kramver
komentáře u knih
Arabella z Marsu
David D. Levine
Krásná sci-fi pro mladé. Kdyby mi bylo 13 patřila by v mé knihovně k oblíbeným knihám. Ale i když jsem o dost starší, tak jsem si příběh moc užila a ráda se ponořila do dobrodružství Arabelly a její cesty na Mars . Nedosahuje sice takových kvalit jako knihy J. Verna, ale i tak učí děti správným hodnotám a možná i k zájmu o vědu. I když věda zde taky spíše slouží fantazii autora volným a nepřesným způsobem. Ale to je naprosto jedno, důležitý je, že vytvořil svět, který láká k objevování.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Příběh o odvaze, síle a životním optimismu. Čtivá knížka, napsaná přímočaře a bez příkras. Osud hrdinky je poutavý a v mnohém je inspirativní. Je dobré si občas připomenout, jak pohodlně a krásně se v současné době žije. Že byly mnohem těžší časy a lidé dokázali být i tak šťastní nebo možná i šťastnější.
Běžecký klub na konci světa
Adrian J. Walker
Výborná kniha. Napadlo mě, že je jsem hrozně ráda, že mám sklep a měla bych ho zaplnit i něčím výživnějším než kompoty . Taky mě napadlo, že si v životě málo vážíme skutečných hodnot a jak je důležitá rodina a přátelé. Jak se lidé často změní v bestie, když bojují o vlastní život, a že každý asi dokáže být krutý. A nakonec jsem si šla zaběhat. Bylo to očistný :-)
Patrioti
Pascal Engman
Ze začátku jsem měla trochu problém se víc začíst. Příliš mnoho jednotlivých postav se svými příběhy, přičemž skáčete z jednoho příběhu do druhého. Ale jak už tomu bývá, všechny postavy a osudy se v závěru protnou. Kniha popisuje aktuální téma, které se týká celé Evropy. Nejhorší jsou zločiny z přesvědčení, že konáme dobrou věc. Stále častěji slyšíme o důležitosti kritického myšlení a to je dobře. I v této knize je krásně popsáno, jak je manipulace jednoduchá a jak malý je krok k nenávisti v důsledku nepravdivých zpráv. Nebuďme jenom konzumenty toho, co slyšíme v médiích, přemýšlejme a buďme lidští.
Jidáš
Astrid Holleeder
O skutečném případu, který byl spojený s rodinou Helleeder jsem nic nevěděla, takže jsem netušila, co mám očekávat. Příběh je to strhující a čtivý. Byla bych radši, kdyby byl napsaný chronologicky, ale zvykla jsem si. Neumím si představit, jak náročný musel být celý život členů jedné rodiny pod neustálým tlakem a terorem. Doufám, že Astrid i Sonja budou žít dlouho a jednou najdou i klid. Zajímavý je popis emocí ve vztahu k někomu, koho se bojíte a koho nenávidíte a přitom ho vlastně nedokážete nemilovat, protože je to váš bratr. O tom, že zlo plodí zlo zde není pochyb. Vše, co se stalo, začalo už kdysi hodně dávno a předávalo se to z generace na generaci. To v čem vyrůstáme nás do jisté míry formuje. Budu sledovat osudy Astrid a ostatních členů rodiny, protože příběh ještě neskončil...
Ukradená známka
Bram Klein
Do téhle knížky jsem se nedokázala začíst. Není to úplně špatný příběh, člověk se dozví něco o sbírání známek a filatelistech a zároveň i něco z historie. Bohužel mi autor, ve snaze očistit otcovo jméno, připadal trochu víc dramatický než vyžadovala situace a celkově jsem se nedocházala pro ten jeho boj nadchnout. Knihu jsem nedočetla.
Svět v zádech
Thomas Melle
Strhující zpověď maniodepresivního spisovatele o tom, jak se žije s bipolární poruchou. Pokud vše, co o této nemoci víte, znáte díky postavě Carrie Mathison z Homelandu, pak věřte, že skutečnost je mnohem horší a důsledky nemoci jsou obrovsky destruktivní. Knihu jsem četla jedním dechem jako neuvěřitelný a chaotický trip, který je neustále prodchnut atmosférou toho neskonale smutného osudu.
