Kristy.Seb
komentáře u knih
Rozpletení uzlu
Meghan Quinn
Nikdy není lehké čelit nepřízni osudu.
Někdy to není o tom mít štěstí nebo se tak cítit. Někdy jde o to, aby se správně spojily všechny dílky životní skládačky.
Začátek mě moc nezaujal, ale ta jejich bojovnost udělat druhému peklo, mě neskutečně bavil. A moc se líbilo, jak se odkrývala ta neskutečná láska Ryota.
Ne že bychom to nečekali
Meghan Quinn
Všechno závisí na maličkostech. Na takových, kterých si ani nevšimneš, dokud se nastanou.
Příjemná romantická pohádka.
Zas tak moc souzeni si nejsme
Meghan Quinn
Někdy musíš přijmout ztrátu, abys mohl později růst.
Děj se furt točil kolem "kamarádství", což už mi přišlo trošku zdlouhavý. Ale holub Kazoo neměl chybu. :D
Zas tak moc ho nežeru
Meghan Quinn
Nejdřív jednej a teprve pak žádej o odpuštění.
Někdy to není začátek, co zavání romantikou, ale spíš cesta.
Příjemná pohádka se šťastným koncem. Lottie mě dost bavila.
S láskou Luisa
Barbara Metzger
Hrdost není moc dobrá společnost.
Věřit je jediná, co zbývá.
Toho hňupa od H měla pořádně nakopat a vymáchat mu v něčem obličej.
Jinak pohodové čtení.
Hory, mlha, láska a já
Tessa Randau
Naslouchejte, dívejte se, vnímejte - a pochopíte.
Ale co je tedy reálné? to, co vidíte vy, nebo to, co vnímá moucha?
Ani jeden z nás nevidí realitu. Realita vůbec neexistuje.
Není pouze jediná realita, nýbrž nespočet, které existují vedle sebe. Je jich tolik, kolik je na této krásné planetě živých bytostí. Protože žádné dvě z nich nevidí, neslyší a necítí naprosto stejně.
Některé věci existují, aniž bychom si to uvědomovali.
Čím tišší jsme, tím více toho slyšíme.
Lidé, kteří vůči sobě stojí v nějakém vztahu, tvoří systém. Nejmenší z nich tvoří dva lidé. Každá akce a reakce má přímý vliv na celý systém. Když něco změníte, dá se do pohybu i váš manžel. Sám od sebe. Jen tak může vzniknout něco nového, pozitivního. Vše, co tomu druhému vnucujeme, jen prohlubuje rozkol mezi námi. Pouze pokud si vzájemně poskytneme dostatek prostoru, můžeme jako pár s tím druhým, a díky tomu druhému, růst.
Opět skvělé. Nebude na škodu si tuto knihu každý měsíc přečíst znovu. :)
Příliš pozdě
Colleen Hoover
Vzhled s láskou nemá nic společného. Lásku nenajdete v atraktivitě. Nenajdete ji ve společném smíchu, ve věcech, který máte oba společný. Lásku v žádný podobě a žádným tvaru žádným způsobem nedefinuje štěstí, který dvěma lidem přináší. Láska se nedá najít. Láska nachází. Láska si vás najde v odpuštění po konci hádky. Láska si vás najde v soucitu k tomu druhému. Láska si vás najde uprostřed tragédií. Láska si vás najde v oslavě po překonání nemoci. Láska si vás najde v zoufalství potom, co ten druhý nemoci podlehne. Ať si vás Láska najde v každé tragédii, co ten druhý nemoci podlehne.
Láska by neměla být jako další závaží. Měla by člověka nadnášet, aby si připadal lehký jako pírko.
Svět nám nic nedluží. Musíme si vzít, co nám dává, a vytěžit z toho co nejvíc.
Kniha vás vtáhne hned od začátku. Má všechno, děj, napnutí i lásku.
Teorie lásky
Ali Hazelwood
Líbilo se mi, že kniha se točila kolem klasického dnešního problému a to "přijímací řízení", které bývá na oko a místo je slíbené jiným. A samozřejmě oět velké plus, že se zahrnují do vědecké sféry ženy. Falešné přítelkyně byly taky velmi povedené.
