Kris.Tyna komentáře u knih
Nechala jsem se nalákat recenzemi, bohužel jsem asi již přehlcená tématem židé, koncentrační tábory, nacisté.. Bylo to smutné, dojemné, bylo to dobře napsané, prakticky tomu nemám co vytknout, ale upřímně jsou i lepší knihy, některé pasáže mě docela nudily a hlavně mi toto téma už přijde vyčerpané...po přečtení se pro mě kniha ztratila v davu jiných, podobných.
Knížky od Radky Třeštíkové beru jako oddechovou literaturu a nic od nich neočekávám, proto jsem byla velmi příjemně překvapená. Vlastně co, překvapená, prostě mě to fakt bavilo. Vždycky jsem knížku v noci odložila, až když jsem fakt nemohla udržet otevřené oči :D Je to prostě ze života, bavil mě ten životní chaos hlavní hrdinky, potřeštěná matka, kamarádky, Veselí a okolí, které je mi dobře známé, plakala jsem, když jsem četla stránky o tatínkovi, prožívala jsem každé slovo, zažila jsem podobnou situaci s mým velmi blízkým členem rodiny a myslím, že Radka vycházela též ze svých zkušeností.. Pár knih jsem od ní už přečetla, v kterémsi komentáři jsem psala, že Bábokovky jsou za mě její nejlepší knížka ale ne, je to tahle.
Trošku jiný žánr, než běžně čtu, ale neodolala jsem na základě hodnocení a doporučení knižní influencerky. Ze začátku jsem se nemohla moc začíst a během čtení mi myšlenky různě odbíhaly, což není dobrý znamení :) Ale v jednu chvíli se to zlomilo a hltala jsem jednu stránku za druhou. Konec byl na mě trochu překombinovaný (četla jsem knížku ve čtečce a nevěděla jsem přesně kolik má kniha stran, pořád jsem si říkala - teď už to bude konec, ne, tak teď, teď už určitě...), ale jako jo, pěkně jsem si početla :)
První díl jsem nečetla, takže jsem přesně nevěděla do čeho jdu, ale tento se mi líbil, milé, příjemné čtení a skoro pořád jsem u toho měla chuť na kávu :)
Zajímavé téma knihy. Líbilo se mi vykreslení prostředí v Nigérii (před odchodem Ifemelu do Ameriky i po jejím návratu, srovnání s USA) a také popis sžívání s Amerikou, věci, které jako běloška beru jako samozřejmost, a které pro jiné samozřejmostí nejsou. Co mě ale dráždilo, byla hlavní hrdinka a její povaha. Zhruba od půlky knížky mi přišla vyloženě nesnesitelná. Nerozporuji, že černoši (a ještě ke všemu afričtí) to mají v USA těžké, ale vadilo mi, že na rasismu postavila svůj blog, a sama se k lidem kolem ní taky nechovala bůhvíjak, a taky jí sláva evidentně trochu stoupla do hlavy, lidi kolem sebe dost soudila a přišlo mi, že jimi pohrdala (např. jinými černochy/černoškami, kteří na tom nebyli tak dobře jako ona, která ale za všechno mohla poděkovat svému příteli, bez něj by měla kulový - nepopírám, že dostala příležitost, ze které pak těžila už sama). Uff, byla jsem toho plná a trochu se mi ulevilo :D
Asi nejsem na tenhle typ knih stavěná. V textu jsem se těžko orientovala, vlastně jsem mnohdy nechápala co je tím "sdělením", nebýt toho, že jsem si tu přečetla některé komentáře, díky kterým jsem si to trochu v hlavě poskládala, tak vlastně nevím co jsem četla a o čem to bylo.
Emotivní, dojemné, upřímné, ale ne sentimentální. Víc takových knih.
Čtivé, chytlavé, zajímavé - myslím, že málokdo si uvědomuje, že ne všichni Němci válku chtěli, že i Němcům zásadně ovlivnila životy - a ne nutně v dobrém, že i v Německu byli lidé, kteří také přišli o rodinu, přátele, domovy. Hodně knih, které se dotýkají druhé světové války, je psaná z pohledu vojáků nebo jiných národů (ať už Židů, Čechů, Poláků..), takže z mého pohledu to bylo příjemně osvěžující a zajímavé. Rozhodně bych ale tuto tetralogii nesrovnávala s Geniálními přítelkyněmi. Jak tu bylo už zmiňováno,tento příběh nejde do hloubky, nevykresluje tolik psychologii a charakteristiku postav, ale tím bych mu určitě nesnižovala hodnocení, za mě pro nadcházející podzimní večery vřele doporučuji :)
Odpočítávala jsem měsíce, týdny a dny, než kniha bude vydaná v češtině a bohužel se mi potvrdilo, že když se člověk na něco těší, stojí to za kulový. První část knihy byla super, ale zbytek mě bohužel zklamal. Prvoplánová zápletka, x let je Gileád u moci a pak najednou nic není problém, a Gileád prakticky skončí díky dvěma holkám, od půlky bylo jasný jak to dopadne, no škoda, čekala jsem víc, víc do hloubky, víc napětí, víc intrik, prohloubení charakterů...
Knihu jsem musela několikrát během čtení odložit a zhluboka dýchat, tak moc byla kniha depresivní a naplňovala mě nějakým zvláštním znechucením. Nejvíc líto mi bylo toho psa :)
Každopádně to svědčí o tom, že emoce a chování jsou brilantně popsány, možná i dost sugestivně a hlavně bez příkras, autorka nás nešetří, nechodí kolem horké kaše, vše popisuje až na dřeň.
