KubaHanzelin komentáře u knih
Vader zase řadí se svými spojenci a Rebelové mají co dělat aby mu stačili..
Tak to má být, zpátky jsou stáří známí z předchozích komiksů a máme tu i pár nováčků, kteří jsou příjemnou vzpruhou pro nonstop akci, která v tomto svazku má opravdu grády, už se těším na další díly:)
I když vidím hodnocení v modrých číslech, jsem opět spokojen za další rychlou sondu do Geraltova světa..
Další morální dilema našeho oblíbeného Vědmáka, který si nemůže pomoci a i přesto, že by měl zachovat neutralitu a dostát zaklínačské pověsti u Geralta je to zase jinak..
Kresba mi sice moc nesedí, ale to u většiny komiksů s Zaklínačem, tento není vyjímkou, ale jak je již níže psáno, už u Blednoucích vzpomínek jsme po změně autora dostali spíš temnější a přesnějšího Zaklínače, asi tak jak by měl být dle představ Sapkowského
Příjemná vsuvka mezi Čarodějem a Sklem a Vlky z Cally..
A byla tak příjemná, že mě bavila víc, než samotný čtvrtý díl putování k Temné věži.
Roland se dal zase do vyprávění, ale tentokrát je to spíš detektivka než románek, který mě v předchozí knize tak nebavil. Kingovi se do této detektivky povedlo vsunout ještě jeden příběh, který je spíš takovou pohádkou..
Celkově tohle byl velmi zajímavý mix - fantasy, hororu, pohádky a detektivky, který se mi četl daleko lépe než jsem čekal
Návrat do světa Věčných, tentokrát v podobě sedmi povídek.
Začnu pro změnu kresbou - u některých povídek typická pro Sandmana, u některých šíleně explicitní, psychadelická a u některých typická pro běžný komiks, tudíž - některá potěší, některá překvapí, u některé si řeknete meh.
Nebudu se tu rozepisovat o jednotlivých povídkách a vyberu za sebe jen ty nejlepší a tentokrát je to.. Smrt a Sen, nepřekvapivě, protože tito dva s nejmladším sourozencem Deliriem v závěsu jsou mými favority obecně:)
Pokud se vám nechce opouštět Sandmanův svět tak se hned po Tryzně můžete vrhnout na Věčné noci a Lovce snů, které ukojí hlad nás fanoušků tohoto neuvěřitelného universa a věřte, že nebudete zklamaní
Pokud bych měl hodnotit jen samotnou Tryznu, tak paráda, Sandman jak má být, ale další příběhy mi přišly navíc a lehce zbytečné..
"Král je mrtev, ať žije král!"
Něco končí, něco začíná..
Asi nejucelenější a nejobsáhlejší svazek Sandmana, kde se skákalo z jedné linky ke druhé abychom nakonec zjistili, že se to všechno tak hezky proplete a dává to nakonec smysl.
Bohužel a nerad nemůžu dát plný počet a to asi kvůli pár místům, která mi tam přišla lehce zbytečná. Možná jsem velký puntičkář a pro vás ostatní si tam tu pátou hvězdu přidejte, přece jen je to Sandman, do jehož světa jsem se po nekonečném čekání na dotisk velmi rád vrátil:)
Neuvěřitelná, až středověká doba panovala v Japonsku ke konci a po druhé světové válce..
Velmi pozoruhodná sbírka povídek od poválečného japonského autora, který nám svým surovým výkladem vyložil (místy opravdu podrobně) jak to vypadalo v prohrávajícím Japonsku a roky poté co začala vyrůstat nová generace, která válku, hladomor ani epidemie spojená s válkou nezačila. místy až nechutně podrobné, ale kdo se zajímá o Japonskou historii nebo druhou světovou válku mimo Evropu, doporučuji.
Bohužel, nemohu dát plný počet kvůli Pýše mrtvých a Lidským ovcím, tyto dvě povídky mi přišly trochu mimo zajímavé téma
Tak tohle se mi nečetlo snadno..
Vikingskou tématiku mám rád a ještě prodchnutou mystičnem a fantasy navíc? To zní jako recept, který nelze zkazit, ale bohužel v tomto případě mi kniha vůbec nesedla. Přeskakování z postavy na postavu a putování semtam bez nějakého hlubšího smyslu mě prostě nebavilo, nedokázal jsem si vytvořit pouto k žadné z postav, snad možná jen trochu k Thorkellovi, protože jeho část příběhu byla jedinou dobrou částí..