Projekt šéf
Vi Keeland
Život ti nadělil kyselé citróny. Přestaň je cucat a udělej si z nich limonádu.
Věř, že věci můžou změnit, a ony se změní. Musíš to zkoušet.
Problémy obvykle začínají nahoře a přelévají se dolů.
Je to o tom, co máte uvnitř, a ne o tom, v jakém jste prostředí.
Někdy, když se vydáš cikcak, můžeš najít nejen novou cestu, ale taky si užít dost legrace.
Musíš se rozhodnout, že budeš šťastná, a pak se tím nechat vést. a Jdi klidně nalevo, když máš jít napravo, nebo proti proudu, když máš jít s proudem. Někdy je to jediný způsob, jak najít novou cestu.
Život někdy přinese věci, nad kterýma prostě nemáš žádnou kontrolu.
Jenže život je někdy kruh a vede zpátky na začátek.
Jako, klobouk dolů před Evie. Vidět takový video, ale přečkat svatbu a nechat si to až na pravou chvíli. Čtivý a vtipný.
Jedno italské léto
Rebecca Serle
I nečinnost je volba.
Někdy je třeba odstup, aby člověk zjistil, co k něčemu cítí. Je těžké chápat nebo vidět něco, co je přímo před námi, pěkně blízko,v jasných a výrazných detailech.
To, co tě dostalo sem, tě dál nedostane. To, že stejný soubor okolností, přesvědčení a činů, které tě přivedly k nějakému okamžiku, tě nedostanou k tomu, co přijde pak. Když chceš jiný výsledek, musíš se chovat jinak.
Život je neco ví než jen pokračovat v tom, co člověk zná.
Činy mají takovou váhu, jakou jim přisoudíme.
Minulost je výhoda, ne přítěž.
Prostředí pobřeží Amalfi bylo nádherně popsané. Příběh zajímavý.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Nevyřčená pravda je taky lež.
Člověk musí mít až do konce svých dní na zřeteli, kým je a odkud přišel.
Někdy je třeba sklopit hlavu a přijmout nevyhnutelné. Protože jinak se člověk honí za přeludem a ničí to, co mu ještě zbylo.
Život je prostě furt dokola. Nahoru dolů, dopředu a zpátky.
Špatně je třeba ukončit, aby cosi dobrého mohlo přijít.
Náročnost úkolů nemá člověka odradit, ale naopak pobídnout k usilovnější práci.
Naděje neznamená, že se ti splní, co si přeješ. Uchovat si naději znamená věřit, že všemu zlému navzdory bude jednou zase dobře.
Život je dobrý, i když se v něm občas dějí nedobré věci. Jakmile tohle člověk pochopí, dokáže si hýčkat vzpomínky i na chvíli, kdy se bolestí téměř nedokázal nadechnout.
Někdy věci přijdou, až když o ně přestaneme stát.
Jednotvárnost může být dobrá, pokud se nezvrhne v úmornou nudu.
Některé věci se prostě prosadit nepodaří, ani když člověk vloží do boje všechny síly. Ale spousta lidí nebojuje a pak se diví, když přijdou důsledky. Nestačí věřit a doufat nebo se do nekonečná vykecávat. Člověk se musí taky snažit. Jednat. Nebát se.
Cokoli ti dá osud, to snášej a zvítěžíš nad ním.
Nedá se spolehnout ani na Boha, ani an štěstí. Člověk může akorát doufat, že si toho prvního najde nebo že si to druhé najde jej.
Tento díl se mi četl l něco hůř, na můj vkus tam bylo až příliš politiky, ale k téhle době to prostě patří. Ale skvěle zpracováné téma.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Člověk holt občas musí zatnout zuby a vydržet. Snažit se nějak přežít. Špatně časy vždycky jednou skončí, to je mnohokrát prokázané. Ale jen ti nejsilnější je dokážou přečkat tak, aby pak hnedka dokázali naskočit do času lepších.
Jenomže člověk musí hrát s těmi kartami, které dostane. Nemůže je složit na stůl a představovat si, o kolik líp by se mu hrálo, kdyby dostal nějaké lepší.
Hrdost je špatný rádce.
Člověk nesmí chtít do života moc, protože pak je akorát věčně zklamaný.
Víš, jak se člověku uleví, když pochopí, že nemůže mít všecko, co by chtěl?
