kramver komentáře u knih
Sbírka povídek, které zaujmou. Rozhodně milé překvapení , koupila jsem knížku ve slevě a zasloužila by si vyšší cenu, stojí za to.
Velmi zajímavý počin, osm rozhovorů s osmi odlišnými osobnostmi. Běžné společnosti se vymykají, jejich motivace pro život v tzv. osamocení se liší a jejich názory a pohled na život stojí za přečtení. Někteří mě zaujali více jiní méně. Pro život na samotě mě to nepřesvědčilo, ale na chvíli se zastavit a zkusit si to představit, možná srovnat a vcítit se, to není nikdy k zahození. S tím, co všechno máme a stále nám to nestačí, je ukázka naprostého kontrastu dobrým zamyšlením. Kolika způsoby se dá život strávit, jak extrémní mohou být a proč si volíme to, co si volíme...
Tuhle knihu mám ráda, vytříbený a laskavý humor a postavičky plné života a podivností. Líbila se mi i audiokniha namluvená Janem Hartlem. Některé knihy nestárnou stejně jako inteligentní humor.
Tuhle povídku četla celá třída v rámci hodiny češtiny na základní škole. Je to už dávno, ale pamatuji si, že všichni poslouchali a nikdo ani nehlesl. Zaryla se mi do paměti mocně a silně. Po čase jsem zašla do divadla V Celetné na divadelní představení a opět se nechala zasáhnout . Je to opravdu úžasný námět nutící k zamyšlení.
Brilantní vypravěčský styl, dvě časové roviny, kdy hrdinové jsou nejdříve dětmi a posléze nás děj přenese do dospělosti. Mnohovrstevnatý příběh, který přes svou obsáhlost asi 1000 stránek nenudí a vzbuzuje napětí.Já osobně jsem měla trochu problém se scénou dětí ke konci knihy, kde zvolily pro mě dost netradiční způsob, jak se zbavit stresu (přece jenom na to byly ještě hodně mladý). Tahle scéna se nikdy nedostane do žádného filmového zpracování :-)
Tohle byla moje první dospělácká knížka :-) Ještě dnes si pamatuju, jak moc mě vtáhla do děje a jak už jsem se pak nikdy nedokázala vrátit k teenagerovským knížkám bez hlubšího obsahu. Silný příběh, historický kontext, císař Nero, upalování křesťanů, hořící Řím a milostný příběh jako perlička na vrch.
Mně se kniha celkem líbila, bylo to zajímavý čtení. Jen jsem se nedokázala vžít do hlavní postavy. Hrdina mi byl nesympatický a měla jsem pocit, že na vzdory všem podniknutým cestám za šamany se vlastně nikam moc neposunul. Nedávno jsem viděla jeden rozhovor s panem Formánkem a ten pán má jiskru, která v té knížce nějak zanikla. Je to rozporuplná osobnost plná vlastních běsů. Ale co je na něm sympatické je to, že hlavní hrdina, byť není asi do detailu napsaný podle autora, se nebojí nepřikrášlovat vlastní nedostatky a tím přistupuje ke čtenáři až nezvykle upřímně.
Vážně horor? Autorka píše spíš poeticky a místy rozvlekle. Ale zásadní je myšlenka, kterou ve mě zanechala. Netvor se nestal netvorem, protože tak byl stvořen. Jeho nevinný a dětský přístup ke světu byl brzy zničen odmítáním, bitím a odporem. Všichni jsme do jisté míry produktem prostředí a vztahů, které od dětství zažíváme. Netvor byl nejdřív sám hluboce raněn, aby pak působil bolest jiným. A raněné city se hojí hůř než raněné tělo. Místy je na mě vypravěčský styl až moc škrobený a zdlouhavý, ale téma knihy je nadčasové a platné. V Anglii byla uvedena divadelní hra, kde se v roli netvora střídají Benedict Cumberbatch a Jonny Lee Miller. Neměla jsem možnost ji vidět celou, ale i z ukázek je zřejmé, že silné téma, které dnes rezonuje stejně jako v době vzniku knihy , opět zapůsobilo a stalo se hitem nejen v divadelním světě.
Za mě nejlepší Palahniukova kniha. Madison je 13, právě umřela a přišla do pekla. Madison je trochu oplácaná rebelka. A tak si putuje peklem a hledá odpovědi. Kritizuje dění nahoře na zemi, líčí své netradiční zazobané rodiče a vzpomíná na historky ze svého krátkého života a poněkud nečekanou smrt. Prokletí je satira, vtipná kritika současné společnosti hlavně v USA. Je to originální a vtipné dílo. Až na scénu s obryní je na Palahniuka méně zvrhlá ve srovnání s jinými jeho díly. Tahle kniha vážně stojí za přečtení.