Straka v říši entropie
Markéta Baňková
Originální bajky, které nejsou tak úplně vhodné pro malé děti, na to je tam trochu víc dospěláckých narážek . Knihu jsem přečetla za chvlilku. oceňuji nápad i vtipnost některých bajek, ale rychle jsem na ni zapomněla. Doufám, že jsem nezapomněla všechny fyzikální zákony, které se snaží autorka hravou formou vysvětlit a v pravý čas mi bajky vytanou na mysli, až je budu potřebovat :-)
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Asi bych se bez přečtení této knížky obešla, ale i tak to bylo vlastně zajímavé čtení o tom, že být spisovatelem je docela dřina, rutina a zároveň čistá radost a naplnění. O tom, že spisovatelé jsou vesměs podivíni s egoistickými sklony (Murakamiho nevyjímaje). O tom, jak snáší kritiku, co si myslí o čtenářích, jak vznikají postavy a jaká jsou úskalí psaní v ich formě. Co se mu nelíbí v současném Japonsku a jaký má obecně vztah ke škole. Překvapil mě poměrně nespravedlivý a odmítavý doslov pana Jareše. Murakami nepatří mezi jeho oblíbené spisovatele, což se dá pochopit. Ale bez dávky egoismu a narcisismu by se asi žádný spisovatel neobešel. A pokud někdo 30 let denně běhá nemusí být nutně autista :-)
Ostrov v nebezpečí
Gerald Durrell
Výborná kniha plná barevných vtipných postav, která krásně a nenásilně vysvětluje jak je v přírodě všechno propojené a každý maličký tvoreček má nezastupitelnou funkci a celý ten ekosystém funguje perfektně dohromady. Příjemné čtení s moudrým poučením . Doporučuji.
Běguni
Olga Tokarczuk
Polská nositelka Nobelovy ceny není ve své rodné zemi všemi oblíbená. Kontroverzní autorka s dredy na hlavě a feministickými myšlenkami v hlavě je trnem v oku i ministrovi kultury. Běguni je povídková kniha protkaná krátkými postřehy a zamyšleními. Mám ráda knihy, ve kterých je každá věta lahůdka pro jazyk i pro mozek. Kniha je plná zamyšlení a postřehů, postavy jsou živé a zajímavé. Já byla spokojená. Není to úplně rychlo-konzumní četba, chce to klídek a soustředění. Ale stojí to za to. Možná tam bylo na můj vkus až moc lidských orgánů naložených v lihu. Autorčin zájem o přírodní vědy se promítá do celé knihy. A rozdělení povídky o Kunckim a jeho ztracené rodině, rozdělený tak, že část je v první půlce knihy a druhá část až téměř na konci, byl taky zajímavý tah.
Zatracení
Chuck Palahniuk
První díl Prokletí je naprostá špička. Tu knihu jsem četla 2x a klidně se k ní ještě vrátím. Ale Zatracení je na mě prostě už moc za hranou. Nemám problém s perverzností, kterou jsou Palahniukovy knihy prodchnuté a při scénách, ve kterých se nešetří tělními tekutinami jsem schopná udržet obsah svého žaludku na místě. Ale tohle mi prostě nesedlo.
K moři
Petra Soukupová
Petra Soukupová se s vyprávěním nemaže. Jde rovnou k věci, rychle, úsporně, zdánlivě zkratkovitě. Ale přitom je tam řečeno vše. Vše podstatné. Nic víc nic míň. Kniha má rychlý spád, je to jízda, která se dá jen těžko zastavit. Nutí vás to číst dál a dál. Chci si tu knihu pamatovat, abych si vždycky byla vědomá toho, že dětská duše je křehká, povahy různorodé a na mých reakcích a chování jakožto dospělého záleží. Dobrá kniha by měla něčím praštit čtenáře do nosu, donutit ho se zamyslet , rozšířit obzory, pomoct utvořit názor. Tahle kniha mě do nosu praštila. A ten styl vyprávění je vážně jiný a zajímavý.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Opravdu doufám, že ještě pár generací dětí si tuto knížku přečte. Já jí četla v dětství několikrát. Je to geniálně napsaný, nemůžu si pomoct.
Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
Nádherná knížka, kterou mohu jenom doporučit. Hluboký čtenářský zážitek, chvíli po přečtení jsem se s hrdiny knížky nechtěla rozloučit.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Pro mě z celé cestovatelské série "prince Ládíka" zatím nejlepší a nejvtipnější kniha. Možná proto, že byla první. Jde o neotřelý cestopis o jednom v podstatě obyčejném poutníkovi, který putuje krajinou, kde vlastně nejsou žádné profláknuté památky a o to zajímavější jsou tam lidé. Kniha vtipně vykresluje svět jako v podstatě milé místo, které je lepší než jak se nám to snaží vnutit média. Pro mě je to i o toleranci, protože není muslim z večerních zpráv jako muslim z obyčejné vesničky mimo dosah kamer. V tom jsou ty knihy asi nejvíce přínosné. Ano, je v nich humor, trocha toho dobrodružství a hodně lidskosti. Lidé jsou fajn všude na světě a není nutné se jich bát.
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Klub rváčů je kultovní kniha i film. Z mého pohledu je trochu jiná v porovnání s ostatními Palahniukovými knihami a pokud s tímto autorem začínáte, myslím, že je to nejlepší volba. Předvede vám v ní svou originalitu, fascinuje vás svými myšlenkami a názory, nadchne vás pro své hrdiny, ale nestačí vás znechutit svou příliš bujnou fantazií v oblasti tělních tekutin a jiných perverzit. Film se drží knižní předlohy docela věrně. Já viděla nejdřív film, pak četla knihu a obojí ve mně zanechalo hluboký dojem. Je to rozhodně jedna z autorových nejlepších knih.
Z Etiopie a odjinud
Pavla Jazairiová
Pavla Jazairiová mě zaujala už svým životním příběhem. Je to žena s otevřenou myslí a odvážným a bojovným duchem. Ale možná i proto jsem od knížky očekávala trochu víc. Je to první kniha, kterou jsem od autorky četla nedokážu tedy porovnat s jinými knížkami. Já chtěla jít víc do hloubky, víc se ponořit do osudů lidí, cízích kultur a nejspíš se i víc ponořit do naší kultury pohledem autorky. Nejspíš je to jenom můj dojem, ale jako by v knize byla cítit únava ze života na cestách, z poznávání stále něčeho nového a přitom vlastně stejného.
Cop
Lætitia Colombani
Různé ženy, různá místa, různý věk, společenské postavení i životní příběhy. A přesto mají tolik společného. Odvahu, touhu, bojovnost, životní energii a důstojnost. Místy smutné čtení, přesto však plné naděje a optimismu. Tak hezky se to četlo, že jsem knihu přečetla za jeden den. Vždycky si u takových knih snažím představit, jak bych reagovala já. Byla bych tak rozhodná jako Giulia, tak neskutečně odvážná jako Smita nebo ambiciozní jako Sarah? A jak je možné , že příběhy Sarah a Smity se skutečně mohou odehrávat ve stejné časové rovině a ne v odstupu 100 let? Ale i když životní podmínky hrdinek jsou velmi různorodé, Všechny příběhy se protnou, propletou se jako samotný cop v názvu. A to co je spojuje je snaha nevzdat se, odvaha riskovat a touha jít si za svým snem.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
JIž čtvrtá kniha cestovatele a spisovatele prince Ládíka je tentokrát zaměřená na Evropu. To považuji za přímo geniální nápad, jelikož nasměruje naši pozornost i na místa, která nejsou příliš vzdálená a přesto voní exotikou a dobrodružstvím. O rozmanitosti našeho kontinentu jsem byla obeznámena již dříve, ale u knihy jsem se znovu zamyslela a hlavně zatoužila.... zatoužila jsem navštívit Polsko, Ukrajinu, Albánii a mnoho dalších zemí. Ladislav trochu změnil formu. Již víceméně opouští své potřeštěné já a více píše o lidech a zajímavostech navštívených míst. To je zřejmě v pořádku, autor je v projevu vyspělejší, přeci jenom je to už čtvrtá kniha a nechce se opakovat. Ale já mám stále na paměti první díl 40 dní pěšky do Jeruzaléma, kterým jsem se nechala tolik strhnout díky vtipu a osobnímu prožitku . V té době byl Láďa spisovatel na začátku a o to autentičtější to bylo vyprávění. Ale vývoj nezastavíš a je to tak vlastně dobře.
