Kulibrnda komentáře u knih

Je mi líto. Nemám nic proti erotice, nic proti červené knihovně, nic proti pornu, ale musí to mít formu, která se dá číst a u které se necítím trapně za samotnou spisovatelku. Ta bohužel píše slohem dvanáctileté holčičky a celou knihou je navíc silně cítit, že to bylo psáno formou jednotlivých kapitol zveřejňovaných někde na netu, takže kniha je vlastně jen slepencem nezáživných strastí hlavní hrdinky. Ty jsou prokládané erotickými scénami, psanými stylem Ctrl+C, Ctrl+V, tudíž už tak třetí, čtvrtá z těch mnoha, má za následek přeskakování textu, protože tohle už jsem četla o tři stránky dřív. V knize jsem tedy nenašla nic z toho, v co jsem doufala, snad jen nechuť k tomu pokračovat v dalších dílech, protože už dlouho mě nějací hrdinové nebyli tak ukradení, jako ti dva. Je mi jedno, jak to dopadne s nymfomanickou, čerstvě odpaněnou hrdinkou, je mi jedno, kdo típal Grayovi cigára o hrudník, až z něj udělal sadistu, který vlastně ani opravdovým sadistou není. Pokud budu chtít červenou knihovnu, sáhnu po Rosamundě Pilcher, pokud budu chtít porno a sadomaso, markýz deSade to jistí spolehlivě a na mnohonásobně větší literární úrovni. Pro mě tedy v konečném verdiktu Padesát odstínů nudy.
Edit: Známá mi právě prozradila zákulisní informace pro zasvěcené. Celé dílo bylo původně psáno jako fanfikce k sérii Twilight. Tedy Gray je upír Edward, hlavní hrdinka Bella Swan. Přepsáno na nové postavy to bylo hlavně z důvodu copyrightu. Mnohé to vysvětluje. Minimálně to, proč hlavní hrdinka pořád vzdychá....

Věčná klasika. Kniha, která je zbavená přehnaně romantických představ a předkládá život kovboje takový, jaký byl. Plný špíny, tvrdé práce, občas té rozverné zábavy, děravých, věčně prázdných kapes, lásce ke koním a k životu, který dovolil člověku žít tak, jak on sám chtěl. Svobodně a nespoutaně. "Do frasa," řekl Monte, "dyť je to jenom kůň, ne?"

12 14.05.2020

Moc jsem se těšila. Opravdu mě zaskočilo, že se Sapkowski i přes svá prohlášení, že Zaklínač už NIKDY, k němu nakonec vrátil. Ale návrat je to rozpačitý, jakoby to vlastně ani nebyl on. Nekonzistentní, občas vtipné, ale ani ta trocha humoru neumí zamaskovat to, že Sapkowski už s postavou Geralta není tak svázán a po těch letech nebyl schopen navázat na to, co stvořil v povídkách před mnoha lety a na co navázal úžasnou pentalogií. Zaklínač je tu jiný, jak kdyby nebyl ve své kůži a celkově příběh je spíše slepencem kratších úseků. Určitě je to čtivé, to Sapkowski rozhodně umí, ale je to dáno spíše jeho talentem psát o čemkoliv tak, aby se to dobře četlo. Takže fajn průměrná fantasy, ale Zaklínač to nějak není. Jinak příval pozitivních hodnocení připisuji hlavně návalu nostalgie, který zaplavil i mě, když jsem se začetla do prvních řádků. Proto jsem si s komentářem počkala měsíc, abych si to v sobě nechala dozrát. Z původně zamýšlených 4 hvězd mi to kleslo na 3 a na nich zůstanu.