Jestliže je z pekla východisko, pak se bytí v pekle snáší snáz.
Když člověk leze moc vysoko, více to bolí, když pak třeba spadne.
Smrtnje to jediné, co člověka skutečně vysvobodí.
Kdo ztratí naději a víru, ten je blízko konce.
"Soužití" Němců, Čechů a Poláků bylo pro mě velkou neznámou. A opět mi to vykresluje hrůzy, který si museli prožít.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Je třeba přijímat věci tak, jak přicházejí.
Bolest člověka utluče, když se nechá.
Budoucnost se dá stavět jedině na minulosti.
Nesrovnávat neznamená pohřbít minulost v temném koutě.
Nehledat na nic odpovědi je mnohem jednodušší. Život mnohem hladčeji plyne, když člověk ráno vstane, přes den dělá, co je třeba dělat, a večer jde spát. Nad čím pořád špekulovat, když se stejně nakonec život zakroutí úplně jinak, než si člověk myslel a přál?
Hrdina přece není těm, kdo uteče. Hrdina je ten, kdo zůstane.
Zlá doba plodí zle činy.
Je důležité vyslechnout si všechny argumenty, i ty nejvíce protichůdné, protože jedině tak si člověk dokáže vytvořit správný názor.
Skvělé napsaný! Na tohle nejde nic říct, je to prostě síla!
Noční přísaha
Bianca Iosivoni
Vztek mě připoutá k minulosti a pak nemůžu jít dál.
Nikdy není pozdě na to, aby člověk napravil své staré chyby.
Asi nebudu fanoušek fantasy, ale nakonec mě celá série bavila. Bylo to poutavé, napínavé a o spoustě oddanosti.
Odstín smrti
Bianca Iosivoni
Každý musí za své činy doplatit.
Tohle byla jízda od začátku do konce. Jen mě asi mrzí, že tam některé části byly vynechány a jen pak o nic padla zmíňka, že se to udalo... (např. vysvobození dalších členů).
Řeka času
Bianca Iosivoni
Někdy vůbec nejde o to hledat řešení, ale smířit se se stavem, který daný problém způsobuje.
Každý z nás stojí za to, aby ho někdo zachránil.
Tenhle díl se mi moc líbil. Nějak mě ty duchové prostě bavily.
Temný amulet
Bianca Iosivoni
Před vlastní minulostí se utéct nedá. Dříve nebo později dožene každého.
Bolest z prázdna, která člověku v srdci zůstalo,tu bude navždy. A to prázdno již nikdo a nic nedokáže zapnit. Ale člověk se s tím naučí žít.
Smrt je nevyhnutelná.
Když někoho ztratíte, a je jedno jak, změní vás to.
Každý má právo na svá tajemství.
Zase spoustu nových informací a jmen, ale je to super!
Krvavá magie
Bianca Iosivoni
Znát se vlastní hranice a respektovat je nemá se strachem co dělat.
Dej začíná být dost zajímavý. Jen se v tom dost ztrácím... :D
Ve skrytu stínů
Bianca Iosivoni
Je mnohem smysluplnější se svému strachu postavit celém než před ním utíkat.
Každý z nás si nese svůj kříž.
Je důležité dívat se vpřed.
Nejsem úplně nadšenec fantasy, ale tohle mě docela vtáhlo. Ač je náročné se v "řádech" lovců orientovat.
Všechny květy Paříže
Sarah Jio
Odpuštění je dar.
Nejvíc zraňují ti, kteří jsou sami zranění..
Život je spánek a láska v něm je sen.
Ať už se z našich životů pokoušíme vykřesat cokoliv, většinu z toho neovlivníme. Co se má stát, stane se. Většina z toho už je napsaná ve hvězdách.
Někdy asi musí dojít do nejhorší, abychom v sobě objevili to nejlepší.
Máme jen malou moc nad tím, jak se nás život vyvine, protože všechno bude, jak má být.
Ty nejdůležitější věci v životě jsou vděk, odpuštění a láska.
Nikdy nemůžeme ztratí to, co hluboce a upřímně milujeme. Stává se to součástí nás samých.
Krásné napsaný příběh zkombinovaný s příběhem ze současnosti. Smutné, milé a dojemné.