Možná kdybych nesrovnávala s Klubem nenapravitelných optimistů.... Kniha to špatná není, ale není vynikající... což ta již zmíněná prostě je.
Škoda. Ten začátek byl tak slibný, tolik jsem hltala další a další lahůdku ve formě nádherných slovních spojení , která šla za sebou lehce jako nově napadaný prašan . A stejně křehká se mi zdála i Smilly. Ale proč se to muselo dostat do naprosto neuvěřitelného a nerealistického proudu, kdy je z hlavní hrdinky neohrožená Lara Croft? Nelogičností přibývalo a moje nadšení ubývalo. Nejspíš mě zaskočila ta náhlá změna žánru. Ta druhá půlka je možná něco jako magický realismus? Nejspíš si přečtu od autora i jinou knihu. Psát umí, chci ho zkusit v jiné knize více pochopit.
Těšila jsem se na strhující příběh, ale kniha je spíše průměrná. Nenadchla mě natolik, abych si pořídila další díly. Bylo to takové šablonovité, předvídatelné a ničím novým mě to neoslnilo.
Dávám 4 hvězdy hlavně za zásluhy . Literárně kniha zas tak skvělá není a téma by se dalo jistě uchopit i jinak, ale podstatné je, že o těchto lidech, kteří zasvětili životy záchraně psů, někdo napsal. Sama jsem milovnicí psů , a proto mě kniha zaujala hlavně tématem a nelituji, zase jsem se něco nového dozvěděla. Procento utracených psů v amerických útulcích je zdrcující. Díky všem těmto úžasným lidem za to, že jim to není lhostejné.
Myslím, že kniha potěší spíš mladší čtenáře svým naivním humorem. Já ji četla v dětství a rozesmála mě hodně. V divadle ABC ji převedli na divadelní prkna. Neviděla jsem, ale řekla bych, že vznikla hra vhodná pro celou rodinu. Proč ne, občas je dobré se nechat pobavit něčím nezákeřným. I já si budu z knihy navždy pamatovat stupňování přídavného jména studený: studý, studší, pod nulou.
Tuhle knihu mohu jen doporučit všem, kdo se snaží myslet kriticky, hledat souvislosti a zajímat se o problémy současného světa více do hloubky. Kniha mě obrovsky zaujala a věřím, že i názorově obohatila. Není všechno černobílý a nejsou jen ti zlí a ti špatní.
Kniha Cesta je spíše tenká knížka, do které se toho vešlo opravdu hodně. McCarthy je autor s tak vytříbenou slovní zásobou, že číst jeho knihy je jako vychutnávat si dezert ke kávě. Ale jen zdánlivě, protože témata, která popisuje a atmosféra, kterou vykresluje chtějí spíše pořádného panáka. Tahle post-apokalyptická pouť otce a syna tne do živého. Celou dobu se dusíte drobným popílkem a nemůžete se zahřát z vlhkosti vzduchu a zpuchřelých dek. Každé sousto, které pozřete je neskutečným darem a noc ve vlastní teplé posteli požehnáním z nebes.
Chtěli jste si někdy se Stevnem jen tak sednout do hospody a pokecat? Tak si přečtěte tuhle knihu, styl vyprávění je tomu hodně podobný, což myslím v nejlepším slova smyslu.
Unikátní kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Pan Dzuro, i ostatní z jeho týmu si zaslouží obdiv za všechno, co svojí prací vykonali. Je to příběh jedné velké lidské tragédie. Nechybělo málo a zločiny zůstaly zcela nepotrestány . Díky zatčení válečného zločince Slavka Dokmanovice se před Haagský tribunál dostal první člověk z mnoha, zodpovědný za masakry v době války na Balkáně. To mnohé změnilo a poděkování samotné Madeleine Albrightové na začátku knihy je zcela na místě.
Kniha je fikce, silně ovlivněná přátelstvím mezi Zolou a Cezzanem. Spisovatel a malíř se znali již od mládí. Každý z jiné sociální skupiny, oba však tíhli k umění. Cézzane byl komplikovaná osobnost a přátelství s ním nebylo jednoduché. Poté, co si Zóla vzal za ženu bývalou Cézzanovu milenku, přátelství utrpělo trhliny. Kniha není autobiografická, ale rysy obou umělců a jejich osudy v ní přesto najdeme. Mě uchvátila popisy malování, kresby v plenéru, počátky impresionismu, nadšení pro umění hraničící s posedlostí. Opět jedna z knih, kterou už dnes téměř není možné sehnat.
Patrik Hartl napsal lepší knížky, třeba Pražský erotikon. Tady se mi líbil ten nápad psát příběh z pohledu Veronika a z druhé strany z pohledu Jáchyma. Co mě ale zklamalo je snaha narvat do těch pár let v životě dvou sourozenců snad všechno na co si vzpomenete. Tím se z toho stala taková telenovela, která mě moc nebavila.