12 13.02.2015

Mám štěstí, že poslední dobou sahám po osvědčených klasikách a Osamělá holubice je jednou z nich. Tahle kniha, to je prostě příběh sám pro sebe. Tak líný, horkem sálající, plný much a zvuků krmících se prasat. Je zvláštní, že pokud umí někdo psát, je schopen sto stran věnovat popisu něčeho, co se nakonec ukáže jako pouhá startovní pozice hlavních hrdinů, vyrážejících se stádem krav do vytoužené Montany. A přesto tomu tak je a autor píše tak, že sedím spolu s Gusem na verandě, sleduji chvějící se vzduch, chrochtající prasata, chytající ještěrky a cítím, jak je mi vedro a nic se mi nechce dělat. A je mi dobře. Vážně je. Druhá polovina knihy už rozhýbe hlavní hrdiny směrem k jejich vytouženému cíli a staví před ně překážky, které se mnohdy ukážou být pro některé nad jejich síly. Odchody postav jsou tak nečekané a rychlé, že by i Martin mohl závidět a přitom přirozené, protože tak to na světě prostě je. Nikdy nevíme, kdy nám život vystaví stopku. Postavy se hledají, doufají, že konečně najdou své místo na světě a mnohé z nich ho najdou, včetně těch, kteří do cíle nedošly. Ten příběh je velice zvláštní a rozhodně ho v tuhle chvíli stavím na jeden z top románů, které jsem četla. Odkládám sice na hromádku přečtených knih, ale hádám, že čirou náhodou se tahle knížka zase objeví někde v tom stohu označeného jako "k přečtení". Tohle se prostě neomrzí.

9 28.05.2020

(SPOILER) Co na to říci? Nebudu zastírat, že jsem se ke knize dostala skrz seriál a ten jsem vlastně ani neviděla celý. Ve skutečnosti jsem k TV sedla až na konci druhé řady, ale ten mě zaujal natolik, že jsem si řekla, že si najdu nejdříve zdroj, než se vrátím k samotné seriálové tvorbě. Byla jsem totiž přesvědčená, že obrazová forma vždy zaostává za tou knižní. A ono ouha, asi poprvé jsem narazila na dílo, kde vlastně nechápu, že vůbec někoho napadlo vzít tenhle knižní materiál a natočit ho. Jsem ráda, že už z předchozích komentářů se mnohokrát zmiňuje, že seriál je lepší, takže se necítím jako psanec. A asi i tuším proč. V knize jsou totiž postavy na facku. A to se ještě držím při zemi. Věčné vzdychání, omdlévání, podlamování kolen, čmuchání, popisy vůní, neustálé pití vína po litrech a celková nevyzrálost postav, které si občas zvládnout protiřečit a zvládnou to v rámci ne jedné kapitoly, ale dokonce jedné strany. To všechno mě kolikrát donutilo odložit knihu a zhluboka se nadechnout (mimochodem, po nečekané větě, řešící problematiku cestování v čase, jsem se smála ještě hodně dlouho. Vážně pronesená odpověď "neřeš fyziku" totiž vyřešila celý problém s paradoxy a mě jako vášnivého čtenáře sci-fi doslova uzemnila). K tomu všemu se nedokonalost samotného obsahu snoubí s pokulháváním překladu v oblasti stylistiky. Pokud bych si měla dát za každé přebytečné "jsem" panáka, tak se ve zdraví nedoberu ani na konec první kapitoly. No nic. I přes spoustu výhrad nakonec nechám knize dvě hvězdy. Jednu proto, že i přes všechny výhrady jsem se vlastně nějak více nenudila a druhou za těch pár nechtěných a občas i zamýšlených úsměvných situací. Další díl si přečtu v naději, že se spisovatelka trochu vypsala a bude to snad lepší. Jak ráda bych chtěla příští komentář překlopit ve prospěch chvály textu :)

7 27.03.2021

Já se z toho Larssona picnu. Pokud jsem v jedničce zmiňovala zdlouhavé pasáže věnované rodokmenům a rodinným vztahům, tak v druhém díle jsme dostali poměrně hezký nákupní seznam do obchodního domu Ikea. K celému tomu popisu chyběly snad už jen čárové kódy :D Každopádně až na tyhle drobné úlety mi tenhle díl rozhodně přišel lepší. Jak "Muži, kteří nenávidí ženy" byly uzavřeným příběhem, zde už se počítá s promyšlenější a záludnější zápletkou, která volně navazuje na první knihu a proplétají se tu osudy všech postav v hezky vystavěné detektivce na téma: "Sice je blázen, ale my jí věříme". Je zajímavé, jak Lisbeth i přes svou asociálnost, si získala tolik přiznivých duší. Můžeme jen závidět :) Každopádně tohle se četlo už přeci jen lépe a rozhodně jsem s dalším dílem neotálela. Člověk přeci jen chtěl vědět, jak to dopadne, ne? :)

