kuruteku komentáře u knih
Dobrá dětská fantasy, která je čtena v mém okolí, tak jsem se musel/chtěl zapojit také. Jenom si zpětně říkám, že Ilka Pacovská v podstatě psala stejně, ale tak známá není. Nezaslouženě. Trochu mi chybí nějaký dospělácký přesah, nějaký vtip, ale celkově - své čtenáře to má, asi se nechám uchvátit dalšími díly, abych na vandrech a u ohnů nebyl za mimoně ;-)
S každým dílem víc a víc. Kapitán Bouchač už sází na mezidruhovost a zrada na přátelích (Jednotykadlákovi i Aze) se neodpouští. Vynikající nápad s deníkem Diany Krasiński se neomrzí, zvlášť když Moravec v sobě objeví rutašskou technologii - mít na své straně technologickou převahu se počítá. A něco je i na tom, jak si autoři práci dělí a předávají - od navazujících linií po mimoběžné. Bohužel petragun vymizel, ale společenství chanů má také něco do sebe - něco mezi Indiana Jonesem a mezihvězdnou střílečkou. Už se těším na další díl.
Deprese na n-tou. Bezvýchodná situace, kdy dobré řešení neexistuje. Jen špatné a ještě horší. Nikdo neví všechno. Chudák Juliette to myslí dobře, ale nikdo ji nechápe. Chudák Donald naštvaný na celý svět to myslí dobře, ale nikdo ho nechápe. A najednou je tu Darcy, Raph, Courtnee, ... A najednou je tu krutý happy-end.
Už chápu, proč byl druhý díl tak odměřený. Ale bez něj bychom nepochopili Donaldovy nebo Sólovy pohnutky. A bez prvního dílu bychom neznali silo 18 a 17.
Nedá se nic dělat, série je dočtena. Myšlenky ještě trvají a vrtají - co Velinského Engerlingové, co Pacovského Plástev jedu? Řekl bych, že v tomto žánru se rozhodně neztrácejí. Ale i tato série mi hodně dala - zvlášť v dnešní době.
Nádhera, sto a více let, ale člověk jako takový se vlastně nezměnil - jen místo pramaru a poříčních poberu máme montovniky a agenturní zaměstnance, místo tabáku a alkoholu máme THC a kratom, ale lidská pýcha, hříšná touha, hloupost jsou tu s námi dál. Ale také pokora, stud, zodpovědnost a láska. Ať tedy vítězí. Jenom, Tomas@S, pogrom byl v Sušici, vojsko přišlo z Písku. I tak je to výborné popsaná událost - jak se blázni, zloději, nešťastní lidé a zvědavci dostanou do něčeho zhuverileho. Jak tohle dokázal obyčejný spisovatel před více jak sto lety? Smekam na dálku pomyslný klobouk a zdravím, pane Klostermanna.
Dětská verze příběhu o člověku, který trpěl náboženskými válkami. Veselé příhody, legendy, za kterými jsem později našel děs, běs a hrůzu. Ještě že až později. Takhle mám pořád šanci řadit Enšpígla k bratru Palečkovi a kouzelníku Žitovi.
Žádný Radko Pytlík, ale Václav Menger je Haškovým životopiscem. Děkuji Městské lidové knihovně v Praze za digitalizaci a své náladě přečíst si toto docela svěží, vtipné, pravdivé, čtivé a podnětné dílko. Hašek, "voni sou hodnej chlapec, " říkal pan Kokoška. A osudy do roku 1914. Tak začnu hledat a číst i další díly. Je to syrové, pravdivé, nezkreslující a nezamlčující. Hašek, toužící po rodině, ale neschopný v ní žít, toužící po přátelích, ale žijící hlavně mezi pochlebovači, nezkazil žádnou srandu, ale život veselý neměl. Přesto byl životním optimistou. Tak jsem se dozvěděl více o jeho gymnaziálním nedokončeném a obchodně akademickém dokončeném studiu. O jeho toulkách, o Jarmilce, o politickém vývoji od anarchismu přes nársoc k socdem, ale celoživotnímu volnomyšlenkářství. A hospodách, toulkách, človíčcích kolem.
Jako odrodilec od Varů a vyrůstající dítě z Bochova mající kdysi kamarády v Sokolově, Chodově a Lokti cítil jsem se povinován přečíst a seznámit se s autorem. Trochu mi to připomínalo Hájíčka, který je autorem přes jižní Čechy taky píše o osudech lidí. A velmi jsem se zastavoval nad tím, zda je možné, aby lékař byl alkoholikem až do postu primáře. Nevím. Ve škole obvykle do třech měsíců se loučíme ve zkušební době.
Jinak to ale docela šlo.
První díl byl zajímavý, ale tenhle, i s otevřeným závěrem, ho ještě překonal. Dokonale vymyšlená škola, dokonalé zdůvodnění a dokonalá převýchova enkláv ku prospěchu čarodějstva. Galadriel dokázala nemožné a Orion ještě překonal. Ale jak to opravdu dopadne, těžko říct. I když je všechno podáno jen z pohledu El, ta není natolik zabedněná, aby nechápala, že lidé kolem ní nejsou roboti a mají právo na názor i na vývoj.
