kramver komentáře u knih
Dívka v přestrojení neboli první ženský detektiv je fikce inspirovaná skutečnou postavou. Kniha nabízí dobrodružství, romantiku i historické události a osobnosti. Kate byla průkopnickou postavou v 19. století, ale témata knihy jsou stále do jisté míry aktuální. I dnes se řeší otázka žen ve společnosti, vnímání ženy především jako někoho, jehož posláním je v prvé řadě mateřství a respekt mužů v profesích, na které se zdánlivě nehodí. Kniha se odehrává v divoké době války severu proti jihu. Kate byla zapálená, odvážná a inteligentní, na druhé straně také velmi osamělá a toužící po lásce. Ano, nejedná se o žádnou velkou dobovou studii. Už obálka knihy napoví, že je to spíše oddechové čtení, ale pokud si chcete čas od času odpočinout, a přesto nesklouznout k pokleslé literatuře, tahle kniha je pro mě vhodným kompromisem. Koneckonců je v ní mnohé, nad čím se dá přemýšlet a přitom si nezavařit mozkové závity.
Nejsem si úplně jistá, jak tuhle knížku uchopit. Přemýšlela jsem, jak bych se zachovala já na jejím místě a jak bych se zachovala na jeho. Vlastně si nevzpomínám, že bych kdy četla podobnou knihu nebo jen podobné téma. Ta otázka intimity, váha nezkušenosti a tíha tabu, to všechno na mě působilo tísnivě. Pro dva mladé lidi to ale nemohlo dopadnout jinak. Neumím si představit, že by ve svých vášních, strachu, obavách a studu dokázali té noci najít řešení a společnou řeč. Tragické je, že si často důsledky neseme životem dál.
(SPOILER) Krásná obálka a atraktivní téma mě nenechaly chladnou a na knihu jsem se moc těšila. Bohužel jsem měla možná větší očekávání a byla jsem v zásadě zklamaná. Dva příběhy, jeden mytologický až pohádkový, druhý v současnosti v době války v Sýrii. Dvě mladé hrdinky prokazující odvahu na dlouhé cestě byť časově vzdálené, spousta barev a vůní. Pro hlavní hrdinku má dokonce hlas svou barvu, stejně jako každý zvuk, každé písmenko. Důvodem je synestezie, jakési souznění smyslů, kterým oplývá i sama spisovatelka. Takhle to zní kouzelně, ale já měla problém už s hlavní hrdinkou Núr. Všichni se k ní chovali jako k malému dítěti, několikrát bylo jasné, že je malého vzrůstu, přitom byla už na prahu puberty. Myšlenky, které ji napadaly se děckým představám moc nepodobaly. Ale to, co mě nejvíce odrazovalo, byla nelogičnost. Tajemství skryté v mapách, z jakého důvodu? Proč by matka vyslala své dcery na cestu bez toho, že by jim řekla cíl cesty? Spoléhala se na to, že to vyluští z mapy, kde to bylo zašifrováno taky dost zvláštním způsobem, místo toho, aby jim řekla kde se sejdou? A spousta dalších věcí, které prostě neladily. Autorka je na záložce knihy představena jako spisovatel syrsko-amerického původu, je to nedbalost v překladu nebo je za tím hlubší důvod?
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o mozku a báli jste se zeptat. Jedním slovem výborný. Přímý, upřímný a otevřený rozhovor. Nevyhýbá se ani nepříjemným tématům, nepostrádá velkou dávku vtipu. Tenhle rozhovor se čte jedním dechem a nudit se u něho nebudete.
Když mě tolik nadchnula kniha Normální lidé, tak jsem si knihu Rozhovory s přáteli musela přečíst a bohužel jsem se nevyhnula srovnání. Frances je taková předzvěst Mariane z Normálních lidí, ale tentokrát jsem s hlavní hrdinkou nedokázala souznit. Místy jsem netušila kdo je tady skutečná oběť a myslím, že to byl záměr, že nic v životě není jasně dané. Ocitáme-li se uprostřed vztahového čtyřúhelníku zákonitě se musíme nořit do zvláštního propletence, kdy chvíli straníme jednomu, pak dalšímu a nakonec úplně někomu jinému. Rooney nepíše jenom o vztazích mladých lidí. Prostřednictvím svých hrdinů popisuje sociální situaci, náboženství, kritiku kapitalismu a celkově život mladých lidí v Irsku. V této knize možná ještě víc než v Normálních lidech. Rozhovory s přáteli určitě opět zaujmou trochu jiným pohledem. Frances se celou dobu jeví jako ta, co trpí. Rooney jí nechává trpět psychicky i fyzicky. Ale ... opravdu? Nevím, zda to máte u jejích knih taky tak, ale mě rozseká vždycky až ten úplný závěr. V obou knihách je poslední stránka přesně tím, co ten příběh vlastně zpětně vytvoří nebo spíš dokonale dotvoří?