7 18.12.2017

Tolik otázek a tak málo odpovědí. Pevně doufám, že autor tohle nevzdá a bude se sérií pokračovat, protože v rámci ukojení hladu po nějaké hnusné, špinavé post-apo jsem porušila svou zásadu kupovat série až dokončené (vím, pro nakladatelství je to blbá zpráva, být nás víc, žádná série nevyjde.) Každopádně nejsem vůbec zklamaná. Obě příběhové linky mě držely u knihy, nenudila jsem se, naopak, zvráceně se bavila. Snad jen, že se akce v kombinaci s popisy, občas změnila v tak trochu nepřehlednou změť. Ale tak v zásadě, když dojde na masakr, řád a pořádek tam nemá místo. Takže za mě opravdu spokojenost, hlad ukojen a ani jsem kvůli tomu nemusela rozbíjet nádoby s kadávery :D Jednu hvězdu ubírám, aby byl prostor ke zlepšení a netrpělivě vyhlížím, co bude dál! Slyšíš autore? :D Piš!

6 15.01.2021

Ale jo :) Nakonec to puzzle dokázal sestavit a dokonce žádný z dílků ani neztratil. Největší problém, který s tímto dílem mám, je snad jen to, že se ve švédských jménech ztrácím a tolik -ö- jsem snad nečetla za celý svůj život :D V tom je samozřejmě autor nevinně :) Tato kniha je méně akční, více konverzační a zápletka, ač někdy zašmodrchaná, tak nakonec hlavu a patu má, pokud připustíme, že vládní úředníci jsou občas jelita napříč světem :) Takže děkuji autorovi, že mě na chvíli nechal ochutnat trochu toho Švédska. I s těmi zápory, které má každý stát...

6 18.12.2017

Dobře. Je to už hodně let, co jsem to četla a méně let, co jsem to opět četla. Pak jsem to hrála, pak zase četla. A víte co? Pořád je to pecka. Dmitry má jednu výhodu. On prostě ví, kde a mezi jakými lidmi žije a umí o tom psát. Momentálně je tedy v emigraci a s rozsudkem na krku, protože se nebál pojmenovat věci tak, jak jsou a zpětně se divím, že jeho knihy ještě nepálí na hranici. Svůj pohled dokázal do svých knih promítnout už tehdy a s tím, jak jde čas, opravdu to zraje. Takže přichází čas, kdy opět tu knihu vezmu do ruky a připomenu si, jaké to je žít v Metru. Vřele tu cestu do temných a stísněných tunelů doporučuji všem, kdo milují post-apo žánr tak jako já. :)

5 25.12.2024

Já jsem s komiksy taková hodně opatrná, málokdy totiž dostanu, co očekávám. Asi jsem na ně příliš náročná, či co :) Ale přiznám se, že ve chvíli, kdy na mě vypadla reklama na Nanits Chronicles, věděla jsem od samotného počátku, že tohle bude naprostá bomba a to i přes to, že jsem vlastně do té doby vůbec netušila, že se něco takového chystá na knižní trh (nebudu zastírat, že komiksy sleduji velmi okrajově, takže pořízení bylo především výsledkem mé chvilkové slabosti a podlehnutí reklamě. A pak že to nefunguje :D ) Každopádně jsem opravdu ráda, že jsem se nesekla. Však poskládat tři příběhy, jeden sci-fi, druhý postapo a třetí cyberpunk a v jedné knize? Vážně? Sem s tím! :D K tomu se mi velmi líbí kresba, celkové výrazy, vizuál odpovídá příběhu, jeho náladě i emocím. Tady bych snad podotkla, že kdyby to šlo, shodím půl hvězdy dolů za pár nepřehledných situací, které jsem nerozklíčovala ani po několika přečtení a jen jejich výsledek mi naznačil, co asi jednotlivé skeče chtějí říci (nevylučuji, že jsem prostě jen natvrdlá :D ). Jinak zpracování knihy odpovídá ceně. Je opravdu vymazlená, od přebalu, gramáže papíru až k poctivé vazbě. K tomu přiložený artbook je pro mě, jako pro vizuálního kochače opravdovou lahůdkou. Jediné zklamání, které nastalo, přišlo ve chvíli, kdy jsem obrátila na poslední list a potvrdila si, co jsem tušila. Tedy že na další pokračování bude nutné čekat. Tak prosím, ať to čekání není moc dlouhé. Prosím!