Ale abych nebyl jen negativní, musím pochválit to, jak Kay knihu napsal, jak píše Aykiru pode mnou, obrazutvornost jeho slovy tu nechybí..
Tak snad někdy jindy u lepší knihy pane Kayi:)
Poslední dobou mám s psaním komentářů zde na databázi trochu problém, ale začínám si říkat, že to bude tou literaturou co poslední dobou čtu, protože tak nějak občas nevím co o dané knize napsat..
Četl jsem Poea, HPL, Machena i Doylea, takže jsem obeznámen s tímto žánrem, který nám tu předkládá i Edogawa Rampo. Některé povídky, spíše ty hororové mi přišly opravdu dobré a díky japonskému stylu, který je občas pro nás západní scenáře poměrně nechutný to bylo pro mě zase něco nového.
Bohužel, u těch více detektivních jsem se zas tak nebavil, i když byly pořád kvalitní..
Nejlepší povídkou je tedy pro mě asi Člověk křeslo a zároveň nejnechutnější a nejméně představitelnou pro mě byla Slepá bestie, která je i zároveň povídkou nejdelší.
Jinak knihu chválím i z pohledu zpracování, ilustrace, font, všechno velmi zajímavé:)
Moje první přečtená sbírka poezie..
Poezie jde naprosto mimo mě, nedokážu ji správně procítit ani číst, nic moc mi neříká, ale tato sbírka od čínského Po Ťü-ia mi překvapivě poměrně sedla. Asi hlavně z toho důvodu, protože mi spousta veršů a básní ani nepřišla jako poezie s kterou jsem se sem tam setkal, ale spíše jako takový historický deník a poznatky jistého čínského úředníka žijícího na pomezí dvou století.
Nevím jestli se někdy dobrovolně vrátím k jakékoli poezii, ale jo, tohle bylo fajn:)
Další oddychovka od Agathy, sice hodně pomalý rozjezd, ale pak se to slušne rozjelo a hlavně se to četlo samo.
A závěr? I když jsem si byl stoprocentně jistý, tak mě nakonec zase překvapil..:)
Bruce / Batman nám velmi rychle dospěl a stal se tím správným ochráncem Gothamu jak ho známe a máme rádi.
Jsem zároveň rád, že hlavním záporakem tentokrát není Joker (i když je stále mým favoritem), ale Riddler, který přináší do tohoto zvláštního, ale přesto poměrně příjemného startu Batmanovy kariéry jiný nádech než jsme zvyklí:)
Můj první Murakami a rozhodně ne poslední..
Bylo fajn si na chvíli odskočit od mé běžné četby do reálného světa, k reálným, obyčejným lidem a jejich problémům, tentokrát do Tokia.
Vlastně nevím co bych k tomu napsal, kniha je napsána poutavě a velmi zajímavým způsobem. A to místy z pohledu rybíha oka, což je vskutku nevšední typ vyprávění, ale vzhledem k tématu knihy mi to tam tak nějak sedlo.
K slavnému japonskému autorovi se někdy určitě vrátím, přece jen je třeba si občas rozšířit obzory:)
Po více jak roce jsem se dostal k druhému dílu Temné Věže na který jsem se už nějakou dobu těšil..
Tak jsem si odškrtl rest, který jsem začal vloni, nemohl jsem se k němu dostat kvůli šílenství okolo Vánoc a musím říct, že jsem spokojený.
Příběh pokračuje tam kde skončil díl první a hned jsem si říkal, sakryš, co to ten Roland vyvádí, takhle se nechat přepadnout partou humrouidů? Ale po dalších pár stránkách se vše uklidnilo a přríběh začal dávat smysl, i když tu máme pořád spoustu wtf momentů, které k této sérii od mistra hororu Kinga podle mě patří.
Když bych měl Tři vyvolené hodnotit jako celek, jedná se o takový mezidíl, který nás seznámí s dalšími hlavními postavami, protože kdyby se Roland plahočil sám, nebylo by to určitě ono, rád bych udělil plný počet, ale druhá část - Paní stínu mě moc nechytla a už teď vím, že Eddie bude společně s Rolandem mým oblíbencem.
No, nebudu se tu vypisovat, protože už nehodlám vytvořit další šílenou mezeru jako mezi prvním a druhým dílem, kterou jsem si chtěnechtě vytvořil a vrhnu se na Pustiny:)!
