kure91 komentáře u knih
Tak jsem si konečně přečetl, mnohými adorovanou, běžeckou bibli. Upřímně řečeno, nevím, kde se v knížce nachází ona zmiňovaná motivace, která mnohé dokopala k tomu, aby začali běhat. Z mého pohledu, mnohem lepší motivaci představuje odlehčená kniha "Všechny důvody světa, proč běhám" od The Oatmeala, ale to už je můj problém :)
Ale abych trošku vylepšil dosavadní hodnocení z prvního odstavce, tak kniha byla opravdu dobře čtivá, přišla mi o kus lepší jak Takoví normální hrdinové a když se oprostím od toho tolik proklamovaného přirozeného způsobu běhu, bosoběhu apod., tak mě i hodně bavila. Možní díky tomu, že jsem před Born to run četl např. biografii Dana Orálka, kde se také věnuje Copper Canyon Ultramarathonu a Tarahumarům, tak jsem některé pasáže bral lehce s nadhledem, ale obecně, celý příběh o ultra a Měděných kaňonech byl velmi čtivý a dost mě bavil.
Takže celkově hodnoceno, jedna z těch (nej)lepších knížek o běhání, které jsem četl.
O kousíček lepší než třetí díl, stylem vyprávění a žánrově zase trochu něco jiného, taková záhada zamčeného pokoje v podání Felixe a Klaudie aneb jak se může zvrtnout jeden nevinný výlet do Nitry. Autorovi se povedlo navodit zajímavou, tajemnou atmosféru, s menším počtem postav na uzavřeném prostoru rozehrává zajímavou detektivní zápletku, která nakonec vede k tomu, že s nadsázkou řečeno, za vše může málo sexu :) Přišlo mi, že se opět začalo více hláškovat, pár co mě zaujalo, níže.
------
"Mně je to jméno odněkud povědomé," překvapil všechny Rasťo. Chvíli si klouby na ruce zamyšleně mnul tváře. "Už vím!" zvolal, ale vzápětí zavrtěl hlavou. "Ne, to je blbost."
"No tak, mladý muži!" povrzbudil ho Oz
Rasťo k němu nesměle zdvedl zrak. "Nejmenoval se Azazel Gargamelův kocour?"
Oz mu věnoval dlouhý nechápavý pohled.
"Gargamel, víte, ten zlý čaroděj z...," Řasťův hlas pomalu utichal, "ze Šmoulů," dodal skoro šeptem.
"To byl Azrael," opravil ho Felix pobaveně
-------
"Dostaneme ho," ujistil ho ještě jednou Felix. "Slibuju. Je sice pořád krok před námi... Ale už jen o jeden. Věř mi. Moje bota se přímo třese na to, až mu zmaluje zadek. Ten hňup ho brzo bude mít modřejší než Taťka Šmoula"
-----
Azazel se na chvíli odmlčel. A jeho mlčení znělo ještě zlověstněji než předchozí vrčení. "Co chceš?" Hlesl nakonec. Co chci? zamyslel se Felix. "Hm. Pokecat?" "Zaplať si psychologa. Řekni svoji cenu. Hned!"
No budu asi souhlasit s některými dalšími hodnotícími, tahle knížka mi nakonec moc nesedla. Čtenáři byla odhalena asi většina tajemství světa, kde se děj trilogie odehrává, dostali jsme menší background na to, jak se xenorganti/zrůdy/céčka dostali na Zemi a co vedlo k celému Nanebevzetí. Samotný děj knížky se dá rozdělit na dvě části, antré na Islandu, které vede k výletu do Archy, kde se propojí postavy z předchozích knížek a začíná výlet do Říma. A vlastně tady mě ta kniha přestala svým způsobem bavit, protože mi přišlo, že děj strašně kopíroval strukturu autorčiných knih Legie. Někam se jde, něco se posere, pak se to posere ještě víc a nakonec to nějak dopadne. Takže oproti předchozím dílům budu v hodnocení zlejší, ale rozhodně tím nechci říct, že by knížka nestála za to. Jen je proti zbytku z mého pohledu trošku slabší. A možná za to může to, že už jsme přišli o tu původní atmosféru, kdy vše obestírala hromada tajemství.