Pro mě kniha představuje další nalezený poklad v edici Odeon. Styl debutující mladé spisovatelky se mi moc líbil. Způsobem vyprávění mi trochu připomněla Johna Irvinga, ale to je asi jenom můj subjektivní pocit. Království Elmet (v originále pouze Elmet) pojednává o kraji, kde jako by se čas zastavil. Problémy a spory se řeší svépomocí, hlavně do toho netahat policii nebo zákony. Příchuť divokého západu ve vlhké Anglii a jedna zvláštní rodinka uprostřed kraje, kde se zastavil čas. Citlivý vypravěč Daniel, jeho drsná sestra Cathy a silácký "taťka". Poslední část knihy nabere velmi drsný ráz. Ale kniha otevírá spoustu témat a já nad ní budu ještě chvíli přemýšlet.
Knižní jednohubka, která mi hezky nahradila večer strávený na Netflixu u nějaké oddechovky. Prvních pár stránek mě málem odradilo vrstvením jednoho klišé za druhým, ale posléze jsem si zvykla na ten jednoduchý styl vyprávění a vlastně mi ta kýčovitost nevadila, stejně jako by mi nevadila u filmu, od kterého vím, co mám očekávat. Jen jsem si říkala, proč se dva Češi, kteří se náhodně potkají v Holandsku, jmenují Max a Marla? Ale ano, těchto příběhů je občas třeba každému. A i když to neoplývá přímo originalitou, to pohlazení po duši tento příběh splnit dokáže.
Do prasečí řiti! Tak dlouho jsem na tu knihu čekala, za dva dny ji slupla rychlostí sežehnutí nasterey a o datumu vydání dalšího dílu mi ani sklenit nic nepošeptá! Paní Stehlíková je pro mě mistryní nejen českého fantasy žánru. Jak úžasně propracovaný, komplikovaný a dechberoucí si vymyslela příběh a ne jeden ale hned 3 světy a kdo ví, co je ještě za branami, kam asi vedou. Vyhnula se přehnanému patosu a prvoplánovitým vztahům. Třetí díl navazuje na mnohé z předchozích dvou dílů, vše do sebe zapadá a dává smysl. Začátek knihy je o dost temnější a hned v úvodu mě tak vtáhnul stejně jako Ilan řeka do podzemí. Těším se, až se tam budu moct opět vrátit a doufám, že to bude brzy.
Deštivá sobota vybízí k úniku do fanzatie a tak jsem zvolila knihu Naslouchač. Chvíli jsem měla problém si zvyknout na to, že příběh, odehrávající se v daleké budoucnosti, stylem života, mluvou, hierarchií, oblečením a zvyky odkazuje spíše hodně do minulosti. Ale pak jsem se začetla a oblíbila si pětadvacítku starostlivých hrdinů, chránících jedno malé vzpurné dítě pečlivě skrývající své tajemství. Ilan je z počátku jako štěně, které si adoptovali lvi. Ale dá se tušit, že jeho význam ještě poroste. Celou dobu se mi před očima míhaly scény jako z filmu a nešlo přestat číst. Já a žánr fantasy se teprve oťukáváme, ale tohle seznámení bylo vřelé. Jsem potěšená, že tahle kniha se zrodila v hlavě české autorky. Ilan je prostořeká, troufalá a nesmírně zvědavá. I přes svou výjimečnost prožívá strach. Není to žádná superhrdinka. Těším se na její další osud i na osud pětadvacítky a těším se, že se opět vrátím za skáru do míst, kde je možné slyšet reteu. Tenhle víkend mi déšť vůbec ale vůbec nevadí.
Druhý díl plánované pentalogie mě opět vtáhnul do bájného světa plného sklenitu, zlověstných nestvůr, bojovníků, sklenářů, brusičů a naslouchačů. Vtáhlo mě to ještě víc než první díl. To co bylo předtím načrtnuto, získalo v druhém díle detaily a nabylo na uvěřitelnosti. Ilan je v pubertě a jejích 25 ochránců se z toho lehce zapotí. Jinak je to ale natolik inteligentní děvče, že luští letité záhady s dedukcí Sherlocka Holmese. Někdy jí stačí jen mrknout na kresbu na zdi a vidět, co nikdo jiný nevidí a ještě si to naprosto správně vyložit, ale jsem ochotná tomu uvěřit. Jsem více než ochotná nechat se vtáhnout potřetí. Jen si musím počkat, až vyjde další díl a to se momentálně zdá těžší a bolestivější než sežehnutí Nastereou.