Příjemné počtení o nenávisti, přátelství a přijetí nevyhnutelného osudu.
Moje druhá Kingova kniha, s tím, že už se pomalu chystám na další díly Temné věže, když po víc jak roce mohu:) mě neurazila, ale ani z ní nejsem nějak extrémně nadšený. Jak píše Mayya pode mnou, trochu mi to místy připomínalo Raye Bradburyho, protože i když osobně nemůžu objektivně říct, že tohle není King, na kterého jsou ostatní zvyklí, skoro bych řekl, že čtu jiného autora.
Jen mi příjde lehce zbytečné vydávat něco tak krátkého jako samostatnou knihu..
Matthew J. Kirby opustil linku v současnosti a hned to bylo lepší..
Po rozporuplné trilogii Poslední potomci je to již čtvrtá kniha, která u nás od autora vyšla a dle mého skromného názoru asi zatím nejlepší.
Vynechání linky v současnosti Geirmundově Sáze sedí a hned tu máme příjemnou historickou (trošku fantasy) z dob vikingů, která se i přes otřepaný příběh příjemně četla a bude se vyjímat v mé neustále se rozšiřující se AC sbírce:)
Trochu méně zábavné, doplňující příběhy z období po zničení první Hvězdy smrti..
Kresba je pořád parádní a za mě největším tahounem byl tentokrát Han s Chewiem, kteří perlili o stosešt! Nejlepší příběh za mě byl krátký příběh na začátku z deníku starého Bena Kenobiho:)
Uf, naprosto nevím co k tomuto dílu napsat..
Mé první setkání s Brandonem Sandersonem na kterého jsem slyšel jen samou chválu a jelikož je Elantris samostatná kniha, byla to ideální volba a zároveň poslední část letošní boyfriend vs. girlfriend čtenářské výzvy:)
Musím pochválit neskutečně hezky vykreslený a promyšlený svět o kterém bych se určitě chtěl dozvědět víc, ale malý problém je právě v tom, jak píšu výše, Elantris má jen jednu knihu. A možná je to dobře, protože takto funguje jako taková dospělejší pohádka, pohádka, kde se toho vlastně moc neděje (a i když se to neskutečně příjemně čte) než se dostanete za cca půlku knihy, kde se události začnou hýbat.. a to nemluvím o posledních cca 100 stranách, kde padají hlavy a události nabírají takové otáčky, že pomalu nestíháte kdo vlastně umřel, kdo co řekl atd.
A to je jediná věc kterou bych Elantris vytknul, i když je kniha neskutečně čtivá, chvílema jsem si říkal, že se příběh moc nikam neposouvá.. a nakonec - BUM! AKCE ! SMRT! ZRADA!
Dávám tedy 4* a k panu Sandersonovi se někdy zase vrátím:)
Stejně jako u prvního dílu této duologie, jsou to sice SW, ale moc války tu neuvidíme..
Děj pokračuje doslova tam kde prví díl skončil, takže vám ani nepříjde, že jste začali číst jinou knihu, všechny dějové linie mě bavily tak nějak podobně, jen ta Lukova a Mařina mi přišla lehce slabší, jejich putování na zapadlé planetě někde na konci vesmíru mi přišlo místy prostě o ničem, i když nakonec došlo k několika nečekaným odhalením a to nejen u této linky. A jak jsem psal dříve, sice se tu moc nebojuje, možná více politikaří, ale když je to dobře napsané, což v tomto případě je, tak i ta politika je velmi zábavná!
Tímto děkuji, Egmontu za tyto dotisky a doufám, že neskončí jen u Thrawnovy originální trilogie a těchto dvou kousků, ale že budou starší tituly, dnes už Legends tituly, dotiskávat nadále:)
Smrt je velmi zajímavá a zábavná postava a jsem rád, že u nás vyšly dva svazky, které se zaměřují jen na ní, ale..
Byl bych rád stejně nadšený jako u Sandmana, ale Smrt jde vlastní cestou a ta podle mě není úplně ta, kterou fanoušci Neila Gaimana očekávají. Nechci říct, že se jedná o špatný komiks, ale kdyby byl přímo součástí Sandmana, tak by to byl ten nejslabší kousek. Samozřejmě musím říct, že jsem rád viděl pár známých postav a brzy (možná hned) se vrhnu na svazek druhý:)