Podcast, který je předlohou pro knihu, jsem objevil poměrně pozdě, takže zjištění, že k němu existuje i stejnojmenná kniha mě obzvláště potěšilo. Jak dílo hodnotit? S ohledem na téma podcastu, teď i knihy lze říct, že se v jednotlivých tematicky zaměřených částech knížky v rámci jednotlivých kapitolek podíváme na řadu momentů a událostí, které si z dějepisu pamatujeme "nějak", ale dvojice autorů nám ukáže, že to ve skutečnosti bylo více či méně "nějak jinak". Nelze než doporučit a knihu by si měli přečíst nejen lidé se zájmem o naše dějiny, ale ještě spíše ti, kteří v dějinách lehce plavou.
Hned na úvod předešlu, že mám trošičku problém s hodnocením knihy, protože na 3* úplně není, ale když se dívám na hodnocení dalších dílů, nechám si vatu na to, abych mohl jít výš. A jelikož mám při psaní hodnocení dobrou náladu, začnu těmi pozitivními věcmi. Jednoznačným a obrovským plusem knížky je její zasazení do 80´s v Severním Irsku, kdy se okolnosti občanské války stávají naprosto luxusními kulisami a už jenom za toto by autor zasloužil velkou pochvalu. Samotný knížka má nápaditý děj a je psána čtivě, ale právě zmínkou o ději se přesunu k hledání negativ a tím by mohl být na můj vkus až moc prokombinovaný závěr, kdy mi přišlo, že vše do sebe zapadlo až moc ochotně a očividně. Byť jsem dlouho netušil, kdo by mohl být vrahem. No a právě konec, zejména noční návštěva u Duffyho doma a následný výlet za jednou postavou mi přišly už trošku přitažené za vlasy. Ale co vím, v Belfastu jsem tehdy nežil, tak třeba to bylo normální. Drobnou výtku závěrem mám k oslovování se postav, možná se to ztratilo v překladu, ale ono "kamaráde" a podobně mi trošku nesedělo.
Jak postupně objevuju Tatáče, tak bylo potřeba dohnat resty i v publikační části, takže Nanobook byl jasná volba. Když knížku pojmu jako rozšíření příběhu Nanoalba, tak lze říct, že je to takový příjemný, milý příběh, který se hezky čte a jenž není nijak čtenářský náročný. V textu jsou poměrně jasně vidět některé vzorce uplatňované v textech kapely, hlavně hraní se slovíčky a různými slovními obraty. Takže vzato kol a kolem, příjemná knížečka, ale na plné hodnocení to nebude.
Budu se opakovat, knížky od Dana Porazila jsou pro fanouška motorsportu obrovskou jistotou a sázkou na kvalitu. No a ani biografie jednoho z našich nejúspěšnějších jezdců není výjimkou, podrobně se podíváme na kariéru trnavského rodáka od prvních krůčků s Favoritem až po velké finále na Barumce 2017. Čtenář si v knížce, i v závislosti na tom, jak kariéru jezdce podrobně sledoval, připomene všechny významné momenty nejen ze sportovní historie Romana Kresty nebo se případně dozví i některé novinky. Kromě samotného příběhu několikanásobného českého šampiona dostali v knize prostor jeho spolujezdci a lidé okolo něj - pohled na Romana od pánů Hasíka či Ládíka byl pro mě hodně osvěžující a nový.
Dočetl jsem včera a nějak moc nevím, co dodat. Knížka mi přišla jako oběd v průměrné restauraci, nasytí, ale nějaký dojem nezanechá. Možná jsem od knížky čekal víc, ale přišlo mi, že prostředí bylo celkem málo popsané, hlavní postavy též úplně nezaujaly podobně jako jejich motivace. Zlatá Praha City od Kotlety...
O knížce jsem se dozvěděl z jednoho komentáře na Hospodářskách a jelikož jsem některé novinové komentáře autora četl, tak jsem byl zvědavý, o čem bude kniha. Hned na úvod jí musím vypíchnout velkou čtivost, četlo se to příjemně, rychle a samotný obsah byl zajímavý. A propos, u tohoto typu knížek jde jednoznačně o obsah a ten byl zajímavý a čtenáři ukázal, že i když by se moc generalizovat nemělo, nějaké ty typické rysy obyvatelé české kotliny a moravsko-slezského území mají. Až jsem někdy musel pomyslně souhlasně přikyvovat hlavou, jak se autor tefuje. Kol a kolem, rozhodně zajímavá knížka, kterou doporučuju k přečtení.