Kniha na mě hluboce zapůsobila. Autorka má obrovský cit pro jazyk, ale ani poetika s jakou byl příběh napsán nemohla zakrýt lidskou hrůzu a tragédii, kterou způsobil převrat Rudých Khmérů v Kambodži. Na mnoha místech jsem se neubránila slzám a po dočtení jsem to ještě chvíli vstřebávala. Rozhodně doporučuji.
Tato kniha se běžné Murakamiho tvorbě vymyká. Jak žánrově tak rozsáhlostí. Prolínání časových a dějových linií, které do sebe nakonec zapadnou. Je zde hodně podivností, mluvící kočky, roztomilý pan Nakata, chlapec, který se vydává na cestu, aby unikl jistému předurčení. Rozhodně zajímavá kniha, místy laskavá, místy drsná a občas trochu náročná, ale rozhodně stojí za přečtení.
Povinná četba pro všechny, kdo věří, že základní hodnoty jsou vlastně prosté a znali jsme je už jako malé děti. První kniha, kterou Fulghum vydal, když mu bylo zhruba padesát let a která ho proslavila. Nezaměnitelné fejetony, které zahřejí na duši a můžete je číst opakovaně.
Pro mě z celé série nejlepší knížka. Bavil mě příběh i atmosféra a hlavní hrdina byl fajn pohodář, takže třenice mezi hlavními postavami tentokrát nebyla tak výrazná. Pečení dortů krásně motivuje ke kreativní činností a navíc byla kniha také o něco více žhavější než předchozí Kavárna v Kodani.
Ale jo, je to předvídatelná romantika, ale zahřeje. Ingredience spolu dobře ladí: škádlící se dvojice, nesourodá skupinka lidí, která spolu musí strávit týden v Kodani, roztomilá kavárna plná vůní a dobrého kafe, nad kterým se řešení problémů vždy najde a samozřejmě happy end a tak to má být.
(SPOILER) V době nucené karantény jsem se uchýlila i k oddychovější literatuře a zaujala mě série této autorky. Musím říct, že dokáže namíchat přesně takové esence, které zahřejí na duši a zvednou náladu. Dostala jsem tak přesně to, co jsem od knih očekávala. Ale poslední kniha Pláž v Chorvatsku byla z celé série nejslabší a pro mě spíš zklamáním. Příběh plný klišé, plochých postav, ne příliš uvěřitelných situací, přehnané hysterie a snobismu. Jako by všechny modelky musely být nutně rozmazlené bulimičky nebo zlatokopky, muži troubové, kteří jim to trpí a baculatá hodná holka jim nakonec všem vytřela zrak.
Tato kniha je rozhodně výjimečná. Nádherný jazyk, smutný příběh, nevšední přátelství člověka a psa. Podivinský hlavní hrdina, který nám postupně odkrývá , co stálo za jeho společenskou vyčleněností narazí na neobvyklého společníka a poprvé v životě má pocit, že jeho existence dostává smysl. Nádherná kniha a ukázka kvalitní literatury.
Mám ráda umění, ráda o něm čtu. Ale tahle kniha vypráví hlavně příběh jedné nešťastné lásky na pozadí zrodu nových moderních směrů, kdy snaha o zachycení skutečné podstaty zobrazovaných předmětů šla za hranici reality až k abstrakci. Příběh je fikce vystavěná na skutečných událostech. Gabrielle neboli Ella byla ambiciozní, trochu nespolečenská, mladá dívka, která se zamilovala do velké osobnosti malířství. Kandinskij byl součástí jejího života ještě dávno po tom, co ji opustil. Kniha vypráví o Gabrielle a o tom, co jí láska k malíři způsobila i o jejích vlastních uměleckých ambicích.
Pro mě jedna z Irvingových nejlepších knih, postava Ketchuma ve mně dlouho doznívala byť šlo o postavu vedlejší . Ne často se mi stává, že si přeji převést knihu na filmové plátno, ale u této knihy bych filmové zpracování viděla ráda. Drsní chlapíci, kteří kdysi plavili dřevo a jejichž profese časem vymizela, osudová příhoda, která ovlivní životy otce a syna a vyšle je na dlouhou pouť a nezaměnitelný Ketchum.