateřstvím, ale dělá to způsobem, kdy nás přesto nechává vytvořit si vlastní postoj.
100 x TGM
Pavel Kosatík
Krátký nikoliv zkratkovitý pohled na jednu z nejvýznamnějších postav českých dějin. Nadčasovost uvedených výroků je až překvapivá. Citovat nebudu, přečtěte si je, stojí to opravdu za to. Budu si chtít určitě přečíst rozsáhlejší dílo o TGM, ale tohle považuji za více než dobrý start. Těším se na 100 x Václav Havel. Oba pánové dokázali své myšlenky bravurně formulovat a díky panu Kosatíkovi je mohu na sebe nechat působit bez toho, že bych se ztrácela ve významu nebo kontextu.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Kniha Do tmy od autorky s uměleckým pseudonymem Anna Bolavá, mi ležela nějakou dobu v knihovně. Nechala jsem si ji záměrně na květen, abych mohla její účinky vstřebávat v tu správnou dobu, kdy venku všechno kvete a sběr bylin teprve začíná. Pro hlavní hrdinku je sbírání, sušení a následný odvoz do výkupny každé úterý, životní obsesí. Anna žije plně v přítomnosti jen pro ten dnešní den, pro ten dnešní sběr. Rytmus jí udává týden od úterý do dalšího úterý. Jsme svědky její pozvolné dobrovolné sebedestrukce, fyzické i psychické. V dusnu nemůžeme dýchat, osvěží nás letní déšť nebo probere pořádná bouřka, cítíme ledovou vodu na zátylku, dusíme se vůní sušených bylin a cítíme fyzickou bolest, tak jako Anna. Anna Bolavá.
Včera jsem se procházela přírodou s jiným pohledem a myšlenkami než obvykle a dnes si s sebou vezmu tašku, alespoň na kopřivy.
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Kontrast ženy, která ví, že umře a nemůže s tím nic dělat a muže, který se svým životem hazarduje dobrovolně. Na Remarquea vlastně neobvyklá kniha, ale velmi silná.
Volání divočiny (adaptace)
Jack London
Můj 50ti kilový bobtail by neslezl z gauče ani kdyby mu divočina řvala přímo do ucha. Jsem přesvědčená o tom, že by sám venku v boudě nepřežil noc. Přesto vzešel z těch krásných a divokých zvířat, která byla součástí neúprosných zákonů přírody. Nebudu lhát, téma zvířat mě dojímá vždycky a ve sporu člověk vs zvíře je jasné koho jsem fanoušek. Jack London měl neobyčejný cit pro vykreslení drsné přírody, zvířecí duše, lidské krutosti i laskavosti. Stále se mi v hlavě pletou Volání divočiny a Bílý tesák, možná proto, že jsou obě knihy stejně nádherné, hluboké a dojemné.
Jezero
Bianca Bellová
Bianca Bellová má jako autorka nakročeno za hranice České republiky asi nejenom s knihou Jezero, ale já zatím četla pouze tuhle. Ten příběh je univerzální, dá se číst všude na světě se stejnou naléhavostí. Je to krátký text plný krutosti. Na mě jí bylo moc a a nečetlo se mi to vůbec příjemně. Určitě to byl záměr a zcela určitě jsem to neměla číst uprostřed léta. Můj stav mysli nebyl nastaven tím správným směrem.
Život v Paříži, můj splněný sen
Lisa Anselmo
Hodně lidí, jak čtu zde v komentářích, bylo z knihy zklamaných. Já jsem zklamaná nebyla. Já jsem byla šťastná, že jsem nedostala další naivní romanci o tom, jak se osamělá Američanka přestěhovala do kouzelné Paříže, objevila v sobě talent na pečení, otevřela si cukrárnu, potkala chlapa svých snů, hromadu přátel a žila šťastně až do smrti.
Tak zpět, Lisa vás zavede do reality. Vypráví o svém až nezdravém vztahu s matkou, kterou miluje, ale která z ní pozvolnou manipulací, ponižováním a nespokojeností s vlastním životem, vytvoří perfekcionistku plnou obav. Lisa se neodvažuje žít vlastní život. Oboustranná závislost mezi ní a matkou jí neustále zavírá dveře. Po její smrti se rozhodne, že nadešel čas myslet na sebe. Paříž je zde dokonalá kulisa, kdo by si při přečtení názvu nepředstavil pohádku, kterou by si rád vyzkoušel. Ale realita je jiná. Lisa bojuje s francouzštinou, bytem, do kterého zatéká, osamělostí a pochybnostmi, zda udělala správné rozhodnutí. Ukazuje nám, že změna sebe samé, je dlouhodobý a bolestivý proces a tím, že se přestěhujete kamkoliv na světě, se váš život nevyřeší.
