květáček komentáře u knih
Zvláštní kniha, která má sice dobře vymyšlenou zápletku, ale někdy pokulhává za možnou reálností. Což mi vadilo. Domnívám se: je asi částečně založená na skutečných osudech, existujících osob. Doporučila bych ji mladým lidem, kteří o osudu Židů mají jen málo načteného.
Životní moudrosti není nikdy dostatek. Kamila Moučková o tom ví své. Její kniha fejetonů je spíše jedno velké životní moudro, napsané laskavým způsobem. Mnohé jsem se dověděla a mnohé mi udělalo radost.
Nemá cenu psát podobný komentář jako "Henriette". Dokonalý kontrast!
Avšak, líbil se mi víc příběh Lauritze či ještě více, krátký příběh všech bratrů. Přiznám se, Oscara jsem trochu přeskakovala a nic závažného neminula, jak se později ukázalo. Třetí bratr mi taky schází, ale předpokládám jeho zjevení v dalších dílech Velkého století.
Hrobaříci jsou pětice mladých obyvatel pražských čtvrtí Vinohrady a Žižkov. Spojilo je dobrodružství, které společně prožili na Olšanských hřbitovech při pátrání po jednom dávném zločinu, jež je zachyceno v knize Tajemství Hrobaříků. O pár let později se opět společně zapojí do detektivní činnosti ve východočeském městečku Ostrožná, kde tráví léto jako brigádníci při archeologickém výzkumu v okolí renesančního zámku. O jejich pátrání po osudech vzácné relikvie, která se ztratila během druhé světové války, se dočtete ve druhém díle trilogie s názvem Hrobaříci v podzámčí. Do třetice parta už v dospělém věku nahlédne do dávných mystérií předávaných z generace na generaci tajným bratrstvem Hrobařů. Jejich příběh, Hrobaříci a Hrobaři, se vrátí zpátky do okolí Olšanských hřbitovů a tentokrát už možná půjde i o život.
Portréty Hrobaříků nakreslil Miroslav Slejška. http://www.hrobarici.cz/cast/
Každopádně děkuji DK za uveřejnění informace o duplicitním vydání. Usnadnilo nám to pátrání po dotazu čtenáře. Díky, Husova knihovna v Modřanech
Příliš velké zklamání...
Přesně jak píše menelluin (11/01/2014)
Příliš složitě zamotané a celkově dávám jednu hvězdu za nápad.
Zajímavé, zajímavé ... pěkné povídání, několik důležitých fotografií a mám konečně trošku přehled.
Zprvu velký náboj a zážitek, který se začal v dalších odpovědích trochu vytrácet..jde o osobní pocit.
Knížka se mi nezvykle líbila, hlavně ze začátku. Pak byla trošku mrtvá zóna, která se v závěru vylepšila. Jde zas o to, že kniha mohla být kratší a byla by super na pět hvězd. Ale i tak mohu s klidem říct: je fajn, že takové knihy ještě existují:)
Kniha přesně splnila svůj účel, tedy více se seznámit se životem L. Fukse a ujasnit si vědomí, zda byl či nebyl více spjat s komunistickou mocí. Děkuji panu Poláčkovi za asi nejbližší seznámení s tímto, pro mne velmi dobrým spisovatelem.
Výborné a nečekané!!! Není to úplné pohlazení na duši, ale skorem.
Tahle knížka mi přišla náročnější hlavně na orientaci v postavách, tedy jen ze začátku. Trošku mám dojem, že tam bylo něco i spleteno anebo! jsem byla neschopná to pochopit. Obé možné! Atmosféra a okolnosti příběhu velmi zajímavé, ač se mi zdá né právě dobře přeložená kniha. Podstata toho, co jsem očekávala byla naplněna. Takže dávám jen 3 hvězdičky.
Příliš mne nenadchla, takové otřepané téma ...
Při čtení těchto povídek se jednak vrátíte do doby konce předminulého století, ale také do doby před 1. i 2. světovou válkou, ale také do doby nedávné. Povídky jsou v podstatě situované do celého světa, napsány vybraným jazykem, čímž myslím přesně tím, co se dneska už těžko v knížkách hledá...V celku se nejedná o humorné příběhy, ale humor v nich je. Často končí tak nějak podivně či negativně, ale to už k životu patří.
Životní příběh Mileny Jesenské z pera její dcery čerpá z vlastních vzpomínek i ze vzpomínek přátel a pamětníků. Konečně jsem si udělala jasno, kdo byl kdo v jejich životech. Knížka se velice špatně shání. Mám vydání z roku 1991, které vyšlo malým nákladem 4000 výtisků. Což bude důvodem běžné absence např. v mojí knihovně, kterou pravidelně navštěvuji. Asi ji věnuji do fondu.
Doporučuji všem, kteří četli fiktivní román: Dopisy Kafkovi.
O Mileně Jesenské jsem mnohé jen tušila a po přečtení mám celkem jasno. Jde sice o fiktivní dopisy Kafkovi, ale styl a sloh na mne udělal velký dojem. Nejsem velký znalec, ale jako bych se vrátila o 100 let zpět. Jinak od Ireny jsem žádnou jinou knížku nečetla.