5 09.06.2021

Já vám nevím, tématicky pro mě hodně zajímavé, vztah otec a syn na cestě postapokalyptickým světem je něco, co by mě mělo už ze své podstaty naprosto nadchnout. Svět je v tomto příběhu tou nejhorší možnou variantou, jakou může autor zvolit, kdy nepřežilo v podstatě nic a nikdo. A ti, co přežili, se stali tím nejhorším, co v sobě lidstvo má. Ale celkové podání, styl, atmosféra... a konec, v podstatě popírající to, co se buduje napříč příběhem, to mi prostě úplně nesedlo. Film jsem neviděla, asi si ho přidám na seznam, ale určitě ne kvůli knize. Ta pro mě zůstává tak nějak v průměru, kdy rozhodně neurazí, ale bohužel ani nenadchne.

5 06.06.2020

Kouzelné? Ano. Pochopitelné? Někdy s obtížemi Mám Burtona ráda a ty básně jsou přesným odrazem jeho vidění zvláštního světa. Chce to rozhodně najít správné rozpoložení a pak sednou. Jen vidím recenze a viditelně v různých vydáních budou básně přeložené s mírnými odchylkami. Mohlo by být zajímavé jejich srovnání, případně přečíst v originále. Ilustrace jsou trefné a přesně v duchu celého díla. Každopádně, nejsem zrovna poetický typ, takže asi nedocením plně existenci této knihy, ale úsměv na tváři vyvolala a to je podstatné

4 16.12.2023

(SPOILER) Tak dobře, někdo nahoře vyslyšel moje prosby a opravdu, druhý díl je o špetku lepší, než první. Vypilo se v něm rozhodně méně vína, rozhodně se netopíme v popisech vůní, prostředí a hromada historických postav je super a úplně nakonec, zlepšil se i samotný překlad, což text rozhodně posunulo nahoru. Za všechny tyto vylepšení jsem byla ochotna přihodit jednu hvězdu nahoru. Tím ale prozatím s chválou končím. Nemohu totiž jinak, ale jsem nucena podotknout, že vztah mezi čarodějkou a upírem, je silně toxický. Přesně tak. Poslední dobou se tento terminus technicus (toxicita vztahů mezi mužem a ženou) skloňuje horem a dolem a vždycky jsem si ťukala na čelo, neb v literatuře, kterou normálně čtu, se romantika příliš nenosí. A že si kolikrát říkám, že je to škoda, že spisovatelé mnou oblíbených žánrů ty mezilidské vztahy a spletitosti citů, vynechávají. Asi je snazší popsat mimozemskou invazi, než milostný vztah a napsat to tak, aby si to zachovalo tu vášeň, touhu a hlad po tom druhém, a zároveň celý pokus nesklouzl v popis chorobné touhy být dominantní a ovládat svůj protějšek za každou cenu. Ale po téhle knize si vážně říkám, že rozhodně lepší žádná romantika, než to, co předvádí ti dva. Matthew je psychopat, což k jeho upírské podstatě vlastně docela sedí, ovšem je taky poměrně dost neschopný, což přináší zamyšlení, jak se vůbec dožil 21. století. Každopádně dobře, upír psychopat, na tom není nic divného, hloupé je, že čarodějka je ke všemu asi slepá a hluchá. Svým způsobem je úsměvné, že přesně tento typ vztahu je v knize v jednom rozhovoru zmiňovaný ve smyslu výsměchu upírským romancím a ti dva si z toho dělají legraci, jako by to neměla být pravda. Netuším, zda to je nějaký soukromý vtip přímo od spisovatelky, nebo možná ani ona sama nepoznala, že její upír a čarodějka jsou přesně tím, čemu se skrz ty dva vysmívá. Diana se ohledně jejich vztahu opravdu chová jako by neměla vlastní rozum, je silně nevyzrálá. Už v první knize jsem předpokládala, že je jí něco málo přes dvacet let. Sice to bylo na její tituly a postavení v zaměstnání fakt málo, ale chováním tak působila. V tomto díle jsem ale konečně zaznamenala, že už překročila tři křížky, ovšem v hlavě to bohužel poznat není. Je to škoda, ocenila bych z její strany větší odhodlání a hlavně sebeúctu. Takže bohužel, na poli samotných postav nedošlo ani v tomto díle k většímu posunu, teda možná ano, ale tím horším směrem. Normálně bych za to strhla hvězdu, ale ta Praha a Rudolfův dvůr to zachránily :D Takže suma sumárum, kdyby si Deborah Harkness trochu pofackovala ty dva protagonisty, mohla by možná ciknout i čtvrtá hvězda. Takhle ne. Tři je hezký průměr. Hodnocení další knihy je nejvyšší z celé trilogie, tak doufám. :)