Jelikož znám autorův Dlouhý běh jak knižně, tak v podobě webu, šel jsem na jistotu a tušil, co od knížky očekávat. Rovnou musím říct, že s jeho názorem a pohledem na běh a věci okolo něj dosti často souzním, proto jsem se těšil už na samotné vydání knížky. Ta je v podobném duchu jako Můj dlouhý běh, byť tentokrát sleduje jisté jednotící téma, kterým je snaha dát si ještě jeden maraton. Takže některé kapitolky chytnou za srdce zejména běžce dlouhých distancí, některé souzní s běžci obecně. No a u některých kapitol, napadá mě zejména ideální běžecká snídaně, jako bych se viděl, tématika laborování s jídlem před či při běhu, vděčné to téma :) Kol a kolem, stejně jako prvotina se tato knížka řadí mezi mé oblíbené běžecké.
Chviličku jsem si musel nechat projít hlavou, jak knihu hodnotit, přece jen se jedná o soubor textů 5 autorů a každý ke své kapitole přistoupil nějak, z mého subjektivního pohledu někdy lépe, někdy hůře. Ale celkově vzato, pokud si knížku vyhledá někdo, kdo se, jak název říká, chce dostat "do formy", tak najde hromadu zajímavých a důležitých informací, které by jindy musel hledat po mnoha článcích a zdrojích. Navíc jsou texty jednotlivých autorů, tu více, tu méně, doplněny o různé osobní příklady a zkušenosti, takže se knížka i dobře četla.
Jedna z prvních knížek o rally, kterou jsem zaznamenal, ale výtisku jsem se dočkal až při dotisku k příležitosti dalšího kulatého životního jubilea pana Křečka. Jak knihu hodnotit? Ten, kdo má rád soutěže musí být spokojený, přečíst si životní příběh jednoho z našich nejúspěšnějších jezdců je už samo o sobě plus, celé vyprávění je navíc podáno hodně čtivou a zajímavou formou. V knížce můžeme sledovat postup Křečkovy kariéry přes tovární tým Škody až po 90. léta, kdy vládl našim tratím s Escortem. I když v době mých začátků sledování jsem jízdu Křečka nemusel, kniha rozhodně stála za to a čtenář se dozví i vysvětlení, proč jezdec jezdil tak, jak jezdil.
Kdo sleduje soutěže a motokárový sport, určitě nemohl jméno jedné z našich největších jezdeckých legend opomenout. Tato knížka přináší krásné shrnutí života a kariéry kašavského závodníka Jiřího Sedláře, který i přes svou tragickou smrt (nebo i dílem kvůli ní a nemožnosti získat odpověď na otázku toho, co by dokázal po roce 1989) před více než 30 lety zanechal obrovskou stopu v motoristickém sportu. Kromě souhrnného vyprávění o jednotlivých závodech a osobnosti Jiřího Sedláře je obrovskou devizou knihy její fotodokumentace, která obsahuje řadu dosud neviděných fotografií a momentek z celé kariéry.
O úspěchu knihy i popularitě samotného Jury Sedláře svědčí jistě i to, že autor vydal druhé a doplněné vydání poté, co bylo to první o nákladu 1000 kusů během velmi krátké doby od vydání vyprodáno.
Začnu výsledným hodnocením, na pět hvězdiček to nebylo, neumím přesně specifikovat co, ale něco mi chybělo v závěru, který byl takový podivný z mého pohledu. Samotný námět knihy byl dost zajímavý, to se musí nechat, navíc že autor umí napsat čtivý thriller už ukázal Blackout. Takže se zde sešly všechny ingredience pro dobrou knížku, která mě bavila číst, tomu napomáhaly i kratší kapitoly, které prostě nutily ještě si jednu, dvě stránky dát, protože se přeskakovalo mezi pohledy několika osob a jak se dá čekat, vždy jednotlivá kapitola končila tak, že bylo těžké se odtrhnout a říct si, ne, teď už musím knížku odložit.
Hodně osobní zpověď jednoho ze špičkových ultramaratonců, kde se autor s čtenáři dělí o své osobní i závodní zkušenosti, radosti i prohry a otevřeně ukazuje, že ultra nejsou jen spony na opasek, ale i puchýře, zvracení a podobné tělesné projevy. Hodně se mi líbil styl psaní knihy, bližší popis Western States a The Relay, které tvořily hlavní náplň knihy... Na závěr musím jen dodat, že mě docela překvapilo, že Deanovi dnes pomalu táhne na 60, holt jsem se měl dřív podívat na datum vydání knihy.
Jestliže jsem si u Hardcore říkal, jo, teď to začalo, Kulhánek to umí rozjet, tak teď se vracím spíše k názoru z Času mrtvých. Četlo se to dobře, o tom žádná, lehce je vidět vývoj charakteru Sv. Pateyla, ale celý výlet do Německa mi přišel lehce samoúčelný a nepřišlo mi, že by sérii zase nějak daleko v ději posunul. Uvidíme, co poslední díl.