První čtení byla jízda, druhé čtení a film hledání detailů. Ale teprve třetí čtení šlo pod povrch.
První byla Zuzanka vychovávající malé děti, o které mi řekl kamarád. Druhý byl příběh, který jsem hltal. Ale třetí bylo objevování pravd, která jsou jen slovy? Anebo láska, přátelství, slušnost jsou něco více? I dnes? Nebo právě dnes?
Měl pravdu Smrť, že je třeba nepřízni Auditorů vzdorovat a dodávat víře základ, nebo Zuzanka, která šla k jádru věci? Anebo se oba propojovali a doplňovali?
Skončí to dobře, ale co si z toho opravdu vzít. A v tomhle je Pratchett mistr nad mistry.
---
"TEN VÝRAZ NA TĚCH MALÝCH TVÁŘÍCH MI DĚLÁ MOC DOBŘE," prohlásil Otec prasátek.
"Myslíte tu směs strachu a úžasu a tu nerozhodnost, jestli se mají smát, plakat, nebo si pustit do gatí?"
"ANO. TO JE TO, ČEMU JÁ ŘÍKÁM VÍRA."
---
"Jediné, co vím já, že kdyby nás táta o Prasečnicích chytil s pytlem hraček, hned by nás zflákal jako koně, protože si byl jsitej, že jsme je někde zčórovali."
"ALE... TO JE NEFÉR."
"To už je život, mistře."
"ALE JÁ NE!"
"Já tím myslím, že všeobecně se předpokládá, že to tak bude," řekl Alfréd.
"NE, TY CHCEŠ ŘÍCT, ŽE TAK TO ZATÍM CHODILO."
... Bylo lepší nechat mistra, aby se těmihle věcmi prokousal sám a udělal si je po svém. Bylo to jako s těmi houslemi. Celé tři dny jen drnčení a praskot strun a pak už se té věci nikdy nedotkl. To byl ten skutečný Smrťův problém. Když si něco takového vzal do hlavy, bylo třeba dostatečně dlouho počkat, až se mu to z ní zase vykouří.
---
HODNÍ A ZLÍ. ALE JE SNADNÉ BÝT HODNÝ, KDYŽ JSI BOHATÝ, JE TO SPRÁVNÉ?
---
"Někdo vypije připravené sherry, na zemi se objeví otisky nohou ušpiněných od sazí, na střeše stopy sanic a váš povlak na polštář je plný dárku," zabručel děkan.
"Ale, povlak na polštář!" vypravil ze sebe s temným pohrdáním starší pAsák. "Pch. Tak to bych skoro odhadoval, že jste byli taková ta fajnová rodina, kde se dárky rozbalují až po večeři, co? Co mívá takový obrovský prasátkovský stromek v hale, co?"
---
"To by nebyly žádné Prasečnice, kdyby všichni neseděli v jedné místnosti a každý z nich mlčky nezíral na jinou stěnu."
---
"SLUNCE BY BYLO NEVYŠLO."
"Opravdu? Tak mi teda řekni, co by se stalo?"
"SVĚT BY OZÁŘILA POUHOPOUHÁ KOULE ŽHAVÝCH PLYNŮ."
...
MUSÍŠ ZAČÍT S TÍM, ŽE SE NAUČÍŠ VĚŘIT MALÝM LŽÍM.
"Abychom pak uvěřili i těm velkým?"
"JISTĚ. SPRAVEDLNOST, MILOSRDENSTVÍ, POVINNOST A TAKOVÉ TY VĚCI."
"Ale to je přece něco úplně jiného."
"MYSLÍŠ? TAK VEZMI VESMÍR, ROZEMEL JEJ NA PRACH, TEN PŘESEJ PŘES TO NEJJEMNĚJŠÍ SÍTO A PAK MI UKAŽ JEDINÝ ATOM SPRAVEDLNOSTI, JEDINOU MOLEKULU MILOSRDENSTVÍ. A PŘESTO SE CHOVÁTE, JAKO KDYBY NA SVĚTĚ VLÁDL NĚJAKÝ IDEÁLNÍ ŘÁD, JAKO KDYBY VE VESMÍRU BYLA NĚJAKÁ... SLUŠNOST A POCTIVOST, PODLE NICHŽ BY MOHL BÝT POSUZOVÁN."
---
---
Závěr další ságy pana Vondrušky - tentokrát počátkové nové průmyslové doby. Tak hlavně jsem se dozvěděl o vztazích v "Svaté říši římské" mezi Bavorskem, Saskem, Pruskem a Rakouskem - asi je jen dobře, že je Německo jednotné, spolkové a demokratické. A - paradoxně - že to Marie Terezie, resp. její manžel vyhráli.
Druhou novinkou pro mne byla role "české" šlechty v podobě Kinských, Gallasů a Šporků.
A třetí závěr - jak je pro rodinu potřeba držet pospolu i to, že se svět neustále mění, ať se nám to líbí nebo ne, a bohužel se mnohdy musíme měnit s ním.