4 02.04.2021

Na trilogii Milénium se chystám opravdu dlouho a konečně na to došlo. Takže první kniha zdolána a jak jsme na tom? V podstatě uspokojí, ale nenadchne. Některé části jsou naprosto parádní, jiné děsně nudí. Autor to občas vážně přehání s popisem a s podrobnostmi, takže se člověk ztrácí ve všech těch jménech lidí, kteří na příběh ani nemají vliv, rodokmeny několik mnoho pokolení zpět a přitom jsou to informace, které jen navyšují objem textu, aniž by měly pro čtenáře nějaký přínos. Trochu škoda, v těchto pasážích se čtenář prostě nechtěně ztrácí. Naopak k samotným postavám výhrady nemám. Aktuálně kariérně zkrachovalý novinář a mladičká, právně nezpůsobilá hackerka jsou rozhodně zvláštní kombinace, ale docela to funguje. Zápletka. jak to jen napsat? Pátrání po vrahovi z případu, který se stal už dávno, není zase až tak originální. Občas zafunguje deus ex machina v podobě dcery, která se náhle zjeví a jen tak, mimo řečí pošle svého otce na stopu, kterou nevyluštil někdo po několik desetiletí. To bylo pro mne přeci jen trochu za čárou. Ale tak chápu, že nějak autor překvapit musí. Samotný konec naopak chválím, je to opravdu vrchol mírně nevyrovnané knihy, ale člověk pocítí ten hezký pocit, že se dostal na konec příběhu a postavy teď mohou žít svůj život dál. Ani nevím, jak moc autor tohle psal od začátku jako trilogii, nebo další knihy připisoval dál až podle ohlasu? Každopádně tato kniha má poměrně hezky uzavřený příběh a určitě by obstála i jako samojediná :) Proto startuji na třech hvězdách s tím, že s dalšími díly můžeme rovnoměrně a spravedlivě klesat, či stoupat. To se ještě uvidí :D

4 24.11.2017

Tahle kniha se dá pojmout asi nejlépe jako tutoriál ke hře, pak by asi u mě obstála. Sloh je ale až neuvěřitelně nečtivý a bohužel, jako znalec příběhu, mě nemohla ani nějak překvapit příběhová linka, protože jsem ji prostě dopředu znala. Pokud jsem se dobře dočetla, Oliver Brown je historik, a na celkovém pojetí je to znát. Sice bude v rámci svého oboru dobře obeznámen s historickým obdobím, ve kterém se příběh odehrává, ale jako nezkušený spisovatel beletrie neumí pracovat s postavami a nábojem, který by měly předávat čtenáři. Ve výsledku tedy velice podprůměrná kniha. Dle všeho by další pokračování měly mít už lepší sloh, nejspíše Bowden začal chodit na kurzy kreativního psaní a tak snad bude znát zvyšující úroveň. To už bohužel neposoudím. Zůstanu u her, kam věčný souboj Assassinů a Templářů patří.