Jak hodnotit tuto legendární knížku? Přijde mi, že i dnes, více jak 30 let od onoho pověstného Dakaru 1988 patří tato kniha mezi to nejlepší, co bylo u nás o soutěži napsáno. Z mého pohledu dělá hodně fakt, že autor se účastnil jako novinář celé soutěže, z blízka ji prožil spolu s československými posádkami, popisuje radosti a strasti putování celé soutěžní karavany Afrikou a pro mě nezapomenutelným stylem přibližuje ročník, ve kterém poprvé vyhrála Tatra s K. Lopraisem za volantem. No a právě i úspěšné vystoupení našich, podtrhnuté druhým místem Moskalova LIAZu, má dle mého názoru svůj podíl na tom, že má kniha svůj statut legendy.
Už jen pohled na jméno autora dává tušit, že se dostaví kvalita (jméno Vladimír Dolejš se řadě diváků televizních reportáží vybaví takřka automaticky i s přesnou představou jeh hlasu) a kniha nezklame. V knížce se dočteme vše důležité o vývoji české soutěžní scény v divokých 90. letech, kdy kromě transformace společnosti došlo i k transformaci našich rally, jejímž nejviditelnějším projevem bylo rychlé přezbrojení z Favioritů, Žigulů a podobně na Escorty či Celicy.
Vytáhl jsem to z knihovny asi po deseti letech a užil jsem si to ještě víc, jak dřív. Mnohem zábavnější formou než v učebnicích Dějepis 1 - Dějepis 4 představuje historii nejen Bohemanů a dozvíme se, jak to ve skutečnosti bylo s Šemíkem, proč se kníže Krok jmenoval Krok a další zajímavosti z historie, které nám dějepisářka zatajila :)
Pokud mám knihu hodnotit, tak musím říct, že jsem rozpolcen jak Škoda 120 narazivší do stromu v plné rychlosti. A rovnou řeknu, že mé hodnocení je ovlivněno faktem, že Štěpán Kopřiva je aktuálně jedním z mých oblíbených autorů, takže ty 4* kniha dostala asi i díky tomu. Ale zpět k hodnocení. Na jednu stranu je vidět autorský styl Kopřivy, už v této brzké tvorbě je rozpoznat hraní si s jazykem, snahu o neotřelá přirovnání a v rozhovoru Kellera s Di Fazzem mi přišlo, že je krásně vidět, že se Kopřiva autorsky podepsal i na legendárním Byl jsem mladistvým intelektuálem. A teď ono očekávané ale zatím kladné recenze. Chvílemi mi kniha přišla až lehce zmatečná, ale nakonec si vše tak nějak sedlo a sešlo se. Ale po dlouhé době se mi stalo, že v tomto žánru mě lehce štval hlavní hrdina, Keller prostě nedosahoval takové "gumovitosti" jako například později stvořený Vojín De Klerk.
---------------------------
KELLER: "Tak jsem tady zase."
PRODAVAČ: "C-?"
KELLER: "Říkal jsem ti přece, že ještě přijdu."
PRODAVAČ: "Vy-"
KELLER: "Ale tentokrát nebudu chtít blbou uzi. Tentokrát budu chtít něco většího."
PRODAVAČ: "Vy-"
KELLER: "Jo, já."
PRODAVAČ: "Vy krvácíte!"
KELLER: "No jo. Blu-bluh-bluéééh."
PRODAVAČ: "Vy zvracíte!"
KELLER: "Mohl bys, kurva –"
PRODAVAČ: "Vy zvracíte krev!"
KELLER: "– mě přestat informovat –"
PRODAVAČ: "Vy padáte! Na zem!"
KELLER: "– o tom, co sám vidím?"
---------------------------
"Sonny?"
"No?"
"Promiň," řekl jsem a otočil volant o sto osmdesát stupňů.
Vlastně jsem se nemusel omlouvat, pád ze tří metrů na ožehlý beton ještě nikdy nikomu neublížil – ale to víte, rodičovská starostlivost. Nejraději bychom ty děcka chránily celý život, no ne?
---------------------------
Vrtulník a tank oraly hlavní třídu v oblacích betonu a rozervaného asfaltového podloží.
Dům uzavírající hlavní třídu se od místa srážky nacházel jen dvanáct metrů.
Vstoupili jsme do něj předním vchodem bez zaklepání