Co dodat, když všechno podstatné je v doslovu Jiřího Pavlovského. Zatímco Holomráz mne navnadil, ale nenadchl, Asfalt mne dostal do kolen. A Rychlopalba, i když je to detektivka, nebo proto, že to je detektivka? mne utvrdila, že tu je autor drsné školy, který umí vyplnit volný čas (a donutí si ten čas vytvořit) a nutit čtenáře odkládat knihu jen na chvíli a odložit až na konec. Ten odkaz s Pavlem Vodsloňem, to už je jen třešinka na dortu pro příznivce Oty Finka. Paráda.
Josefu Bergmanovi se nechce domů a autorce opustit cizokrajný motiv. Tak jsme se ocitli na rozhraní Norska a Finska, trochu se dozvěděli o Sámech (ale o nich jsou jiné detektivky). Četlo se to dobře, tvorba Klevisové je sice trochu schématická (mladá žena, stará žena, rozpadlé rodinné vztahy, sem tam kočka, příroda a Josef Bergman), ale nečtu-li jednu knihu za druhou, dá se to unést. Taková odpočinková četba na tři dny, neurazí, trochu pobaví.
Exotické prostředí, ale klasické schéma: starší žena, mladá dívka, nefunkční rodina a Josef Bergman, tentokrát na "dovolené". Koček bylo méně, objevily se koně, oslíci. Už si na rukopis autorky zvykám a jsem spokojen. Oddychová detektivka. Musím si zapamatovat, že nejméně podezřelý/á je vrahem a zase si potvrzuji, že jako obvykle se vždy spojí nešťastná náhoda s jinou nešťastnou náhodou. Sympatické, že nejde o žádné spiknutí, investigativní zjištění, ale vlastně - divnou banalitu.
Tak po pár letech na mne jukla Pratchettova Pravda a neodolal jsem. A nelituji. Sice mne mírně zarazilo, že jsem se nechytl od začátku, ale ono je to tím krásným jazykem, plným obrazů a odkazů. A pak - Ottova krásná řeč, občas nutné číst dvakrát; střet Mikuláše a advokáta Kosopada, stejně jako velitele Elania. Objevování možnosti tisku, novin, ikonografie. Prostě nádhera po všech a na všech stránkách.
Trošku mi trvalo se srovnat s tím, že autorka drobných detektivek napíše takové dílo, ale pak to byla jízda - Smíchov počátku minulého století, Smíchov na rozhraní průmyslu a venkova, moderna a historie, vědy a mystiky. Moc hezký se to četlo i zapadalo do sebe.
Zajímavé a vlastně logické - začít u známého autora s jeho prvotinami. Vlastně se mi nejvíce líbilo spojovací slovo, které ukazovalo zrod spisovatele. Včetně hlavní role jeho dvorního redaktora Campbella, který odmítal a radil, až nakonec přijímal rukopisy. A zajímavý i zrod žánru, který začal povídkami, povídkovými knihami. A že měl i své předchůdce, minimálně dodnes známého Howarda, kterého kvůli jeho scientologii ještě pořád nemusím. Tak teď někdy Nadaci a Roboty. Ale pořád vedou Strugačtí, i pro ty peripetie s vydáváním. V Americe magazíny, v Rusku sovětském regionální noviny. ;-)
A samotné povídky - jako povídky. Některé se vlekly, vždy mi chvilku trvalo se začíst. Některé výborné, všechny zajímavě naivní, co se týče jiných planet a jejich obyvatel.
Dokonalé. Tentokrát svět zámků, sociálních sítí, špiclování. Je jasné, že to skončí dobře, jsou tu nutné zvraty a zákoutí, ale celek má jasně mravní ponaučení. Nevím, jestli ještě budu mít chuť na sociální sítě něco přidávat
"Šel za námi mameluk, ptal se - zda-li máme luk. A my ten luk neměli, jen dva šípy... v prdeli"
Jo, Vodňanského slovní ekvilibristika, to je moje. Co na tom, že se v mnoha detailech opakuje, aspoň se potkáváme se známými. A s mnoha novými motivy. Takže buď nechápat, cítit se pohoršen nebo jásat. A já jásám.
---
JO a pro RyonMathrina ještě třetí sloka:
"šel poručík chodbou,
na konci se odbouch."
Dlouho jsem si odkládal dočtení Willova dobrodružství na severu, nicméně jsem nezapomněl. A stálo to za to - motiv přátelství psa a obra, Skandijců a Horáce a Willa, objem Malkalama a jeho lesního světa s jeho tajemstvími, Keranova zrada a počínající láska Alyss a Willa. Nevýhodou série je, že k plnému pochopení je potřeba číst předchozí díly, ale to je vlastně zároveň i výhoda. Takže své mladší kamarády jsem zase o malý krůček sledoval a určitě budu ve stíhání pokračovat. Ten svět je nádherný, vlastně bez fantazijních prvků, ale přesto plný dobrodruřství.
Po pár předchozích vlastně úplně nový pohled - tentokrát ne rodina, ale člověk ve Francii/Německu/Česku čelící lidské hlouposti, umanutosti, nedorozumění, ... Velmi osvěžující, občas jsem se smál i nahlas.