Kristy.Seb komentáře u knih
S důvěrou se vydej za svými sny.
Příběh byl čtivý, nic extra nečekejte. Prostě klasická příjemná čtivá oddechovka.
Člověk může jít jen dopředu a pryč.
'Když ti něco nepřináší radost, měl bys tomu poděkovat, že to bylo součástí tvýho života, a pak se toho zbavit.
Prostředí Korfu naprosto skvělé, příběh celkem zajímavý, jen ta řecká matka mě trochu štvala.
Rodina, kde se 3 sourozenci milují. Tohle prostě zbožňuju. Co se týká příběhu okolo Wren a Graysona, tak to mě taky bavilo.
Škoda, že jsme tak dlouho museli čekat na dokončení příběhu. Nečekala jsem samozřejmě, že by to dopadlo jinak. Ale dovykreslení celého příběhu bylo naprosto skvělý.
Druhý díl měl děj, to se mi líbilo. Jen nechápu ten začátek knihy s Kate.. Na to jak se tváří, že miluje Nicol, se tak vždy nechoval.
Strach způsobuje váhání. A nerozhodnost způsobí, že vaše nejhorší obavy se stanou skutečností.
Příběh byl rozhodně zajímavý a čtivý. Tyhle drsné praktiky sice nechápu, ale na cteni dobrý. A velmi chválím českou autorku.
Tak tohle se četlo samo. Hned od začátku mě to zcela vtáhlo do děje. Jen mě trochu mrzí trochu uspěchaný konec.
Tenhle díl se točil kolem pořádného tématu. Tak že musím souhlasit, ale asi nejlepší díl. Chris byl zase skvělej. :D
Odvážný může člověk být pouze za přítomnosti strachu.
Chris byl dobrý. :D Na to, jak se mi v prvním díle nelíbil, tak tady byl naprosto skvělý.
Tohle jsem potřebovala. Nějakou vtipnou oddechovku. Velmi dobře napsaný příběh. Ale oba bratři mě svým chováním teda vytáčeli už teď, tak jsem zvědavá, co bude dál.
Každý krok, který udělám, je krokem k nové, nejisté kapitole mého života.
Námět příběhu se mi moc líbil. Seznam, který vás nutí začít znovu žít.
Tak ten pravý důvod Abby ke svatbě mě dost prekvapil. Ale ten dopis od masky Travis byl prostě úžasný.
Že začátku mě kniha nebavila, ale konec stál rozhodně za to. Škoda, že se kolem budoucnosti, už příběh natočil.
Ten jejich vztah byl opravdu jedna velká katastrofa. Ale příběh mě bavil.
Dost emotivní příběh. Čtivé, docela i drsné a hlavně romantické.
S překvapeními musí pánbůh nakládat uvážlivě. Kdyby si je vyplýtval všechny najednou, čím by nás pak udivoval ke stáru?
Každej by se měl v první řadě snažit stát nejlepší verzí sebe samýho. Většina problémů v životě podle mě vzniká tím, že se úpěnlivě snažíme bejt někým jiným, než jsme.
Očekávání druhejch, to je takovej mělkej talíř polívky, ve kterým se málokdo utopí. Dřív nebo pozdějc rozpoznáš, že je to k posrání a nemá cenu se v tom plácat, a tak radši vylezeš ven. Vymanit se z vlastních pomejlenejch očekávání, to je tisíckrát těžší záležitost.
Láska je něco, z čeho jsme stvořený. Září to z nás furt, na všechny strany. A je jedno, jestli je zrovna někdo kolem, nebo ne. Nevyžaduje to žádnou energii. A už vůbec není potřeba, abychom tohle vyzařování čímkoli podmiňovali.
Každej dělá to nejlepší, co v danou chvíli může. To, že to pak ze zpětnýho, třeba i vlastního zpětnýho pohledu vypadá jako špatný, je věc druhá.
Soucit je vždycky lepší než odsouzení.
Když ukážeš svoje nitro a nabídneš druhému srdce na dlani s největší upřímností, které jste v tu chvíli schopni, je to to nejlepší, co můžete udělat.
Ukázat svou zranitelnost je ta nejstatečnější věc na světě.
Přestaň se bát a nasedni. Stáhni si okénka a sešlápni plyn. Ten vítr, co cítíš ve vlasech, je svoboda. To, co tě čeká v dálce, je poznání sebe sama. A až se vydáš na cestu, nebudeš chápat, proč jsi tak dlouho váhal.
Málokdo se ukazuje doopravdy. Všichni nasazujeme nějaký masky, kterýma se chráníme před okolím. Čas od času je zahodit je vlastně úlevný.
Když se dostaneš do trapný situace, nejlepší na tom je právě to, že to nečekáš. Nemáš šanci se na to připravit, takže reaguješ spontánně.
Tam, kde není očekávání, nemůže být ani zklamání.
Pokud je vám dáno, není vaší povinností to vrátit, ale rozdávat dál a starat se jen o to, aby to hezké mohlo světem proudit.
V životě se ti stane, že nebudeš znát cíl. Stejně ale budeš muset jít dál.
Vymyslet, co od života chceš, je hrozně složitý. Ale říct, co už v něm nechceš, co tě sere - to zvládne každej.
To byl tak krásný příběh. Ano, měl v sobě i hodně smutnýho, ale to jak všechny 3 hlavních aktérky tenhle příběh dokázal posunout tam, kam měly všechny dojít... Božidara byla boží.
Podaná ruka neznamená usmíření.
Tak tenhle příběh se povedl. Skoro bych řekla, že kniha patří rozhodně mezi nejlepší knihy od autorky.
Tak tohle se opravdu povedlo. Stručně sepsáné, co se dělo. A především události, o kterých se nemluví.
Tak to byla opravdu krátká povídka.
Škoda, že se Praze autorka nevěnovala víc.
Někdy se člověk musí vzdát toho, co miluje, aby mohl přežít.
Nezapomeň, že všichni se občas musíme chovat trochu jako blázni, pokud chceme být šťastní.
Jediné, nad čím dokážeme mít kontrolu, je naše štěstí, osud a vliv na ostatní. Zbytek je v rukou božích.
Pokud se člověk soustředí pouze na svou minulost, je to sním beznadějné. Je třeba respektovat minulost, ale soustředit se na budoucnost. Musíme věřit, že to nejlepší teprve přijde.
Pokud miluješ to, co děláš, nebudeš v životě pracovat ani jediný den.
Lidé jsou jako sněhové vločky, žádní dva z nás nejsou stejní. Každá sněhová vločka, která se snáší z oblohy, se dostane na zem jinou cestou. Vznášejí se mrazivým vzduchem, prolétají mraky a nabírají různé tvary, stejně jako my. Každá vločka doputuje k zemi jednou cestou a to ji dělá jedinečnou. Někdy pro ni bývá těžké cestovat až dolů sem k nám, ale přesto tu pouť podnikne kvůli všem těm úžasným zakřivením, které ji odliší od každé jiné sněhové vločky na světě.
Pokud v sobě člověk chová víru, třebaže je malinká jen jako hořčičné semínko, může i horou pohnout.
Každý v sobě máme zaseté semínko víry, ale je jenom na nás, jestli z něj necháme něco vyrůst.
Velmi milý příběh.