Námět knihy je zajímavý, přečetla jsem ji raz dva. Co mi nesedělo byly dlouhé popisy - mnohdy jsem se už začala ztrácet, natož abych si to zvládla představit. Zato některé pasáže byly brilantní, člověk úplně cítil to stoupající napětí. Kniha je z úplně jiného světa (čtrnáctiletá holka, která umí střílet jak nájemný zabiják a bez zbraně nevyjde ani před dům?), je vulgární, plná agrese a vzteku. A taky incestu. Je to poměrně čtivý příběh, jsou tam patrné spodní proudy, kdy jde cítit, že by se Turtle současnému životnímu stylu chtěla vymanit, obzvlášť se dostanou na povrch po seznámení s Jakobem a Brettem, kdy uvidí, že se dá žít i jinak, ale má strach, pochybuje o sobě. Bohužel konec je pro mě trochu zklamání, jako by si autor řekl, že už popsal dost stran a už by to mělo skončit - velká závěrečná přestřelka, pár stran "co bylo po" a konec. Každopádně za přečtení to stojí.
Přijde mi, že ať napíšu cokoli, nedokáže to ani zdaleka vystihnout, jaká kniha je, jaké jsem z ní měla pocity a co ve mně zanechala. Je to těžká kniha, spousta emocí, trápení, bolesti a strachu, ale také lásky, oddanosti a přátelství. Poplakala jsem si, a tahle kniha ve mně dlouho zůstane.
Kniha z velmi netradičního a zajímavého prostředí. Celou dobu jsem Taře držela pěsti, aby to zvládla a vymanila se z rodinného prostředí, aby byla silnější, aby se nenechala stáhnout zpátky. Knihu jsem přečetla jedním dechem, je to psané poměrně jednoduchou, příjemnou formou, víceméně se drží jedné linie a popis veškerého Tařina života (i mimo Buck's Peak) je vždy popsán ve vztahu k rodině, o dalších lidech, kteří jí vstoupili do života se zmiňuje spíš okrajově a bez dalších podrobností. Fascinovalo mě, jak její rodina pohrdá konzumním stylem života, jak sebe vidí jako "něco víc" a někoho, kdo nemá zapotřebí se podrobovat autoritám, přesto ale se peněz (a nejen jich) od těchto lidí neštítí :D Nicméně jedna z nejlepších knih, které jsem četla za poslední dobu, spousta věcí na zamyšlení - obzvlášť, pokud i vy nemáte rodinné vztahy zalité sluncem, doporučuji si přečíst.
Všechny knihy od Salingera patří k mým oblíbeným. Jediné, co bych mu vytkla je, že jsou všechny jeho knihy a povídky krátké :)
Klasika. Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji opakovaně a určitě zůstane v mé knihovně.
Kniha z netradičního prostřední. Poprvé jsem četla knihu africké autorky a rozhodně toho nelituji. Náhled do prostředí, které je mně neznámé, jejich zvyky a tradice, jako přiznám se, že kdyby si muž domů dovedl další ženu, asi bych neskákala radostí do stropu :)
Kniha je čtivá, za mě se poměrně dost zaměřuje jen na interní dění, trochu bych tam uvítala i nějaké podrobnosti o kulturním prostředí. Líbí se mi, že stěžejní situace jsou vykresleny z pohledu obou manželů, tím se pěkně ukazuje, že nic není černobílé a že i když něco myslíme dobře, tak se to nakonec obrátí proti nám...
Velmi zajímavý příběh, který mě donutil si opět uvědomit, že bych si měla vážit věcí, které beru jako samozřejmost, protože jinde na světě to tak vůbec být nemusí. Sonda do života mladé Korejky, kéž by takových knih bylo víc!
První třetinu knihy jsem slupla jako malinu, pak to bylo už horší. Už to tu někdo zmiňoval, ale vadila mi povaha hlavní hrdinky. Jak sobecky natlačila svého muže někam, kam od vůbec nechtěl, bez sebemenšího ohledu na něj, všechno naplánovala podle sebe. Stěhování, koupě bytu, další stěhování, dítě... Popravdě sama to pak ke konci knihy zažila, jaké to je, když tě někdo tlačí kam nechceš a musím říct, že jsem jí to přála. Znovu si knihu nepřečtu.
Já nevím. Přidám se do skupiny těch, co neví, co si o knize myslet. Rozhodně jsem čekala víc. Asi jsem prostě málo intelektuální, že některý věci a myšlenky na mě nepůsobí a pak mám pocit, že čtu plytký románek. Pokud se ale povznesu nad to, že si chci z knihy něco odnést, tak jako oddechovka je to ok. Hlubší myšlenka ke mě nedorazila a konec mě bohužel zklamal.
Za mě bohužel ne. Nedokázala jsem se ztotožnit s jazykem, kterým je příběh vyprávěný, jak mezi sebou postavy komunikují, jak se jmenují... chápu, že to všechno bylo účelně, ale mně to naprosto zkazilo zážitek z knížky, na kterou jsem se těšila. Chyběla mi tam autentičnost prostředí, místa.. Když chci číst knížku z Číny, tak nechci aby se holka jmenovala Růža a Liduška, Verunka, Džon apod. Ano, nebraly si servítky, konkrétně "Růža" byla holka od rány, nebála se ozvat, v kontrastu s hodnou a poddajnou a důvěřivou Liduškou, různá prostředí (kontrast vesnického uvažování se životem ve městě), hledání zaměstnání, poukázání na to, že když máš prsa a nebojíš se je použít, že z toho může plynout množství výhod, vykreslení charakterů čínských mužů, kteří prostě mají holt navrch (v, tohle všechno bylo prima a zajímavý, ale bohužel za mě z toho je akorát guláš. Škoda.