Ten příběh je reálný, Lisa je reálná - najdete ji na instagramu, na Youtube a má i svůj blog. Trochu mi chybělo, žejsem při čtení neznala její věk, víc by mi to pomohlo se do ní vžít. Držím jí palce, zaslouží si to.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Nemyslím si, že Milénium jen tak něco překoná. Nejsem pravidelným čtenářem detektivek, takže možná nejsem tak úplně zběhlá, ale Larssonovi se povedlo něco víc. Musíte se tam ocitnout, musíte cítit vůni překápavaného kafe a chuť obložených chlebů, musíte na sobě cítit svetr, který nosí hlavní hrdina a musíte mít nepřekonatelnou chuť na cigaretu. Potom tam jste, v zajetí autorovy mysli. A teprve potom přijde poznání, že i ta zápletka byla vlastně strašně moc dobrá.
Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
Tohle byla rána přímo na solar. Moje tehdy středoškolská dušička zmučená mistrně vykresleným prostředím koncentračního tábora nedokázala pochopit... a pořád nechápe.
Svět podle Garpa
John Irving
Přesně tady jsem se před lety zamilovala. Nezaměnitelný styl Johna Irvinga je v této knize v nejlepší formě. Jsou témata, která se táhnou napříč všemi jeho knihami a jako autor je snadno rozpolnatelný. V tom je jeho originalita a oblíbenost u značné části čtenářů. Svět podle Garpa je hutná kniha, která mě vtáhla do světa podle Irvinga. Do světa, který už jsem nikdy na dlouho neopustila a pravidelně se do něj vracím s jeho další knihou.
Havel
Michael Žantovský
Asi nejsem jediná, komu se stýská po skutečné osobnosti v roli hlavního představitele státu. Po tom pocitu hrdosti, že nás reprezentuje někdo ve světě tak respektovaný a ceněný pro své názory, myšlenky a postoje. Václav Havel nebyl světec ani nadčlověk, byl z masa a kostí a tato kniha to nepopírá. Cítila jsem jako svou povinnost doplnit si mezery o jeho životě a jen velmi těžko se mi při čtení zvedala hlava od čtení s pohledem na současný Pražský hrad.
Zvěrolékař na blatech
James Herriot (p)
Víte jaký je rozdíl mezi člověkem, který sedí v klidu na gauči a čte si knihu a člověkem, který se nekontrolovaně otřásá pod nápory záchvatů smíchu? Ten druhý není postižený duševní chorobou, ale pravděpodobně se mu dostala do rukou kniha ze série o mladém zvěrolékaři, který přichází na praxi do drsného yorkshirského kraje. Mám to potvrzené ještě minimálně jednou osobou, že moje slzy smíchu nebyly ojedinělou a tedy ani přehnanou reakcí na toto neuvěřitelně laskavé vyprávění.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Někdo vám narve do ruky obrovskou bichli z dob dávno minulých od ruského autora jehož jméno vzbuzuje respekt a úctu, ale čas s ním trávit asi nechcete. A pak s překvapením zjistíte, že jste tu bichli přečetli stejnou rychlostí a stejně lehce jako novýho Nesba a zážitek z toho budete mít navždy. Zatímco u Nesba příběhy v jednotlivých knihách po měsíci už dohromady nedám. A v tom je ta klasická literatura velká a právem slavná :-)
Lakomec / Misantrop / Tartuffe
Molière (p)
Číst verše na střední škole se tak nějak sluší. A když přečtete 3 divadelní hry ve verších, pak se vám to rýmování vrazí i do normální mluvy. Pamatuji si, že mě to bavilo, že jsem byla uchvácená. Tartuffe byl na mě trochu moc náboženský, ale Misantrop jiskřil hromadou skvělých bonmotů a Lakomec je klasicka, která nikdy nenudí.
Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě
Jakub Szántó
Přesně takové knihy potřebujeme číst a vnímat. A proč je číst nejlépe popsal již uživatel Berg1. Lépe bych to nenapsala.
Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
Čmárat do knížek se nemá! Nikdy to nedělám, ale když otevřete můj Černý obelisk, zjistíte, že jsem podtrhávala a hodně :-)
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Víc než kdy jindy je potřeba se umět kriticky zamyslet, dát si práci s vyhledáváním informací, nejednat bez rozmyslu, ale přemýšlet v souvislostech. Erik Tabery velmi srozumitelnou formou zasazuje do kontextu dobu, ve které žijeme. Nenásilně vysvětluje vztah k Evropské unii, naše postavení v Evropě. Na mnoha místech jsem se zastyděla. Autorovy názory jsou mi blízké, jeho argumenty jsou pochopitelné a logické.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Ty dialogy by v reálným světě neobstály, je v nich určitý patos, který opíjí jako litry calvadosu. Vítězný oblouk mě kdysi naprosto nadchnul. Nikdy jsem nepila calvados a nechci ho nikdy ochutnat, protože celou dobu, co jsem knihu četla, jsem ho cítila na jazyku. Tu pachuť, která ulpívala na každém vysloveném slově, tu horečnatost emocí, tíhu těla posedlého únavou a vlastní zbytečností.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Tahle pohádka pro děti i dospělé už je v podstatě legendou. Malý princ dávno opustil stránky útlé knižky a inspiroval divadelní představení, hudbu i film. Dojímá velkou spoustu lidí a je jen málo těch, co ji nikdy nečetli. Něco na tom malým princovi asi bude... stojí za to zjistit, co to je :-)