4 13.02.2015

Kruci, jak to, že mi tento skvost tak dlouho unikal? Tak alespoň jsem ho dostala do své knihovničky v naprosto vymazleném vydání od Argo, s krásnou obálkou, takže se tam bude vážně vyjímat. Samotný příběh je akční, propracovaný, postavy si mě vážně získaly, jejich vývoj a vzájemné interakce mě bavily. Svět, zabalený do chromu, je prošpikovaný vším, co ke cyberpunku patří. K vlastní smůle tento žánr hltám od dětských let a setkávám se s ním i ve formě her, seriálů, či filmů, takže mě už nemůže překvapit. Zde mi přišlo velmi líto, že jsem tento román neobjevila mnohem dříve, abych si to mohla užít pěkně za syrova, neovlivněná jeho následovníky. Rozhodně tedy nelze popřít, že právě tento román se logicky stal jedním ze stavebních kamenů cyberpunkového žánru. Doporučuji všemi deseti a pokud by se nakladatel rozhodl přeložit volné pokračování, sáhnu po něm s nadšením. :-)

3 27.10.2022

Možná jsem ovlivněná tím, že je to vážně hodně, hodně dlouho, co jsem tu knihu a vlastně celou sérii Drakenů z Pernu, četla. Ovšem v době, kdy se mi tahle série dostala do rukou, byla pro mne velice, velice čtivá. Ležela jsem v ní několik měsíců, četla ji stále dokola a to nadšení mě drželo opravdu dlouho. Zpětně si vybavuji především perfektně vystavěný svět, zajímavé propojení jezdců a jejich draků. A také skutečný původ obyvatel a jejich šupinatých přátel, který se postupně odhaluje a přimíchává do čistokrevné fantasy malou, leč velice přitažlivou sci-fi vskuvku. Při psaní recenze musím konstatovat, že jsem opět dostala obrovskou chuť se prohrabat v krabicích po stěhování, kde mám zabalené knížky svého dětství a vážně si tenhle dračí let zase zopakovat :) Tak snad zpětně neuberu z množství přidělených hvězd, neb nostalgie je občas trochu potvora a deformuje vzpomínky :D

3 18.02.2020

Krásně zpracovaná pohádková knížka i pro ty nejmenší. Pořídila jsem ji pro svého dvouletého syna, jelikož listování v knihách se díkybohu stává jeho velkou zálibou. I proto jsem ocenila, že kniha je tisknuta na tvrdých lepenkových stránkách a tak minimálně trpí v nešikovných prstech malého čtenáře. Pohádky jsou čtivé, hezky a pochopitelně napsané, mají milé a laskavé ilustrace. Sice jsou tam občas překlepy a nejsem si jistá, zda třeba želva je zvíře ze statku (my tedy želvy nechováme :D ), ale pro malé děti je to asi putna, hlavně že je hezky namalovaná a moudrá :) Za mě tedy rozhodně moc hezká kniha pro nejmenší. Pokud se knížka dožije školního věku, věřím, že díky přijatelně velkým písmenkům by se mohla stát i první knihou pro malého čtenáře. Za mě tedy obrovská spokojenost :)

3 02.01.2018

Malé překvapení: samotný příběh pistolníka se neposunul o moc dál, naopak zacouval. A to ne zrovna málo. V čase, který si plyne jak chce, nás tentokrát přenesl do doby, kdy je Rolandovi sladkých 14 let. Odkrývá nám jeho podstatu, to, co z Rolanda udělalo Pistolníka, který skrz dveře napříč světy staví své ka-thet a nechává se unášet ka směrem k Temné věži. Příběh, kdy na oltář je položena první z mnoha obětí a já čtu, po nocích bdím a čtu a ženu ty řádky směrem ke konci, který je předem daný a jediné, co nevíme, jde kdy a jak nastane. Mám v srdci žal, ale vím, že tohle prostě muselo ven, abychom pochopili, kdo a proč je Roland tím, čím je. Dokonáno jest a teď vzhůru na další cestu!

3 26.08.2017

A už ťukám s pěti hvězdami. Tohle byla sakra jízda. Celá kniha mě naplňovala nedočkavostí, napětím, občas mi bylo až zle, jak moc je text živý a čtenáře nešetří podrobnostmi. Vše popsané se mi odehrávalo před očima, občas s pocitem, že stojím hrdinům za zády a přes rameno sleduji jejich strasti. Tenhle díl prozatím považuji za top, co jsem v tomto žánru četla. Netuším ještě, jak dobře se mi to bude číst podruhé, potřetí, či počtvrté, ale už teď vím, že tohle si určitě zopakuji.

3 17.08.2017