Kristy.Seb
komentáře u knih

Za každým člověkem je příběh. Minulost nás často tvoří do toho, kým jsme dnes. Ať chceme nebo ne. A jsou věci, které de nedají vrátit. Které člověk nemůže napravit.
Hojit se neznamená, že škody nebyly nikdy napáchány a neexistují. Ale znamená to, že to, co se stalo, nad námi nemá kontrolu.
Všechno má svůj čas. Člověk se nemůže do ničeho nutit a vycházet z toho, že by každý řešil situaci stejně. Každý musí zjistit sám, jak se vypořádat s tím, čím si prochází. Každý hledáme svou cestu.
Milý a čtivý příběh.


Život není složitý, když si ho složitý neuděláš.
Když něco považujeme za samozřejmé, příliš snadno můžeme zapomenout, jak je to pro nás důležité.
Často nejvíc zraňuje, když od nejbližších nezazní to, co tak zoufale toužíme slyšet.
Lidská duše není jako důsledek ena byciklu. Nejde ji jednoduše zalepit a dofouknout.
Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.
Základy je někdy dobrý zbourat, když tě drží tam, jde už to pro tebe není dobrý.
Naprosto přesně všechno popsány. To, co se děje v politici. To, jak kolikrát vlastní rodina umí nejvíc ublížit. To, jak lidi řeší kraviny.


Když to nevezmeme do svých rukou, neudělá to nikdo.
Člověku sice můžeme všechno sebrat, ale tajemství jeho myšlenek zůstane zachováno.
Když budeme mít neustále strach, tak ten život ve výsledku neprožijeme.
Vzpomínky můžeš vymazat, ale city ne.
Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Ve finále to bylo celkem čtivé.


Všichni jsme oddělené složky, naše osobnosti se liší jako mouka a vejce - některé vejce jsou věci než jiná, některá mouka jemnější, ale když se spojíme, vytvoříme dokonalý celek.
Tak krásně popsaná oblast Amalfi! A jak krásně se oblast Itálie zakomponovala do příběhu, prostě paráda!


Krásné městečko Ballybucklebo nikdy nezklame. Stále všichni milí a obětaví.


Budoucnost není žádný slib, který se musí dodržet. Je to dějství, které se má odehrát.
Tak silný příběh a toli v sobě nese smutného a i šťastného.


Když dostanete příležitost změnit svůj život, buďte připravená udělat všechno co je potřeba, aby se vám to podařilo. Svět vám věci nedá, musíte si je vzít.
Nikdo není jen oběť nebo jenom vítěz.vsichni jsou někde mezi. Idiot, kteří že sebe dělají jedno nebo druhé, nejenže si lžou do kapsy, ale taky jsou prvoplánoví.
Trochu jsem se ztrácela ve jménech. Co se týká příběhu, musela jsem si neustále říkat ohledně dnešní doby, co za úspěchy všech asi tak stojí...


My lidé máme sklony k tomu budovat si životy, které nás pak v sobě vězní.
Žádná změna lehká.
Když nikam nezapadáš, znamená to, že jsi výjimečná, kdo by taky chtěl být obyčejný.
Od lidí, co se nám objeví v životě, se můžeme jenom učit, vzít si z toho patřičnou lekci a jít dál.
Jde o to vychutnávat si přítomný okamžik, to, co je právě teď...
I když si to nechceme přiznat, všichni něco hledáme.
Ježíš to bylo tak hezké čtení. Chcete to odvahu, takhle zabalit cely svůj život a zkusit takovéhle dobrodružství. Když to člověk čte, vypadá to tak snadno...


Překvapilo mě, že byla Anouk tak mladá. Po prvním dílu jsem měla dojem, že musí jít o starší dámu. Bavilo mě tajemné prostředí aukcí a starožitností. Především mě bavila Anouk, jak k drahocenným věcem přistupovala.


Člověk nikdy nemá říkat nikdy, ale... nikdy.
Sny jsou dost těžko dosažitelné i bez toho, aby nám je někdo pošlapával.
Člověk nemůže ztratit to, co nemá.
Práva láska si vždycky najde cestu.
Příjemná, romantická oddychovka. V takovémhle knihkupectví bych pracovala hned!


Když jsi v devíti případech z deseti hodná na naštvaného člověka, uklidníš ho a zjistíš, co mu vlastně je.
Spousta lidí něco nezvládne. Nikde ale není psáno, že to nemůžou zkusit znovu.
Tahle kniha mě úplně nechytla, ale psaný to bylo hezky.


Vztek je lepší než bezmoc. Vztek pohání, ale bezmoc ochromuje.
Jako u předchozího dílu, tak i tady mi vadilo, že se u další postavy (Grace) nemluvilo víc o jejím problému. Ale celkově Akademie Dunbridge se velmi povedla.


Nikdy není pozdě se zase najít.
Celý svět je jeviště a všichni na něm jenom herci.
Strach je v něčem dobrá věc. Strach znamená, že tě to trápí.
Jednoznačně lepší než první díl. Mrzí mě, že se to vč neřešil problém kolem Vala.


Člověk stejně dokáže ovládat jen svůj vlastní život.
Ta škola jako internát byla skvělá. Příběh milý, čtivý.


I chyby jsou lekcemi.
Je v pořádku cítit se nepříjemně. Takhle se člověk někam dostane.
No, nápad dobrej, ale v příběhu toho dost chybělo.


Jak dlouho žiji, to nezávisí na mně. Ale jestli skutečně žiji, to na mne závisí.
Stoupnout si na střechu je snadny, těžký je se rozhodnout.
Velmi povedený a čtivý příběh.


Předchozí díl byl rozhodně čtivější. Nějak jsem ani nepochopila, kde se najednou vzal ten chlápek.


Manželství znamená najít někoho, koho vydržíš snášet dlouhodobě. Někoho, koho si umíš představit, že budeš chtít vidět a mluvit s ním každý den po zbytek svého života.
Čtivý příběh se zajímavou zápletkou.


Druhé šance by člověk neměl zahazovat.
Příběhy jsou látka. Jsou tím bílým prosteradlem, jímž zakrývat své duchy, abychom je mohli vidět.
Všichni toužíme po tom, abychom někomu stali za úsilí.
Já nevím, ale nějak mi v příběhu něco chybělo. Bylo to hezké, milé, ale...


Někdy se člověku žije lépe s tím, že neví, kdo je, když aspoň ví, kde je.
Protože život je víc než boty, ve kterých chodíte. Víc než člověk, kterým jste.
V jistém věku se v podstatě všechny otázky v životě točí okolo jediné věci: Jak žít svůj život?
Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.
Strašně dlouho jsem se nemohla začíst. Ale konec knihy mě dost vtáhnul.
